Tragédie nad vánočním New Yorkem. Zemřu? Ptal se hoch, který ještě žil

Bylo to jako hrát kulečník se zavázanýma očima. Dvě letadla plná lidí se k sobě blížila a piloti ani dispečeři nemohli nic dělat. Nebe bylo zahalené hustou oblačností, kterou prořízl až prudký náraz stroje DC-8 do letounu Lockheed L-1049 Super Constellation. Trosky dopadly do obydlené části Brooklynu.
Douglas DC-8 společnosti United Airlines, linky 826.

Douglas DC-8 společnosti United Airlines, linky 826. | foto: Archiv Miroslava Jindry

New York, Brooklyn, 16. prosince 1960, 10:34. Na Sedmé avenue se odehrává líný provoz, nevlídné počasí k procházkám ve městě moc neláká. Hustě sněží, ale mokrý sníh se po dopadu mění v šedivou břečku. Nedaleko křižovatky s ulicí Sterling Place se dva prodejci vánočních stromků snaží zahnat vlezlou zimu popíjením kávy. Z reproduktoru, který visí nad vchodem do řeznictví, se ozývá vánoční koleda. Muž se psem kráčí zvolna ke křižovatce. Zaměstnanec obchodu na chodníku odhrabává sníh. Najednou všichni zpozorní a v cárech šedivých mraků začnou pátrat po směru, ze kterého přichází neobvykle silný hluk nízko letícího stroje.

Netuší přitom, že dunění motorů Pratt and Whitney JT3C-6 je poslem apokalyptického výjevu příštích chvil.

Chicago, letiště O ́Hara, 09:11. Douglas DC-8 společnosti United Airlines, linky 826, právě startuje k pravidelnému letu do New Yorku, na letiště Idlewild (dnešní JFK). Na palubě se nachází 77 cestujících a sedm členů posádky. DC-8 registrace N8013U pojmenovaná Mainliner Willi Rogers byla dodána před pouhými patnácti měsíci.

V 09:00 odlétá z letiště Port Columbus Lockheed L-1049 Super Constellation Star of Sicily imatrikulace N6907C společnosti TWA. Na palubě pravidelné linky TWA 266 míří pět členů posádky a 39 cestujících na letiště La Guardia v New Yorku. Constellationy jsou nahrazovány moderními proudovými stroji, na které všechny americké společnosti přezbrojují.

Letiště v přímém přenosu

Sledujte letadla na Slow TV

Nová funkce Slow TV. Přímo v obraze vidíte informace o startujícím nebo...

Po desáté hodině jsou obě letadla ve spojení se střediskem New York Air Route Traffic Control Center (ARTCC), kde jim řídícími letového provozu potvrdí radarový kontakt. TWA 266 je povolen přímo na bod LINDEN, ze kterého jej přebírá přibližovací kontrola (APP-approach) letiště La Guardia. Dispečer vydává pokyn klesat do výšky 5000 stop a následně přiděluje sérii kurzů, které Connie dovedou do osy dráhy 04 pravá.

V 10:32 dispečer poprvé informuje posádku o provozu, který ke Connstelationu míří od jihozápadu. Minimální bezpečná vzdálenost třech mil, která má zajistit radarový rozestup mezi identifikovaným provozem, se však fatálně zkracuje.

Vzhledem k nízké dohlednosti posádka Connie nemá šanci informaci vizuálně ověřit. Oblačnost z hlášení pilotů toho rána pokrývá celé nebe, od výšky 300 až do 18000 stop. Naposledy dostane TWA 266 informaci o provozu, když je od něj vzdálený na jednu míli. Protože dispečer nezná identifikaci rychle se blížícího vetřelce, ani jeho výšku, nemůže TWA 266 nařídit razantní změnu kurzu. Je to jako hrát kulečník se zavázanýma očima.

Osudová závada

UAL 826 se nachází jižně od příletové trasy TWA 266. Posádce je dispečerem nabídnuto zkrácení letu o 11 mil, přímo na bod PRESTON. Ten se nachází na letové cestě V 123 a je dán průsečíkem dvou paprsků, radiálů, zaměřených ze dvou různých majáků pracujících v pásmu VHF, takzvaných VORů (VHF Omni Directional Range). Posádka UAL 826 je informována o krátkém zpoždění, zároveň je jí vydán pokyn k nalétnutí vyčkávacího obrazce nad bodem PRESTON, který má dosáhnout ve výšce 5000 stop. Ale závada na jednom ze dvou VHF navigačních zařízení, přijímačů v kokpitu DC-8, se ukáže jako osudová.

