Podstatnou součástí reproduktorové soustavy je ozvučnice, tedy ona skříň, ve které jsou reproduktory a frekvenční výhybka instalovány. Tento box vytváří pracovní prostor pro reproduktory a je důležitý zejména pro ty měniče, které mají větší plochu a větší zdvih membrány. To jsou reproduktory, které působí masivnější pohyb vzduchu - konkrétně jde o basové nebo středobasové elektroakustické měniče.
Uzavřené ozvučnice mohou působit určité technické potíže. Při pohybu membrány reproduktoru vpřed za ní totiž vzniká podtlak. Při zpětném kmitu naopak vytváří přetlak. Ještě než se pustíme do samotných bassreflexů, pojďme si stručně říci, k čemu taková ozvučnice vlastně je.
Oddělení akustických prostorů
Tento box či „skříň“ má několik úkolů. Ozvučnice přes svoje označení vlastně nesmí znít (tj. zvučit), stěny musí být tak pevné, aby se nechvěly a nevyluzovaly vlastní kmitočty. Tedy přesný opak akustické kytary nebo houslí - jejich tělo naopak znít musí. Ozvučnice má vytvářet ideální prostředí pro práci reproduktorů a pouze svými vlastnostmi „dolaďovat“ celkový zvuk. K tomu dochází právě návrhem bassreflexu, velikostí vnitřního prostoru a jeho uspořádáním. Ozvučnice se tedy výrazně podílí na reprodukci, ale vlastně tak trochu „nepřímo“.
Oddělení prostoru před a za membránou je velmi podstatné. Kdyby hrál reproduktor vpřed i vzad v jednotném prostoru, vznikl by akustický zkrat a oba výkony (kmitání dopředu a dozadu) by se do značné míry vzájemně vyrušily. Zejména by nastal razantní úbytek v oblasti nízkých kmitočtů. Nejjednodušším řešením je oddělit oba prostory vytvořením uzavřeného prostoru za reproduktorem - tedy již zmíněnou ozvučnici.
V uzavřené ozvučnici se část výkonu hraná vzad mění v teplo a není využita k tomu účelu, pro který vznikla. Neuslyšíme ji. Uzavřená ozvučnice je současně méně flexibilní na změny tlaků za membránou a ovlivňuje tak její pohyb. Tím sice dochází také ke změnám ve frekvenční charakteristice, ale to lze v některých ohledech vnímat spíše pozitivně, neboť jde o kladný vliv na rychlé doznívání basů. Ty jsou sice tlumeny, ale v závislosti na kmitočtu a mnohem pozvolněji, problémem však zůstává zmíněný úbytek účinnosti uzavřených ozvučnic.
Úprava ozvučnice tak, aby část výkonu produkovaného za membránou bylo možno využít pro poslech, musí mít svá přesná pravidla. Zejména jde o to, posunout fázi této části zvuku tak, aby působila souběžně s fází zvuku hrajícího vpřed. Zvuková vlna je z vnitřku ozvučnice vypuštěna teprve po přesném zdržení a otočení fáze.
Jsou zde využívány principy Helmholtzova rezonátoru a dochází tedy k součtu zvukových vln, nikoli k jejich vyrušení. Tento součet musí však být adekvátní vzniku lineární kmitočtové charakteristiky (tedy musí se sčítat správné složky ve správných poměrech).
Naladění bassreflexu
Pokud požadujeme maximální působení souběhu zvukových vln, bude naplno fungovat pouze v určitém omezeném frekvenčním pásmu. Mnohem vhodnější je proto naladění systému tak, aby nárůst součtů akustických tlaků byl sice menší, ale v širším frekvenčním pásmu. Naladění je docilováno poměrem průřezu basreflexového nátrubku, jeho umístěním a mírou zatlumení vnitřního prostoru ozvučnice. V části reprodukovaných frekvencí však přesto může dojít k akustickému zkratu - u frekvencí nacházejících se pod úrovní „naladění“ bassreflexu.
