Před sto lety potopila německá ponorka britskou bitevní loď Formidable. Zahynulo 547 mužů a pes, kterého na rozdíl od nich pohřbili s vojenskými poctami. Válečná tragédie znamenala také začátek knižního a filmového fenoménu jménem Lassie.
Počasí bylo strašné a zhoršovalo se. Pátá eskadra bitevních lodí admirála sira Lewise Baylyho se ztěžka prodírala vysokými vlnami. Obstarožní plavidla sloužící k zajištění bezpečnosti v pobřežních vodách Velké Británie musela snížit rychlost na deset uzlů. Ačkoliv si britské námořnictvo přinejmenším od masakru, který mezi jeho pancéřovými křižníky způsobila ponorka U-9, uvědomovalo, jak hrozivé nebezpečí může číhat pod hladinou moře, první den roku 1915 bylo počasí tak nepříznivé, že kapitáni nemohli kličkovat. Právě kličkování patřilo – a dodnes patří – k základu pasivní obrany před ponorkovým nebezpečím.
Admirál Bayly předpokládal, že ho před číhajícími ponorkami ochrání mizerná viditelnost a rozbouřené moře. Mýlil se. Ve dvě hodiny dvacet minut dne 1. ledna 1915 se ozvala hromová exploze.
Zánik Formidable
Torpédo (jak se později ukázalo, vypálila ho ponorka U-24) zasáhlo poslední loď v neuspořádané linii Páté eskadry, Formidable. Stejně jako ostatní bitevní lodě se jednalo o postarší, patnáct let starou loď typu, který se označuje jako pre-dreadnought, tedy bitevní plavidlo postavené před vstupem revolučního Dreadnoughtu do služby. Formidable nesla hlavní výzbroj složenou ze čtyř děl standardní ráže 305 milimetrů a při výtlaku patnáct tisíc tun dosahovala nejvyšší rychlost osmnáct uzlů. Ve službě byla od roku 1901. Na palubě měla první lednový den roku 1915 celkem 780 mužů. Až na mizerné počasí tyto muže nic neznepokojovalo. Pravděpodobnost, že by se jejich loď dostala do ostrého střetu s německými bitevními loděmi, byla minimální. Těšili se, že si odbudou cvičné střelby a vráti se do závětří přístavu. Výbuch torpéda, které rozervalo bok pod pancéřovou obšívkou v oblasti kotelen, je vyvedl z omylu.
Kapitán Noel Loxley ze svého místa na můstku viděl, jak se u boku jeho lodě zvedla celá vodní stěna a vzápětí na to se Formidable začala naklánět. Velitel neměl čas zjišťovat, jestli jeho loď zasáhlo torpédo, najela na minu nebo jestli došlo k vnitřnímu výbuchu z neznámé příčiny. Formidable se očividně potápěla a Loxley vydal rozkaz najet s ní na nedaleké pobřeží u Berry Headu. Dvacet minut po zásahu ale bylo jasné, že stará bitevní loď k pobřeží nedopluje. Loxley nařídil opustit loď.
Toto je skutečná Lassie, která zachránila námořníka z lodi H.M.S. Formidable.
Není přesně známo, kolik mužů posádky zahynulo při zásahu prvního torpéda, dá se ale předpokládat, že nejvyšší lidskou daň si prvního lednového dne nedaleko pobřeží vybralo kruté moře. Jen ti nejlepší plavci se dokázali ve vlnách, jejichž výše dosahovala až devíti metrů, doplavat k pobřeží. Komu se to podařilo, stále nebyl zachráněn. Desítky mužů příboj rozbil doslova na beztvarou kaši o ostrá skaliska. Obdivuhodnou statečnost a námořnické schopnosti projevila čtyřčlenná posádka trawleru Provident BM291, která dokázala z potápějící se pinasy Formidable zachránit jednasedmdesát mužů na pokraji života a smrti.
