Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Nenaplněný příběh nejrychlejší stíhačky světa YF-12A ze Skunčích dílen

  0:05
Špionážní letoun Lockheed A-12 pro CIA posloužil jako platforma pro připravovanou záchytnou stíhačku létající trojnásobnou rychlostí zvuku. Stíhačka měla zajistit obranu Spojených států proti případným sovětským supersonickým bombardérům, ze kterých měli Američané určité obavy.
Lockheed YF-12A

Lockheed YF-12A | foto: USAF

Dosud nejvýkonnějšími letouny s historií operačního nasazení jsou americké špionážní a průzkumné stroje Lockheed A-12 a Lockheed SR-71 ze 60. let 20. století. Přesněji tedy nejvýkonnějšími po stránce rychlosti a dostupu, protože dokázaly po delší dobu letět cestovní rychlostí převyšující trojnásobek rychlosti zvuku a operační dostup překračoval 25 kilometrů. Důvod byl prostý, stát se imunními vůči nepřátelské protivzdušné obraně.

SR-71 není nic jiného než o krapet mladší verze A-12 ( na SR-71, určené pro USAF, se začalo pracovat už během výroby prvních A-12 pro CIA). S letouny A-12 i SR-71 se počítalo pro stejné role, jaké už od roku 1956 plnily Lockheedy U-2 provozované nejprve CIA a později i USAF .

Příprava U-2 ke cvičnému letu
Lockheed A-12, stroj sériového čísla 06932) byl v roce 1968 ztracen nad...

Vlevo Lockheed U-2 a vpravo Lockheed A-12. Nenechme se zmást označením NACA vlevo a USAF vpravo, stroje létaly v gesci CIA.

U-2 ovšem sázel pouze na velký dostup, jinak to byl stroj podzvukový. Američané původně počítali, že v té výšce ho v době zahájení operační činnosti a ještě nějaký ten rok poté sovětské radary ani neuvidí, což se jim ovšem nevyplnilo. Když potom v roce 1960 dosáhla na jeden U-2 kromě radaru i řízená střela země-vzduch protiletadlového raketového systému S-75 Děsna (podle kódu NATO: SA-2 Guideline), bylo všem jasné, že piloti U-2 se stávají vinou PVO protistrany do jisté míry ohroženým druhem.

V té době už se ve Skunčích dílnách (Skunk Works, divize firmy Lockheed pracující na vývoji pokročilých projektů, mimo jiných zde v utajení vznikaly i stroje U-2 nebo F-117) tvrdě pracovalo na projektu A-12 pro CIA. Na zmíněný první sestřel U-2 se nečekalo, ten byl pouze otázkou času, jen asi trochu překvapilo, že přišel tak brzy.

Podle zadání nadělili tvůrci novému stroji A-12 kromě velkého dostupu i vysokou rychlost (letoun byl schopen po delší dobu udržovat cestovní rychlost vyšší než Mach 3) a částečnou – nevhodně řečeno neviditelnost (zkrátka bylo třeba v rámci možností co nejvíce snížit efektivní radiolokační odraznou plochu). Jako pohonné jednotky sloužily dva výkonné motory Pratt & Whitney J58.

Prototyp superrychlého Lockheedu A-12 se poprvé vznesl v dubnu 1962 a první SR-71 ho následoval v prosinci 1964. Mezitím se v létě 1963 vznesl i první prototyp stíhací verze adaptované z A-12. Prototypům stíhací verze přidělilo USAF označení YF-12A. Zatímco stroje „slídící“ se dočkaly sériové výroby (pro své specifické použití nevelkého objemu) a operačního nasazení (byť u typu A-12 pro CIA velice krátkého), tak stíhací letoun se nepřenesl přes stadium prototypové.

Ještě než se na stíhačku YF-12A podíváme blíže, musíme zmínit alespoň dvě věci související s Blackbirdy obecně (jménem Blackbird, česky kos, se standardně označuje SR-71, ale platí i pro stroje A-12 a YF-12A).

Lockheed SR-71. Na rozdíl od jednomístného základního typu A-12 byl průzkumný SR-71 dvoumístný (podobně jako stíhací YF-12A).

