Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Terapie s pomocí drog funguje. A je jedno proč, říká tahoun výzkumu

aktualizováno 
Stále ilegální droga „extáze“ by se mohla během několika let stát lékem. Do značné míry je to zásluha jediného muže, Ricka Doblina, kterého v tuto chvíli kupodivu příliš nezajímá, proč vlastně droga pacientům pomáhá.

Rick Doblin se směje velmi často, ale na této fotografii má spoustu důvodů. Právě přebírá šek pro nadaci MAPS ve výši pěti milionů dolarů od výrobce „přírodních mýdel“, firmy Dr. Bronner. | foto: MAPS.org

Dostat se k rozhovoru s Rickem Doblinem trvalo poněkud déle, než jsme čekali. Po své přednášce na pražské Transpersonální konferenci (psali jsme o ní zde) se kolem něj shromáždila skupina převážně mladých fanoušků. Ani ne tak možná sympatického Američana s věčným úsměvem na tváři, ale spíš fanoušků jeho tématu - legálního požívání drog.

Doblin je totiž dlouholetým bojovníkem za legalizaci drog, konkrétně extáze či neutrálněji řečeno MDMA (zkratka jinak nepoužitelného výrazu 3,4-methylendioxy-N-methamfetamin). Jak zmínil v přednášce, je vlastně zastáncem legalizace drog obecně, ale v případě extáze si myslí, že má v ruce pádný argument - nelegální droga podle jeho názoru může objektivně pomoci pacientům s psychickými poruchami.

Už desítky let se snaží americkou agenturu pro léčiva FDA přesvědčit, že MDMA by mohl být vhodnou látkou v léčbě například úzkosti a především posttraumatické stresové poruchy (pro kterou se i v češtině používá PTSD). Právě proto spoluzakládal také „neziskovku“ MAPS (její stránky), která letos v létě získala od agentury FDA svolení k zahájení III. fáze klinických zkoušek „extáze“ právě pro léčbu PTSD.

To znamená, že pokud i tato fáze zkoušek dopadne stejně příznivě jako ostatní, nelegální droga bude schválena jako lék. A to nejen v USA, ale velmi pravděpodobně i u nás. 

Co a jak?

Posttraumatická stresová porucha může znít trochu jako „moderní nemoc“, ale není - zřejmě je s námi už velmi dlouho. Komplikovaným názvem se dnes označují následky nějakého traumatického zážitku. Člověk v podstatě zažije něco tak hrozného, že se s tím nedokáže „srovnat“, a to narušuje jeho běžný život (má deprese, může si vypěstovat nějakou škodlivou závislost atp.). Typickými případy pacientů v této studii byl například voják, který v Iráku ztratil kamaráda, či žena, kterou v dětství zneužíval otec.

MDMA má podle Doblina a dalších zastánců studie těmto lidem pomoci, aby se svým vzpomínkám otevřeli, a co je důležité, aby jim to neublížilo. Sezení trvá několik hodin v klidném a bezpečném prostředí za přítomnosti terapeutů, aby se pacientům situace maximálně ulehčila.

Jak to u klinických zkoušek nových léků bývá, zařazeni jsou především lidé, kterým jinými metodami nebylo pomoci. V daném případě šlo o válečné veterány, oběti zneužívání, policisty a požárníky, kteří posttraumatickou stresovou poruchou trpěli alespoň 17 let, a jejichž stav se jinak nezlepšil.

Abychom byli zcela přesní: celkem se druhé fáze účastnilo 107 pacientů, kteří v průměru měli příznaky PTSD 17,8 roku. Všichni podstoupili jedno až tři sezení s podáváním MDMA. Z 90 pacientů, které se podařilo rok po sezeních ještě zkontaktovat (to je zcela normální, účastníci z klinických studií vypadávají vždy), netrpělo PTSD 61. Některým stačilo jedno podání drogy, jiní využili všechny tři.