Palubní mechanik závadu ohlásí operačnímu středisku společnosti United, ale dispečeři v newyorském středisku o této snížené navigační schopnosti informováni nejsou. Posádka se snaží dopočítat nové parametry zkrácené tratě, ale čas rychle utíká, v rychlém klesání k bodu PRESTON jen stěží dosáhne vydaného povolení. Řídící, přesvědčený o tom, že posádka UAL 826, která nepožádala o radarovou asistenci, je schopná pokračovat po trati vlastní navigací, frazeologicky ukončí poskytování radarových služeb a přeladí UAL 826 na frekvenci Idlewild APP.

„Idlewild Approach, přibližujeme se k bodu PRESTON, výška 5000 stop, UAL 826“, je poslední zaznamenaná komunikace.

V 10:33 zaznamená řídící na letišti La Guardia na svém radaru splynutí obou cílů. Po jejich opětovném rozdělení, pokračuje jeden z nich v letu na severovýchod, kde se po minutě ztratí z obrazovky, zatímco druhý vypadá, jakoby se zastavil na místě, pak se ale prudce stočí doprava a nakonec i on z obrazovky zmizí.

„Myslím, že máme problém s Connie TWA... cíl se nehýbe. Zřejmě se srazil s jiným strojem“, vyjádří se nahlas.

DC-8 narazila do Connstellationu v ostrém úhlu z pravé strany, při rychlosti přes 300 mil za hodinu. Náraz byl tak extrémní, že motor číslo čtyři, který udeřil do střední části trupu, nasál jednu cestující, pak se i s velkou částí pravého křídla vytrhl a zamířil k zemi. Trup Constellationu se rozpadl na tři části, každý ve své vlastní spirále padal k zemi. Na zemi se v troskách kabiny našly komponenty čtvrtého motoru.

Jak k havárii došlo.

Těžce poškozená DC-8 se řítí na obydlenou čtvrť

Zatímco většina trosek Connstellationu dopadla do neobydlené oblasti vojenského letiště Miller Army Air Field na Staten Island, poškozená DC-8 pokračovala v letu ještě dalších osm mil a současně ztrácela výšku. Očití svědci posledních okamžiků jejího letu ve svých výpovědích potvrzovali chybějící část křídla i s motorem a spekulovali o tom, že se piloti pokoušeli o nouzové přistání v nedalekém parku Prospect, aby se vyhnuli větší zkáze. V rychlosti 200 mil za hodinu DC-8 jen těsně minula střední školu St. Augustine Academy, kde se v tu chvíli nacházely stovky studentů.

Letecký pohled na scénu z havárie nad Brooklynem, kde se 18. prosince 1960 srazily dva lety: United Airlines Flight 826 a Trans World Airlines Flight 266.

V pravém náklonu utrhl střechu domu na Sterling Place, následkem prudké ztráty rychlosti se trup letounu stočil doleva a dopadl přes ulici přímo na kostel zasvěcený Sloupu Ohně (Pillar of Fire), který zcela zničil. Exploze palivových nádrží usmrtila na místě desítky cestujících a členů posádky, ale i devadesátiletého domovníka, ležícího v posteli. Zatímco levé křídlo zdevastovalo obytný dům sousedící s kostelem, prostřední část trupu zasáhla budovu McCaddinova pohřebního ústavu, ze kterého následná exploze rozmetala do okolí ulici těla zemřelých, připravena k obřadu. Zadní část stroje s ocasními plochami dopadla přímo doprostřed křižovatky Sedmé avenue a Sterling Place. Směrová ocasní plocha trčící do výšky vypadala v těch místech jako plachetnice, vyvržená na břeh zničující silou.

Trosky stroje linky United Airlines Flight 826 v newyorském Brooklinu v prosinci 1960

Plameny, místy dosahující výšky okolních budov, na ně záhy přeskočily. Okolí křižovatky, které vypadalo jako zasažené silnou dělostřeleckou palbou, se naplnilo křikem raněných, voláním o pomoc a do patnácti minut i kvílením sirén hasičských vozů patřících 2. požárnímu sboru z Brooklynu, který na místo dorazil jako první. Trosky, kterými se pak jeho příslušníci probírali, byly změtí kdysi elegantního proudového stroje, ostatků lidí a stavební sutě. Mezitím vším se válely vánoční artefakty - ohořelá pošta a zabalené dárky.

