V minulém díle jsme se vrátili do zlatých šedesátých let minulého století, kdy letectví zažívalo zatím největší rozmach. Dnes se podíváme do „osmdesátek“ a krátce i na aktuální situaci v letecké dopravě.
Během osmdesátých let pokračoval nárůst letecké dopravy, ale už mírnějším tempem než dříve. Zatímco v šedesátých letech ještě minimálně dvacet procent obyvatel USA nikdy neletělo letadlem, v polovině osmdesátých let to už bylo méně než deset procent.
V roce 1983 stála letenka z Londýna na Barbados a zpět v ekonomické třídě u British Airways 385 liber. Zdá se to přiměřené, ale v dnešních cenách by to bylo 1 250 liber. A to jen pro jednoho dospělého člověka. Běžné nápoje a občerstvení (včetně teplého jídla u delších letů) byly v cenách letenek. Navíc u mnoha linek stačilo být na letišti jen 25 až 30 minut před odletem. Bezpečnostní opatření nebyla tak přísná.
Deník Wall Street Journal v roce 1980 uváděl, že průměrná cena zpáteční vnitrostátní letenky v USA je 593 amerických dolarů (to by dnes bylo cca
1 800 dolarů). Pro srovnání, v roce 2010 jste za stejnou letenku zaplatili 334 dolarů (dnes by to bylo 394 dolarů), a to navzdory zvýšeným příplatkům za zavazadla, ekologickou daň a další věci. V roce 1980 byla průměrná měsíční mzda dělníka v USA kolem 1 250 až 1 290 dolarů.
Žral trávu, musel pryč
Kvůli úspoře leteckého paliva se v Československu v osmdesátých letech létalo jen na sníženém počtu vnitrostátních linek: z Prahy do Bratislavy, Košic, Popradu a Sliače. Ze stejného důvodu byly ještě koncem 70. let „uzemněny“ třímotorové ruské stroje Jakovlev Jak-40, známé velmi vysokou spotřebou paliva. S nadsázkou se o nich říkalo, že při startu žraly i trávu kolem ranveje.
Třímotorové proudové stroje Jakovlev Jak-40 nahrazovaly od roku 1974 na vnitrostátních linkách letité Avie Av-14. Jaky měly vysokou spotřebu paliva a povídá se, že letadlo při startu "žralo i trávu kolem ranveje". Z tohoto důvodu neodvratný útlum v provozu, alespoň tedy u nás, urychlila ropná krize. Na druhou stranu to byl z předlistopadové flotily ČSA jeden z nejspolehlivějších a nejbezpečnějších letounů.
Ceny letenek i na vnitrostátních linkách šly nahoru. Podle vzpomínek pamětníků stála zpáteční cesta z Prahy do Bratislavy kolem 220 Kčs a zpáteční do Košic kolem 340 Kčs.
Z Prahy byly velmi vytížené linky do Montrealu, New Yorku, Havany, ale také do Vietnamu, odkud k nám proudili studovat a pracovat mladí Vietnamci. Do Vietnamu létaly kromě cestujících také mopedy Babeta, jízdní kola a částečně demontované motorky Jawa 350. To vše si vozili Vietnamci domů.
V ekonomické třídě stála zpáteční letenka z Prahy do New Yorku v letní sezoně podle bývalých zaměstnanců ČSA kolem 24 000 Kčs. V obchodní třídě (ta byla u nás zavedena v roce 1983) už to bylo 39 500 Kčs.
Pro srovnání uveďme, že barevný televizor tehdy stál kolem 13 000 Kčs a průměrná mzda byla v roce 1985 2 895 Kčs měsíčně. Většina manuálně pracujících však byla ráda za 1 800 až 2 000 Kčs. Jen tři procenta obyvatel měly měsíčně nad 5 000 Kčs.
Letadlo Iljušin IL 62 M, které kdysi patřilo Československým aeroliniím (ČSA), zdobí od 22. května střechu hotelu ve Štýrském Hradci (Graz) na jihu Rakouska.
Co se komfortu týče, v osmdesátých letech v obchodní třídě postupně přibývalo kožených sedaček a u dálkových letů se zvýšilo pohodlí i v ekonomické třídě díky možnosti lepšího individuálního nastavení sedaček. Také se o 10 až 15 procent zvětšil prostor pro nohy a kabinová zavazadla. Na dálkových linkách létaly u ČSA hlavně Iljušiny IL-62M, na kratších Tupolevy TU-134A a TU-154M, s rekreanty k moři ještě Iljušiny IL-18.
