Po letech tichého vyčkávání se monstrózní mechanismus trhu s HD obsahem v našich končinách konečně začíná pomalu hýbat. My se nyní budeme věnovat vysokému rozlišení z trochu jiného úhlu.
|
Podrobnější informace o tom, jak přijímat HD, se můžete dočíst v našem nedávném článku, o situaci s ohledně distribuce filmů na discích nové generace zde. |
Stále těžce pozadu
Při pohledu zblízka je Česká republika stále v těžké „HD krizi“. Lokální IPTV provideři dostanou své linky jen do pár domácností, UPC je na tom o něco lépe, ale většina republiky o kabelové televizi a jejím rychlém internetu může jen snít. Telefonní linky na HD s pořádným datovým tokem nemají kapacitu a kromě Bontonfilmu žádný jiný distributor filmy ve vysokém rozlišení nevydává. Podle všeho se na tom tento rok asi nic nezmění a několik českých filmů, jejichž Blu-ray vydání se připravuje, celou tragédii nezachrání.
Přitom u nás nejsou pro razantní nástup HD špatné podmínky. LCD a plazmové televize s minimálně HD Ready označením se prodávaly poslední dva roky na Vánoce po tisících kusech a jejich ceny jsou nyní na úrovni, že se stávají dostupné průměrným českým domácnostem. Řada majitelů HD televizí si ale stěžuje, že digitální, jenže bohužel také nekvalitní české DVB-T s příliš nízkým datovým tokem, vypadá na plochých displejích s vysokým rozlišením hrozivě.
Není se čemu divit, tyto zobrazovací jednotky laicky řečeno zvýrazňují všechny nedokonalosti zdroje. Ve finále tedy vlastní množství spotřebitelů tenkou elegantní televizi s displejem schopným využít kvality HD signálu, ale jsou nuceni na ní sledovat běžná DVD či SD (Standard Definition) DVB-T, které nelze označit jinak než jako velké zklamání. K tomu všemu narazíte v obchodech na některý ze zhruba stovky vydaných Blu-ray disků málokdy a pokud ano, třese se v regálech pár kusů. Takoví giganti jako ElectroWorld či DATART nemívají většinou více než deset placek. O skutečném výběru lze hovořit jedině ve spojení s internetovými obchody nabízejícími všechny vydané BD a HD DVD.
Půjčovny, stejně jako kamenné obchody, na HD také povětšinou kašlou, protože přehrávače schopné pracovat s novými formáty mnoho lidí nemá. Proč by si je ovšem kupovali, když není na trhu dostatečná nabídka filmů? Vyhodit více jak deset tisíc za přehrávač, pro který může člověk vybírat z pouhé stovky titulů (výhradně z dílny Sony Pictures a Columbia Pictures), je přeci zbytečné. Ničemu nepomohla ani válka formátů, ale ta už naštěstí nyní skončila. Pro českého spotřebitele je určitě pozitivní, že vyhrál Blu-ray, jenž už u nás už trochu zakořenil. Na HD DVD totiž vyšel pouze jeden snímek (Horem Pádem).
Když trh spí, je tu internet
Českému spotřebiteli opatrné vyčkávání na vítěze války formátů ze strany tuzemských filmových distributorů nemusí vůbec vadit. V zahraničí vyšly na HD DVD a Blu-rayi stovky filmů a prakticky všechny se dají stáhnout z internetu.
|
Na internetu lze nalézt tzv. ripy v 720p či 1080p rozlišení, které se v naprosté většině případů vejdou na jednovrstvé či dvouvrstvé DVD, nebo kopie 1:1. Komplet disky mají mezi patnácti až pětačtyřiceti gigabajty, takže i na rychlém ADSL či kabelové lince trvá jejich stahování několik hodin, ale dostat je na harddisk není už dnes rozhodně nemožné. Ve starších verzích přehrávače PowerDVD lze spustit z pevného disku dokonce filmy 20th Fox s ochranou BD+, kterou se ještě stále nepodařilo prolomit. Novější verze PowerDVD už funkci spuštění z harddisku nemá, byla odstraněna na nátlak filmového průmyslu. Nicméně vraťme se ještě na chvíli k BD+. Někteří nadšenci totiž přišli na způsob, jak takto chráněné filmy „ripnout“ do 720p rozlišení a zkomprimovat pomocí kodeku x264, aby se výsledné soubory vešly na jednovrstvé DVD za pár korun. Přečíst si o tom můžete zde. |
Velká filmová studia nedala naprosté většině českých distributorů zelenou vydávat HD filmy (kromě Sony, které tlačí Blu-raye na náš trh skrz zmíněný Bontonfilm). Nejspíše chtěla počkat, jaký formát nakonec vyhraje v USA, západní Evropě a Asii, aby se náhodou nedostala do situace, že vypustí na malé trhy disky, jež posléze bude nucena nahradit jinými.
