Jak se vyhnout výstřelu z vesmíru

Je zhruba 320 metrů široká a v roce 2004, kdy byla objevena, vzbudila velký rozruch. První výpočty totiž naznačovaly, že planetka Apophis má slušnou šanci v dohledné budoucnosti (v roce 2029) zasáhnout Zemi. Armagedon je na dosah! hlásala poplašně světová média.

Podobnému neštěstí, které by přišlo z vesmíru, chtějí vědci zabránit. Pomoci jim má sonda Apex. | foto: NASA

Od té doby již zpřesněné výpočty pravděpodobnost srážky této planetky se Zemí mnohonásobně snížily, vědci ji však stále bedlivě sledují – a chtějí si na ní určitě aspoň vyzkoušet, jak jsou schopni pozemšťané zareagovat, až bude hrozba zásahu Země akutní.

Planetka jako tréninkové hřiště?

Britští vědci z kosmického střediska Astrium nyní přišli s návrhem na misi, která by měla pomoci lépe pochopit tuto vesmírnou hrozbu. Zaměřili se právě na planetku Apophis, která má i podle zpřesněných výpočtů prolétnout v roce 2029 kolem Země v kosmicky zanedbatelné vzdálenosti 30 000 kilometrů.

Britové navrhují vyslat sondu Apex, která by k planetce dorazila v lednu 2014. Pak by měla strávit tři roky zkoumáním povrchu planetky, jejího složení, tvaru, rotace či teploty. Tyto informace odesílané na naši modrou planetu by pak měly pomoci při budoucím odhadování rizik a způsobů, jak by šlo zamezit srážce Země s ní či dalšími kamennými vetřelci z vesmíru.

„Je pro nás úkol této doby shromáždit data o Apophisu co nejdříve,“ soudí šéf týmu Astrium Mike Healy. „Čím dříve se dozvíme, kdy nějaká planetka ohrozí Zemi, tím více budeme mít čas na vymýšlení způsobu, jak jí v tom zabránit,“ dodává vědec.

A přestože rok 2029 nyní považují vědci z hlediska srážky za bezpečný, mohla by to být zase planetka Apophis, která poté světu znovu zamotá hlavu.

Další její návrat do nejtěsnější blízkosti Země se totiž odehraje v roce 2036. I zde vědci postupně snižovali riziko srážky. Avšak při výpočtu vždy existuje nějaká neznámá. Jednou z nich je takzvaný Jarkovského efekt. Ten souvisí s tím, jak planetka vyzařuje energii přijatou sluncem zpět do kosmu. Vyzařované teplo „pohání“ vesmírný objekt opačným směrem. Výsledné zrychlení není velké, ale v časových měřítcích kosmu může být pro změnu směru podstatné.

Co by se stalo, kdyby planetka velikosti Apophisu narazila do Země? Náraz takového tělesa rychlostí zhruba 20 kilometrů za sekundu by podle zpravodajského serveru BBC vyhloubil kráter pět kilometrů široký. Ještě 30 kilometrů od dopadu by se na vás vzňaly šaty a země by se otřásla silou odpovídající šesti stupňům Richterovy škály.

Vědci již dlouho vymýšlejí způsoby, jak dopadům vesmírných těles zabránit. Mezi návrhy zmíněné časopisem New Scientist bylo například ostřelování jadernými zbraněmi, „odchýlení“ pomocí kosmické lodi či nastříkání jedné strany planetky bílou barvou, která by měla odrážet sluneční paprsky a planetku vychýlit.

Jedním jsou si však vědci jistí. Čas od času na nás z kosmu něco spadne. Od doby před zhruba 65 miliony lety, kdy pád velkého vesmírného tělesa vedl k vyhynutí dinosaurů, až po takzvaný tunguzský meteorit téměř přesně před 100 lety.

„Otázka není, jestli bude Země zasažena, ale kdy,“ říká britský poslanec Lembit Opik, horlivý zastánce vědeckého výzkumu zaměřeného na nebezpečné vesmírné objekty. „Když bude dost politické vůle, najde lidstvo cestu ubránit se této hrozbě z vesmíru.“

Planetka Apophis:

• Je klasifikována jako potenciálně nebezpečná, protože se nedá zcela jednoznačně vyloučit její budoucí srážka s naší planetou.
• Objevena byla 19. června 2004 astronomy na observatoři Kitt Peak v Arizoně.
  V současnosti je pravděpodobnost její srážky se Zemí vypočtena pro celé 21.století na 1:45 000.
• Jméno dostala podle staroegyptského boha „Ničitele“, který sídlí ve věčné temnotě podsvětí a pokouší se pohltit sluneční loď boha Ra a zbavit tak lidstvo slunečních paprsků.
• Apophis také velí armádě démonů trápících lidi.
  Vědci odhadují její průměr na zhruba 320 metrů, váhu na 27 milionů tun.
• Její oběžná dráha kolem Slunce je zhruba 324 dnů.
• V roce 2029 má míjet Zemi ve vzdálenosti zhruba 30 000 kilometrů.
  Pro srovnání, některé komunikační satelity dnes obíhají zeměkouli ve vzdálenosti 36 000 kilometrů.