Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Jak se žije na vesmírné stanici ISS. Obyčejný den 350 kilometrů nad Zemí

aktualizováno 
Nad našimi hlavami, ve výšce 350 kilometrů, krouží téměř 300 tunová mezinárodní vesmírná stanice ISS se svojí tříčlennou posádkou, kterou v současné době tvoří dva Rusové a jeden Američan.

ISS | foto: NASA

Jejich úkolem je starat se o bezchybný provoz tohoto vesmírného příbytku, ale také uskutečňovat řadu vědeckých experimentů a dohlížet na zdárný průběh dalších pokusů, které běží z části automaticky, z části jsou řízeny vědci z jejich vlastních pozemských laboratoří. Jak vypadá typický pracovní den kosmonautů?

Hodinky na palubě i v obou hlavních řídicích střediscích – MCC-H nacházejícího se v budově číslo 30 Johnsonova kosmického střediska NASA v Houstonu v Texasu a CUP-M v areálu Ústředního vědecko-výzkumného ústavu strojírenství v čísle 4 na ulici Pionýrů v Koroljovu na okraji Moskvy – jsou nařízeny na světový koordinovaný čas UTC.

Tím se obešly nejen dohady o tom, zda se přiklonit k místnímu času v evropské části Ruska či v Texasu, ale i problémům s přechody mezi letními a zimními časy, které neprobíhají v USA a v Rusku ve stejném okamžiku. Navíc tady existuje i dlouhá tradice: světový čas používají k výpočtům drah kosmických těles již odedávna astronomové.

Běžný den na palubě stanice začíná budíčkem v 06:00 UTC. Podle našeho letního času je to 08:00, v Moskvě hodiny ukazují již 10:00 dopoledne v létě, nebo 09:00 v zimě. Na opačné straně zeměkoule – v Houstonu – mají teď až do prvního listopadového víkendu letní čas.

Když kosmonauti vstávají, mají pracovníci v řídicím středisku teprve hodinu po půlnoci. V zimě to bude dokonce přesně půlnoc. Prvních deset minut po probuzení celá trojice prověří stav systémů kosmické stanice z centrálního velínu, který se nachází v ruském modulu Zvezda. Poté mají vyhrazenu přibližně půlhodinu na ranní hygienu.


Autor tohoto článku Mgr. Antonín Vítek spolu s  Ing. Karlem Pacnerem jsou také autory knihy Půlstoletí kosmonautiky, která byla slavnostně pokřtěna 24.9.2008 za účasti obou autorů.  Více v tomto článku Vychází kniha Půlstoletí kosmonautiky od Karla Pacnera a Antonína Vítka


Složitá očista

Na rozdíl od první americké kosmické stanice Skylab, kde měli dokonce k dispozici sprchu – byť využívanou jen jednou týdně – na ISS se musí kosmonauti spokojit s dvěma druhy jednorázových ručníků balených v umělohmotných pytlících.

Nejprve použijí mokrý, navlhčený málo pěnícím neutrálním saponátovým mýdlem s přídavkem dezinfekčních prostředků proti bakteriím a plísním, kterým si pečlivě setřou celé tělo. Dalším suchým ručníkem si pak tělo vysuší, než se obléknou.

Použité ručníky, stejně jako špinavé prádlo a další oblečení, putují do hermeticky uzavíratelných kontejnerů. Ty po čase končí v prostorách nákladní lodi typu Progress a spolu s ní nakonec shoří v atmosféře nad jižním Pacifikem.

Pro ústní hygienu mají k dispozici klasické zubní kartáčky a jedlou zubní pastu, kterou není nutno beze zbytku vyplivovat. Používají však především speciální žvýkačky. Ty také podporují tvorbu slin, která – jak se zjistilo – je ve stavu beztíže zřetelně menší než na Zemi.

Jejich nedostatek samozřejmě zvyšuje možnost tvorby zubního kamene. Proto si také po každém jídle kosmonauti ošetří zuby a dásně masáží za použití zvláštního jednorázového gumového návleku na ukazováček.

U mužů – pokud si nechtějí nechat během letu narůst plnovous – je nutné holení. Podle osobních zvyklostí buď používají speciální elektrický holicí strojek, který je připojen na odsávání. Poletující drobné kousky vousů by mohly mít nepříjemné následky. Většina kosmonautů však dává přednost holení „na mokro“, s použitím pěny ve spreji a jednorázových žiletek.