Devadesátky přinesly low-cost létání
Začátek devadesátých let minulého století a vlastně celá dekáda byla poznamenána pádem železné opony a novým uspořádáním v Evropě. Obojí se pochopitelně projevilo i v letecké dopravě. Ubyla řada omezení, ale také zmizely dotace od státu, což bylo cítit zejména v postsovětských zemích.
Stále častěji se také začal objevovat nový trend v letectví – nízkonákladové aerolinky. Zatím jen pomalu a mimo Československo. První pokusy o levné létání, a to i přes Atlantik, se sice objevily už koncem 70. let, ale z mnoha důvodů neuspěly.
U řady společností zůstalo občerstvení v ceně letenek, ale jeho kvalita šla rychle dolů. Nechvalně proslulé se v té době staly lety přes Atlantik se společností Air France. Jídlo v ekonomické třídě bylo cestujícími hodnoceno jako špatné a porce připomínaly redukční dietu.
Řada společností už začala omezovat kouření na palubách a na cestu se vydaly i první zcela nekuřácké lety. U některých společností se objevily telefony instalované v sedačkách (mobily byly tehdy v plenkách) a cestující mohli sledovat filmy na více obrazovkách rozmístěných po kabině. Zato v ekonomické třídě se začaly zkracovat rozteče sedaček, zejména u linek přes oceán.
Ekonomická třída v Airbusu A 310 u společnosti ČSA
Po sametové revoluci u nás značně vzrostl počet cestujících do zahraničí i opačným směrem. Z provozu se postupně stahovaly sovětské typy letadel a u ČSA již na dálkových linkách létala první dvojice Airbusů A310-300.
V Anglii a v Irsku se konceptem nízkonákladových linek inspirovaly americké společnosti Southwest. V roce 1995 vznikla nízkonákladovka EasyJet a spolu s Ryanairem (ten létá už od roku 1985) byla letadla těchto dvou společností vidět stále častěji. Ceny jejich letenek kopírovaly jízdenky autobusových dopravců a při nákupu v předstihu po telefonu se dalo ušetřit ještě víc.
Zpáteční letenka z Londýna do Paříže se tak už tehdy dala pořídit za 12 až 16 liber, tedy za třetinu ceny u klasických aerolinek. Narostla konkurence i na dálkových linkách a ceny letenek v ekonomické třídě klesly v průměru o osm až dvanáct procent.
S ČSA jste se v letní sezonně mohli podívat z Prahy třeba do New Yorku a zpět za zhruba 21 000 Kč. V zimní to bylo jen 13 990 korun. Průměrný plat dělníka se u nás tehdy (rok 1993) pohyboval kolem 3 600 Kč, tabulková průměrná mzda v ČR byla 5 904 Kč.
11. září 2001 změnilo i cesty letadlem
Období mezi lety 2000 až 2010 bylo z hlediska civilní letecké dopravy plné velkých změn. Největší ranou pro létání bylo pochopitelně jedenácté září 2001. Po teroristických útocích v USA začala platit daleko přísnější pravidla pro cestující: zákaz tekutin na palubu, detailní prohlídky na letištích, výkonné scannery na zavazadla a další opatření na sebe nenechala dlouho čekat.
Dveře pilotních kabin letadel byly zesíleny (aby se do nich útočníci nemohli dostat) a na palubách se objevili bezpečnostní ozbrojení agenti v civilu. To vše zvedlo ceny letenek. Řada amerických i evropských společností se to snažila kompenzovat zvýšeným komfortem pro cestující. Nabízely například nové druhy jídel včetně vegetariánské a veganské stravy.
Zábavní systém v Dreamlineru v ekonomické třídě společnosti Korean Air
Na dálkových letech se u Boeingů 777 objevily nové typy sedaček s větší šířkou a roztečemi i pro dlouhé nohy. Nastupují první obrazovky v sedačkách cestujících včetně zábavních systémů s hrami, širokou nabídkou filmů a ke konci dekády i s připojením k internetu.
