Když v polovině 70. let vzlétla čtveřice amerických „teen series“ letounů F-14, F-15, F-16 a F/A-18, rovnováha ve vzduchu se změnila. Americké letouny jednoznačně překonávaly své sovětské protějšky v podobě letounů MiG-23, MiG-25 nebo Su-15. Až po téměř 10 letech se na ně podařilo sovětským konstruktérům odpovědět skvělou dvojicí typů MiG-29 a Su-27 a zdálo se, že poměr sil je znovu vyrovnán.
Bouřlivý ekonomický rozvoj, který přinesla druhá polovina 80. let, však dal Američanům prostředky na letouny 5. generace. Ty měly MiG-29 a zejména Su-27, na svou dobu v mnoha ohledech špičkový stroj, dostat opět do pozice toho slabšího.
Lepší náhrada
Po mimořádně výkonném a také neuvěřitelně drahém „neviditelném“ letounu F-22 Raptor, který měl nahradit letité stroje F-15 (ale početně nenahradil, protože mezitím skončila studená válka), se měly odporoučet také střední bojové letouny F-16. Slavná „ef-šestnáctka“ se stala na západě etalonem agilního letounu pro různé úkoly, od původního leteckého boje na linii dotyku s nepřítelem, až po pozdější útoky na pozemní cíle.
Náhradou F-16 se měl stát letoun, který vzešel z programu Joint Strike Fighter, nejnákladnějšího vojenského programu, který Spojené státy financovaly od konce 2. světové války. Stroj měl doplňovat dvoumotorové F-22 Raptor a stát se přirozeným následovníkem hned několika typů, kromě F-16 také námořního F/A-18, kolmo vzlétajícího AV-8 Harrier a v neposlední řadě také letounu pro přímou podporu pozemních vojsk A-10 Thunderbolt II.
Výzvu americké vlády na účast v programu JSF přijaly společnosti Boeing, Northrop Grumman, McDonnel Douglas a Lockheed Martin, do fáze výroby prototypu však pronikly pouze Boeing s letounem X-32 a Lockheed Martin se svým X-35. Během testování v červenci 2001 prokázal svou nadvládu nad konkurentem typ X-35. Ten mimochodem ve verzi B vzlétl, na pouhých 150 metrech, dosáhl rychlosti zvuku a poté provedl perfektní svislé přistání.
Letoun F-35A amerického letectva při první bojové misi proti islamistům v Iráku
O tři měsíce později padlo rozhodnutí o vítězi. Samotný F-35 poprvé vzlétl v prosinci 2006, na jeho vývoji se přitom podílely ještě Velká Británie, Itálie, Austrálie, Kanada, Dánsko, Norsko, Nizozemí a Turecko.
Program F-35 provázela od počátku silná kritika. Ta je v okruhu amerického zbrojně-průmyslového komplexu normální. Jde o velké peníze a americké zbrojovky se pohybují v mimořádně konkurenčním prostředí. F-35 to však měla o to těžší, že za své nesporné technologické přednosti požadovala mimořádně vysokou cenu.
První sériové letouny F-35 stály přes 220 milionů dolarů, v dnešních cenách neuvěřitelných téměř pět miliard korun. A i když se od té doby jejich cena snížila, stojí stále víc než většina konkurentů a zejména mnohem víc než letouny, které má nahradit.
Britové škrtají objednávky
V předchozích letech, po odeznění ekonomické krize z roku 2008, se zdálo, že zvyšující se výdaje na zbrojení, které v NATO prosazoval prezident Trump, budou programu F-35 nakonec přát. O nákupu pokročilých amerických letounů se kromě tradičních západoevropských odběratelů začalo mluvit také ve Finsku, Kanadě a dokonce i v některých bývalých členských zemích Varšavské smlouvy, zejména Rumunsku, Polsku, Maďarsku a České republice.