25.července 2017 v 22:00, příspěvek archivován: 18.října 2017 v 14:29

For decades, @RickDoblin worked to bring psychedelic medicines into the mainstream. Now his hard work is paying off. https://t.co/V9xYPcTsGQ https://t.co/79UPSFbWtx

Není samozřejmě jisté, že všichni pacienti se potíží zbaví navždy, zvláště když si uvědomíme, že standardní léčba PTSD je poměrně nákladná a ne vždy účinná. Běžná antidepresiva příliš účinná nejsou, psychoterapie je účinnější. Abychom byli přesní, například u amerických vojenských veteránů, což je ohromná skupina potenciálních pacientů, se při využití jak terapie, tak léků dostaví zlepšení, ale i tak se většina „zlepšených“ pacientů potíží zcela nezbaví - a tedy stále mají PTSD, viz například tato metastudie.

To byl jeden z důvodů, proč FDA zařadila klinické zkoušky terapie pod vlivem MDMA do programu tzv. „Průlomových léčeb“. Jde o léčby, které se mají dočkat přednostního zacházení a které chce schvalovat ve zrychleném režimu, protože jsou slibné a mohly by pomoci pacientům, kteří se dnes příliš efektivní léčby jinak nedočkají.

Pokud se podaří sehnat potřebné peníze, třetí fáze klinických zkoušek MDMA by mohly začít příští rok na jaře a hotovy by mohly být někdy zhruba v roce 2021. Zda termíny budou platit, bude záviset především na tom, jak se podaří MAPS sehnat peníze - ale i na to dojde v našem rozhovoru s Rickem Doblinem, tak už nechejme mluvit jeho.

Začnu otázkou, která asi napadne každého - proč MDMA pacientům pomáhá?
Existuje celá řada možných psychologických i fyziologických vysvětlení, ale já vlastně nevím a upřímně řečeno se to nyní ani nepokouším zjistit. My se snažíme zjistit, zda tato léčba funguje a případně, jak nejlépe funguje. Ale jak by terapeutům pomohlo, kdyby věděli, proč to funguje? Někdy je lepší se vlastně neptat. Pokud bude léčba účinná a bezpečná, bude nám to stačit.

Bojíte se o výsledek studie?
Jsem přesvědčený, že dopadne dobře. Mám největší obavy z toho, jak si povedou nově zaškolení terapeuti. Museli jsme totiž hodně rychle naučit řadu terapeutů, jak s MDMA pracovat, a nemohli jsme jim dát příležitost si to vyzkoušet v praxi. Každý tým si může postup vyzkoušet jen na jediném pacientovi, jinak se musí spolehnout jen na videozáznamy z předchozích sezení jiných týmů. (Tým tvoří vždy dva terapeuti, muž a žena. Obě pohlaví jsou zastoupena i proto, aby se například ženy jako oběti znásilnění či sexuálního zneužívání cítily lépe. Osvědčilo se to jako spolehlivá kombinace, tvrdí Doblin, pozn. red.)

Ale i tak si myslím, že už průběžné výsledky budou dobré. I proto, že máme ohlasy od terapeutů, kteří se během krátké přestávky mezi druhou a třetí fází museli vrátit k sezením bez MDMA - a jsou z toho frustrovaní. Mají pocit, že výsledky jsou horší a už se nemohou dočkat, až budou moci znovu používat drogy. Cítí, že existuje lepší nástroj, ale oni ho nemohou používat.

Co nežádoucí účinky?
Během našich sezení se zatím žádné potíže neobjevily. Lidé berou drogu pod dozorem, který se postará, aby například hodně pili, protože dehydrace je občas problém lidí, kteří užívají tuto drogu rekreačně. V některých i smrtelných případech se zase objevila hyponatrémie, kdy lidé pili de facto moc. Ale těmto potížím se během návštěvy na klinice dá předcházet. (Hyponatrémie je problém vyvolaný nadměrným příjmem tekutin, který vede k prudkému poklesu hladiny sodíku v krvi. A ten zase vyvolá příznaky jako nevolnost, dezorientace, únava, v opravdu vážných případech pak může vést k otoku plic a mozku. Známým případem takové tragédie bylo úmrtí 18leté Angličanky Leah Bettsové před 22 lety. Na oslavě narozenin si vzala tabletu MDMA a pak během 90 minut vypila 7 litrů vody, pozn. red.)