Zázrak na malou chvíli

V obou letadlech ihned zahynulo 128 osob. Na zemi pak zemřeli oba prodavači stromků, muž venčící psa, odklízeč sněhu, místní řezník, kterého zavalily trosky budovy stejně jako domovníka kostela zasvěceného Sloupu Ohně. V danou chvíli zahynulo 134 osob. V zasažených domech se mezitím odehrávaly desítky malých i velkých dramat. Zraněných byly desítky, od místních obyvatel až po hasiče, kteří na místě apokalypsy neúnavně zasahovali dalších 72 hodin. Bojovali s prudkým požárem a v husté chumelenici a dýmu se snažili objevit přeživší. Energie nárazu však šanci na přežití nedávala.

Přesto se na malý okamžik stal zázrak.

Teprve jedenáctiletý Stephen Baltz, který seděl v zadní části letadla, byl při dopadu katapultován do sněhové závěje, kde jej v šoku a těžce popáleného objevili. „Am I going to die? - Zemřu?“ ptal se těch, kteří ho nalezli a upřímnost jeho otázky, všechny zaskočila. Chlapec, kterého otec posadil do letadla samotného s tím, že jej v New Yorku na letišti očekává matka s jeho sestrou, však na druhý den v nemocnici podlehl svým zranění. Lékařům však stihl vypovědět o všem, co se až do pádu na palubě raněného stroje dělo.

Jaké byly příčiny jedné z nejdestruktivnějších leteckých katastrof v historii amerického letectví?! Podívejme se na známé i utajované okolnosti vyšetřování starého 56 let.

Ještě ten den zahájila CAB (Civil Aeronautics Board, předchůdce dnešní NTSB) vyšetřování, které trvalo téměř dva roky. V červenci 1961 proběhla dvě velká veřejná slyšení, během kterých byly vyslechnuty desítky svědků a zainteresovaných osob. V historii vyšetřování leteckých katastrof to bylo vůbec poprvé, kdy se k analýze sledu událostí použila data z černé skříňky. Povinnost vybavení zařízením FDR (Flight Data Recorder), známým jako černá skříňka, začala v USA platit v roce 1957 a to pro všechna letadla s cestovní hladinou nad 25 000 stop. Účinnost tohoto nařízení pak v roce 1958 dostihla nástup proudového věku. DC-8 registrace N8013U byla vybavena první verzí FDR značky Waste King. Záznam tehdy obsahoval informace o výšce, indikované rychlosti a vertikální rychlosti, v tomto konkrétním případě šlo o dobu 72 minut, od startu v Chicagu až do pádu stroje. Část záznamu byla však požárem poškozena.

Tituln strana Syracuse Post-Standard ze 17. prosince 1960.

V závěrečné zprávě, vydané CAB 18. června 1962, byla za jednoznačného viníka srážky označena posádka DC-8 United Airlines, která pod časovým tlakem přepočítávala trať zkráceného letu a zároveň příliš dlouho udržovala vysokou rychlost. V kombinaci se závadou na navigačním zařízení VHF (VOR) tak došlo k překročení meze vydaného povolení, vydaného řídícím letového provozu, které vyústilo k tragédii. Dnes takové výpočty zajišťuje palubní systém FMS, ani dnes se však při jeho ovládání nejde vyhnout fatálním omylům.

Kdo za to může?

Po přečtení této 32stránkové zprávy se ovšem nelze zbavit dojmu, že podíl složek řízení letového provozu je na celé události přehnaně minimalizován. Ve prospěch tohoto tvrzení hovoří fakt, že již během vyšetřování vydala FAA, do jejíž gesce řízení letového provozu v USA spadá dodnes, několik nařízení, která měla zlepšit stav věcí panující v letecké dopravě. Nejde tu přitom o snahu obvinit některého z řídících z nedbalosti. Právě naopak, na problém je nutné nahlížet jako na působení jedince v systému, který má svá pevná, značně konzervativní pravidla.

Zpráva, která do detailu rozebírá stav navigačních a komunikačních prostředků každého z letadel, se zvláštním důrazem na schopnosti VHF a ADF zařízení, zároveň vůbec neobsahuje popis radarového systému, na kterém řídící poskytovali své služby. Nedozvíme se nic o přesnosti jeho zobrazení ani žádné podrobnější informace o způsobu výměny dat mezi jednotlivými stanovišti.