Pochopitelné, ale ne zcela rozumné, protože internet je mocné médium neuznávající jakékoliv hranice. HD filmy a seriály nejsou proto mezi zkušenějšími internetovými uživateli žádnou novinkou a stáhnout lze prakticky jakýkoliv v zahraničí vydaný titul. S rostoucím počtem přípojek broadbandového připojení také logicky roste množství lidí, kteří používají P2P sítě, kde probíhá mimo jiné také výměna HD videa. Stovky a možná už i tisíce českých spotřebitelů proto stahují HD z internetu a nějaký laxní přístup k distribuci filmů na Blu-rayi je vůbec netrápí. O tom, že se stahování potažmo sdílení dat na internetu stává populárnějším, hovoří zjištění německé společnosti ipoque - až devadesát procent veškerého provozu internetu připadá na P2P sítě.
Piráti? Ale kdepak, obyčejní lidé
Ještě před pár lety stahovali filmy výhradně studenti na kolejích a pár jedinců s kabelovým internetem. Tato původně velmi malá skupinka lidí se od té doby pořádně rozrostla a dnes již používají privátní FTP či P2P sítě desítky tisíc Čechů. Vždyť jen na českých hubech (místnostech) v pomalu skomírající síti DirectConnect se pohybují denně tisíce uživatelů. V současnosti nejpopulárnější P2P systém torrentů používá přitom mnohonásobně více lidí.
Pohled na sdílení na internetu se mění nejen na úrovni hospodských debat, ale také nejvyšší politiky. Například v Evropské unii nyní vzniká projekt vývoje nové P2P sítě (P2P-NEXT), na který EU přispěla téměř čtyřmi sty milióny korun. Někteří švédští poslanci a evropští zelení volají po legalizaci sdílení. Nelíbí se jim lobby protipirátských organizací, které se sice tváří jako jakési skupiny hájící právo, ale při tom hájí výhradně zájmy nahrávacích společností a filmových studií (kvůli tomu ostatně vznikly).
Často si tyto organizace vykládají právo po svém a v některých zemích už jich zjevně mají dost. Například Kanaďané či Norové odmítají reagovat na udání, která se týkají domácích uživatelů stahujících filmy a muziku pro svou potřebu. Místní policie tyto případy nehodlají vůbec řešit. Politici naklonění legalizaci P2P se nedávno pustili také do kritiky kampaně antiP2P organizací, jíž tvoří klipy srovnávající stažení filmu ke krádeži auta či kabelky.
Evropské sdružení zelených tvrdí, že je to naprostý nesmysl a že nelze srovnávat krádež hmotné věci a vytvoření digitální kopie. Hovoří především o tom, že zábavní průmysl naprosto selhal a zaspal dobu, kdy mohl uživatelům nabídnout legální způsob stahování. S tím nemůžeme než souhlasit, protože jen těžko lze nyní milióny spokojených uživatelů P2P přesvědčit, aby začali používat jiný systém, který by provozovala studia - ta studia ženoucí jednotlivce k soudům, studia špehující skrz třetí strany uživatele na internetu, studia, která vymýšlejí stále nové a nové ochrany, jež ve finále omezují jen pár poctivců skutečně kupujících vydané tituly. Více včetně videa zde..
