Česká společnost G.L.Electronic se podílela na instalaci elektronického vybavení odpalovací rampy pro novou evropskou raketu Vega. Spolupracovala na ní s italskou společností Valo Gavazzi Space a Telematic Solutions, práce pak probíhaly přímo ve vesmírném středisku v Kourou.
První zakázkou byl projekt MANGOUSTA: instalace bezpečnostního kamerového a IR systému po obvodu celého areálu kosmodromu v Francouzské Guyaně. Některé jeho úseky jsou na samé hranici skutečné džungle, což Čechům zajistilo neobvyklé podmínky pro instalaci citlivé elektroniky.
O práci na exkluzivní zakázce vypráví přímo ředitel G.L. Electronic, pan Luděk Graclík.
Autor před odpalovací rampou Sojuz
Čtrnáct pater bez výtahu
Pracovat na nově vznikající odpalovací rampě Vega, která vyrůstala na základech původní rampy ARIANE 1, jsme začali s italskými kolegy v roce 2008.
Odpalovací rampu si lze představit jako komplex, skládající se z nadzemního a podzemního bunkru a pojízdné montážní haly. Ta slouží k finální integraci nosné rakety a vlastního satelitu.
Srdcem montážní haly je místnost pracovně označována jako 108. Z ní jsou všechny zabezpečovací a řídicí systémy propojeny a svedeny do hlavní místností přímo na odpalovací rampě.
VegaRaketa se skládá celkem ze čtyř částí. Spodní (základní) je označovaná jako P80. Její výška je cca 10,5 metru s průměrem přibližně tři metry. Druhá, užší část široká jen 1,9 metru, se nazývá Zefiro 23. V něm je umístěn motor nosiče. Na délce přidává Veze dalších 7,5 metru. Třetí stupeň je označován jako Zefiro 9. Jeho výška je přibližně 3,9 metrů. Posledním stupněm je část nazvaná AVUM (Attitude and Vernier Module), která slouží k přesnému navedení na oběžnou dráhu. Oproti zbytku rakety je krátká - pouhých 1,74 metru. Zde je integrován satelit LARES, jehož součástí je sedm mikro satelitů Cubesat a mikrosatelit ALMASat. Nosnost rakety by měla dostačovat pro satelity o maximální hmotnosti do 2 000 kg. Třicetimetrová Vega se startovní hmotností 137 tun však podle technické specifikace uveze jen 1,5 tuny užitečného nákladu. |
Tato, z důvodu bezpečnosti již klimatizovaná místnost, tvoří mozek celého bunkru. Odtud se data šíří po optických kabelech až do řídicího střediska CDL3. Naším úkolem bylo instalovat systém audio/video telefonie, bezpečnosti, přístupový a protipožární systém, ale i kontrolní čidla pro oblasti měření a regulace. Přístroje musí být umístěny v prostředí s regulovanou teplotou a vlhkostí.
Montážní hala je vysoká 30 metrů a má 14 pater. Do dvanácti z nich jezdí výtah, zbylá dvě je nutné vždy dojít pěšky. Dnes už nespočítám, kolikrát jsme museli těch 14 pater vyjít nahoru a dolů, ještě než začal fungovat výtah. Nespočítám, ani kolik kilogramů materiálu jsme po schodišti vynosili a kolik kilometrů kabelů zde rozvedli, nainstalovali a zapojili. A to zde ze začátku ani nefungovala klimatizace, což není ve Francouzské Guyaně žádná legrace.
Přes den se totiž teplota vzduchu pohybuje vždy nad 30 stupňů Celsia a vlhkost snad nikdy neklesá pod 70 %. A když se k tomu přidá i všudypřítomný hmyz a jiná žoužel neevropských standardů, je to pracovní prostředí téměř adrenalinové úrovně.
Zapojení kabeláže satelitu
Osobně jsem působil i jako člen realizačního a integračního týmu pro satelit LARES, jehož součástí jsou i satelity ALMASat a CubeSats. Právě ten bude prvním tělesem, které Vega vynese na oběžnou dráhu.
Naše společnost úspěšně zrealizovala výrobu i celkovou instalaci kabeláže satelitu. V chirurgicky čistých prostorech firmy Carlo Gavazzi Space (dnes již CGS-OHB) v Miláně jsme v LARESu propojili veškeré jeho elektronické součásti, čidla a další komunikační prvky a vědecké přístroje. Finální testy satelitu pak proběhly ve Francii v Toulous.
Transportní kontejner pro satelit Lares. Vedle stojí autor článku.
Jako technik jsem se zúčastnil nejen samotného vyložení satelitu v námořním přístavu v Kourou, ale i jeho přípravy ve speciálních prostorách kosmodromu. Ty můžeme stálou atmosférou, čistotou a režimem přirovnat k operačním sálům. Po celou dobu integrace satelitu je zde velmi přísně monitorována vlhkost a teplota. V řeči čísel: 22 °C ±3 °C a 55 % ±15 %.
Montážní hala - 14 pater pěkně po svých
Každý technik byl samozřejmě oblečen do antistatického pláště s pokrývkou hlavy, antistatickými návleky na nohou, rukavicemi a uzemňovacím náramkem taktéž proti statické elektřině. Všechna tato přísná opatření jsou nejen souborem norem ESA, ale i nezbytnou nutností k vytvoření ideálních podmínek přispívajících k hladkému průběhu montáže satelitu do nosiče Vega.
Právě zde probíhají i poslední dolaďování a testy na satelitní technice, které jsou pak zakončeny finální integrací a závěrečným testem před samotným konečným zapouzdřením satelitu.
Mnohem větší sestra
Ve spolupráci s agenturou ESA-CNES a ruskou stranou vyrostla na Guyaně odpalovací rampa SOJUZ, která je v porovnání s tou pro Vegu gigantická. Už jen čtyři podzemní patra bunkru jsou toho důkazem.
S kolegy jsme byli na několik měsíců dokonce začleněni do týmu podílejícím se na instalaci bezpečnostních prvků a hlásičů i na této obří rampě.
První start z francouzské půdy už má Sojuz za sebou - více v tomto článku. Fotografie ze stavby rampy najdete v této reportáži.
Nejen prací živ je člověkGuyana, to samozřejmě nebyla jen samá práce, ale také běžný život. Za tu dobu jsme hodně viděli. Podnikli jsme výlety do pralesa i na ostrovy Les Iles du Salut, Royal a Diable, kde se odehrává děj známého filmu Motýlek.  Do Kourou za námi přijel i klasický jihoamerický karneval. Mezi nevšední a příjemné zážitky řadím i místní, takzvanou kreolskou kuchyni a zvyky místních, brazilských a surinamských přistěhovalců, kteří jsou nedílnou součástí místního koloritu. Velmi příjemně nás zaskočila i nečekaná setkání s Čechy působícími ve Francouzské legii v Kourou. Dlouhé hodiny jsme strávili posloucháním jejich zážitků u pivka v místním Bar de SPORT. Příjemné bylo setkání s pilotem z Kunovic při čekání na start rakety Ariane 5. |