Podle mapy, přiložené k tomuto článku, se situace zdá perfektně přehledná. Ve skutečnosti řídící doslova mžoural do monoskopu, na kterém se poloha letadla vyskytovala jen v okamžiku, kdy po něm přejížděl paprsek antény primárního radaru. Obrazovku radaru přitom řídící neměl před sebou, ale umístěnou na stole, nad který se musel naklánět! Takový úhel pohledu zkresluje. Po identifikaci každého cíle, který se na kulaté obrazovce jevil jako pulzující šmouha, k němu řídící přiřadil takzvanou „shrimp boat“, průhledný plastový lichoběžník ve tvaru loďky, do kterého předtím vepsal volací znak letadla.

Osudná minuta letu, po kterou DC-8 pokračovala za bod PRESTON, se na mapě jeví jako relativně dlouhý časový úsek. Primární radar však řídícímu poskytoval jen málo přesné zobrazení aktuální polohy letadla, ve kterém se navíc díval do několika vteřin staré minulosti. Pokud si chtěl dispečer ověřit rychlost a výšku, musel se na to pilota zeptat. Radarový systém tyto informace neposkytoval. Takový proces byl pomalý a vysoce neefektivní. Navíc řídící letového provozu se v procesu rozhodování málokdy věnuje jen jedné situaci. Jeho mozek je zaměstnán komplexní činností, kdy najednou vyhodnocuje vzdušnou situaci v celém prostoru své odpovědnosti. Za žádných okolností přitom nesmí přijmout takové řešení, kterým si vlastní problémy vyřeší na úkor sousedící služebny. Musí však k tomu mít kvalitní technické zázemí.

Dispečer ze střediska New York Area vydal letu UAL 826 instrukce k vyčkávání a po jejich potvrzení posádkou, ukončil letu poskytování radarových služeb a následně jej přeladil na frekvenci Idlewild Approach. Tento postup byl rutinní. Na předání radarové identity dalšímu pracovišti, takzvaný proces „HAND OFF“, při kterém, například telefonicky, dojde k označení cíle nad nějakým navigačním bodem, už nedošlo. Z hlediska tehdejších předpisů se nejednalo o povinný postup, a tak byl spíše výjimkou než pravidlem.

„Přibližujeme se k PRESTONu, dosahujeme 5000 stop, UAL 826“, bylo první a poslední hlášení, které se z kokpitu DC-8 na nové frekvenci ozvalo. Následně došlo na šest vteřin k zablokování vysílání, šlo tedy nejspíše o okamžik srážky, kdy se obě letadla najednou snažila dostat na frekvenci. Řídícímu na Idlewild Aproach se však UAL 826 na obrazovce nezobrazil. Na vstupu do svého prostoru jej navíc očekával v jiném čase a z jiného směru. Posádce DC-8 tak řídící naslepo odvysílal jen informace o letišti, dráhu v používání a aktuální počasí.

Doba se mění, už není na vše dost času

Předvánoční srážka letadel nad New Yorkem má však i významný historický aspekt. Odehrála se na přelomu padesátých a šedesátých let, v době, kdy se na obloze začala potkávat letadla zásadně rozdílných výkonů, která existovala mezi vrtulovou a proudovou technikou.

Vzdušný prostor kolem letišť, odletové a příletové tratě, předpisy, ale i rutina pilotů a řídících, to všechno bylo svázané s hegemonem pomalejšího vrtulového provozu. S trochou nadsázky lze mluvit o tom, že na vše bylo dost času. Proudová technika tak vpadla do dlouhé roky utvářeného prostředí, které na násobek rychlosti nebylo připraveno. Hned druhý den po katastrofě odvysílal jeden televizní kanál rozhovor s pilotem DC-8, jehož upřímná výpověď šokovala veřejnost: „...sblížení letadel je dnes, bohužel, běžnou součástí leteckého průmyslu a patrně se s ním budeme dál potkávat“. Situaci, která v tu dobu vládla na americkém nebi, nešlo vystihnout lépe.

Vzdušný prostor ve Spojených státech zažíval v šedesátých letech enormní růst. Zatímco v roce 1960 bylo přepraveno na 35 milionů cestujících, v roce 1970 se jednalo o trojnásobek! Mezi nejexponovanější oblasti patřilo právě východní pobřeží, neboť letiště na této straně Spojených států byla napojena na zaoceánské linky mířící přes Atlantik.

