V každém operačním systému najdete program na přehrávání hudby. Ve Windows to bude Windows Media Player, na počítačích Apple zase iTunes. Ale pár skladeb, které do nich výrobci vkládají, vám za chvíli přestane stačit.
Začněte s domácí diskotékou
Naštěstí existuje hned několik způsobů, jak do počítače dostat další muziku. Začít můžete se svou sbírkou CD. Pozor však, nestačí k tomu jen přetáhnout soubory z CD na disk počítače, musíte je převést na správný formát – tomuto procesu se říká grabování a použít k němu můžete právě programy na přehrávání hudby, o kterých více píšeme na následující straně. U většiny z nich stačí vložit CD do mechaniky počítače, aby vám automaticky nabídly převedení skladeb do MP3.
Pokud máte připojení k internetu, program se zároveň spojí s univerzální databází, ze které zjistí jméno interpreta a názvy skladeb a rovnou je ke skladbám uloží. Pokud zrovna váš disk v databázi není, můžete skladby pojmenovat sami.
MP3 je ztrátový formát – aby zmenšil velikost souborů, odstraní z něj některé neslyšitelné hudební tóny. Právě míra zmenšení, komprese, se dá nastavit. Čím bude komprese vyšší, tím méně místa muzika na disku zabere, ale když to s ní přeženete, výrazně utrpí kvalita nahrávek.
Nastavení najdete pod kouzelným slůvkem bitrate. Zatímco mírná komprese je bitrate 160 a vyšší, za vysokou kompresi se dá považovat bitrate 128 a nižší. Odborníci doporučují jako optimální hodnotu právě bitrate 160 kb/s.
MP3 nebo...
Podobně vám programy většinou dají vybrat, do jakého formátu hudbu uložit. Například Windows Media Player nabízí jako výchozí formát WMA, který však nedokážou přehrát některé osobní přehrávače. Přitom právě ty jsou další možností, jak hudbu uloženou v PC poslouchat. Univerzálnější jistotou je proto formát MP3.
MP3 má však konkurenty. Microsoft se snaží prosadit formát WMA, o kterém znalci prohlašují, že při stejné velikosti souboru hraje hůř než MP3. Podobně firma Apple prosazuje AAC. Proto-že tyto formáty jsou patentované, objevil se mezi internetovou komunitou formát OGG, který má výhodu, že není licencován. Proto většinou, když někdo mluví o MP3, má na mysli veškerou komprimovanou hudbu, ať už je uložena v jakémkoli formátu.
Pochybnosti kolem kopírování
Další možností, jak získat hudební soubory, je stáhnout je z internetu nebo zkopírovat od kamaráda. Zatímco některé tam vystavili umělci nebo jejich nahrávací společnosti, takže jsou naprosto legální, u jiných lze o legálnosti pochybovat.
Hudbu v MP3 si samozřejmě můžete pořídit z webu i legálně. Zatímco v USA existuje velké množství obchodů, u nás se nabídka teprve rozjíždí. Momentálně si můžete vybírat z pěti webových obchodů plus jeden fungující hlavně pro mobilní telefony pod hlavičkou t-music.
Prodej přes síť je mimořádně pohodlný, stejně jako následující používání takové muziky, přesto se zdaleka ještě neprodává tolik, kolik by asi odpovídalo zájmu lidí. Důvodem přitom není cena nahrávek – cena za skladbu už je běžně kolem rozumných 10 korun i nižší, album stojí nejčastěji kolem 200 korun. Největší problém digitálně prodávané hudby se nazývá DRM.
Proč mi skladba nehraje?
Digitální správa obsahu, jak se DRM česky nazývá, je vlastně ochrana nebo zabezpečení. Pomocí DRM se dá u skladby nastavit, jak a kolikrát se může přehrávat. Většinou skladbu můžete přehrávat pouze na tom počítači, na kterém jste ji zakoupili, případně ji můžete nahrát pouze do pěti přenosných zařízení. Pokud byste takovou skladbu nahráli na kamarádův počítač, nepřehraje si ji. Nemluvě o tom, že takto zakoupené skladby dokáže přehrát pouze jeden přehrávač – WMA s ochranou pouze Windows Media Player a AAC s ochranou zase pouze iTunes. Mnoho lidí se proto snaží ochranu odstranit.
„Ochrana DRM není naším výmyslem, ale bezpodmínečným požadavkem hudebních vydavatelství,“ říká Vít Janiš ze společnosti Vltava Stores. Stejná slova zaznívají i z obchodu i-legalne.cz. Ale hudební společnosti pomalu zjišťují, že to není nejlepší cesta. Když letos Steve Jobs, majitel firmy Apple a provozovatel obchodu iTunes Store, vyhlásil, že začnou prodávat i hudbu bez ochrany, stal se miláčkem veřejnosti. Skladby jsou sice dražší, ale ještě o něco kvalitnější, než chráněné varianty.
Podobně se situace asi zlepší i u nás. Zatímco Indies a Bombaj prodávají nechráněné skladby od začátku, nově se s některými vydavatelstvími dohodly i Vltava a i legalne. „Skladby od Supra-phonu a jiných lokálních vydavatelství jsou již většinou bez ochrany,“ říká Petr Peřina z i-legalne.cz. Díky prodeji hudby ve formátu MP3 navíc znovu stoupá zájem o starou českou hudbu. Místo digitalizace gramofonových desk se totiž vyplatí koupit skladby digitálně vyčištěné a restaurované.