Pět minut po třetí hodině ráno zasáhlo Formidable druhé torpédo. Teď už byl konec neodvratný a všichni na palubě to věděli. Poslední váhající se spouštěli přes bok tonoucí lodi a pohlcovala je smršť. Kapitán Loxley evakuaci Formidable sledoval s nepohnutou tváří z otevřeného můstku. V pevně sevřených rtech svíral vyhaslou dýmku. Občas podrbal svého foxteriéra Bruce.
Ve tři čtvrtě na pět ráno se Formidable převrátila. Mohutné nástavby dopadly na hladinu přímo do míst, kde stále ještě přinejmenším desítky, možná stovky mužů bojovaly o život. Pak se stará bitevní loď potopila.
Vojenský pohřeb pro psa, hromadný hrob pro ostatní
Potopení bitevní lodi Formidable si vyžádalo 547 mrtvých. Admirál Bayly byl obviněn z nedbalosti, ale admiralitní komise ho očistila. Zbytek války Bayly strávil na pozici velitele námořních sil v Irském moři. Z tohoto postu velel silám, které musely čelit sílícímu náporu německých ponorek a nutno rovnou říct, že si v této obtížné roli nevedl vůbec špatně. V letech 1917 až 1918 byl velitelem spojených anglo-amerických protiponorkových sil. Do výslužby odešel roku 1919 a zemřel roku 1938.
Většina mrtvých z Formidable, jejichž těla moře vyplavilo na pobřeží, byla pohřbena ve společném hrobě. Tělo kapitána Loxleyho mezi nimi nebylo. Jak se sluší na velitele válečné lodě, zůstal na můstku až do konce. Moře ale vyplavilo mrtvolku kapitánova psa. Foxteriér Bruce byl na rozdíl od utopených námořníků pohřben v samostatném hrobě a s vojenskými poctami. Tento pozoruhodný důkaz anglické náklonnosti ke zvířatům je dodnes možno vidět v Abbotsbury Gardens.
Lassie na scénu
Ještě jeden pozoruhodný příběh se váže ke ztrátě staré bitevní lodi Formidable. Shodou okolností je i jeho hlavním hrdinou pes, přesně vzato fenka kolie jménem Lassie.
Lassie v literatuře a ve filmuLassie se vrací (1940, v originále Lassie Come-Home) je povídka angloamerického spisovatele Erica Knighta. Dojemný příběh o psí věrnosti autora rázem proslavil, kniha se po svém vydání stala bestsellerem. Lassie je čistokrevná dlouhosrstá kolie která vyrůstá v rodině yorkshirského horníka Sama Carraclougha a je miláčkem jeho dvanáctiletého syna Joea, na kterého čeká každý den před školou. Kniha se stala předlohou pro několik filmů a dvou seriálů. Ten první se vysílal v USA v letech 1954 až 1973 a měl 376 dílů. Zdroj: Wikipedia.cz |
Lassie se zatoulala do prostor, které ve vesnici Lyme Regis po ztrátě bitevní lodi Formidable provizorně využívali jako márnici. Lehla si k námořníkovi jménem John Cowan a celou hodinu ho zahřívala svým tělem. Ležela u něj tak dlouho, dokud Cowan, který byl podchlazený a v hlubokém bezvědomí, nepřišel k sobě.
Lassie náhrobek jako její psí kolega Bruce nemá, přesto je její jméno neskonale známější. Dojemného příběhu se totiž chytil novinář Eric Knight a vytvořil z něj srdcervoucí ságu, známou jako Lassie se vrací.
Na tomto místě by příběh potopení bitevní lodi Formidable mohl docela dobře skončit. Zbývá ale ještě něco málo dodat. Ponorka U-24, původce zániku staré bitevní lodi, se totiž do dějin zapsala ještě jednou, a to rozhodným způsobem. Dne 19. srpna 1915 její torpédo vypálené bez předchozího varování zasáhlo parník Arabic, který se během deseti minut potopil. Mezi oběťmi bylo i mnoho Američanů. O dva roky později byla jejich nepomstěná smrt jedním z argumentů, kterým prezident Woodrow Wilson přesvědčil Kongres o nutnosti vyhlásit válku Německému císařství. Sama U-24 válku přežila a roku 1919 byla sešrotována.