Co dělá extáze

Účinek extáze (chemicky 3,4-methylendioxy-N-methamfetamin, zkráceně MDMA) je poněkud jiný než u jiných drog, které se často považují za „příbuzné“, ať už jde o LSD, či psilocybin (psychoaktivní látky v lysohlávkách).

MDMA způsobuje zvýšení hladiny několika sloučenin, které ovlivňují činnost našeho mozku, například serotoninu či dopaminu. To nevyvolává halucinace, ale prokazatelně a pozorovatelně vede ke změně chování. Lidé jsou pak impulzivnější, ale také obvykle veselejší a přátelštější. To může být někdy problém, protože pak přehlížejí signály vlastního těla, například při přehřátí.

Droga nevyvolává fyzickou závislost, byť její dlouhodobé užívání může vyvolat nežádoucí účinky. Nemluvě samozřejmě o tom, že na černém trhu můžete dostat od dealera pilulku, která obsahuje něco úplně jiného než MDMA. Ovšem v případě terapie, kde je dávek omezené množství, podává se skutečně přesně kontrolované množství látky a navíc je daná osoba pod dozorem lékaře, je pravděpodobnost komplikací podle dosavadních výsledků velmi malá.

Co účinky drogy samotné?
V minulosti se hodně mluvilo o neurotoxicitě MDMA. Uvažovalo se, že jedna dávka drogy změní mozek a může se objevit i trvalý pokles mentální výkonnosti. Pro nic z toho ovšem nejsou důkazy. Z údajů o uživatelích se zdá, že droga také není dlouhodobě návyková a neznáme případy lidí, kteří by MDMA užívali bez přestávky 30 či 40 let jako například v případě heroinu. Sami od sebe obvykle přestanou, zřejmě proto, že droga časem na ně přestane působit.

Což neznamená, že užívání drogy mimo ordinaci nemůže způsobit žádné potíže. A tím nemyslím jen ty fyzické, o kterých jsem mluvil, ale také psychické. Stejně jako v případě terapie se mohou dostat na povrch problémy, ale uživatel je v tu chvíli nechce řešit, může se je snažit potlačit. Pak se může celé měsíce cítit hůře než předtím. Droga samotná potíže nevyřeší - naopak je může zhoršit. Proto říkáme, že jde o léčbu s pomocí MDMA.

Tedy neděláte klinické zkoušky MDMA, ale jde o kombinaci účinné látky a psychoterapie, je to tak?
Ano a právě to je pro FDA obtížné. Klinické zkoušky jsou obvykle testy konkrétních farmaceutických látek bez dodatků. Jinými slovy: Tady máte lék, ten vás vyléčí. V našem případě je to komplikovanější, musíme například zaškolit terapeuty a studii pak mohou provádět právě jen zaškolení terapeuti, nemůžeme jen tak obeslat lékaře po světě a tak dále.

Jak dlouho vám trvalo, než jste se dostali do fáze klinických zkoušek?
Já osobně se tomu věnuji už přes 30 let. V 70. a na začátku 80. let se s využitím MDMA experimentovalo, ale v roce 1985 byla látka v USA zakázána a pokusům byl konec. Já jsem jako terapeut chtěl v experimentech pokračovat (hypoteticky a se svolením úřadu to bylo možné, pozn. red.), ale všude mě odmítli. Byl jsem z toho opravdu zoufalý. Připadal jsem si zavřený v kleci, ze které se nedalo dostat ven. Když jsem si jednou v takové náladě dal jointa, došlo mi, že můžu tu klec zevnitř otevřít. Jinými slovy, že bych se měl naučit, jak na to, a stát se odborníkem na medicínskou legislativu a právo. Na tohle je marihuana dobrá. A tak jsem si dal přihlášku na Harvard, kam jsem se kupodivu dostal, a vystudoval jsem si po psychologii ještě obor veřejné správy. (Dodejme, že na prestižní Harvard Kennedy School of Government, pozn. red.)

