Ilustrační foto

Ilustrační foto

Libanon je prý rájem pirátů

  • 5
Pirátské filmy i hudbu najdete v Libanonu na každém kroku. Prodávají se staré nahrávky i novinky, které se ještě ani neobjevily v oficiální distribuční síti.

Tarík se dnes nebude přemísťovat, aby viděl filmy Valkýra či Nouzový východ v kině. Jako většina Libanonců je totiž může vidět levněji v pohodlí svého domova. A to díky rozšířenému internetovému pirátství, které podle agentury AFP škodí hospodářství země.

"Proč bych platil 30 dolarů za zakoupení filmu, když mohu získat kopii za tři dolary?" říká adolescent, který se v jedné boudě v Bejrútu prohrabává v hromádce kopií posledních hollywoodských úspěchů.

Podle nedávné zprávy Mezinárodní aliance duševního vlastnictví (IIPA) tvoří kopie více než 50 procent prodaných CD, DVD a programů v Libanonu.

"Tato situace je jednou z hlavních příčin, které brání Libanonu vstoupit do Světové obchodní organizace (WTO)," tvrdí představitel vládního odboru pro ochranu duševního vlastnictví Visam Amíl. Také například společnost Microsoft chtěla před několika lety umístit své oblastní sídlo do Bejrútu, ale tento jev ji od toho odradil.

Pro profesionály v oblasti kinematografie má pirátství ničící účinek.

Libanonská kina jsou často prázdná a jejich tržby se za posledních deset let snížily o více než 50 procent, zlobí se Basam Eíd, ředitel produkce kina Empire a agent společností Columbia/Sony a 20th Century Fox. Kinům zde podle něj hrozí zánik.

Pirátské disky se prodávají před nosem policistů na ulici, ale i v buticích s fasádami, které jsou stejně lákavé jako u kteréhokoli řádného obchodu s CD a DVD.

"Jak chcete, abych se uživil, když prodávám originální CD a DVD?" ptá se prodavač Karim. Ukazuje na krabice s nosiči v koutě svého obchodu, které podle něj mají cenu 5 000 dolarů (110 550 korun) a jsou zde již "celou věčnost".

Kopie prodané na trhu se týkají starých filmů, ale také produkce, která se v Libanonu ještě neobjevila v kinech.

V palestinských táborech Sabra a Šatíla a místech ovládaných hnutím Hizballáh, které se vymykají státní kontrole, jsou již k dispozici hity jako Podivuhodný případ Benjamina Buttona či Růžový panter 2.

Za distribuci Valkýry se zaplatil milion dolarů a film je k dostání všude, hněvá se Eíd.

Libanon v roce 1999 přijal zákon na ochranu intelektuálního a uměleckého vlastnictví, ale jeho uplatňování je pochybné.

"Policie čas od času zničí zabavené disky, ale je to jen jedno procento z těch, které jsou v oběhu," tvrdí Eíd. Nejhorší jsou podle něj pirátské filmy, které se promítají v televizích.

Na 700 operátorů v zemi chytá stovky zahraničních stanic, jejichž pořady dekódují a rozesílají kabelem 80 procentům obyvatel za v průměru 15 dolarů měsíčně. Stát tuto praxi toleruje. Laxnost úřadů pramení z určitého porozumění klientům.

"Z pohledu spotřebitele je normální, že nekoupí počítačový program za 800 dolarů, když ho může získat za 20 dolarů," vysvětluje celní úředník Valíb Habr, který přiznává, že není ohledně zabavování nosičů zvlášť striktní.

"Nemůžeme zakázat přístup k technologii lidem, kteří si nemohou dovolit koupit originální program," zdůrazňuje vládní úředník Amíl.