Ve sledovaných finském a kanadském tendru však mezitím letoun F-35 přišel o pozici jasného favorita (v obou zemích se spekuluje o nákupu letounů F/A-18E/F Super Hornet) a ze čtveřice bývalých sovětských satelitů jej zatím nakupuje pouze Polsko. Další rány pro program F-35 však začaly přicházet ze směrů, odkud by to ještě před časem nikdo nečekal.
Britská armáda v současné době připravuje dokument, nazvaný „Globální Británie ve věku konkurence“, nastiňující budoucnost britské obrany. Mluví v něm o schopnostech nově založeného Vesmírného velení Royal Air Force a také výzkumných zařízeních pro umělou inteligenci, bezpilotních letounech a energetických zbraních.
Premiér Johnson se pak netají tím, že mezi stěžejními projekty má být nová třída válečných lodí, známá jako Type 32 a pokračující vývoj britsko-švédsko-italského „stealth“ stíhače Tempest. Na tyto programy je však nutné, přes zvýšení výdajů na obranu, někde ušetřit a zdá se, že první na řadě budou škrty v programu F-35.
Letouny F-35 amerického letectva na Hillově základně v Utahu
Původní plán britské vlády zněl na nákup 138 letounů F-35 ve verzi STOVL s krátkým vzletem a svislým přistáním. Ty mělo provozovat společně královské letectvo a námořnictvo zejména ve prospěch letadlových lodí třídy Queen Elizabeth.
Doposud Británie závazně objednala 48 letadel, které mají být dodány do konce roku 2025 a podle zdrojů britského deníku The Times budou další objednávky zrušeny. Půjde tedy o snížení plánovaného stavu o celých 90 strojů, což pro výrobce F-35 znamená výpadek příjmů v přepočtu přes 270 miliard korun.
… a už i Američané
Když byl program F-35 před lety zahajován, poražený ze souboje výrobních gigantů, obří americká společnost Boeing, dělal všechno pro to, aby zvrátil rozhodnutí o F-35, jakožto páteřním stroji amerického letectva. Zčásti se mu to podařilo, když nečekaně prosadil do amerických armádních plánů pořizování letounů F-15EX.
F-15EX je poslední verzí léty prověřeného typu F-15E Strike Eagle a nejde přitom o pouhou modernizaci. Stroje, které bude americké letectvo nakupovat, budou nově vyrobené a má se za to, že u řady jednotek nahradí předchozí plány na zavedení F-35.
Generál Brown je bývalý pilot letounu F-16, velitel letky a velitel dvou křídel (ekvivalent leteckého pluku), jedním z nich bylo 31. letecké křídlo amerického letectva na základně Aviano v Itálii. Má odlétáno 2900 hodin, z toho 130 v boji. Je prvním Afroameričanem, který se stal členem Sboru náčelníků štábů, nejvyššího velitelského orgánu amerických ozbrojených sil, který sdružuje nejvyšší velitele všech druhů sil.
Kritika programu F-35 nadto právě ve Spojených státech dostala v poslední době zcela novou dynamiku. Postaral se o ni velitel letectva generál Charles Q. Brown, který během veřejného projevu představil plány na budoucí podobu amerických vzdušných sil.
Největší překvapení přinesla informace o tom, že rozvoj amerického letectva by měl zahrnovat „zcela nový design“, který by nahradil letouny F-16. Tato formulace přitom útočí přímo na typ F-35, jehož základní verze A mělo být pro americké piloty pořízeno celkem 1 763 kusů.
V projevu generál Brown, sám bývalý pilot-instruktor F-16, představil plán na nový stíhač generace 4++, nebo 5-, který by měl plně nahradit schopnosti, které americkému letectvu propůjčoval legendární „Viper“. Brown přitom nenechává nic náhodě a věří, že aktuálně rozpoutaná diskuze povede k výsledkům již během rozpočtového roku 2023.
Nejde přitom o to, že by Američané měli objednávat další stroje F-16 nejnovějších verzí, přestože se na světovém trhu stále prodávají (naposledy je pořídilo Slovensko nebo Bulharsko). Typ F-16 však podle Browna není schopen rychle softwarově aktualizovat svoje schopnosti pro různé typy misí. Raději by letoun se softwarovou architekturou, kterou lze překonfigurovat i během letu. Nový stroj by měl mít také schopnost supercruise (nadzvukového letu bez zapnutí přídavného spalování).