Kvůli vysokým rychlostem se tyto stroje třením v atmosféře (a to i ve výškách, kde je ta atmosféra proklatě řídká) zahřívaly na svém povrchu na teploty nesvědčící mechanickým vlastnostem standardních hliníkových slitin používaných jako konstrukční materiály pro stavbu draků.

Aby se s tím letoun lépe vyrovnával, byl jako hlavní konstrukční materiál zvolen titan, přesněji tedy slitiny titanu. A protože titanu bylo doma málo, nezbývalo než ho dovážet ze Sovětského svazu. Samozřejmě exportér nesměl vědět, na co je ten titan třeba. Aby vše dopadlo k plné spokojenosti objednatele, neodkryly se pravé karty, ale nastrčily se karty falešné. S tím si pohrála CIA.

Jako druhou zajímavost můžeme uvést netěsnosti palivových nádrží. To opět souviselo s tím zahříváním, integrální palivové nádrže se „samy“ utěsnily až při určité rychlosti za letu díky tepelné roztažnosti materiálu.

Někdy se můžeme dočíst, že to z něho crčelo jak přes síto a hned po startu se kvůli tomu muselo doplnit palivo z létajícího tankeru. Je pravda, že nějaké loužičky se dělaly, ale tyto ztráty paliva činily v hodinovém průtoku zcela zanedbatelný podíl z celkové kapacity nádrží. Tankovat krátce po startu se muselo z mnohem prozaičtějšího důvodu - letoun startoval s velice omezeným množstvím paliva, aby se nezvyšovala jeho vzletová hmotnost, která by představovala problém při případném přerušení startu. Jednalo se o speciální termostabilní palivo JP-7, to navíc sloužilo během cesty z nádrží do motoru jako chladící medium pro chlazení tepelně nejexponovanějších částí draku. Další zajímavosti a fakta týkající se projektů A-12 a SR-71 musíme pro tentokrát oželet.

Lockheed YF-12A

Třímachový stíhač YF-12A

Snad pro to, že strach má velké oči, vrhli se Američané v 50. letech na projekty třímachových záchytných stíhaček s dlouhým doletem. Nemůžeme se jim divit, rozvoj letectví šel kupředu závratnou rychlostí. Sotva si člověk zvykl na transsonické proudové letouny atakující odspoda rychlost zvuku (F-86 a MiG-15, oba s bohatým angažmá v Korejské válce), objevily se už ve druhé polovině padesátých let první stíhačky dvoumachové a připravovaly se podobně rychlé strategické bombardéry.

A protože je vždy lepší se připravovat na hrozby očekávané, co teprve přijdou, byl již v první polovině 50. let zahájen vývoj třímachové stíhačky North American F-108 Rapier. Letoun měl disponovat výkonným radarem Hughes AN/ASG-18 a třemi řízenými střelami vzduch-vzduch dalekého dosahu Hughes GAR-9.Jenže s těmi sovětskými supersonickými strategickými bombardéry to nakonec tak horké nebylo a projekt F-108 začal lézt do peněz. A tak byl v září 1959 projekt F-108 ukončen. Vývoj radaru i řízených střel u Hughese však pokračoval.

Kelly Johnson

Ve vzduchu visící příležitosti se chopil Clarence „Kelly“ Johnson, legendární letecký konstruktér a vedoucí Skunčích dílen, a v březnu 1960 prezentoval letectvu myšlenku využít připravovaný špionážní letoun A-12 i k vývoji stíhací verze, která by nahradila zrušený projekt F-108. Návrh se vyvolal kladnou rezonancí, byť zatím bez konkrétní objednávky, která ovšem zanedlouho už číhala za dveřmi. Zároveň si letectvo přálo využít v adaptovaném stíhači A-12 radar i řízené střely určené původně pro F-108.

USAF záhy objednalo celkem tři prototypy stíhačky, které přidělilo typové označení YF-12A. Někdy se můžeme setkat i s méně obvyklým typovým označením výrobce AF-12. Ona vůbec typová označení těchto letadel trochu zaběhla od zažitých standardů. Áčko ve špionážním A-12 pro CIA nemá nic společného s kategorií letadla, tak jak to známe u amerického letectva apod. (kde se používá „A“ pro stroje útočné/bitevní k přímé podpoře pozemních vojsk a znamená Attack). Zde bylo „zděděno“ z krycího názvu projektu Archanděl (Archangel), přičemž se jednalo o dvanáctou variantu. Vojenské označení prototypů YF-12A (kde „F“ znamená Fighter, “Y“ prototyp a „A“ za číslem první verzi) už je víceméně dle regulí letectva, pokud tedy nepočítáme tu dvanáctku mimo pořadí a „zděděnou“ zase z A-12.

