Když jsem v létě připravoval článek o tajných K-organizacích, které v roce 1938 vytvořil na čs. území německý abwehr za účelem provádění sabotážních akcí při zahájení útoku wehrmachtu, domníval jsem se, že k bojovému nasazení těchto agentů z řad sudetských Němců v roce 1938 nedošlo.
Názor jsem musel změnit po nedávném získání německých archivních dokumentů zpravodajského charakteru, které zachycují vojenskou situaci na Šumavě v období od května do října 1938. Mezi těmito zprávami pocházejícími především od informátorů a agentů z řad sudetských Němců jsem objevil i velmi zajímavé hlášení, které mne okamžitě zaujalo. Jsou v něm popsány detaily střelby na četníka a čs. vojáka v prostoru Špičáku nedaleko Železné Rudy, která se měla stát 4. října 1938, tedy po Mnichovu, ale ještě před obsazením území německou armádou.
Pro pochopení souvislostí je třeba se napřed vrátit o 76 let zpět na Šumavu. Horské údolí u Železné Rudy představovalo pro Němce velmi strategické místo a již na konci roku 1937 vypracovali Němci návrh provedení útočné akce, jejímž účelem bylo ovládnutí prostoru mezi Špičákem a Železnou Rudou. Plán počítal s nasazením jedné pěší divize, přičemž v první fázi měly být nasazeny dva pěší prapory s podporou dělostřelectva. Plán akce byl nakonec zahrnut i do bojového nasazení jednotek německé 12. armády a v létě 1938 byla bojová operace u Železné Rudy přidělena 5. pěší divizi.
Plán akce spočíval v tom, že se jednomu pěšímu praporu podaří proniknout hustými lesy mezi Černým a Čertovým jezerem a z nečekaného směru přepadnout kasárna horských jednotek na Špičáku. Současně měl být zahájen útok dalšího praporu na Železnou Rudu ze všeobecné linie Ferdinandov – Alžbětín, jehož účelem bylo především odvedení pozornosti od akce na Špičáku. Ačkoliv z důvodu Mnichovské dohody k útoku nakonec nedošlo, Němci se na akci začali připravovat již v průběhu září. Součástí příprav bylo zřejmě také nasazení jednotek sudetoněmeckého freikorpsu, který se pokusil vojenskou akcí o obsazení Železné Rudy a nejbližšího okolí.
Právě zlomení odporu nebo ústup jednotek SOS z Železné Rudy by jednotkám wehrmacht usnadnil počáteční fázi útoku a urychlil postup německých jednotek 5. pěší divize do čs. vnitrozemí, kde se měly pokusit u Sušice prorazit linie lehkého opevnění.
Sudetoněmecký freikorps zahájil akce proti Železné Rudě po poledni 22. 9. 1938. V první fázi byla obsazená čs. část nádraží v Alžbětíně, kde bylo zajato 48 civilistů, ukořistěny tři lokomotivy a vozový park. Kolem 14 hodiny zahájili příslušníci freikorps útok na samotnou Železnou Rudu. Útoku se účastnilo asi 360 mužů vyzbrojených rakouskými puškami Mannlicher s deseti náboji na muže. Ačkoliv čs. jednotky SOS zahájily proti desetinásobné přesile kulometnou palbu z různých míst v Železné Rudě, nepodařilo se jim freikorps zastavit a čs. jednotky navečer z Železné Rudy ustoupily.
Boje si vyžádaly dva zraněné jak na čs. straně, tak u freikorpsu. Druhý den navečer podnikly čs. jednotky SOS posílené příslušníky pěšího pluku 35 protiútok, přičemž freikorps se stáhl do Německa. Je dost dobře možné, že s ohledem na omezenou dotaci střeliva freikorpsu zkrátka došly náboje. Freikorps 24. září podnikl další útok na město, po kterém se čs. jednotky stáhly, aby následně 25. 9. – 26. 9. 1938 město získaly zpět. Přestřelky však pokračovaly následně až do Mnichova.
Z výše uvedeného je více než zřejmé, že situace v Železné Rudě byla na přelomu září a října 1938 velmi nepřehledná. Velká část obyvatel utekla do Německa nebo do čs. vnitrozemí, mnoho domů a hotelů v tomto vyhlášeném horském letovisku zůstalo prázdných a bez dozoru. Některé z těchto objektů obsadily čs. jednotky, které sem byly přisunuty za účelem potlačení sudetoněmeckého povstání. Jak vyplývá z hlášení německých informátorů, čs. vojáci prakticky ihned začali s rabováním některých civilních objektů, přičemž některé tyto akce pokračovaly ještě na začátku října.