Pokračuje expanze nízkonákladových aerolinek, které začaly létat i do Prahy. EasyJet sem poprvé zavítal na lince z anglického Bristolu 31. března 2002, ale už v září 1999 do Prahy začaly létat GB Airways z Londýna-Stanstedu, jejich rival EasyJet je koupil na jaře 2003. Mnoho lidí se tak s low-costy poprvé dostalo na palubu dopravních letadel.
Ceny letenek u nízkonákladovek začínaly v řádu stokorun, což u nás bylo do té doby věcí nevídanou. Během roku 2003 definitivně dolétal legendární nadzvukový Concorde.
Letoun Concorde
V zimě se dalo letět z Prahy do USA (New York) s jedním přestupem v Evropě už za 8 990 korun. Od roku 2000 zahájily ČSA přímý prodej letenek přes internet. V roce 2010 už byla u nás průměrná měsíční mzda 23 864 Kč, ale stejně jako dnes na ni skoro dvě třetiny lidí nedosáhly.
Novinkou se stal na dálkových linkách Airbus A380 se dvěma palubami. U ČSA létaly na dálkových linkách Airbusy A310-300, na krátkých a středních Boeingy 737, ATR-42 a ATR-72, od roku 2005 postupně i Airbusy A320, 321 a A319.
Trendy dneška: dvoumotorové letouny a nízké ceny
Za posledních deset let se toho v civilní letecké dopravě odehrálo opravdu mnoho. Jsme svědky boje mezi výrobci letadel Boeing a Airbus, kde americký gigant momentálně vlastní vinou prožívá hlubokou krizi. Stále více se také prosazují konkurenční letouny výrobců Embraer a Bombardier.
Pohodlí na palubách se liší společnost od společnosti. Spartánské sedačky s minimem místa jsou poznávacím znamením pro nízkonákladové aerolinky. Stejně tak příplatky za zavazadla a občerstvení. Také přistání na malém letišti, které sice nese název velkého města, ale ve skutečnosti leží od něj několik desítek minut daleko. Například do Bruselu můžete po příletu cestovat klidně i hodinu autobusem. A to jen pokud budete mít štěstí a neskončíte v kolonách.
Na druhou stranu, díky nízkonákladovým aerolinkám můžete po Evropě cestovat letecky za ceny v řádech stovek korun a letenku si pohodlně koupíte i z mobilu.
Nastal soumrak čtyřmotorových letadel, Boeingy 747 mizí a první aerolinky se zbavují Airbusů A380 z důvodu vysokých nákladů na provoz. Zvítězilo létání co nejvíce úspornými dvoumotorovými typy letadel s vysokým komfortem cestování.
První třída v Boeingu Dreamliner společnosti Korean Air
Typickými představiteli jsou Boeing 787 Dreamliner a Airbus A350, oba s vysokým podílem uhlíkových kompozitů v konstrukci draku letadel. Začínají se také objevovat první takzvané ultradlouhé linky. Nejpozději od jara 2023 chce například společnost Qantas v rámci svého projektu Sunrise létat z východního pobřeží Austrálie do New Yorku a Londýna nonstop. První zkušební let již proběhl.
Qantas využije nových Boeingů 787-9 z amerického Seattlu s upravenou trasou, aby letěly o něco déle než devatenáct hodin. V současnosti je nejdelší linka provozována Singapore Airlines ze Singapuru do New Yorku s letouny Airbus A350-900ULR.
Na palubách jsou dnes standardem lehké sedačky, často ve všech třídách vybavené dotykovou obrazovkou se zábavním systémem, rychlým internetem a voláním za zvýhodněné ceny po světě. U low-costů byly ceny letenek stlačeny pravděpodobně na minimum. Nízkonákladové dálkové lety většině společností nevydržely. Proto například letos na jaře ukončila činnost společnost WOW Air z Islandu. Ta za minimální ceny létala přes oceán do USA. Jen budoucnost ukáže, jakému stylu cestování dají zákazníci přednost.
Konec třetího, závěrečného dílu.
První díl najdete zde.
Líbí se vám naše články? Hlasujte pro nás v anketě Křišťálová lupa 2019. Povzbudíte tím tvorbu takto podrobných textů. Děkujeme!
Po kliknutí vyplňte prosím formulář. Technet.cz je předvyplněn v kategorii Zájmové weby.
