Ministr Metnar podepsal v prosinci 2019 smlouvu na nákup vrtulníků UH-1Y Venom a AH-1Z Viper, které mají výhledově nahradit ve výzbroji ruskou techniku. Jaké by podle vás mělo být konkrétní využití těchto strojů a měl by se minimálně u bitevních strojů zvažovat dokup dalších kusů?
Pořízení těchto vrtulníků vnímám jako první krok k odstranění závislosti na zastaralé ruské technice, respektive dodávkách například náhradních dílů. Co se týče využití, vrtulníky budou používány k přepravě osob i materiálu i k podpoře pozemních sil, podobně jako jsou využívány i jiné vrtulníky, které má armáda k dispozici, například W-3A Sokol či větší Mi-171Š. Bitevní vrtulníky jsou určeny k bojové podpoře ze vzduchu, zajištění ochrany transportních vrtulníků či výsadků apod.
Bitevník AH-1Z Viper a víceúčelový bratříček UH-1Y Venom
Pouhé čtyři bitevní stroje AH-1Z totiž samy nestačí nejen na potenciální účast v misích, ale zřejmě nebudou plně postačovat ani na výcvik. Transportní vrtulníky Venom potom zdaleka nedosahují výkonů ruských vrtulníků Mi-17, která armáda také využívá…
Co se počtů týče, souhlasím, že jsou, zvláště u bitevních vrtulníků, nedostatečné a nemohou nahradit stávající počty Mi-24/35. Takže ano, mělo by jich být více, jen jsem doposud neviděla žádný harmonogram, ani časový, ani finanční a vše se bude odvíjet od rozpočtu.
Jen na okraj, vrtulníky UH-1Y Venom neměly a ani nemohou kapacitně nahradit těžké vrtulníky Mi-171Š, protože jsou zkrátka menší. Debata o náhradě těchto vrtulníků nás teprve čeká. Zdánlivě máme čas, protože modernizované vrtulníky tohoto typu dolétají někdy po roce 2035, ale zbývající čas je jen relativní, protože jednotlivé kusy začnou být vyřazovány mnohem dříve, již před koncem tohoto desetiletí. A jak jsem již zmínila, sovětské techniky bychom se měli zbavit co nejdřív.
Samohybná houfnice CAESAR na podvozku Tatra 815
Těsně před volbami byl dokončen tendr na samohybné dělostřelecké systémy, který vyhrála francouzská firma Nexter se samohybnou houfnicí Caesar. Ačkoli děla budou sestavována v České republice, kromě podvozků budou kompletně vyrobena ve Francii francouzskými firmami. Dělostřelecká technika je přitom jedna z mála oblastí zbrojní výroby, ve které je Česká republika zcela soběstačná. Není podle vás chyba, že předchozí vedení MO nezvolilo některé z řešení, které vyvinuly české nebo slovenské firmy (systémy Dita, Zuzana nebo Diana) a které mají stejné výkony, jako jejich francouzský protějšek?
To byly diskuse, které se opakovaně vedly, mimo jiné i na výboru pro obranu. Typy děl, o kterých hovoříte, jsou těžko porovnatelné, protože jsou mezi nimi podstatné rozdíly, například z hlediska balistické ochrany, obsluhy a podobně, které se promítají i do cen. Takže se v tomto případě nebavíme o stejných výkonech. Hlavním argumentem pro děla Caesar byla jejich nižší cena, která se však bohužel výrazně navýšila oproti předpokladu.
Vzhledem k rozpočtovým možnostem chápu, že si nemůžeme dovolit vše, a když podobná děla stačí dánské armádě, měla by stačit i nám. Jistě, vždy bychom mohli mít něco jiného, možná v tom, či jiném parametru lepšího, ale podobné debaty můžeme vést do nekonečna stejně jako shazovat jednu akvizici za druhou. Na schůzích výboru pro obranu volbu děla Caesar opakovaně obhajovali jak zástupci armády, včetně náčelníka Generálního štábu a jeho zástupců, tak zástupci vedení civilní části ministerstva obrany včetně ministra samotného. Jde o jejich odpovědnost a já to respektuji.
Odpalovací zařízení izraelského protivzdušného systému SPYDER
Druhým tendrem, který byl dokončen jen několik týdnů před volbami, byl nákup izraelských protiletadlových raketových systémů krátkého dosahu SPYDER. Jde o systém, využívající běžné letecké rakety původně vyvinuté pro použití na bojových letounech. AČR však žádný z typů raket, který využívá systém SPYDER doposud nevyužívala. Zároveň tyto rakety nelze použít ani na letounech gripen, L-159, ani na vrtulnících AH-1Z. Nebylo by rozumnější pořizovat techniku, která v AČR nebude zvyšovat typovou roztříštěnost?