Němci identifikovali příslušníky pěších pluků 18 a 35, kterým padlo za oběť např. část vybavení hotelů Rixi, Gradl nebo Belveder. V hotelu Gradl rozřezali příslušníci čs. armády nebo Rote Wehr (rudá obrana) dokonce matrace postelí (majitel hotelu utekl do Německa 25. 9. 1938). Čs. vojáci odváželi z liduprázdné Železné Rudy také zásoby jídla a zboží ponechané v obchodech. Pozadu nezůstali ani příslušníci sudetoněmeckého freikorpsu, kteří se pro změnu zaměřili minimálně na lihoviny v železnorudských hospodách, o čemž svědčí hlášení německého poručíka Langa z 4. 10. 1938:
Fotografie ze série snímků zachycujících poničené interiéry budov a bytů v Železné Rudě po bojích freikorpsu s čs. ozbrojenými složkami.
„Když jsem dnes dopoledne přijel na hranici, hlásili mi celní úředníci, že lidé z Freikorpsu převáželi přes hranici z Železné Rudy vozem nápoje (víno, šňaps atd). Mluvil jsem o tom s velitelem roty freikorps Eisenmeierem a poprosil jsem ho o vrácení zboží zpět. Slíbil mi to učinit a věřím, že se to také stalo.“
Co znamená VC?
Je zřejmé, že se obě strany konfliktu dopouštěly nedovoleného rabování a ničení soukromého majetku, dnes již však jen stěží zjistíme bližší podrobnosti. To však ani není účelem tohoto článku. Každopádně Němci do prostoru Železné Rudy a Špičáku rozmístili na začátku října hlídky tvořené příslušníky K-organizací, kteří jsou v dobových dokumentech označováni jako VC-Leute (VC-lidé).
Právě označení VC je jednoznačným důkazem o příslušnosti ke K-organizacím. V instrukcích pro vojáky wehrmachtu nasazené v rámci plánované akce proti ČSR je totiž uvedeno, že v případě začlenění lidí z K-organizací do wehrmachtu se má nahlásit abwehru jejich VC-Nummer (VC-číslo), bohužel však netuším, co přesně zkratka VC znamená. První zmínku o nasazení příslušníků K-organizací v prostoru Železné Rudy jsem našel 22. září 1938, kdy 6 ozbrojených VC-agentů dělalo doprovod vedoucímu gestapa a Grenzwacht z Bayerisch Eisenstein při průzkumu Železné Rudy, kde byla prověřována přítomnost čs. ozbrojených složek a situace ve městě vůbec. 4. října 1938 byl nahlášen i následující incident, o kterém jsem se již zmínil na začátku článku. V 14:15 učinil následující hlášení agent VC 1484 Eduard Kufner, bydlištěm ve Špičáku (Dorf Eisenstein).
Jsem přidělen na bezpečnostní službu v obci Špičák. V průběhu posledních dnů od soboty až do 4. 10. byl na Špičáku denně jeden četník s jedním vojákem, jednou dokonce v doprovodu s více vojáky. Četník je bezpochyby z Hojsovy Stráže.
Pod stromeček knihu: Šumava krásná i smrtícíDalší fotografie a informace o událostech z roku 1938 nejen na Železnorudsku najdete v knize Šumava krásná i smrtící v dobových dokumentech a fotografiích. Publikace přináší téměř čtyři stovky z drtivé většiny dosud nepublikovaných dobových fotografií a ukázek historických dokumentů převážně z let 1938 a 1966. Přibližně tři stovky záběrů zprostředkovávají čtenáři autentický obraz doby, kdy se Československo a Německo připravovaly na Šumavě na vzájemné válečné střetnutí. Nechybí ani rozsáhlý soubor snímků zachycující mírové obsazení šumavského příhraničí německou armádou a dokumentující nadšení německých obyvatel z připojení k Říši. Tvrdý kontrast k těmto záběrům vytváří soubor pěti desítek fotografií pořízených na Šumavě v roce 1966 v tzv. zakázaném pásmu. Jedinečné panoramatické snímky zachycují již jen pustou, avšak krásnou krajinu, kterou protíná nekonečný pás železné opony - smrtící elektrifikovaný drátěný zátaras se strážními věžemi. Kniha Šumava krásná i smrtící je jedinečný obrazový dokument plný unikátních fotografií, z nichž mnohé byly v době vzniku opatřeny utajovacími razítky a nikdy se neměly dostat na veřejnost.  Jan Lakosil, Šumava krásná i smrtící, Praha 2014. |
Dnes v 11:35 jsem šel na služební pochůzku nedaleko hotelu Rixi. Když jsem přicházel k hotelu Sirotekm, najednou jsem uviděl mezi Špičákem a Špičáckým sedlem obrněné auto a autobus. Když jsem přicházel k hotelu, resp. vile Kampf, slyšel jsem v posledně jmenované vile rány a tlučení. Pro mne to znamenalo, že ve vile jsou Češi a rabují. Zůstal jsem stát a nějakou dobu vyčkával. Najednou šli podél zahradního plotu vily četník s vojákem. Zamířil jsem svůj samopal (v originále strojní pušku) na četníka a vystřelil jednu ránu ze vzdálenosti cca 15 – 20 m.
