Digitální fotoaparáty se staly jedním ze symbolů digitální revoluce. Najdete je již téměř všude, kde je potřeba fotografie vytvořit a zveřejnit v krátkém časovém intervalu. Takové fotopřístroje jsou ale několikrát dražší, než jejich stejně vybavení kinofilmoví bratříčci.
Digitální fotoaparáty se liší rozlišením snímacího prvku, velikostí objektivu a možností přiblížení objektu pomocí zoomu. Různé jsou také softwarové vlastnosti a množství programů. Dále se liší velikostí a váhou, zapisují na odlišná média, mají různou spotřebu energie a výdrž na baterie a v neposlední řadě také cenu. I hodnota přístrojů stejné kategorie se může rozcházet až o několik tisíc korun. Rozhodnutí o koupi digitálního fotoaparátu by měla předcházet zralá úvaha, která by měla přinést odpověď na otázku, zda vám podobné služby nepřinese fotoaparát na kinofilm za menší pořizovací náklady. Doufáme, že vám následující informace a rady toto rozhodnutí ulehčí.
Dle čeho se rozhodovat?
Snímací prvek
Jednou z nejdůležitějších informací, podle které se budete rozhodovat, je rozlišení optického snímače CCD (Charge Coupled Device) či CMOS (Complementary Metal Oxide Semiconductor). Snímač je plocha posázená buňkami, které jsou citlivé na světlo. Jeho rozlišení se udává podle počtu těchto prvků, také nazývaných body (pixely) - odtud také název Megapixel (Mpix), který značí milion takových bodů. Fotoaparáty jsou pak označovány jako např. dvoumegapixelové nebo číslem 2,0 MPix. Počet bodů na snímacím čipu se v podstatě rovná velikosti výsledné digitální fotografie. Samotný snímek má poněkud menší rozlišení, než je dostupný počet bodů na snímači. Tyto „volné body“ mohou být využity například v okamžiku poruchy některého z aktivních pixelů. Většina aparátů dokáže vytvořit snímky nejen v tzv. fyzickém rozlišení čipu, ale také v několika menších velikostech. Počet prvků, který umožňuje alespoň zhruba podobný výstup jako nejlevnější kinofilm, se však pohybuje až nad hranicí 4 500 000 prvků. Klasickou fotografii formátu 9 x 13 cm však můžete vytvořit i ze snímku s méně než 1 500 000 body.Paměťové médium Pro fotografa - i toho amatérského - snad není nic horšího, než když předpokládaný životní snímek nemá na co vyfotografovat. U digitálních fotoaparátů je situace trochu odlišná. Až na výjimky se fotografie zachycuje na vyměnitelné paměťové médium. To znamená, že můžete kterýkoliv snímek smazat a místo něj vyfotit jiný. Narozdíl od plně exponovaného filmu se i s plnou paměťovou kartou můžete rozhodnout, zda kvůli nádhernému západu slunce smažete snímek své poskakující ratolesti. Mimo smazání snímku může být řešením již zmíněné menší rozlišení výsledného snímku, který potom samozřejmě zabere méně místa. Protože jsou snímky většinou ukládány ve formátu JPEG, máme na výběr mezi několika úrovněmi ztrátové komprese. Při účinnější kompresi je výsledný soubor menší a na médium se tak vejde více snímků - ovšem na úkor jejich kvality. Obrázky pak mohou být lehce rozostřené s menším množstvím detailů a horším barevným podáním. Před pořízením digitálního fotoaparátu si pořádně rozmyslete, kolik jste doposud v průměru za rok vytvořili snímků, přičemž musíte počítat s tím, že na digitální fotoaparát se nafotíte minimálně o polovinu více snímků než na kinofilm. To je dáno téměř nulovými náklady na pořízení samotného snímku. Zjistěte si maximální velikosti a ceny paměťových médií a použijte tyto informace k vašemu rozhodování. I když má většina digitálních fotoaparátů výstup pro komunikaci s počítačem, je dobré vědět kolik by vás mohla stát čtečka těchto pamětí pro počítač a zda se například nepřiklonit k fotoaparátu, kde je záznamovým médiem disketa nebo CD. Pokud se chcete lépe orientovat v nabídce paměťových flash karet můžete řadu informací načerpat v tomto článku.
Baterie zadarmo nejsou a tak je levnější a rychlejší snímky do počítače přenést pomocí paměťového média, než čekat, až se uráčí přesunout se přímou komunikací mezi přístrojem a počítačem. Toho se samozřejmě nezbavíte v okamžiku, kdy digitální fotoaparát nepodporuje výměnná paměťová média a pracuje jen s vnitřní pamětí, tady jste na její velikosti absolutně závislí. S tímto úzce souvisí otázka rozhraní, které umožňuje komunikaci mezi fotoaparátem a počítačem, nebo jiným přístrojem - například tiskárnou. Nejpomalejší je komunikace přes sériový port, následuje paralelní port, Infračervený (Infrared, IRD), USB a případně FireWire. Většina fotoaparátů má i video výstup. To znamená, že si snímky můžete ihned po nafocení prohlédnout na svém televizoru.
V druhém díle tohoto malého seriálu o digitální fotografii získáte informace o dalším vybavení digitálních fotoaparátů, které má vliv na kvalitu fotografií.
