Jak tragédie letu 911 pátého března 1966 začala, si můžete přečíst v prvním díle. Kapitán chtěl dopřát cestujícím výhled na majestátní horu Fudži, stroj však vletěl do neviditelné turbulence, která byla tak silná, že letoun doslova rozlámala. Následně ohrožovala i pátrací letadla, což vyšetřovatelům poskytlo první vodítko k příčinám havárie.
Nález kamery
Střední část trosek Boeingu 707 společnosti BOAC dopadla na zem téměř na plocho, při relativně nízké vertikální rychlosti. Tato část letounu zůstala ušetřena požáru. Ve změti všeho, co jen stěží představovalo komfortní kabinu cestujících, byla nalezena nedotčená osmi milimetrová filmová kamera značky Kodak se stejnojmenným barevným filmem uvnitř.
Film po vyvolání přinesl první náznak důkazů o tom, jak nehoda probíhala. Kamera patřila cestujícímu, který seděl na pravé straně, několik metrů za odtokovou hranou křídla. Dotyčný pořídil od nástupu do letadla několik sekvencí.
Vyšetřovatelé na nich nejdříve spatřili provozní plochu letiště Haneda, po vzletu Tokijský záliv, pohoří Tanzawa. Poslední sekvence zaznamenávala jezero Yamanaka, když film měl náhle dvě prázdná políčka, po kterých následoval rychlý záběr na sedadla, koberec, kabinu. Pak záznam skončil. Z pořízených záznamů bylo také patrné, že od startu až do bílých políček byl průběh letu hladký.
Vyšetřovací tým zadal provedení odborné, fotogrammetrické analýzy každého políčka filmového záznamu. Díky tomu byly získány údaje o přesné dráze letu, rychlosti, ale i výšce, která se mezi posledními dvěma sekvencemi plynule snižovala, rozdíl činil dvě stě metrů.
Laboratorní šoková analýza kamery určila, že dvě prázdná políčka jsou důsledkem přetížení zhruba +7.5 g trvajícím 0,7 milisekundy. Cestující tak díky své kameře nechtěně zachytil okamžik masivního poryvu větru, který vylomením směrového stabilizátoru zahájil destrukci letounu. Cenný filmový záznam však nebyl jediný důkaz.
Policii se přihlásil učitel základní školy v Gotenbě, který měl v době nehody u sebe malý fotoaparát. Přelétávající dopravní letoun jej zaujal tím, že na své trase směřoval neobvykle nízko nad horu Fudži.
Když jej na modré obloze zaujala výrazná bílá stopa, vytáhl fotoaparát a cvakal jeden snímek za druhým. I když detail rozpadající se sedm set sedmičky podléhá na všech snímcích velké zrnitosti, po expertní úpravě černobílých snímků byl získán další důkaz o tom, jak poslední chvíle před dopadem vypadaly.
Boeing se nad Gotenbou stáčel doprava, do kurzu 298 stupňů, a přitom mírně klesal. Střih větru do sedm set sedmičky udeřil ve výšce 5 300 metrů z pravé strany. Prudkým vychýlením ze směru letu, rychlost byla kolem 640 km/h, se zhroutila směrová ocasní plocha, která zasáhla a vylomila levou výškovou ocasní plochu.
Byly to první odlétávající kusy, které očití svědci na zemi zaznamenali. Další destrukce pokračovala ve velmi rychlém sledu. Na pravé straně došlo k odlomení konce křídla a pravé výškovky, trup se odlomil za poslední řadou sedaček, od úrovně zadních vstupních dveří.
G-APFE se po ztrátě příčné stability prudce vzepjala a vzniklé přetížení vytrhlo všechny čtyři motory z pylonů na křídlech. Prudká decelerace způsobila protržení palivové nádrže v centroplánu. Uvolněné palivo pak zaplavilo přední část, včetně kokpitu, který se od hlavní části padající v ploché spirále oddělil ve dvou tisících metrech. Během pádu se z křídel uvolňovaly jednotlivé části jeho mechanizace.