Pro mytí vlasů – což je při delším pobytu na stanici naprostá nezbytnost – se také používá málo pěnící práškový šampón. Z dávkovače se opatrně blízko hlavy uvolní velká kapka vody. Když se k ní přiblíží kosmonaut hlavou, tak se díky povrchovému napětí „vsákne“ do vlasů.

Pak se přidá šampón a opatrně se kštice promne rukama. Jen je nutno dbát na to, aby člověk příliš rychle nepohyboval hlavou. Jinak se totiž uvolněné kapky vody rozletí v beztíži do všech koutů stanice. K vysušení hlavy se nejprve použijí suché ručníky, pak obvyklý vysoušeč vlasů.

Jednou za čas je třeba vlasy též přistřihnout. I v tomto případě se ustřižené vlasy likvidují vysavačem. Vlasy je nutné ponechávat co nejkratší, protože v prostorách modulů se nachází velké množství různých ventilátorů udržujících proudění vzduchu a přesto, že jsou jejich vrtule zabezpečeny ochrannými mřížkami, hrozí nebezpečí, že by se vlající vlasy mohly do otáčejících se větráků zamotat a způsobit kosmonautovi vážné zranění na hlavě. Proto ani kosmonautky nesmí mít na palubě stanice dlouhé vlasy.

Ukotveni k práci

Po snídani, na kterou mají vyhrazeno dalších 50 minut, se rozejdou na svá pracoviště, kde se postupně začnou připravovat k práci. V 07:55 UTC se opět všichni sejdou v centrální části modulu Zvezda, aby prodiskutovali s odborníky v řídicích střediscích poslední upřesnění plánu na běžný den. Obvykle na to stačí čtvrthodinka.

Práce na stanici má samozřejmě svoje zvláštnosti. I když by se mohlo zdát, že stav beztíže ji komplikuje, kosmonauti se mu velmi rychle přizpůsobí. Orientaci v prostorách ISS podporuje vhodné osvětlení a zbarvení jednotlivých stěn.

To, co je v jednotlivých modulech považováno za podlahu, je výrazně tmavší než strop, takže zrak člena posádky spolehlivě vede. Všude je rozmístěno dostatek madel, která slouží k usnadnění pohybu i ke kotvení kosmonauta na místě při práci. Obvykle stačí jen zasunout pod madlo na podlaze špičku chodidla a člověk je dostatečně pevně ukotven a neodpluje do prostoru.

Po několika dnech na palubě to téměř každý dokáže zcela automaticky, bez přemýšlení. Dopolední zaměstnání trvá do hodinové polední pauzy na oběd, na který se obvykle všichni sejdou ve 13:00 UTC.

Nezbytné každodenní cvičení

Během dopoledního i odpoledního bloku práce se střídavě věnují fyzickému cvičení pro udržení kondice. Na to má každý denně vyhrazeno přibližně dvě a půl hodiny, obvykle rozdělených do dvou částí v trvání 60 a 90 minut.

Přitom využívají tři hlavní cvičební nástroje: běhací dráhu, ke které jsou připoutání pružnými řemeny, aby neuletěli, veloergometr a pro trénování rukou pružinový posilovač svalů. V posledních dvou týdnech před plánovaným návratem se denní dávky cvičení zvyšují, aby kosmonauti lépe snesli návrat do podmínek zemské tíže.

Cvičení je zdrojem vibrací a chvění celé konstrukce stanice, i když běhací dráhu a veloergometr technici vybavili speciálními tlumiči. Proto je nutno pečlivě naplánovat fyzické cvičení třeba s ohledem na provádění citlivých pokusů v beztíži, které by mohly otřesy nepříznivě ovlivnit.

Speciální záchod

Samozřejmě že v průběhu dne se mohou přihlásit obvyklé lidské potřeby: je nutno jít na záchod. Ten je umístěn v ruském modulu Zvezda. Vzdáleně se podobá pozemským toaletám, ale jeho ovládání je přece jen trochu obtížnější. Sedátko je oproti pozemskému profilované tak, aby zadní část těla na ně dobře přisedla.

Do mísy se při velké potřebě vkládá polopropustný pytlík, který se rozevře a přitiskne ke stěnám. Výkaly proud vzduchu strhává do rozevřeného pytlíku a pouze plyny a menší množství kapalin proniknou do odpadu.
Pro močení slouží speciální nástavce – samozřejmě odlišné pro muže a ženy – hadicí připojené na odsávání.

Směs vzduchu a moči spolu s odpadem z „velké strany“ jde do rotačního separátoru, kde se odděluje od plynu kapalná část, včetně splachovacího dezinfekčního roztoku kyseliny chromsírové, která bezpečně rozloží případné zbytky tuhých odpadů a zabije mikroorganizmy.