V roce 1960 byla profese řídícího letového provozu vysoce namáhavá a obzvláště riziková práce. Pracovali totiž na primitivních zařízeních a byli pod velkým tlakem zaměstnavatele, kterým byla FAA, potažmo stát, zdráhající se investovat větší částky do obnovy stávajícího systému. Způsob vyšetřování této nehody, při kterém se technické příčiny a technologie práce řídících ze strany FAA minimalizovaly, přispěl mezi dispečery k ještě větší frustraci. Ozvat se proti zaměstnavateli bylo nemožné, odborné připomínky na adresu nevyhovujících zařízení se nepřipouštěly, odbory byly zakázány. Teprve v roce 1962 podepsal prezident John Fitzgerald Kennedy výnos číslo 10988, kterým se federálním zaměstnancům, řídící letového provozu nevyjímaje, dávala možnost vstoupit do odborů a v omezené míře vyjednávat se svým zaměstnavatelem o zlepšení pracovních podmínek jak po stránce odborné, tak profesní.

Okolnosti této nehody, která tolik pobouřila veřejnost, nakonec ve Spojených státech přispěly k nástupu sekundárního radaru. Zjednodušeně řečeno, letadla vybavená odpovídačem (Transponder) nastaveným na jedinečný čtyřčíselný kód, radarům „na jejich dotaz“ odpoví „své jméno“, spolu s údaji o rychlosti a výšce.

Ve stejnou dobu, kdy americké noviny plnily palcové titulky o srážce nad New Yorkem, přišla 17. prosince zpráva o havárii letadla USAF typu Convair C-131 D, který krátce po vzletu z mnichovského letiště spadl do rušného centra bavorské metropole. Dohromady zahynulo 52 osob, z toho bylo dvacet obětí na palubě letadla a zbytek tvořily na zemi cestující z tramvaje, kterou stroj zasáhl. Na vině byla kontaminace paliva.

Jak bylo uvedeno výše, některá nařízení FAA byla uvedena do života ještě v průběhu vyšetřování:

  1. Zvláštní nařízení SR-45 (Special Regulation). Piloti, kteří letí na IFR (let podle přístrojů), mají za povinnost oznámit složkám řízení letového provozu snížení schopnosti navigačních a komunikačních zařízení, ke kterému dojde za letu. (Statut navigační a přístrojové vybavenosti se v šedesátých letech stane povinně označovaným údajem v letovém plánu, pozn. aut.).
  2. Všechna proudová letadla musí být od 1.1.1963 vybavena zařízením DME (Distance Measuring Equipment) Od 1. 1. 1964 pak tato povinnost platí pro všechna letadla nad maximální vzletovou hmotnost 12 500 liber. (DME je zařízení na palubě letadla, které vypočítává šikmou vzdálenost mezi letadlem a pozemním zařízením.)
  3. Předávání radarové polohy odlétajících a přilétajících letadel „Hand off procedure“ musí být v prostoru New York Area praktikováno ve větším rozsahu. Tento postup bude zároveň ve větší míře uplatňován i na všech národních letištích.
  4. Řídící letového provozu jsou instruováni, aby piloty proudových letadel upozorňovali ke snížení rychlosti nejméně tři minuty před nalétnutím do vyčkávacího bodu, popřípadě rovnou před vstupem do obrazce.
  5. VOR Strandsburg (SSB) byl přejmenován na Tannersville z důvodů možné záměny s VOR Solberg (SBJ).
  6. FAA vydala soubor pravidel, která omezují rychlost letadel a to na maximálně 250 kts (pravá vzdušná rychlost) do okruhu 30 nm (konvenční zraková vzdálenost) od letiště a pod výškou 10 000 stop, s výjimkou vojenských letadel, kde je minimální rychlost vyšší.

Kdo upozornil na chyby, šel do „vyhnanství“

Vyšetřování katastrofy však doprovázela utajovaná blamáž. Ukázalo se, že několik měsíců před nehodou oblastní inspektoři FAA odhalili celou řadu nebezpečných pochybení ve výcvikovém programu posádek United Airlines. Těm, kteří se navíc výcviku odmítali účastnit, společnost jejich záznamy o absolvování falšovala. Ve společnosti panovala atmosféra arogance, korupčního prostředí a klientelismu. Namísto okamžité nápravy však došlo k bezprecedentním krokům. Ti inspektoři, kteří na špatný stav věcí upozorňovali, byli svými nadřízenými kritizováni a nakonec i přeřazeni. Pro takové trouble-makery se nabízelo místo v Portoriku, které bylo v hierarchii FAA zaměstnanci s nadsázkou považováno za obdobu vyhnanství na Sibiři.