Sotva rána vyšla, četník se otočil na bok, spadla mu helma a s voláním o pomoc se zhroutil k zemi. Vystřelil jsem druhou ránu na vojáka a ten se také zhroutil k zemi. Měl jsem za to, že jsem obě osoby zasáhl. Když voják spadl na zem, vystřelil jsem samopalem ještě dávku asi 15 – 18 ran. Musel jsem se pak vrátit, protože jsem nevěděl, zda s těmito dvěma muži není ještě někdo další. Hned po střelbě jsem došel na cestu vedoucí k hotelu Rixi. Tam se najednou objevil voják, když mne uviděl, poklekl a zamířil na mne. Začal jsem utíkat a srozuměl jsem kamarády o události.
Výmysl agenta? Pomozte nám pátrat
Z hlášení se dále dozvídáme, že Kufner je klidné a pevné povahy, podle slov svého nadřízeného by nestřílel, pokud by si skutečně nebyl jistý, že Češi v objektu rabují. Právě přítomnost autobusu v doprovodu obrněného auta měla být důkazem o tom, že se Češi opětovně vrátili k hotelu Rixi a začali odvážet vybavení, které tam ještě zůstalo. Po této události dostali VC-agenti zákaz jakékoliv střelby. V případě postupu čs. armády směrem do Železné Rudy se měli stáhnout a podat hlášení.
Ještě bych se vrátil k hlášení agenta VC-1484 Eduarda Kufnera. Z jeho popisu není zřejmé, zda oba muže pouze postřelil nebo usmrtil. Zásah patnáctirannou dávkou ze samopalu by byl pro oba muže jistě smrtící, z Kufnerova popisu však jednoznačně nevyplývá, že dávka mířila na ležící muže. Kufnerův nadřízený ve svém hlášení uvádí, že podle popisu incidentu byl četník zřejmě jen postřelený a voják nemusel být zasažen vůbec, neboť mohl instinktivně zalehnout po prvním výstřelu.
V našich archivních materiálech se zatím nepodařilo najít jakoukoliv zmínku o úmrtí dvou příslušníků čs. ozbrojených složek na Špičáku. Tento případ jsem konzultoval i s panem JUDr. Michalem Dlouhým, Ph.D., který taktéž ve svých podkladech nenašel žádnou zmínku o smrti četníka na Špičáku.
Nabízí se tedy dvě možnosti: oba muži byli pouze postřeleni, nebo si Kufner celý incident pouze vymyslel.
Neměl by někdo ze čtenářů nějaké bližší informace k popisované události? Bylo by jistě zajímavé zjistit, zda některý z četníků z Hojsovy Stráže utrpěl v říjnu 1938 střelné zranění, případně vypátrat další osudy Eduarda Kufnera ze Špičáku. Možná by někdo ze čtenářů znal i místo, kde stojí uvedená vila Kampf, v jejíž zahradě došlo (nebo mělo dojít) k výše uvedenému incidentu.
Fotografie v galerii přibližují situaci v Železné Rudě na začátku října 1938. Snímky vyrabovaných a poničených objektů pořizovali místní fotografové i vojáci wehrmachtu po obsazení města německou armádou. Dnes asi jen stěží zjistíme, ve kterých objektech byly fotky pořízeny, jsou však výmluvným mementem doby, kdy stála nejen Šumava na pokraji války.