A potom?
Potom vznikla neziskovka, která měla za cíl získat prostředky a povolení na výzkum využití MDMA v medicíně.

Kde jste na její provoz brali peníze?
Od soukromých dárců. Ale nepotřebovali jsme moc peněz, protože jsme neměli povolení k výzkumu. Situace se změnila až na začátku 90. let, kdy se změnil přístup FDA.

Co se tehdy stalo?
To je hrozně zajímavé, došlo k reorganizaci z úplně jiných příčin. FDA tehdy byla pod velkým politickým tlakem, aby rychleji schvalovala nové léky, aby jich na trhu rychle přibývalo. A tak vzniklo nové oddělení, které mělo zkoušet nové protokoly a nové postupy, které by zrychlily proces schvalování. Ale museli je vyzkoušet na nějakých konkrétních projektech, a když se v rámci FDA rozhodovalo, které to budou, shodou okolností mezi ně byly zařazeny i zakázané látky první kategorie. Skupina, která je měla na starosti předtím a několik desítek let blokovala jejich realizaci, řekla: Vezměte si to, nám na těchto věcech vlastně nezáleží. Díky tomu se skutečně mohl výzkum rozběhnout.

Hodně také pomohlo, že výzkumníci testující tyto látky na zvířatech sami FDA řekli, že už se nemají příliš kam posunout. Potřebovali údaje o vlivu na lidi. A tak od roku 1992 převážil v FDA vědecký duch na politickým.

Ani tak to nebyla žádná velká rychlost, pokud nyní vstupujete do třetí klinické fáze.
Ne, to ne, i tak byly úřady velmi opatrné. Protože se například tehdy hodně mluvilo o možné neurotoxicitě MDMA, první zkoušky účinnosti probíhaly u pacientů s rakovinou, kteří už byli v terminálním stadiu, protože u těch dohled považoval riziko trvalých následků užívání drogy za zanedbatelné. Já jsem přitom už od začátku věděl, že chci pracovat s lidmi s posttraumatickou stresovou poruchou, protože s nimi jsem měl zkušenosti z doby před zákazem MDMA a měl jsem pocit, že terapie funguje.

Čím dále jste postupovali, tím více peněz bylo zapotřebí. MAPS sama uvádí minimální náklady na klinickou zkoušku kolem 25 milionů dolarů.
Letos už máme rozpočet kolem pěti milionů dolarů, příští rok to bude devět milionů. Postupně tak roste význam velkých dárců, kteří věnují velké sumy. Bohužel řada velkých nadací dává raději ruce pryč, nechce být v tomto ohledu průkopníky.

A kdo vás tedy podporuje?
Musíte si uvědomit, že v USA je nadační sektor mnohem větší než v Evropě, a tak jsou to především bohatí lidé, kteří měli v minulosti intenzivní psychadelický zážitek. Jedním z nich byl například Richard Rockefeller. Je tam i pár lidí ze Silicon Valley, například nadace Dustina Moskovitze (historicky třetí zaměstnanec Facebooku a spolubydlící Marka Zuckerberga na Harvardu, pozn. red.) a další původní zaměstnanci Facebooku, Microsoftu či Twitteru. Pět a půl milionu nám v závěti odkázala Ashawna Haileyová, jejíž software používá většina výrobců mikročipů (narodila se jako muž Shawn Hailey, pozn. red.). Milion ročně nám dává výrobce mýdla Dr. Bronner a tak dále. (Fanoušky Monty Python’s Flying Circus možná zahřeje u srdce informace, že sto tisíc dolarů nedávno slíbila nadace rodiny Hormelových, která vyrábí neslavnější „spam“ čili masové konzervy. Ostatní odbočku prominou, pozn. red.)