O autorovi

Miroslav Jindra

Řídící letového provozu od ledna 1999, předtím létal šest let jako stevard na palubách letadel ČSA. V roce 1988 začínal takzvaně "od plochy", kde nakládal a třídil zavazadla.

Jindra je autorem mnoha odborných článků o letectví nejen pro server Pilotinfo.cz. Z oboru vydal také dvě knihy Ikarové bez legend a bájí a Nebe, peklo, zem - Příběh první letušky ČSA Máji Staré a lidí kolem létání na pozadí historických událostí.

Miroslav Jindra pochází z letecké rodiny.

Tlak přicházel jak od nejvyšších představitelů FAA, tak společnosti United a i některých členů Kongresu. Propojení zájmů letecké společnosti s orgány pověřenými jejím dohledem bylo spolehlivě známo i vyšetřovatelům CAB v roce 1961. Tím, že CAB napomáhala utajování těchto poznatků, měla se dopustit federálního zločinu. Důvodem jednání bylo zabránit soudním sporům o náhradu škody, na kterou se nevztahovalo pojištění letecké společnosti, uvedli ve své knize Unfriendly Skies, vydané roku 1989, autoři Brian Power-Waters a Reynolds Dodson.

Soudy nakonec rozhodly, že rozdělení nároků na odškodnění, které dosáhlo obrovské částky 300 milionů dolarů, bude následující: United 61 %, TWA 15 %, americká vláda 24 %, neboť letadla byla řízena státními zaměstnanci FAA.

Na konci příběhu však musí být řeč ještě o jedné částce - 65 centů. Drobné v této výši měl u sebe v kapse 11letý Stephen Baltz. Motiv ohořelých mincí se stal součástí plakety s jeho jménem umístěné na zdi Metodistické nemocnice, kde chlapec zemřel.

Padesát let po nehodě, která se stala na úsvitu proudového věku a zásadně proměnila vztah mezi řídícími a piloty, byl v prosinci 2010 na hřbitově Green-Wood v Brooklynu odhalen památník nesoucí jména všech 134 obětí srážky letadel TWA 266 a UAL 826.

Článek vznikl pro server Pilotinfo.cz, kde najdete i další zajímavosti z letectví.

  • Nejčtenější

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

v diskusi je 125 příspěvků

26. března 2024

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo...

Z jaderné triády zbyly Britům už jen ponorky. A ty musejí posílit

v diskusi je 76 příspěvků

27. března 2024

Jadernou triádu tvoří strategické bombardéry s jadernými zbraněmi, mezikontinentální balistické...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 41 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Rusko zastavilo odlet na ISS s první Běloruskou, letět měla i Američanka

v diskusi je 50 příspěvků

21. března 2024  10:23,  aktualizováno  14:26

Ve čtvrtek 21. března se necelých deset minut před půl třetí odpoledne měla vydat na Mezinárodní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Načapali jsme otesánka, který se velkého sousta nezalekne. Boeing 747-400F

v diskusi je 8 příspěvků

21. března 2024

Poté, co na Letiště Václava Havla Praha přestaly v barvách Qatar Airways létat nákladní Boeingy...

Dočasná raketa se po téměř 70 letech loučí. Bude startovat naposledy

v diskusi jsou 4 příspěvky

28. března 2024  15:36,  aktualizováno  19:54

Tento čtvrtek stojí na startovací rampě mysu Canaveral poslední potomek raket Thor, nosič Delta IV...

Američané odepsali modul, který je vrátil po půl století na Měsíc

v diskusi je 20 příspěvků

28. března 2024,  aktualizováno  11:41

Od začátku letošního roku je na Měsíci a kolem něj poměrně rušno. Vedle řady sond, které zamířily...

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 41 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Úspěšný let prototypu XB-1 vrací do hry cestování nadzvukovou rychlostí

v diskusi je 34 příspěvků

27. března 2024  17:17

Po více než dvaceti letech, od ukončení provozu letounu Concorde, se možná opět dočkáme nadzvukové...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...