Ve včerejším prvním díle našeho miniserálu o unifikovaných ovladačích (Detonatorech) grafických karet nVIDIA jsme si řekli něco málo o jejich samotné historii, prošli nastavením rozhraní DirectX a dali pár tipů, jak zvýšit výkon aplikací v tomto standardu. Dnes se budeme věnovat nejen možnostem výkonu OpenGL, ale i taktování pamětí a grafické jednotky.
Nastavení OpenGL
Máte rádi hry jako Quake III Arena, nebo Return to Castle Wolfenstein? Pak byste neměli opomenout nastavení OpenGL. Tyto hry totiž běží plně právě pod tímto rozhraním. Ve většině případů platí stejná pravidla jako při nastavování Direct3D. Ale zatímco Direct3D je záležitostí Microsoftu, OpenGL je jako osvědčené vývojářské prostředí preferováno například Johnem Carmackem (tvůrcem legendární hry Doom, Quake atd.).
Co se týká dopadu na výkon, potom se doporučuje nevypínat podporu rozšířené sady instrukcí procesoru. Některé procesory totiž podporují dodatečné 3D instrukce, které doplňují grafický procesor a vylepšují výkon v aplikacích. Položka Aktivovat funkci OpenGL pro konformní uchycení textur, slouží k zachycování textur OpenGL, pokud se dostanou mimo tělo vlastní textury. Po grafické stránce si oko při zaškrtnutí funkce ničeho nevšimne, ovšem samotné kartě to ubere na výkonu.
Hardwarová akcelerace v režimu více zobrazovacích zařízení - ta nabízí možnosti vykreslování při použití více zobrazovacích zařízení. Na výkon nemá prakticky žádný vliv, slouží k nastavení chování více grafických zařízení v aplikacích.
Výchozí hloubka barev textur – je položkou, kde se dá nahnat trochu výkonu navíc, tedy za předpokladu, že zvolíte „Vždy použít 16 bitů na pixel“. Samozřejmě, na úkor barevnosti. Volit lze i nastavení „Použít hloubku barev pracovní plochy“. Aplikace pak přiděluje takovou hloubku, jež je zvolena pro plochu v aktuálním rozlišení.
Režim překlápění bufferu - ponechte na „Automatická volba“. Ovladač nastaví vhodnou volbu dle grafického subsystému.
Vertikální synchronizace - záleží čistě na vaší úvaze. Specifikuje způsob, jakým je využívána vertikální synchronizace v OpenGL. Někdo má toto nastavení velmi rád, jiní mu nakloněni nejsou. Záleží mimo jiné na kvalitách monitoru, nastavené obnovovací frekvenci a jiných maličkostech. Výběr je proto individuální.
Vaše snažení si lze uložit do určitého profilu pro pozdější vyvolání či se můžete vrátit k defaultnímu (Uložit jako… a Obnovit výchozí).
Nastavení barev na popředí
Toto nastavení se bude hodit zejména filmovým fanouškům. Kromě toho, že pro právě promítaný film můžete zvolit libovolný nádech (jas, kontrast, odstín a sytost barev), můžete dokonce vybrat, která část obrazu bude dodatečně modifikována.
Taktovací kmitočty
Taktovací frekvence se dají na většině moderních grafických kartách nVIDIA měnit přímo v ovladačích. Tak proč toho nevyužít? Jediné, co je nutné, je - maličká úprava registrů Windows (utilitkou coolbits.reg) - přepnout se do záložky nastavení frekvencí a začít ladit. I když jde často o házení hrachu na zeď, znovu připomínáme, že na prvním místě je obezřetnost. Obzvláště nadměrné přetaktování pamětí na vaší grafické kartě by nemuselo dopadnout dobře. Proto ten, kdo postupuje při přetaktování po malých krocích a nežene se hned za maximální možnou frekvencí, dělá jedině dobře. Postup: Lehce přetaktovat (zvýšit o několik MHz jádro a paměti) >> vyzkoušet delší dobu v nějaké náročné 3D hře >> poté takt pamětí či GPU opět trochu zvýšit - a takto pořád dokola. Tento proces je sice zdlouhavý, ale bez komplikací.
Nezapomeňte, že na závěr musíte zatrhnout volbu „Použít tato nastavení…“, což vám zajistí při každém startu OS nastavení vámi zvolené frekvence.
Nástroje na pracovní ploše
V nové generaci Detonatorů lze pomocí prvního zaškrtnutí volby zobrazit ikonku rychlého přístupu v tray liště, odkud je snadno přístupná pro další experimenty. Druhý check-box slouží k nastavení více pracovních ploch v systému (o této funkci detailněji v některém z příštích článků).
Orientace zobrazení
Vlastníte-li modernější zobrazovací zařízení, jakým může být například LCD panel, pak zcela jistě uvítáte volbu pro změnu orientace objektů. Podobně jako v případě softwarové aplikace Pivot lze tímto nástrojem různě otáčet plochou Windows, a to tak, aniž byste museli mechanicky otáčet LCD.
Závěrem
Jediným problémem, kterým první Detonatory řady 40.xx trpěly, byla poměrně závažná chyba v nastavení obnovovací frekvence (refreshrate). Detonatory v některých případech „neuměly“ frekvenci 100 Hz. Naštěstí se tento problém záhy vyřešil.
Detonatory od verze 40.41 s sebou přinášejí opravdu řadu novinek. Solidní nárůst výkonu (i když ne pro všechny majitele nVIDIA karet), stabilita a spousta nových věciček „na hraní“ a ladění výkonu. Takto bychom si představovali ideální update ovladačů. Doufejme, že další funkce budou jen přibývat velmi rychle.