Dokonce jsem měl jednou schůzku se Stevem Jobsem, který byl proslulý tím, že peníze na dobročinnost nedává. A taky začal slovy: Žádné peníze vám nedám, ale promluvím si s vámi. Po hodině už vypadal trochu obměkčeně a řekl, abych žádost poslal. Dělal jsem si trochu naděje, protože kdysi řekl, že zážitek s LSD byl jeden z jeho vůbec nejsilnějších. Ale už se nikdy neozval.

Mimochodem, vy si chcete nechat schválit postup i v Evropě, v jaké fázi jsou vaše rozhovory s Evropskou lékovou agenturou (používá se pro ni anglická zkratka EMA) a co očekáváte?
Teď jsme začali, tak nemohu mnoho říci. Nečekám, že bychom museli opakovat velkou část zkoušek (to ani není obvyklé, schvalování léků z USA podle protokolů FDA v EU probíhá obvykle velmi jednoduše, pozn. red.). Ale je možné, že budou vyžadovat nějaké změny, abychom porovnali skupinu pacientů s MDMA s existující léčbou, tedy nejspíše samotnou terapií. Dnešní léky totiž u pacientů s posttraumatickou poruchou příliš nezabírají, a běžnou léčbou tak bývá obvykle nějaká forma terapie. V USA dospěly úřady k názoru, že dnešní způsob léčby je nedostatečný, a tak nás nechaly udělat zkoušky bez porovnání, ale tady to může být jinak.



Témata: Irák, Výzkum, MAPS

Nejčtenější

Okamura má na fotce z posilovny přifouknuté svaly. Jak poznat fotomontáž

Ukázka nepovedené fotomontáže z posilovny. Mřížka v pozadí ukazuje, k jakému...

Předseda SPD se na svém oficiálním profilu na Facebooku pochlubil fotkami z posilovny. Komentátoři si všimli, že fotka...

Prahu by zatopila radioaktivní voda. Ihned by umřely desítky tisíc lidí

Celkový pohled na Prahu zatopenou vodou z Orlické a Slapské přehrady v rámci...

Píše se rok 1982 a Prahu zasahuje mohutná přívalová vlna z protržené Slapské a Orlické přehrady. Je to dílo nepřítele...



Dvakrát přežil ohnivé peklo a vrátil se do boje. Chybu udělal po válce

František Truhlář před válkou

Letec RAF František Truhlář přežil dvě těžké havárie při návratech z bojových letů. Při obou utrpěl těžké popáleniny,...

Proč chtěl Hitler Svatý grál a archeologie za ČSSR nebyla marxistická

Svastika na archaické řecké keramice (8. století před Kr., Archeologické muzeum...

Jedním z oblíbených triků propagandy a propagandistů je návrat k mýtům a ohýbání historie do podoby, která politickému...

Tohle astronomové ještě neviděli. Přiletěla první mezihvězdná planetka

Rekonstrukce možné podoby planetky 1I/2017 U1 (‘Oumuamua) na základě údajů...

V naší soustavě už více či méně dobře známe 750 tisíc různých planetek a dalších menších těles. Ale žádný z nich se...



Další z rubriky

Tohle astronomové ještě neviděli. Přiletěla první mezihvězdná planetka

Rekonstrukce možné podoby planetky 1I/2017 U1 (‘Oumuamua) na základě údajů...

V naší soustavě už více či méně dobře známe 750 tisíc různých planetek a dalších menších těles. Ale žádný z nich se...

Budoucnost lze předvídat. Lékárnice to zvládne lépe než CIA

ilustrační snímek

Co otřese světem v příštích letech, nelze dopředu vědět, ale někdy je potřeba předpovídat. Velký zájem na tom má...

Proč chtěl Hitler Svatý grál a archeologie za ČSSR nebyla marxistická

Svastika na archaické řecké keramice (8. století před Kr., Archeologické muzeum...

Jedním z oblíbených triků propagandy a propagandistů je návrat k mýtům a ohýbání historie do podoby, která politickému...



Najdete na iDNES.cz