Minulé Vánoce jsme vám jako dárek na poslední chvíli doporučovali TV tunery. Po roce už je to poměrně značně rozšířené příslušenství, a je tak celkem možné, že by letos obdarovaný šel 27.12. tuner vrátit a vybrat si něco jiného. Třeba externí zvukovku.
Externí lepší než integrovaná
Nový notebook musí být z výroby spolehlivý, dobře vybavený a především co nejlevnější. Všechny tyto podmínky spolu navzájem hodně bojují, společným jmenovatelem všech je ale jednoduchost. A právě proto máme všichni v noteboocích jednoduché a levné zvukové karty. Zmíněnou "dobrou výbavu" zajistí výrobce v tomto případě buď přidáním značkových reproduktorů, nebo rovnou nálepkou Dolby Home Theater. Že v případě minuaturních integrovaných reproduktorů není šance na výrazněji lepší zvuk není třeba doplňovat.
V letáku to vypadá skvěle, nicméně výsledný zvuk je i tak dostačující maximálně na cestách. Asi každý už přišel na to, že doma je lepší připojit kvalitní externí reproduktory. Bohužel signál stále vychází z té levné zvukovky a zážitek z poslechu nebudete mít skvělý ani tehdy, když koupíte to nejdražší repro.
A právě proto se dostávají do kurzu externí zvukové karty. Nejsou úplně levné, nejsou ani moc jednoduché, ale mají skvělý zvuk. Rozdíl mezi zvukovkou integrovanou v notebooku a kvalitní externí pozná snad úplně každý na první pokus. Popsat kvalitu výstupu slovy je nesmírně obtížné. V některých skladbách se vám třeba snadno může stát, že uslyšíte nástroje, o kterých jste doposud ani nevěděli. Nebo se při komunikaci například přes Skype naopak zcela vytratí šum z mikrofonu a kvalita hovoru se několikanásobně zvýší.
Tipy a trikyZe špatné MP3 dobrý zvuk nevykouzlíte ... a skvělý zvuk i bez zvukovky Můžete mít sebelepší zvukovou kartu, můžete mít skvělé aktivní reproduktory, můžete mít i kvalitní zesilovač s reproduktory, ale pokud přehrajete 128 kbps MP3 nebo 96 kbps OGG Vorbis či WMA, dobře to hrát prostě nebude. Zub ztrátové komprese se u takových souborů vyřádil příliš, v hudebním souboru již chybí spousta zvukových informací a především na vysokých kmitočtech a vokálu nastupuje nepříjemné zkreslení. Některé zvukové karty, například zmiňovaná X-Fi, jsou vybaveny algoritmy pro dopočítání chybějících zvukových informací. Ty mají leckdy patrný přínos na kvalitu reprodukovaného zvuku, ale mají své limity. Slušnému souboru dovedou pomoci, ale stále platí úsloví "kde nic není, ani smrt nebere". S mizerným souborem toho mnoho vykouzlit nemohou. Laborovat se zvukovou kartou má smysl, pokud hudební sbírku budujete v MP3 s vysokým tokem. Vysokým tokem myslím 256 - 320 kbps. Jako připustitelné minimum je u MP3 bitrate 192 kbps. Ještě lepší je však použít jednu z bezztrátových kompresí, tedy FLAC, ALAC, Monkey Audio nebo WavPack. Vzhledem ke kompatibilitě se spotřební elektronikou pak doporučujeme především FLAC. Bezztrátově komprimovaný soubor dosahuje při přehrávání kvality zdrojového média. Ta může být v případě FLACu i lepší, než systém CD. Takové záznamy zpravidla pochází z DVD-Audio disků, nebo jde o záznamy z LP vinylových desek. Velmi zajímavou možnost propojení nabízí notebooky s HDMI výstupem. Pokud máte doma AV receiver, který dokáže z HDMI vstupu přehrávat zvuk, můžete je propojit. A máte vyhráno - kvalitnější spojení zatím neexistuje. Vyzkoušeno: Notebook Dell XPS M1330 propojený HDMI rozhraním s AV receiverem Pioneer SC-LX71 a reprosoustavami Elac série 240. V notebooku nastaven výstupní kmitočet 192 kHz a rozlišení 24 bit. Výsledek je skvělý. Při přehrávání FLAC souborů vyrobených z kvalitních CD, nebo dokonce FLAC souborů s vysokým rozlišením dokáže zvuk uspokojit i velice náročného a zmlsaného posluchače. Alternativa: Má-li notebook optický digitální výstup, můžete ho receiveru připojit také. Oproti HDMI jsou zde kvalitativní limity, ale i tak tato varianta strčí jakoukoli zvukovku s analogovým výstupem do kapsy. Ale! Nemá-li obdarovaný notebook s HDMI nebo optickým výstupem (zatím většina používaných notebooků), pak je externí zvuková karta skvělý dárek který přinese rapidní zvýšení zvukové kvality. krásný poslech přeje Václav Nývlt |
Možnosti připojení
V zásadě máte dvě možnosti, jak externí zvukovku připojit k notebooku. Buď existuje provedení s rozhraním ExpressCard, které zasunete do patřičného slotu. Nevýhodou může být riziko rušení, karta nemusí být dobře odrušená od okolních komponent a může vydávat šum. Větším problémem je menší rozšíření tohoto rozhraní, ne každý notebook je ExpressCardem vybavený. Musíte si předem zjistit, jestli obdarovávaný má počítač s tímto rozhraním. Pokud si pak bude majitel kupovat nový počítač, bude muset na ExpressCard znovu myslet, aby mu šla zvukovka připojit.
Jako dárek proto doporučujeme spíše modely do USB. Tímto rozhraním jsou vybaveny všechny notebooky, samotné karty budou stát dál od těla počítače a nebudou tak náchylné k rušení. Nevýhodou je právě nekompaktnost celého zařízení, v brašně vám přibude jedna krabička navíc. ExpressCard se pěkně schová do slotu a ani o něm nevíte. A ještě jedna drobná nevýhoda - USB port obsluhuje procesor notebooku, což vám v závislosti na výkonu konkrétního procesoru může ubrat až 20 % výkonu. U novějších notebooků však zátěž USB zvukové karty zpravidla ani nepoznáte.
Nejprodávanějšími externími zvukovkami jsou Creative Sound Blaster X-Fi a Asus Xonar U1 Station. Obě v redakci máme a se zvukem jsme maximálně spokojeni. X-Fi se vyrábí v provedení ExpressCard, externí USB i jako USB klíčenka.
Zvukovka od Asusu, jejíž vnitřnosti dodal neméně zkušený výrobce C-Media, existuje jen v provedení USB. Má hodně neobvyklý design, ve spodní části je efektně osvícena. A především skvěle hraje.
Ceny
Nejlevnější kartou je Creative Sound Blaster Play za přibližně 600 Kč s DPH. Dražší X-Fi v provedení ExpressCard, které přidává například možnost bezdrátového připojení kompatibilních reproduktorů, popř. až sedmikanálového zvuku, stojí okolo 1600 Kč. Xonar od Asusu je na tom s cenou srovnatelně.
Na trhu je také několik zvukových karet méně známých výrobců. Ceny se pak pohybují od 600 Kč za nejjednodušší typy do přibližně 7 000 Kč za nejlepší modely.