Český Telecom nás pozval na prohlídku své dejvické ústředny, ve které se soustředí technologie pro poskytování vysokorychlostního internetu – tedy ADSL. Vzhledem k tomu, že se do takových prostor málokdo někdy dostane, nafotili jsme pro vás sérii fotografií. Omlouváme se všem telekomunikačním expertům, ale článek bude spíše o fotografiích a atmosféře ze zajímavého místa než o technických specifikách ústředny.
Dráty, samé dráty
Kde začít. Nejlépe odzdola nahoru. Jak začíná dráha vaší linky v ústředně Telecomu? Ve sklepě plném silných kabelů, ale i malých jemných drátků, jinými slovy v kabelovna. Příchozí kabely jsou v uloženy v pouzdrech, ve kterých je udržován přetlak, bránící průniku vody a také k jednoduché signalizaci narušení pouzdra.
Vpravo je olověné pouzdro staršího typu, kde jednou z hlavních nevýhod byla jeho nerozebiratelnost. Obrázek vlevo znázorňuje dnes používané pouzdra.
Z těchto velkých svazků se připojují jednotlivé linky a propojují se do hlavního rozvodu o patro výše. Je k tomu nutná dokonalá dokumentace, aby se jednotlivé linky při postupu dále v hierarchii ústředny neztratily nebo nepopletly.
Atmosféru v této podzemní kryptě si můžete vychutnat na následujících fotografiích.
Od pantáty vedou dráty
Hlavní rozvod. Hala plná spleti telefonních linek. Mezi nekonečnými stojany se linky vinou přes splittery, neboli rozbočovače, do DSLAMU a zpátky. DSLAM (Digital Subscriber Line Access Multiplexer) je zařízení, které ukončuje vedení ADSL na straně ústředny. Jeho úkolem je sdružovat provoz od xDSL uživatelů a současně oddělit hlasový provoz od datového toku. Hlasový provoz je následně směrován do telefonní sítě a datový do rozlehlé sítě WAN (například Ethernet). Bez DSLAMU by nebylo ADSL.
Na fotografii vlevo je DSLAM od společnosti Alcatel, vpravo od Huawei
Detail přípojek DSLAMu Huawei
Telecom používá DSLAMY dvou firem. Alcatel a Huawei. Jsou to karty, které se vedle sebe skládají do takzvaných subracků a každá zvládne jiný počet uživatelů. Alcatel má k dispozici 12 portů čili uživatelů, ale Huawei již 32. V dejvické ústředně je takto připojeno k ADSL přibližně 800 zákazníků. Fotografie sice nijak neilustrují funkci zařízení, ale ono by to ani moc dobře nafotit nešlo. Pro přehlednost si můžete prohlédnout schéma připojení k ADSL.
|
Splitter
|
Ve stodole nade vraty
A všechno směřuje k velkému finále, k ústředně. V Dejvicích jsou totiž v centrále ústředny dvě, přičemž každá zvládá přibližně čtyřicet tisíc uživatelů. Teoreticky jsou schopni připojit až 84 tisíc uživatelů. Navíc si každá z ústředen nechává desetitisícovou rezervu.
Část ústředny s připojením pro cca 42 000 potencionálních klientů. Na jedné desce pro ISDN může být napojeno 8 účastníků a celkem 16 hovorových kanálů. Na nejstarších, analogových deskách typu ALCB pouze 8 účastníků. Novější analogové desky typu ALCN pojmou až 16 přípojek.
Centrála je zabezpečena i energeticky. Ve sklepě má záložní dieselové agregáty, které mohou nahradit primární záložní zdroje. Ty v nouzi utáhnou až čtyři hodiny provozu.
Ústředna je zabezpečena lidským dozorem, elektronickým zabezpečovacím systémem a požárními čidly. Kromě toho je do těchto prostor povolen vstup jen se speciálním povolením. Bližší informace nám naši průvodci neposkytli kvůli ochraně umístěných technologií.
Druhá část ústředny. Trojice červených diod slouží jako signalizace provozu. Rychle blikající diody znamenají bezchybný stav.
Vlevo je fotografie desky typu ALCB, vpravo ISDN.
Jak se analogová síť měnila v digitální?
Modernizace staré sítě probíhala ve třech etapách. V první etapě (1992 až 1994) směřovaly investice do rozvoje tranzitní, mezitranzitní a mezinárodní sítě, budování místních ústředen a účastnických sítí.
Počet stanic zřízených během se vyrovnal počtu dosaženým za celá osmdesátá léta. Byla vybudována mezinárodní digitální ústředna a síť tranzitních digitálních ústředen a položeno přes 42 000 km optických vláken.
Ve etapě druhé (1995 až 2002) bylo plně využito základů digitální překryvné sítě k rozšíření dálkové sítě, místních digitálních ústředen a souvisejících přístupových sítí. V roce 1997 byla uvedena do provozu nová meziústřednová signalizační soustava, která mimo jiné výrazně zvýšila kvalitu telekomunikačních služeb a umožnila kvalitní propojení s mobilními národními sítěmi systému GSM.
Po deseti letech digitalizace tak mohl Český Telecom v červnu roku 2002 prohlásit, že 100% jeho zákazníků je připojena na digitální ústřednu. Vypnutím poslední analogové ústředny v Praze na Bílé Hoře skončila romantická doba reléových symfonií. Začala doba digitální a rychlé komunikace. Atmosféru posledních analogových hovorů si můžete připomenout nebo jen okusit na následujících fotografiích.
Relátka a zase relátka, někdy bylo nutné využít i výrobky firmy Solo Sušice (vlevo). Poslední vypnutí analogové ústředny na Bílé hoře v Praze v črevnu 2002.
A na závěr jedno nadčasové ponaučení, které platí nejen v ústřednách...
Byli jste někdy na podobných místech?
