S kryotechnikou jsem pracoval léta, když jsme vyráběli pastičky na jednotlivé ionty. Takový kvantový počítač může pracovat pouze v prostředí s velmi nízkou teplotou, takže se omezí jak spontánní emise fotonů, tak i de Broglieúv pohyb.

Teoreticky jistě fascinující možnosti, realizace však v praxi velmi obtížná a jistě se nerozšíří, jako běžné počítače s dvojstavovou logikou.

Nepochybně se zde uplatní i kosmické záření jako rušení, které nelze odstínit. Problém to bude i u polovodičových struktur, které se přiblíží 10 nm a méně.

Zkrátka, kvantový počítač udržet v provozu třeba hodinu bude už problém, běžné počítače běží i roky bez dohledu.

Qubity se dají realizovat i za pokojové teploty, svůj stav udrží až desítky minut. Problém je v tom, že se s těmi qubity musí taky něco dělat, aby mělo smysl je mít. Právě při tom dochází k nechtěným zásahům do kvantového stavu.

Polovodičové součástky se už dávno pod 10 nm dostaly. Momentálně jsme na 5 nm a za dva roky by se mělo přejít na 3 nm.

Článek pěkný, ale pořád nevím, co se v takovém kvantovém procesoru, sakra, děje...

Jak probíhá zápis informace do nezkolabovaného qbitu, aniž by zkolaboval? A dává takhle položená otázka v QC vůbec smysl? Jak probíhá vytváření algoritmu pro kvantový počítač? Co se děje dál? Jak vypadá informace na výstupu QC, a jak se k ní dojde?

Neměl by k tomu někdo z diskutujících nějaký vhodný zdroj informací? Klidně anglicky. Moje Google-fu v tomhle žalostně selhává... I poměrně sofistikované outlety říkají v podstatě jen to, co je napsané tady v článku.

Způsob zápisu do qubitu záleží na konkrétní realizaci qubitu. Dvoustavových kvantových systémů je mnoho.

Klasickým hradlům odpovídají kvantová hradla, pomocí kterých se provádějí na qubitech jednotlivé operace. V tomhle se to od klasických počítačů tedy moc neliší - až tedy na to, že kvantová hradla jsou pro klasické programátory velmi exotická. Konkrétní realizace kvantových hradel opět závisí na konkrétní realizaci qubitů. Zdaleka ne u všech realizací qubitů se podařilo realizovat i nějakou slušnou sadu kvantových hradel.

Informace na výstupu je prostě výsledný stav qubitů. Jak se přečte, je opět záležitost konkrétní realizace qubitu.

Anglická wikipedie toho obsahuje o dost víc než tenhle článek. Určitě můžeš začít odtamtud:

https://en.wikipedia.org/wiki/Quantum_logic_gate

https://en.wikipedia.org/wiki/Qubit

https://en.wikipedia.org/wiki/Quantum_computing

Pro pochopení toho, co se uvnitř děje, je potřeba mít základy kvantovky. To znamená, že potřebuješ i základy teoretické mechaniky. To bohužel nejsou čtení na jeden večer.

"Klasickou logickou jedničku dělí od nuly rozdíl napětí ve výši pěti Voltů, což je za běžných okolností těžko překonatelný práh"

To by měl autor upřesnit na jaké logice to myslí... protože v CPU pokud nemá na mysli nějakou max. Pentium MMX či AMD K6-2 to asi nebude. Zkuste do logiky takového Zenu či Core iX pustit 5V... uvidíme jak dlouho to vydrží

"pokud se na počítači uvolní termín" - kdysi se univerzitám nabízel strojový čas na některých superpočítačích. Ale jako zde jste museli čekat na volný termín. Tedy buď jste to nechali běžet několik dní, nebo jste několik dní počkali a pak vám to superpočítač rychle spočítal. My to obvykle nechali běžet... Třeba i 8 hodin na ZX-spectrum...

Na tom se moc nezměnilo. Strojový čas takového stroje je drahý.