V této oblasti dochází k výše popsanému razantnímu úbytku nízkých kmitočtů. Snahy o jejich zvýraznění mohou vést i k poškození reproduktoru - protože ačkoli basy neslyšíme, membrána kmitá. Od reprosoustav s menšími basovými reproduktory proto není vhodné si vynucovat ekvalizací a zvyšováním příkonu nadměrnou reprodukci basů - reproduktor by to nemusel přežít. Problém také může nastat při reprodukci z gramofonu, kde se pod určenou kmitočtovou hranici snadno dostane reprodukovaný nízkofrekvenční hluk pronikající z mechaniky přístroje. I ten může být nebezpečný.
Pokud je ozvučnice nevhodně málo zatlumena, může docházet k akumulování akustické energie a jejímu postupnému uvolňování nátrubkem, což se projeví delším dozníváním basů, lidově duněním. Otevřený prostor za membránou nepůsobí jako tlumicí brzda při velkých dynamických změnách, zvuk tympánů, kopáku a výchylka membrány proto může přesáhnout její konstrukční maximum. Zde hodně záleží na kvalitě zesilovače a jeho činiteli tlumení, jak se konstrukční chyba na reprodukci (a funkčnosti reprosoustav) projeví.
Odlišností v množství tlaků v uzavřených a otevřených ozvučnicích využívají někteří výrobci i pro úspory v jejich konstrukci. Stěny boxů s bassreflexem mohou totiž být méně masivní, vnitřní prostor méně vytlumen a k nevhodnému ovlivnění zvuku přesto nemusí dojít. Ozvučnice uzavřených reprosoustav by také měly být obsahově podstatně rozměrnější, aby k ideálnímu utlumení bylo více akustického prostoru.
Jiné cesty ke skvělým basům
Klasický bassreflexový otvor/nátrubek může být nahrazen pasivním zářičem, což je vlastně reproduktor bez cívky a magnetu. Jeho membrána se tedy pohybuje pouze v závislosti na měnícím se tlaku uvnitř ozvučnice. Na první pohled zvenčí může tento typ reprosoustavy vyhlížet, jako když je osazen dalším reproduktorem. Konstrukce těchto reprosoustav je mnohem jednodušší a současně řeší některé záporné vlastnosti bassreflexu, neuslyšíte například hluk proudícího vzduchu, pokud je nátrubek chybně navržen. Velice vzácně je basový reproduktor umístěn uvnitř ozvučnice a hraje pouze otvorem v její stěně, u subwooferů ale nejde o nic výjimečného.
Výsledný zvuk a míra kladného působení bassreflexu na reprodukci záleží nejen na jeho průměru a umístění v ozvučnici, ale i na aerodynamickém tvaru jeho zakončení a na tvarování jeho povrchu. Zde je třeba připomenout netradiční bassreflexové vyústění u reprosoustav B&W, jehož povrch má strukturu podobnou jako golfový míček.
K některým reprosoustavám výrobce dodává „molitanové“ zátky, které umožňují doladit působení bassreflexu. Lze tak zvuk přizpůsobit vašim požadavkům a vlivům místnosti bez toho, aby bylo nutno zasahovat kmitočtovými úpravami, které mohou mít výraznější a mnohdy destruktivní vliv na vyváženost přirozené reprodukce.
Na místnosti záleží
Velkou úlohu také hraje akustická kvalita poslechového prostoru, především jeho členitost a velikost. Je vhodné také vyzkoušet vliv rozmístění reprosoustav a například i vzdálenost od stěn či koutů místnosti. Vliv také mají koberce, nábytek a další „účastníci“ akustiky poslechové místnosti.
Uzavřené soustavy mají mnohé přednosti, ale bassreflexové jsou oblíbené pro větší účinnost a snadnější dosažení velké amplitudy u nízkých kmitočtů.