Nechci hodnotit technické parametry pořizovaného systému. Jedná se o techniku od našeho blízkého partnera Izraele, která je kvalitní, byť, pokud vím, není v izraelské armádě zavedená. Při diskusích na výboru pro obranu pořízení konkrétně tohoto systému obhajovalo jak vedení armády, tak představitelé ministerstva. Můžu mít celou řadu komentářů a otázek, ale i zde respektuji jejich odpovědnost i jejich volbu. Nekonečné diskuse povedou jen k tomu, že nakonec nepořídíme nic, což by byl nejhorší možný výsledek.
Rakety systému SPYDER mají v ideálních podmínkách maximální dosah do 50 km. Řada okolních zemí přitom vlastní nebo nakupuje systémy delšího dosahu. Slovensko provozuje systém S-300, jehož některé verze mají dosah přes 150km. Polsko, Německo a Rumunsko provozují nebo právě nakupují americký systém MIM-104 Patriot. V koncepci výstavby AČR do roku 2030 takový záměr není, ale nebylo by rozumné doplnit krátkodosahovou protivzdušnou obranu další vrstvou?
Ano, máte pravdu, pořizovaný systém je primárně určen k ochraně vojenských jednotek plukovního, maximálně brigádního typu. Armádě, respektive České republice by slušel protivzdušný systém s větším dosahem, nicméně se obávám, že z hlediska priorit modernizace a její finanční náročnosti by výsledkem bylo opět pořízení jen několika kusů, a tedy nikoli vybudování efektivního systému ochrany vzdušného prostoru České republiky. Tím nechci říct, že se bráním debatám o rozšíření protivzdušné obrany. V každém případě bych ovšem odmítla pořizování ruské techniky.
V zadávací dokumentaci ministerstvo obrany prakticky zcela pominulo tradiční protiletadlové systémy středního a dalekého dosahu, jejichž typickým představitelem je americký systém MIM-104 Patriot, jehož první verze se proslavila během první války v Perském zálivu. Tyto systémy nakupují mimo jiné Polsko nebo Rumunsko, delší dobu je vlastí i Izrael (jeden takový je na snímku).
Jedním z problémů modernizace posledních více než dvaceti let je, že máme ode všeho trochu. Nemáme ve skladech dostatek nejenom techniky k úhradě bojových ztrát či obyčejných havárií, ale ani náhradních dílů a munice. To s sebou nese problémy třeba při údržbě techniky.
Samozřejmě, že je na vině jednak dlouhodobá podfinancovanost armády, ale i promrhávání oken příležitostí. V posledních letech ekonomika rostla, bylo možné armádě dávat víc a pořídit potřebnou techniku ve větších množstvích adekvátních potřebám. Promrhal se čas, i když byla v posledních dvou letech snaha toho hodně dohnat. Nyní zase vplouváme do nejistého období, které bude poznamenané ekonomickými turbulencemi, a tedy vyšším tlakem na státní rozpočet.
Tank T-72M4CZ pálí před diváky.
Vývoj tanku T-72M4 CZ nebyl z finančních důvodů zcela dokončen a řada agregátů, využitých v modernizaci z 90. let, se již nevyrábí a musely být nahrazeny jinými. Vyřazení T-72M4 CZ je přitom v plánu až v roce 2028. Polsko v posledních měsících projevilo zájem o 250 amerických tanků M1A2 Abrams. Měla by podle vás být obměna vozového parku českého tankového vojska urychlena, aby bylo možné nakoupit spolu s Poláky levněji?
V současnosti technicky zhodnocované tanky T-72M4 CZ jsou samozřejmě již výrazně za zenitem a současné úpravy protáhnou jejich životnost jen o několik málo let a přibližně po roce 2026 musejí být nahrazovány. Zavázali jsme se k vybudování brigády těžkého typu, jejíž klíčovou součástí jsou nejenom BVP, ale i tanky. Na to se často zapomíná.
Zatím jsem ovšem neviděla žádnou analýzu, jak v této otázce hodlá armáda a ministerstvo postupovat a jaké jsou alternativy. Jsem přesvědčena, že tankové vojsko bychom si udržet měli, ale opět – je nezbytné se bavit o variantách, harmonogramu, financích, a hlavně širším kontextu především z hlediska technologického vývoje například v oblasti robotických systémů.
Jana Černochová
zdroj: www.janacernochova.cz |
V roce 2010 ministr obrany za ODS Alexandr Vondra podepsal se svým brazilským protějškem dohodu o spolupráci při výrobě letounů Embraer C-390, na kterých se český letecký průmysl od té doby skutečně podílí. Dohoda o pořízení dvou těchto letounů později z neznámých příčin padla. Ani jiné typy (např. americké C-130 Hercules) nebyly mezitím pořízeny. Tento typ techniky přitom není ani v koncepci rozvoje AČR do roku 2030. Není po zkušenosti s evakuací z Afghánistánu na čase o tomto typu techniky začít minimálně uvažovat?
Úvahy o pořízení dopravních letadel tohoto typu se objevují opakovaně již téměř patnáct let a vždy jsou odloženy. Nutno dodat, že je to primárně z rozpočtových důvodů. Ano, naše armáda by letoun této kategorie využila a měla by jej mít, ale opět, bez detailní rozvahy finanční, časové i technické, a to především v souvislosti s dalšími prioritními modernizačními projekty, nedává smysl spekulovat a předhánět se v tom, co by bylo ještě dobré koupit.