Z letounu F-16 byla v průběhu let vyvinuta řada odvozených typů, jedním z nejzajímavějších je F-16XL s většími rozměry a výrazně zvětšeným křídlem, který vznikl, aby bojoval s letounem McDonell Douglas F-15E o vítězství v programu Enhanced Tactical Fighter na taktický bombardér pro 90. léta. Přestože byl nakonec vybrán konkurent, F-16XL je jednou z ukázek variability a rozšiřitelnosti schopností letitých strojů F-16.
Redukce o 40%
Kromě částečné náhrady F-35 letounem s menšími výrobními a provozními náklady a otevřenou softwarovou architekturou generál Brown také prosazuje přehodnocení zvýšení počtu 386 letek, ke kterému by ze současného počtu 312 mělo dojít do roku 2030.
„Chci se přiblížit co nejblíže schopnosti 386 letek s počtem a penězi, které mám nyní,“ řekl velitel letectva a dodal, že doufá, že se v krátkém časovém horizontu podaří snížit průměrné stáří letounů ve výzbroji, které je nyní 28 let. I proto upozorňuje na výzkum z roku 2018, který připustil snížení počtu odebraných letounů F-35A o 40%, tedy 713 strojů.
Generál Brown dále novinářům přiznal, že F-35 má v současné době problémy s výkonnými motory F135, které selhávají častěji, než bylo projektováno a letectvo zkoumá, jak tuto situaci vyřešit změnami v údržbě.
Částečným řešením je podle velitele amerického letectva přenést část bojových aktivit F-35 na jiné letouny, protože současný stav, kdy musí být část drahých F-35 uzemněna kvůli nedostatku pohonných jednotek, není dlouhodobě udržitelný. Padl dokonce příměr se sportovními vozy: „S Ferrari také nejezdíte do práce každý den, jezdíte s ním pouze v neděli.“
Za názorem, že snížení počtu odebraných F-35 může vytvořit prostor pro novou jednodušší a levnější platformu, přitom nestojí generál Brown sám. Tuto možnost již před časem připustil také Will Roper, náměstek ministra letectví pro akvizice.
Jedním z posledních výzbrojních programů amerického letectva je typ T-7A Red Hawk, pokročilý proudový cvičný letoun, který vznikl ve spolupráci společností Boeing a evropského výrobce Saab. V americkém tisku je opatrně naznačováno, že bojová verze tohoto letounu by mohla nést část úkolů, které byly původně plánované pro příliš drahé F-35.
Česká stopa
F-35 v současné době bojuje ve sledovaných tendrech v Kanadě a ve Finsku a je možné, že po Polsku bude Česká republika další zemí, která o tyto letouny projeví zájem.
Ministerstvo obrany před časem sestavilo komisi, která budoucnost našeho letectva posuzuje s ohledem na to, že v roce 2027 skončí pronájem letounů Gripen (s dvouletou opcí) a brzy bude nutné poohlédnout se po jeho nástupci. S problémy programu F-35 ve Spojených státech, Velké Británii a dalších zemích, kde se spekuluje o snížení objednávek, se však šance F-35 na české nebe pomalu snižují.
V případě, že by Británie skutečně neobjednala dříve přislíbených 90 a Spojené státy dokonce 713 letounů F-35, znamenalo by to pro výrobce, společnost Lockheed Martin, výpadek plánovaných příjmů ve výši dvou bilionů korun. To by sebou zřejmě neslo zvýšení ceny letounů, která podle nezávislých odhadů už teď atakuje 2,4 miliardy korun za jedno letadlo.
Pro české piloty tak bude zajímavé sledovat, jak se k těmto změnám v programu F-35 postaví politická reprezentace bojující s následky koronavirové krize. A také to, jak zareagují evropští výrobci letounů Gripen E, Typhoon a Rafale.