Kapalinu pak čerpadlo přečerpává do výměnné nádržky označené ruskou zkratkou JeDV-U (nádoba na vodu – moč). Po naplnění se jejich obsah pravidelně přečerpává do vyprázdněných nádrží v lodích Progress, ve kterých se před tím dopravila pitná voda na palubu komplexu ISS.

V budoucnosti se však uvažuje o zpracování moči na technickou vodu, která by mohla sloužit jednak jako surovina pro výrobu kyslíku elektrolýzou, jednak jako část splachovacího roztoku v palubních záchodech. Oddělený vzduch ze záchodu prochází přes chemické filtry odstraňující zápach a vrací se zpět do ovzduší stanice.

Úkoly přicházejí z Koroljova

V závěru odpolední pracovní směny si začnou kosmonauti připravovat věci – nářadí, přístroje a materiály k experimentům – na příští den. Obvykle v 18:55 UTC se opět sejdou na čtvrthodinovou diskuzi s řídicími středisky nad plánem práce na následující den, který jim v elektronické formě přišel v odpoledních hodinách ze střediska CUP-M v Koroljovu.

U skupiny vedení tohoto střediska, známé pod zkratkou GOGU (Hlavní operativní skupina řízení), se totiž soustřeďují požadavky na členy posádky stanice jak z houstonského a koroljovského střediska, tak od vědeckých pracovníků rozesetých po celém světě.

Přísná dieta, i když podle chuti

Půlhodina od 19:30 do 20:00 UTC je věnována večeři. Po ní si ještě posádka připraví dávku jídla na následující den. Jídelníček si vybírají kosmonauti ještě dlouho před letem na Zemi. V rámci výcviku si ochutnají velké množství jednotlivých jídel, které ohodnotí známkami jako ve škole. To proběhne jak v USA, tak v Rusku.

Na základě vyplněných dotazníků potom lékaři-dietetici připraví pro jednotlivé členy posádky individuální menu, které se obvykle opakuje po osmi dnech. Není však výjimkou, že si někdy kosmonauti neberou denní balíčky zcela podle plánovaného pořadí.

Aby nedocházelo k příliš dramatickým odchylkám od vyváženosti stravy, musí kosmonauti jednou týdně vyplnit na laptopu elektronický formulář FFQ (Food Frequency Questionnaire) o druhu a množství zkonzumovaného jídla a pití, který odešlou na Zemi.

Po prozkoumání jim pak lékaři v rámci pravidelné týdenní privátní lékařské konzultace případně vynadají a doporučí, jak si upravit jídelníček na příští týden.
Dodržování dietního režimu je zejména u členů dlouhodobých posádek velmi důležité. Ve stavu beztíže dochází ke změnám řady fyziologických funkcí.

Například se významně snižuje objem krve a klesá v ní množství červených krvinek. Proto například nesmí být ve stravě tolik železa, jako je obvyklé, protože by se hromadilo v těle, nikoli v krvinkách a mohlo by to působit potíže.

Také se musí proti zvyklosti ze Země omezit přísun kuchyňské soli, protože její nadbytek by podporoval vylučování vápníku z těla a to by mohlo vést k osteoporóze, čili řídnutí kostí. Naproti tomu musí být strava doplňována příjmem vitamínu D, který udržuje kosti v pořádku. Tady na Zemi se tvoří v podkožních vrstvách působením slunečního světla, které v prostorách uvnitř ISS chybí.

Také množství přijaté stravy je velmi důležité. Svaly, které kosmonauti ve stavu beztíže nemusí tolik namáhat, mají tendenci přes veškeré cvičení zakrňovat. I když přejídání úbytek svalové hmoty nenahradí, hladovění situaci jen zhoršuje.

Určité zpestření vždy znamenají přílety nákladních lodí a raketoplánů, které mají na palubě i čerstvé potraviny, především zeleninu a ovoce. To znamená vítané zpestření jinak příliš se opakující diety.

Vzhledem k tomu, že voda je na palubě stanice velmi drahocennou surovinou, oproti minulosti je dehydratovaných potravin menší množství. Hlavně se jedná o různé nápoje v prášku, které se rozpouštějí v plastikových pytlících, přičemž je možno podle druhu nápoje do nich z pistolového dávkovače přidávat buď studenou, nebo horkou vodu.