Z křídel i rozervaného trupu vytékalo palivo, které za boeingem vytvářelo viditelný, bílý kondenzát. Přední část letounu po dopadu explodovala. Ze série snímků zachycujících posledních osm sekund pádu hlavních trosek byla vertikální rychlost klesání určena na 70 m/s, při jedné 360stupňové rotaci za 15 sekund.
Vyšetřování nehody probíhalo s maximálním využitím všech moderních technických prostředků. Pro pochopení způsobu, jakým se zhroutila zadní část stroje, byl například postaven její model v měřítku 1:15. Byl také realizován přesný model krajiny s horou Fuji a jejím okolím do vzdálenosti 50 kilometrů v měřítku 1:50 000. Model byl testován v aerodynamickém tunelu typu Göttingen o průměru 1,5 metru při rychlosti proudění větru 2 m/s.
I když byly výsledky experimentu velmi zajímavé, na skutečné podmínky panující při obtékání hory Fuji je přímo aplikovat nešlo. Modelová situace neumožňovala přesněji určit povahu nárazů větru. Dalším nutným krokem bylo určit, jaké byly předpisy pro provedení letu a jaká byla skutečná praxe.
Operační předpisy BOAC neumožňovaly jiné provedení letu než podle pravidel IFR. Stávalo se však, že posádky uváděly odlet za VMC přímo do letového plánu. S touto praxí se vedení BOAC neztotožňovalo a vyžadovalo, aby piloti postup používali jen ve výjimečných případech vedených provozními okolnostmi.
Posádky však tento zákaz obcházely povolením od ATC, o které na poslední chvíli požádaly přes řídící věž. Podle pravidel BOAC byl odlet za podmínek VMC možný pouze za účelem urychlení stoupání do cestovní hladiny, zajištění rozestupu od jiného letadla, popřípadě bylo-li možné se tím vyhnout zpoždění. Před odletem linky 911 se v prostoru odpovědnosti Kanto Air Space vyskytoval pouze Fokker 27 směřující do Izu Ošima, který z Hanedy odstartoval šest minut před boeingem. Řídící letového provozu mezi oběma letadly zajistil bezpečný radarový rozestup.
Závěrečná zpráva jako pravděpodobnou příčinu nehody uvádí vystavení letounu náhlé, abnormálně těžké turbulenci s takovým střihem větru, že vyvolané přetížení bylo daleko za hranicí odolnosti konstrukce letounu. Dále je v ní uvedeno, že rozhodnutí kapitána Dobsona provést VMC let přímo přes horu Fudži bylo plně v jeho kompetenci.
Jako velitel letounu létal do Tokia od roku 1950 a s místními meteorologickými podmínkami, včetně turbulence a horské vlny, měl zkušenosti. Kromě toho, v dubnu 1965 absolvoval zvláštní kurz pro let v turbulentních podmínkách, kde se mimo jiné seznámil se způsoby vybírání neobvyklých poloh. Možný důvod jeho rozhodnutí umožnit cestujícím neobyčejný výhled zpráva komentuje jako…záměr, který nelze s určitostí potvrdit.
Letěli na svatební cestu
Katastrofa letu 911 měla nejen díky svému charakteru neobyčejně lidský rozměr. Ve Spojených státech se z ní navíc stala národní tragédie. Ze 113 cestujících bylo 89 Američanů, z toho nejpočetnější byla 75členná skupina vyslaná společností Thermo King Corporation z Minneapolis ve státě Minnesota. Společnost vyrábějící chladící zařízení pro domácnost i průmysl se na konci uplynulého roku rozhodla odměnit své nejlepší prodejce sedmnáctidenní zážitkovou cestou po Asii. Vybraní jedinci s sebou mohli vzít své drahé polovičky. Některé páry cestu pojaly jako svatební. Na palubu letu 911 také nastoupily tři letušky společnosti TWA, Trans World Airlines, které do Hong Kongu cestovaly na dovolenou.