Na druhou stranu ovšem cloumají Evropou také názory, že se pirátství musí za každou cenu vymýtit a některé země už přijaly příslušné zákony. Taková Francie je nejdále, protože tamní poskytovatelé mají ze zákona povinnost odpojit od sítě uživatele stahující „nelegální“ kopie audiovizuálních a softwarových děl. O podobném zákoně se nyní hovoří rovněž v Británii a IFPI (Mezinárodní Federace Hudebního Průmyslu) by ho ráda prosadila také u nás.
Ve Švédsku, tradičně velmi benevolentní zemi ke stahování a sdílení, je zase v plném proudu proces s provozovateli torrentových stránek ThePirateBay. Konzervativci především upozorňují na obrovské finanční ztráty studií a na nemorálnost stahování. Tvrdí, že na stahování doplácejí také umělci. S tím jejich oponenti samozřejmě nesouhlasí.
Ve Spojených státech, kde je kromě sdílení nelegální také stahování, došlo nedávno také k zajímavé události. Soudkyně Janet Bond Arterton v případu případu Atlantic Records versus Christopher Brennan rozhodla, že není trestným činem samotné sdílení. Aby došlo k porušení zákona, musel by si od Brennana někdo sdílený soubor stáhnout. Pokud tak učiní samotný vlastník práva, nelze to považovat za naplnění skutkové podstaty - tedy za důkaz. V tomto případě se jednalo o hudbu, ale týká se to vlastně sdílení jakýchkoliv dat. RIAA má proto nyní značně svázané ruce i v dalších případech, protože bude Artertonin rozsudek brán v USA jako precedentní a hledat někoho z P2P komunity, kdo by proti případnému sdíleči svědčil, bude velmi složité.
V následujících měsících a letech nás proto čeká zcela zásadní souboj myšlenek a názorů, který odhalí, jak bude vypadat distribuce filmů a hudby v budoucnosti. Ale nejen to. Ukáže se, zda budou uživatelé na internetu monitorováni, či nikoliv. Současná diskuze se proto netýká pouze „stahovačů“, ale všech uživatelů připojených do největší světové sítě.
Stahování se bát nemusíte
Podle českých zákonů se stažením u nás již uveřejněného díla (např. pokud měl film už premiéru v kině) nedopouští uživatel trestného činu.
Samozřejmě nesmí žádné soubory chráněné autorským zákonem sdílet, to u nás zákon neumožňuje. Podle některých právních výkladů, ale může být považováno za sdílení i používání torrentových sítí, protože stahováním souboru jej uživatel zároveň sdílí. Navíc je potřeba si uvědomit, že stáhnout si kopii pro vlastní potřebu je v pořádku, pokud se jedná o dílo zveřejněné, ale pokud by se jednalo o prolomení ochrany, pak se bude jednat o porušení práva.
Nic to samozřejmě nemění na tom, že na výměnných sítích mohou různé antiP2P organizace špehovat a ukládat si informace jejich uživatelích (IP adresa, názvy stažených souborů atd.). Na toto už ale známe lék také. Kromě dnes již celkem rozšířeného prográmku PeerGuardian 2.0 bránícímu stovkám miliónů „nepatřičných“ IP adres, aby se k vám připojily, jsou tu ještě VPN anonymizéry, o kterých se dočtete více zde.
Vyzrát na antiP2P organizace není složité. My rozhodně nenabádáme k porušování zákonů, ale zastáváme názor, že každý z nás má právo se pohybovat na internetu svobodně bez toho, aby ho někdo potají sledoval.
Resumé
Co říci na závěr? Hollywood a hudební průmysl velice pomalu dohání požadavky řady zákazníků a diváků. A část z nich si tak poradila bez něho. A stejný trend se zatím odráží i ve vývoji v oblasti obsahu v HD.
Náš článek se nemusí ČPU, IFPI, ani distributorům a studiím líbit. Jenže je odrazem neúprosné reality. Protipirátské organizace postihnou pár jedinců, ale další milióny jim denně unikají. Studia zase odmítají nebo neumí plně využít možnosti internetu a trvají na prehistorickém modelu distribuce.
Válka formátů možná skončila, ale mnohem důležitější konflikt stále zuří, a multimediální kolosy v něm zatím prohrávají na celé čáře.