OK, zkusím si to shrnout.

Google vytvořil sice velmí výkoný, ale prakticky nepoužitelný počítač, protože není zajištěný proti chybám.

Zajistit ho proti chybám by bylo možné, ale protože to jde jedině přesunutím výpočetního výkonu na zálohovací funkci a to ještě nelineárním způsobem (1 qubit výkonu potřebuje víc jak 1 qubit zálohy), tak by výkon prakticky použitelného kvantového počítače byl řádově nižší, než vidíme tady a vzhledem k prezentovaným číslům tak zhruba na úrovni klasického počítače a to ještě jenom v úlohách, kdy je kvantový výpočet výhodný.

Chápu to zhruba dobře?

V zásadě jo. Ale není úplně nepoužitelný. Na hraní s kvantovými výpočty je úžasný.

Pokud kvantový počítač pracuje paralelně, dokážeme také paralelně uložit výsledky? Pokud je mi známo všechna dosavadní úložiště jsou přizpůsobená právě lineárnímu principu dodávání dat, protože takto pracují "klasické" procesory. Jak tedy mrknutím oka uložit třeba zmíněných 250 petabajtů dat? V tom není problém?

Je v tom problém. Nikam se tolik dat neukládá. Během výpočtu k nim ani nemáte přístup. Nesmíte se jich dotknout, jakýkoli pokus o zjištění stavu vede ke zničení výpočtu. (Ano, existují fígly, kterými se dá leccos obejít, ale tenhle základ je nepřekonatelný.)

Jsou nějaké teoretické práce o energetické náročnosti kvantového výpočtu? Prostě jestli, až se vychytají všechny mouchy, nezjistíme, že energetická náročnost roste lieárně s výpočetním výkonem, takže na nějaké výpočty typu rozlož mi paralelně součin dvou obřích prvočísel to stejně reálně použít nepůjde.

Pokud vím, tak žádná hranice pro minimální energetickou náročnost není.

Zvlášť v souvislosti s AI mi přijde zvláštní uvažovat, že 'funkčnost výpočetního stroje' ověřím tak, že všechny výsledky spočítám, ULOŽÍM a pak je nechám ověřit jiným způsobem. Tak to asi nepůjde.

Půjde to v malém, jako v tomto případě. Kdyby tam neměli ten jeden qubit vadný, bylo by IBM nahrané. Ve velkém to nepůjde. V případě kvantových počítačů zcela nutně kvůli fyzice, v případě AI nejspíš také kvůli komplexitě.

Klasický bit může být buď 1, nebo 0; kvantový bit (čili qubit) může být obojí najednou.

Tahle veta me stve, pulka popularne naucnych clanku ji opakuje a druha vysvetluje, proc to je nesmyslne tvrzeni.

Ja chapu ze to je vlastne binarne vyjadrena Schrodingerova kocka (kocka je mrtva i ziva), ale superpozice neznamena prece dualita?!

Ano kocka muze byt ziva a muze byt mrtva a nez se podivame, tak to nezjistime, ale nemrva neni, stale pracujeme s pravdepodobnosti ne? A s tou pravdepodobnosti pracuji i dalsi qbity a prave diky jejich kombinaci ziskavame silnejsi (pravdepodobnejsi) nebo slabsi reseni.

Qbit nema 3 stavy, on ma nekonecne mnoztvi stavu ktere mohou jsou vyjadreny pravdepodobnosti dvou hlavnich stavu.

Já jsem článek pochopil tak, že qubit má pro každou provázanost další nezávislý stav. Se zobrazenou mřížkou jsem se ale nedokázal dostat na "...úložiště o velikosti 250 petabytů. Do takového úložiště se (zjednodušeně řečeno) vejde úplný výpis všech možných stavů kvantového 53bitového čipu Sycamore". Mohl byste počet stavů té mřížky okomentovat?

Safra, já zrovna chtěl koupit nový procesor, tak to teda asi odložím...