Lockheed YF-12A

Přestože se nezačínalo od nuly, nebyla cesta k YF-12A zdaleka jednoduchá. On v podstatě ještě nebyl hotový ani základní typ A-12, navíc i výrobce motorů Pratt & Whitney si dával na čas, a to ne z nějakého rozmaru, ale zkrátka i vývoj motorů pro tento letoun představoval tvrdý oříšek. Také zbraňový systém, tj. radar AN/ASG-18 a střely GAR-9, se rodil v bolestech a měl svůj podíl na časovém skluzu projektu YF-12A.

A jako by to nestačilo, na Skunčí dílny přicházel ve věci třímachové stíhačky extrémní tlak shora. A tím myslíme v místních podmínkách z toho nejvyššího místa, sám prezident Kennedy usiloval o co nejrychlejší dokončení prototypu, resp. prototypů. Na samém počátku března 1962 přišel z Bílého domu požadavek, aby všechny tři prototypy YF-12A výrobce zrealizoval v závěru dodávky první desítky A-12. Celkem vzniklo patnáct kusů špionážních A-12 (první vzlétl 25. dubna 1962 a jeden z nich představoval dvoumístnou cvičnou verzi) a tři kusy stíhacích YF-12A (ty nesly sériová čísla 60-6934, 60-6935 a 60-6936).

I v sérii se u těchto superletadel jednalo o výrobu charakteru spíše kusového. První vzlet YF-12A (60-6934) se tak k všeobecné spokojenosti zúčastněných odehrál „až“ 7. srpna 1963 na Groom Lake v oblasti 51. Stroj dostal do vzduchu zkušební pilot James „Jim“ Eastham a chování stroje ve vzduchu nehodnotil po přistání křivým slovem. Sedadlo v druhém kokpitu určeném pro zbraňového operátora logicky zelo při zalétávání prázdnotou.

Lockheed YF-12A

Lockheed YF-12A a střela AIM-47

A tím jsme se dostali k rozdílům mezi špionážním A-12 a stíhacím YF-12A. Zatímco standardní A-12 byl jednomístný, tak stíhačka YF-12A měla osádku dvoumístnou ve složení pilot a operátor zbraňového systému. Další rozdíly bychom našli třeba v řešení přídě, původní zploštělá musela být nahrazena ogivální, aby pojala mohutný radar.

A protože si přepracování přídě vybralo daň v podobě zhoršené směrové stability, jak se zjistilo na modelu testovaném v aerodynamickém tunelu, objevily se na zádi pod trupem a motorovými gondolami tři pomocné kýlové plochy. Výzbroj v podobě tří protiletadlových řízených střel AIM-47 (přeznačená GAR-9) letoun nesl schované v šachtách na spodku trupu.

Stěžejními částmi zkoušek prototypů YF-12A se staly ostré střelby proti cvičným rádiem řízeným cílům, malým Q-2C a velkým QB-47 (upravený bombardér B-47 Stratojet). Celkem bylo v období březen 1965 až září 1966 odpáleno sedm raket, na čemž se podílely víceméně rovnoměrným zastoupením všechny tři prototypy. Rakety se odpalovaly na cíle letící ve výšce od 150 m do 20 km. Stíhačky při těchto cvičných odpalech letěly ve výšce 20 km až 23 km, rychlostí Mach 2,2 až Mach 3,2. Šest cílů bylo zničeno.

Už v květnu 1965 se USAF rozhodlo objednat 93 sériových stíhaček, mírně upravené verzi pro sériovou výrobu přidělilo typové označení F-12B. Jenže nakonec z toho sešlo, hlavní podíl na pro Skunčí dílny nečekaném obratu měla krátce před tím vypuknuvší válka ve Vietnamu, ministr obrany McNamara nehodlal uvolnit prostředky na nákup speciální záchytné stíhačky vhodné tak akorát pro protivzdušnou obranu vlastního území. Navíc mnohem větší hrozbu pro Spojené státy představovaly mezikontinentální balistické střely než nějaké bombardéry. Počátkem roku 1968 byl tedy program F-12B oficiálně ukončen.