Většina ostatního jídla jsou konzervy nebo polokonzervy, z nichž ty, které obsahují jídla konzumovaná v teplém stavu, jsou u obalech, které současně slouží k jejich ohřívání. Palubní kuchyně totiž zahrnuje i ohřívač potravy, pracující na indukčním principu. Část jídla je konzervovaná teplem, část například ozařováním, jiná jsou v mraženém stavu.

Také nádobí je kvůli vodě minimum. Jí se přímo z obalů, které se po použití vyhazují. Pouze příbory se používají opakovaně a po jídle se čistí otřením malými vlhkými utěrkami na jedno použití.

Ve spacích pytlích

Po večeři následuje večerní hygiena, kontrola systémů stanice, nastavení automatického poplašného systému a příprava ke spánku. Večerka na palubě ISS je obvykle ve 21:30 UTC. Pro spaní na palubě mají kosmonauti spací pytle, uzavírané klasickým zdrhovadlem a zavěšené na stěnách v kójích.

Ukázalo se, že je nutné mít paže zastrčené uvnitř spacího vaku. Jinak se totiž volné ruce ve stavu beztíže začnou samovolně zvedat a tento pohyb kosmonauta většinou probudí. Spánek by byl přerušovaný a člen posádky by si řádně neodpočinul.

Důležitý velký úklid

Sobota a neděle se liší jen v tom, že plánovaných prací je minimum. Samozřejmě kosmonauti i v tyto dny odpočinku musí pilně cvičit, aby se jejich fyzická kondice přes víkend nezhoršila.

V sobotu dopoledne bývá obvykle „velký úklid“, při kterém se prostory stanice čistí vysavačem, utěrkami navlhčenými dezinfekčním a fungicidním roztokem se otírají obklady stěn modulů, čistí se kuchyně od stop po jídle a pití a vyměňují se některé díly palubního záchodu, jako například nástavce na močení a pachové filtry.

Důležité je také pravidelné čištění krycích mřížek ventilátorů, které neustále prohánějí prostorami stanice ovzduší. Bez těchto dmychadel by se v některých koutech stanice mohl hromadit oxid uhličitý, což by mohlo být nebezpečné.

Při čištění občas kosmonauti naleznou ztracené drobné předměty, které jim v nestřeženém okamžiku odplavaly a proud vzduchu je pak dříve nebo později zanesl až na tato síta.

Kolem sobotního poledne se probírá s řídicími středisky výhledový plán na nejbližší týden. Podle náročnosti a komplikovanosti chystané činnosti trvá tato videokonference půl hodiny až hodinu.

Přílet náklaďáku

Výjimečně se budíček a večerka mohou posunout. Obvykle se tak děje v době, kdy ke stanici přilétá transportní kosmická loď Sojuz s novou posádkou či nákladní Progress se zásobami nebo raketoplán. Je to dáno tím, že zákony nebeské mechaniky diktují optimální okamžik setkání dopravního prostředku se stanicí.

A několik hodin před jeho připojením musí posádka stanice připravit systémy ISS na přílet a asistovat pak při vlastním stykovacím manévru. To platí zejména při příletech automatických nákladních lodí, kdy jeden z ruských kosmonautů musí být připraven převzít v případě selhání automatiky řízení letu náklaďáku do vlastních rukou.

Až se pozdě na jaře 2009 rozroste stálá posádka stanice ze současných tří kosmonautů na šest osob, režim na palubě se zákonitě změní. Protože bude více času na uskutečňování vědeckých experimentů, bude provoz na stanici zřejmě dvousměnný. Zatím o tom však není definitivně rozhodnuto.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Sojuz T-13 na oběžné dráze Země letí vstříc nevyzpytatelné stanici Saljut-7....
Zabít je mohl každý krok. Měli se spojit s „mrtvou“ stanicí Saljut 7

Nikdo před nimi nic takového ve vesmíru nevyzkoušel. Dva ruští kosmonauti se musí spojit s neovladatelnou mlčící stanicí Saljut 7. Nikdo přesně neví, co se...  celý článek

Stanice ISS „míjí“ Měsíc. (2. 8. 2015)
Pod povrchem Měsíce je obří tunel. Objevila ho japonská sonda

Japonská vesmírná agentura JAXA odhalila na Měsíci obrovskou jeskyni, která by podle expertů mohla v budoucnu sloužit jako základna astronautů. Poskytla by jim...  celý článek

Známky vydané sovětskou poštou na počest projektu Veněra (1968)
Před 50 lety sovětská sonda poprvé změřila teplotu pekla na Venuši

Před padesáti lety se sovětská sonda Veněra 4 dostala jako první automat vyrobený lidmi do atmosféry planety Venuše a zjistila, že tam panuje peklo. Byl to...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.