Před více jak 25 lety se objevil první Compact Disc (CD). Vyroben byl 17. 8. 1982 v německé továrně Philipsu. Ač se s CD většina z nás setkala o mnoho let později, tento objev znamenal doslova revoluci v možnosti zapisování digitálního obsahu. V hudebním průmyslu je tento vynález označován jako začátek přechodu od analogové k digitální hudební technologii. Konečně se objevil nosič hudby, se kterým se nemuselo zacházet jako v bavlnce, což byl případ vinylové desky – stačil malý škrábanec nebo chomáček prachu a z reproduktorů se ozýval spíše šum než hudba. Hudba bez rušivého vedlejšího šumu, přesně to sliboval kompaktní disk. Digitální záznam a technologie optického čtení a záznamu se postaraly o úspěch nového nosiče dat.
Prvním albem, které se na něm objevilo byla, nahrávka "The Visitors" skupiny ABBA. CD se stalo katalyzátorem dalších inovací v digitální zábavě, vydláždilo cestu k nástupu DVD a současné technologie Blu-ray. První kompaktní disk a přehrávač CD byly představeny nejprve v Japonsku, a to v listopadu 1982. V USA a Evropě byl vynález prezentován v březnu 1983.
Historie CD
Na vývoji kompaktního disku pracovali společnosti Philips a Sony již od roku 1979. Na počátku výzkumu bylo stanoveno, jakých parametrů by mělo CD dosáhnout. Kapacita paměti měla pojmout jednu hodinu nahrávek, později byl požadavek na kapacitu navýšen na 75 minut, aby se na jedno CD vešla celá nahrávka Beethovenovy Deváté symfonie. V roce 1980 byly stanoveny standardní parametry pro CD, známé jako "Red Book".
Krátce po uvedení CD na trh v roce 1983 bylo k dostání už více než 1 000 různých hudebních titulů. Podle některých odhadů bylo v průběhu 25 let na světě prodáno více než 200 miliard kompaktních disků. Ačkoliv je jedno CD tenké pouze 1,2 mm, pokud by se všechna prodaná CD navršila na sebe, obkroužila by zeměkouli šestkrát dokola. Díky své kvalitě, přenosnosti a odolnosti vůči poškození bylo CD spotřebitelsky velice populárním nosičem hudby a videa. Kompaktní disk je předchůdcem řady různých druhů nosičů určených pro širokou řadu aplikací (CD-ROM, CD-R a CD-RW, DVD, DVD-R/RW, DVD+R/RW, DVD-RAM, HD DVD a Blu-ray).
Média CD, DVD a Blu-ray vydrží hodně, ale nejsou nezničitelná
Přestože jsou optické disky méně náchylné ke zničení, stále je s nimi nutné zacházet šetrně. Denně je na CD, DVD a nově i Blu-ray ukládáno obrovské množství různého digitálního obsahu, a proto se správná manipulace stává otázkou neporušenosti dat. Album s rodinnými fotografiemi, které jsou vypáleny na disku, má pro jednotlivce jistě nevyčíslitelnou hodnotu. Osvojení si několika málo pokynů pro správné zacházení může prodloužit životnost optických médií a pomáhá zabránit ztrátě dat.
Jak s optickými disky zacházet
1. Nedotýkejte se záznamové strany optického disku. Ať již jsou na médiu uložena nějaká data nebo je prázdné, je v obou případech lesklá strana, na kterou nepřijde žádný záznam, citlivá na otisky prstů, škrábance, prach a všechny druhy mechanického působení. Disk by se měl brát vždy za vnější nebo vnitřní hrany. Optická média mají obvykle jen jednu záznamovou stranu (vyskytují se však i oboustranná média).
2. Temno, chladno a sucho mají rády všechny optické disky. V případě těch nelisovaných, tedy takových, na které lze zapisovat, se ke čtení a záznamu používá laserový paprsek. Pro tyto disky je nepřítelem číslo jedna sluneční světlo. Ultrafialové záření slunečního světla je tak agresivní, že může poškodit záznamovou vrstvu uvnitř disku. Vysoké teploty mohou ohrozit stabilitu jak ochranné vrstvy, tak i záznamové vrstvy. Teplo může rovněž zapříčinit deformaci médií, což v konečném důsledku způsobuje chyby při čtení a záznamu nebo nevratnou ztrátu dat. Také vlhkost může negativně ovlivnit integritu dat. Ačkoliv je umělohmotný materiál (polykarbonát) pláště vlastně vodotěsný, může vysoká vlhkost vzduchu společně s vysokými teplotami vést k tomu, že se vlhkost dostane až k záznamové vrstvě a ta je eventuálně narušena korozí. Kdo chce své soubory uchovávat po desítky let, měl by uložit média do krabiček či speciálních obalů, kde budou chráněny před přímým působením ultrafialového záření a kde bude zajištěn rozsah teplot od –5 °C do maximálně +30 °C a relativní vlhkost vzduchu od 40 do 60 procent.
3. Pouze čistý disk je spolehlivý disk. Pokud se na něj někdy dostane otisk prstu nebo chomáček prachu, musí být odstraněn. K vyčištění postačí voda a nějaký měkký hadr, který nepouští chlupy. Nedoporučují se rozpouštědla nebo agresivní čistící prostředky. Nachází-li se na disku mastné usazeniny, měla by se použít speciální čisticí sada, kterou lze zakoupit ve specializovaných prodejnách.
4. Popsaná strana disku nehraje pro čtení popřípadě záznam žádnou roli. Přesto by ani tato strana neměla být mechanicky poškozena nebo vystavena působení agresivních chemických rozpouštědel, protože je velice tenoučká a kryje záznamovou vrstvu. Při jejím hlubším poškrábání tak přijdete o samotný záznam. Někdy tak poškrábání etikety nadělá více škody, než drobné poškození spodní, průhledné vrstvy. K popisu se tedy doporučují fixy s měkkou špičkou, k jejich polepování etiketami popisky s odolnou vrstvou lepidla. Ještě důležitější než kvalita etikety je způsob, jakým jsou na nosič data umisťována. Elektrický motor uvnitř vysokorychlostní mechaniky pracuje rychlostí několika tisíc otáček za minutu. Disk, u kterého není popiska přesně vystředěna se středovým otvorem, se může chvět (oscilovat), což negativně ovlivňuje přesnost čtení a záznamu. V nejhorším případě se mohou média anebo mechanika poškodit.
Otázky týkající se opotřebování CD a DVD nosičů |
Životnost optických médií je nevyzpytatelná. Co jim nejvíce škodí – světlo, špína, či něco úplně jiného? Společnost Verbatim se rozhodla veřejnost informovat, a tak odpověděla na pár zajímavých otázek. Jaká je průměrná životnost standardního CD (lisovaného z výroby a vypáleného podomácku)? A jak dlouho podle dosavadních znalostí vydrží standardní DVD (lisované z výroby a vypálené podomácku)? Takže životnost CD a DVD nosičů se nijak neliší? Je pro životnost média směrodatné, jaká data jsou na něm uložena (hudba, datové soubory apod.)? Jaká je nejčastější příčina poškození dat na optických nosičích? Které faktory jsou obzvláště destruktivní z pohledu životnosti optického disku (světlo, špína apod.)? Sehrává v této věci barva média nějakou roli (pokud ano, jakou)? Jaká je situace s životností médií určených pro záznam dat ve vysokém rozlišení, jako jsou například Blu-ray a HD-DVD disky? |