Lockheed F-80C a Lockheed YF-12A ze sbírek Národního muzea letectva Spojených států amerických v Daytonu

Zdroje:

  • Jay Miller: Lockheed Martin’s Skunk Works. Revised Edition 1995, Midland Publishing Ltd.
  • internationalaviationhq.com
  • valka.cz
  • Nejčtenější

Námořníci USA propašovali před 100 lety na palubu bitevní lodi prostitutku

v diskusi je 30 příspěvků

13. dubna 2024

V dubnu 1924 zažilo americké námořnictvo obrovský skandál, který se dostal na titulní stránky...

Znovuzrození japonských letadlových lodí. Ve výzbroji budou mít F-35B

v diskusi je 44 příspěvků

19. dubna 2024

Japonsko má ve své ústavě zakázáno vlastnit ofenzivní zbraně, jako jsou letadlové lodě. Doba...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Uvidíme v budoucnu na obloze druhý Měsíc? Příčinou může být neobvyklá hvězda

v diskusi je 13 příspěvků

17. dubna 2024

Velmi neobvyklá hvězda éta Carinae v 19. století náhle zjasnila a stala se druhou nejjasnější...

Skvělý filmový zvuk bez velké instalace. Test nejzajímavějších soundbarů

v diskusi je 17 příspěvků

15. dubna 2024

Položíte jej na polici před televizor, propojíte kabelem, zapojíte do zásuvky a během pár chvil se...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Dawesův plán na čas stabilizoval Německo, ale nástup Hitlera neodvrátil

v diskusi je 15 příspěvků

16. dubna 2024

Německá vláda přijala před 100 lety, v dubnu 1924, Dawesův plán. Byl to americký projekt na...

Znovuzrození japonských letadlových lodí. Ve výzbroji budou mít F-35B

19. dubna 2024

Japonsko má ve své ústavě zakázáno vlastnit ofenzivní zbraně, jako jsou letadlové lodě. Doba...

Lotyšská armáda je malá, materiálem nehýří, ale Ukrajině něco ze svého poslala

18. dubna 2024

V roce 2004 vstoupilo Lotyšsko do NATO, přesto nemůže nechat svou případnou obranu pouze na bedrech...

Pes na Měsíci či Marsu už nemusí být fikce. NASA trénuje průzkumného robopsa

17. dubna 2024  15:12

Vědci z projektu Lassie, sponzorovaném americkou NASA, zdokonalují robotického psa pro použití při...

Na dům mu spadl odpad z vesmíru. Nyní NASA potvrdila, že je to kus z baterie

17. dubna 2024  11:50

Před několika týdny proběhla médii informace o varování německého Spolkového úřad pro civilní...

Náhle zemřel zpěvák Maxim Turbulenc Daniel Vali, bylo mu 53 let

Ve věku 53 let zemřel zpěvák skupiny Maxim Turbulenc Daniel Vali. Letos by se svou kapelou oslavil 30 let na scéně....

Sexy Sandra Nováková pózovala pro Playboy. Focení schválil manžel

Herečka Sandra Nováková už několikrát při natáčení dokázala, že s odhalováním nemá problém. V minulosti přitom tvrdila,...

Charlotte spí na Hlaváku mezi feťáky, dluží spoustě lidí, říká matka Štikové

Charlotte Štiková (27) před rokem oznámila, že zhubla šedesát kilo. Na aktuálních fotkách, které sdílela na Instagramu...

Vykrojené trikoty budí emoce. Olympijská kolekce Nike je prý sexistická

Velkou kritiku vyvolala kolekce, kterou pro olympijský tým amerických atletek navrhla značka Nike. Pozornost vzbudily...

Rohlík pro dítě, nákup do kočárku. Co v obchodě projde a kdy už hrozí právník?

V obchodech platí pravidla, která občas zákazník nedodržuje. Někdy se navoní parfémem, aniž by použil tester, nebo...