C-130 Hercules (ilustrační foto)
Až bude mít každý voják základní vybavení, jako jsou moderní ruční zbraně, balistická ochrana a další výstroj, noktovizory a podobně, tak se bavme o tom, co bychom ještě mohli armádě přikoupit mimo prioritní modernizační projekty. Říkám to s určitou nadsázkou, ale chci, abychom si všichni uvědomili, že sice můžeme koukat na to, co bychom si všechno mohli ještě pořídit, ale bez toho, abychom měli základní věci, a hlavně byli schopni armádu provozovat, tedy měli dostatek náhradních dílů, techniky na úhradu bojových ztrát a podobně, nemá smysl se předhánět v tom, co pořídíme. Druhou možností je udělat totéž, co například naši polští spojenci – jasně si říct, že armáda je naše priorita, vydávat na ní ročně dvě a více procent HDP bez ohledu na ekonomický vývoj.
Do konce letošního roku by odborná komise měla ministerstvu obrany dodat doporučení ohledně náhrady letounů gripen. Před časem unikla informace, že americká společnost Lockheed Martin bude v českém tendru nabízet 18 kusů letounů F-16 nebo F-35, zatímco švédský Saab nabídne 24 letounů Gripen C nebo E. Ministryně obrany Francie před několika dny dodala, že se tendru zúčastní i společnost Dassault s typem Rafale. Mají podle vás být součástí výběru také americké letouny F-15EX a evropské Eurofighter Typhoon, o nichž se zatím nemluvilo? Kdy předpokládáte formální vypsání tendru a je nějaké řešení, ke kterému byste se vy osobně klonila?
Zajištění ochrany vzdušného prostoru po skončení leasingu Gripenů je velice důležité téma, které má nejenom technicko-taktický rozměr, ale především zahraničněpolitický, obranný – z hlediska zajištění ochrany našeho i spojeneckého území – a v neposlední řadě finanční. Nehodlám se pouštět do debat o tom, který letoun se mi líbí víc a který méně, protože to není nákup nového vozu a ani to není podstatné. Všechny letouny, které zmiňujete, mají rozhodně své kvality. Diskuse o řešení nadzvuku jsou v tuto chvíli zcela na začátku a budou probíhat v příštích letech. Půjde především o politické rozhodnutí založené na odborném doporučení armády.
Britský Eurofighter Typhoon na Dnech NATO v Ostravě
Musíme se dívat dopředu a nebavit se pouze o nadzvukových letounech, ale o širším kontextu. Tím mám na mysli například přípravu na spolupráci člověka s robotickými prostředky, konkrétně mluvím o schopnostech pilotovaných letounů operovat společně s drony, které mohou letoun, a tedy pilota ochraňovat, provádět průzkum, vletět do zarušeného prostoru, „obětovat se“ a podobně, což ukazuje například koncept „Loyal wingman“. Obecně, spolupráce člověka se strojem je velké téma naší doby a musíme mu již nyní věnovat mnohem větší pozornost ve všech dimenzích, především na zemi.
Je podle vašeho názoru namístě modernizovat české letouny L-159 v intencích možností, které nastínil jejich výrobce (tzv. „mokré křídlo“, nová avionika, nový radar, integrace zaměřovacích kontejnerů, atd.), nebo se spíše kloníte k jejich vyřazení?
Zatím se nekloním k žádnému řešení, protože jsem neabsolvovala na toto téma žádnou debatu s představiteli armády. Nechci tedy spekulovat.
Zkoušky nabízených bojových vozidel pěchoty (BVP)- Na snímku CV90.
Patrně nejzásadnějším počinem ministra Metnara ve funkci byl tendr na nová bojová vozidla pěchoty v hodnotě dvaapadesáti miliard korun.Kromě jeho dokončení se nabízí uzavření bez vítěze a vypsání nového, ale také například modernizace současné techniky, ke které přistoupilo Polsko, Slovensko nebo Finsko. Modernizační projekty BVP-2 jsou zpracovány i v českých zbrojních firmách. Co by se podle vás s tímto tendrem mělo stát dál?
Omezím se na konstatování, že se stalo přesně to, před čím jsme jako členové výboru pro obranu mnohokrát v posledních dvou letech varovali. Tendr se dostal do složité situace, za kterou je odpovědno stávající vedení ministerstva obrany, civilní i vojenská část. Mám pocit, že tato akvizice je od počátku překombinovaná. Není pochyb o tom, že 7. mechanizovaná brigáda potřebuje modernizovat zastaralá BVP z dob Varšavské smlouvy, ale proces výběru, jeho protahování a přehození na nové vedení ministerstva je svým způsobem kukaččím vajíčkem. Řešení se bude muset nalézt, ale v tuto chvíli jej mohu jen těžko předjímat.