Ironií osudu bylo, že cestující letu BOAC 911 během pojíždění ke startu viděli z oken na pravé straně ohořelé trosky kanadského douglasu, který havaroval předchozího večera, ze kterého se dalo identifikovat pouze směrové kormidlo. Co jim asi běželo hlavou?! Výjev, kdy se G-APFE rozjíždí ke svému poslednímu startu ze stejné dráhy 33R, s troskami letounu v popředí, zachytil na filmovou kameru jeden z vyšetřovatelů, který z místa havárie pořizoval oficiální záznam. Černobílá. Na několik sekund trvající sekvenci se můžete podívat zde:
Celkem došlo v roce 1966 v Japonsku k pěti leteckým neštěstím, při nichž dohromady zahynulo 382 lidí. Do této nešťastné série je započítána i nehoda tankovacího letounu USAF KC-135A, 57-1444, při které zemřelo všech 11 členů posádky.
Žiješ jen dvakrát
Katastrofa letu 911 také nechtěně zasáhla do dějin kinematografie, konkrétně do budoucí série filmů s Jamesem Bondem. Na let z Tokia do Hong Kongu měla na pátého března zakoupené letenky skupina filmových pracovníků a producentů, kteří v Japonsku hledali lokace pro natáčení Bondovky Žiješ jen dvakrát – „You Only Live Twice“. Albert R. Broccoli, Harry Saltzman, Lewis Gilbert, Freddie Young a Ken Adam byli dvě hodiny před odletem neplánovaně pozváni na představení nindžů a let zmeškali. Název páté Bondovky se tak stal jeho nomen omen.
Na podzim 2001 se v chicagských novinách objevilo jedno nenápadné oznámení. V 85 letech podlehl rakovině pan Joseph Frank Sirotek Jr. Američana s českými předky, ale i dlouholetého zaměstnance Thermo King Corp., si štěstí dvakrát vybralo do svého kola.
Dvanáctého února 1963 zmeškal Joe Sirotek odlet linky Northwest 705 z Miami do Chicaga. Boeing 720-051 B, N724US, se dvanáct minut po startu zřítil do bažin Everglades. Katastrofu, při které zahynulo všech 43 lidí na palubě, způsobil právě jev zvaný Clear Air Turbulence zkráceně CAT.
Příčinou byly rychle se pohybující vzdušné proudy, které na bezoblačné obloze za jasné viditelnosti nešly identifikovat. O tři roky později byly Sirotkovy zásluhy pro firmu odměněny cestou po Asii. Mezi vybranými kolegy byl jediný, který ji z důvodu pracovního vytížení odmítl nastoupit.
V životě platí, že štěstí rádo sází na divokou kartu. Nikdo z nás ale neví, komu byla rozdána. Mnohdy nemáme před očima ani samotný bank. Právě tak tomu bylo v březnu 1966 nad horou Fudži.
Fenomén CATClear Air Turbulence Clear Air Turbulence neboli „turbulence čistého nebe“, je nebezpečný jev denně ohrožující leteckou dopravu. Ve výškách, které jsou pro její vznik typické, mezi 6 až 15 000 metry, ji nelze ani detekovat ani časově předvídat. Pravděpodobnost vzniku ovlivňuje několik faktorů, mimo jiné:
Mezi laickou veřejností je CAT hovorově nazývá „vzdušnou kapsou“. Standartní palubní radary ji nedokáží detekovat, neboť její existence není spojena s výskytem mraků dokazujícím nepředvídatelný pohyb vzduchu. Příklady mimořádných událostí CAT
|
Ukázka z připravované knihy
Konec závěrečné části. První díl najdete zde.
Příběhy leteckých katastrof najdete tady.