Byla to zajímavá jízda, bohužel se špatným koncem. V roce 2012 objevená kometa ISON po roce v hledáčcích astronomů nakonec nepřežila blízké setkání se Sluncem.
Osudným se jí stal průlet kolem naší mateřské hvězdy 28. listopadu zhruba v osm hodin večer našeho času. Astronomové věděli, že naděje na přežití je poměrně malá. První zprávy také byly nepříznivé, ale po několika desítkách minut naděje přece jen ještě ožila. S odstupem času se zdá stále jasnější, že kometa se rozpadla na drobné kusy, přišla o většinu svého materiálu a brzy "zhasne" úplně. Ale začněme od začátku.
Dobré zprávy z Ruska
Kometa ISON, či přesněji C/2012 S1, byla objevena 21. září 2012 pomocí v Rusku umístěných teleskopů Mezinárodní vědecké optické sítě (anglickou zkratkou ISON). Už tehdy byla nečekaně aktivní a dobře viditelná. Postupně se podařilo zjistit, že kometa má jádro o průměru několik set metrů až kilometr, a určit její další dráhu.
Astronomové tak věděli, že kometa k nám směřuje ze vzdálených koutů sluneční soustavy. S poměrně velkou pravděpodobností šlo o objekt, který se do středu naší soustavy podíval při tomto průletu vůbec poprvé. Posledních zhruba 4,5 miliardy let byl zřejmě "uskladněn" v řídkém "oblaku" (tzv. Oortův oblak) kolem hranic naší soustavy. Mělo by tak jít o "balvan" vzniklý ze zbytků mlhoviny, ze které vznikly všechny planety a Slunce. Takových komet je několik za rok, ale ISON byla první "panenská" kometa v historii novodobé astronomie, která se dostala tak blízko ke Slunci.
Podle výpočtů se kometa měla pohybovat po protáhlé parabole až ke Slunci, které měla jen těsně minout. K průletu kolem Slunce mělo dojít 28. listopadu jen ve vzdálenosti cca 1,2 milionu kilometrů nad povrchem (tj. něco přes trojnásobek vzdálenosti Země-Měsíc).
K Zemi se měla nejvíce přiblížit 26. prosince 2013 na vzdálenost něco přes 64 milionů kilometrů, tedy zhruba 40 procent naší průměrné vzdálenosti od Slunce (0,43 AU). Nejzajímavější podívanou měla poskytnout ovšem těsně po průletu kolem Slunce. Odhad astronomů říkal, že by mohla být několikrát jasnější než Venuše, a tvořit tak jeden z dominantních jevů na na ranní obloze (odhad jasnosti cca -6 mag).
Bohužel, astronomové již delší dobu měli varovné signály o špatném stavu ISON. V průběhu letošního roku se především snižovala její aktivita, což by nasvědčovalo, že jádro bylo ve skutečnosti menší, než jsme se podle prvních pozorování domnívali. V uplynulých měsících tak astronomové začali výrazně pochybovat o možnosti přežití těsného průletu kolem Slunce.
Následně 13. listopadu nečekaně zjasnila a po několik dní mohla být pozorovatelná na hranici viditelnosti pouhým okem na ranní obloze. Na kometě došlo podle všeho k výbuchu , který sice víceméně přežila, ale její jádro bylo podle všeho poškozeno. O šest dnů později došlo k dalšímu výbuchu, který měl již pro jádro zničující následky. Jak se nyní zdá jasné, 27. listopadu, den před průletem okolo Slunce, došlo k poslednímu a závěrečnému výbuchu, po kterém na její dráze zbyly jen menší trosky.
K překvapení astronomů některé trosky přežily samotný průlet 1,2 milionu kilometrů nad povrchem Slunce, kde byly vystaveny teplotám přesahujícím 2 500 stupňů Celsia. Do dvou až tří hodin po průletu se rozpadly na mikroskopický prach, jenž následně vytvořil dva slabé ohony viditelné na koronografu sondy SOHO. Podívané je však konec. Pozůstatek po kometě byl zhruba patnáctkrát slabší, než by byla očekávaná přeživší kometa. Oblak prachu se brzo rozptýlí a na obloze nebude možné pozorovat žádný výrazný objekt.
To je dobře pro astronomy. Ti díky zpětné simulaci rozvoje oblaku prachu mohou získat klíčové informace o stavbě a složení jádra komety. Protože kometa se zřejmě od svého vzniku dostala do blízkosti Slunce poprvé, měla by být složena z velmi starého materiálu, a pomoci tak vyjasnit, z čeho a jak vznikala naše hvězda i planety.
Astronomové mají na zbytky komety i další zajímavé otázky. Například proč se byla při svém objevu tak aktivní, když byla ještě daleko od Slunce? Nebo proč se malé úlomky nevypařily už při největším přiblížení ke Slunci? A také odkud se vzal záhadný ohon, který se objevil v posledních listopadových dnech. Tvořil ho nejspíše oblak prachu z jádra komety, což znamená, že jádro se mohlo rozdělit na více částí. Ale proč k tomu došlo ve chvíli, kdy kometa byla ještě zhruba dvacetkrát dále od Slunce než je Země?
Náhražka na konec
Všechny, kterým bude po rozpadu ISONu na obloze chybět pozorovatelný objekt, by mohla potěšit jiná v současnosti pozorovatelná kometa Lovejoy (přesněji C/2013 R1). Tu 7. září objevil australský amatérský astronom Terry Lovejoy a před několika týdny nečekaně zjasnila.
Nyní je na tmavé nepřesvětlené obloze vidět pouhým okem jako slabší mlhavá hvězda. Binokuláry a malými dalekohledy je vidět i krátký ohon. Svou jasnost si kometa udrží celý prosinec. Nejlépe je vidět mezi 5. až 6. hodinou ranní a bude se zvolna pohybovat souhvězdími Pastýře, Severní Koruny a Herkula.