Při nákupu na internetu máte většinou možnost poslechnout si úryvky z jednotlivých skladeb, a pokud se vám líbí, můžete si je koupit. „Lidé si u nás pustí měsíčně asi milion ukázek,“ říká Vladimír Voral z bombaj.com. Prodej je samozřejmě podstatně nižší. „Máme kolem stovky objednávek denně, přitom na pět skladeb připadá jedno celé zakoupené album,“ říká Vít Janiš. I-legalne.cz hlásí dvě stě tisíc prodaných skladeb.
Hudba na síti a právoZ hlediska autorského zákona není a ani nemůže být stahování evidentně nelegální hudby z internetu v souladu se zákonem. Těžko se obhájíte tvrzením, že jste si mysleli, když použijete třeba server nabitý novinkami nebo nějakou sdílenou síť, je vše legální. Rovněž není možné s kýmkoliv „sdílet hudbu“, například na internetu. Ten, kdo neoprávněně vystavil cizí autorské dílo a zpřístupnil je jiným osobám, by byl jasným adeptem nejen na občansko-právní soud, ale i na trestní stíhání. Hrozil by mu trestní postih až do výše pěti let. Kromě trestního stíhání však přichází v úvahu i soud, kdy bude vykonavatelem autorských práv vymáhána náhrada škody a vydání bezdůvodného obohacení; místo skutečně ušlého zisku se autor může domáhat náhrady ušlého zisku ve výši odměny, která by byla obvyklá za získání takové licence v době neoprávněného nakládání s dílem. Výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně toho, kdo neoprávněně nakládal s dílem, bez získání potřebné licence, činí dokonce až dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem. Převedeno do jednoduché kalkulace: pokud neoprávněně zpřístupníte hudbu v hodnotě více než 500 000 korun, tak zaplatíte pokutu nejméně milionovou, ale spíše více, přičemž přichází v úvahu také výše popsané trestní stíhání. A samozřejmě stejně tak je to nelegální jinde ve světě, alespoň v tom civilizovanějším – tedy v EU, USA apod. Co se týká půjčování, i s tím je problém. Podle zákona se za užití díla nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení hospodářského nebo obchodní-ho prospěchu. U počítačových programů a elektronických databází žádná „osobní potřeba“ vůbec nepřichází v úvahu. U ostatních druhů děl, tedy i hudby, do práva autorského nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla. Podtrhuji však „pro svou osobní potřebu“. Tedy pokud si půjčím legální nosič s hudbou, mohu si pro svou osobní potřebu zhotovit kopii. Ale tím to končí. Tedy z kopie již nemohu nechat udělat další kopii, není možné nechat kolovat vlastnoručně nahranou flešku s MP3 apod. I to by bylo neoprávněné šíření autorského díla. |
Jak se prodává digitální hudba? | ||||||||||
|
Petr Peřina, marketingový ředitel - i-legalne.cz |
Vít Janiš, redaktor - allmusic.cz |
Vlastimil Voral, editor - bombaj.com |
Přemysl Štěpánek, PR manager - indies.eu |
Martina Kemrová, tisková mluvčí - T-Music.cz | ||||||
| Na co se zaměřuje váš obchod? |
V našem obchodě naleznou zákazníci hudbu všech žánrů, náš e-magazín sleduje dění na hudební scéně |
Zákazníci u nás vyhledávají především nezávislou muziku a také starší, obtížně sehnatelné věci | Žánrově se nijak nevymezujeme, to může udělat sám zákazník pomocí žánrového filtru | Nabízíme pouze nahrávky vydavatelství Indies Scope Records, které se zaměřuje na podporu domácí hudební produkce, a to všech žánrů | Portál nabízí široké rozpětí hudebních žánrů, aby si každý našel svoji oblíbenou skladbu nebo album | |||||
| Jaké formáty prodáváte? |
WMA a MP3 |
WMA | Je to m4a (mp4 aac) jako iTunes | MP3 | WMA a DCF pro mobilní telefony | |||||
| Nabízíte skladby s ochranou proti kopírování, nebo bez ní? | Většinou s ochranou, kromě alb od Supraphonu a lokálních vydavatelů, která jsou bez této ochrany | Zatím s ochranou, ale začínáme zařazovat i bez ochrany | Nezabezpečené. Domníváme se, že zabezpečení je pouze pobídkou pro zloděje (hackery), jak překážku překonat, a platící to pouze obtěžuje | Nezabezpečené | Zabezpečené | |||||
|
Kolik skladeb a alb máte v nabídce? |
V nabídce máme 422 548 skladeb a 34 738 alb |
Více než 420 tisíc skladeb a 31 tisíc alb |
V nabídce máme okolo 15 000 skladeb, něco přes 1 000 alb |
Přes 130 alb. Věnujeme se pouze naší produkci | Již téměř 800 000 skladeb, na konci prvního čtvrtletí příštího roku chceme nabídnout milion skladeb | |||||
| Kolik stojí jedna skladba? | Skladby stojí 9,90–35,60 koruny | Začínáme na 4 korunách, u žhavých singlů až 50 korun |
Cena skladby 10 až 15 korun |
Od 8 do 20 korun, standardní cena u nových věcí činí 15 korun |
Ceny začínají od 21,90 korun | |||||
| Kolik stojí jedno album? | Alba stojí od 99 korun | Ceny začínají pod stokorunou, ale můžou se vyšplhat i k pěti stovkám v případě trojalb a rozsáhlejších kompilací.
Nejčastěji se cena pohybuje mezi sto padesáti a třemi sty korunami za album |
Koupit celé album je výhodnější, dáte za něj 100 až 150 korun a skladeb na něm bývá více než 10 | Od 79 do 189 korun, přes 95 procent alb stojí 152 a méně korun | Ceny začínají již na 189 Kč u méně známých interpretů, aktuální alba stojí nejčastěji mezi 299 a 319 Kč | |||||
