Situace zavalených horníků je jedinečně složitá.

Situace zavalených horníků je jedinečně složitá. | foto: Profimedia.cz

Kosmonauti se kdysi málem postříleli. Zavalení horníci naštěstí nemají zbraně

  • 228
Po osmnácti dnech zapomněli kosmonauti ze Sojuzu 9 chodit. Dvojice astronautů se kvůli neshodám během letu Saljutu 5 málem pozabíjela. Chilští horníci budou muset vzdorovat mnohem horším nástrahám a mnohem déle.

Tři čtyři měsíce, které musí skupina chilských horníků ještě strávit v podzemí, než se k nim prokopou záchranáři, je poznamenají na celý další život. Ukazují to zkušenosti z kosmonautiky.

Zatím nevíme, jestli se tam mohou pohybovat, jestli tam mohou chodit.

Když strávili sovětští kosmonauti Andrijan Nikolajev a raketový inženýr Vitalij Sevasťjanov v červnu 1970 na palubě lodi Sojuz 9 osmnáct dnů, museli je z kabiny vynášet. Nejenže nebyli schopni postavit se asi týden

Zavalení horníci v Chile

Podrobné informace o neštěstí se zatím šťastným průběhem.

na vlastní nohy, nedokázali ani jíst příbory, protože je neposlouchaly ruce. Svalový tonus jejich nohou se snížil o 78 %, srdce se zmenšilo o 13 % a o 20 % původního objemu, takže pumpovalo dvakrát méně krve než před startem. Diagnóza zněla: Jejich celkový stav se blíží infarktu myokardu. Samozřejmě na to měl hlavně vliv stav beztíže, ale i nemožnost se projít, postavit se na vlastní nohy.

Naproti tomu lékař Boris Poljakov, který strávil na palubě stanice Miru bez přerušení přes 14 měsíců, ušel po návratu bez cizí pomoci dvacet kroků. Důvod? Byl disciplinovaný – všechna cvičení, jejichž program spolu s dalšími specialisty předem připravil, absolvoval, nevyhýbal se jim jako někteří jiní kosmonauti. Přesto se i jeho organismus změnil. V kabině stanice ztratil velké množství červených krvinek. Hustota jeho kostí klesla o 15 % a po návratu trvalo šest měsíců, než jich získal 12 % zpátky.

Na horníky bude stále víc doléhat samota, možná i pomyšlení, že je nakonec vůbec nevytáhnou na světlo. A také je bude trápit nicnedělání.

Tohle je problém, který se plánovači kosmických výprav snaží řešit ještě před vypuštěním. Těžko však budou chilští lékaři, případně další odborní konzultanti, pro ně vymýšlet nějaký program. I proti osamění a strachu z dalšího vývoje budou těžko něco hledat. Možná šachtou, kterou jsou s nimi spojeni, jim spustit nějaký přístroj pro zábavu, pokud tam bude fungovat – třeba rádio. A vytvořit systém pravidelného telefonického spojení s rodinami, které ovšem také musí být pod psychologickým dohledem, aby jejich členové nejančili.

Členové kosmických posádek se mají důkladně poznat a sladit své soužití během několika let příprav na Zemi. Tady to je náhodná skupina horníků. Musí se počítat s tím, že mezi nimi bude vybublávat napětí, že budou procházet krizemi a stavy beznaděje – tak jako v běžném každodenním životě na Zemi.

V malé skupině v podzemí, která nebude mít nic na práci, jenom debaty o záchraně o svých blízkých a o svých plánech, mohou vznikat konflikty.

To je něco podobného, jako když Sověti dřív vybírali členy posádek, aniž by se příliš radili s psychology, kteří lidé se k sobě hodí. Hodně působila protekce, kamarádství. Na palubě stanice Saljut 5 způsobil tento nesoulad v létě 1976 málem tragédii. Boris Volynov a Vitalij Žolobov se tam pohádali tak ostře, že Volynov vytáhl na kolegu pistoli. Do začátku osmdesátých let totiž dostávali sovětští velitelé zbraň – pro případ, že by vypukla vzpoura. Naštěstí se oba muži nakonec domluvili a požádali o předčasné přistání. Museli však zalhat, proč se chtějí hned vrátit. Nadřízení jim to neodpustili – už nikdy nestartovali.

Horníci naštěstí zbraně nemají. Bude záležet na tom, jestli si nejstarší a nejzkušenější z nich udrží svou autoritu. Ovšem 3–4 měsíce, které je dole čekají, jsou příliš dlouhé. Jakmile se najde jedinec, který začne jeho autoritu podrývat, dosavadní poměrně harmonické soužití se zhroutí.

Kosmonauti s sebou mají příruční lékárničku. V případě vážných potíží některého z nich se mohou předčasně vrátit.

Horníci v podzemí nemají nic. Záchranné týmy jim mohou spolu s potravinami a vodou posílat rovněž léky, pokud je budou potřebovat. Ale úraz nebo náhlé vážné onemocnění řešit nemohou. Přitom pobyt v podzemí může vážně narušit jejich imunitní systém.

Uvěznění skupiny chilských horníků na několik měsíců v podzemí se stává jedinečným psychologicko-fyziologickým experimentem, který nemá obdoby.