Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Legendární československý Magion 1 letěl do kosmu místo sovětského závaží

aktualizováno 
Přesně před 35 lety se z oběžné dráhy ozvalo pípání první československé družice - legendárního Magionu 1. Původně však do kosmu letět vůbec neměl. Na rámu s mateřskou družicí totiž obvykle bylo pouze vyvažovací závaží.

Když se čeští inženýři, Jaroslav Vojta a Pavel Tříska, CSc. kteří na projektu Interkosmos 5 spolupracovali, pídili po funkci onoho kusu hmoty,  který připomínal závaží, zjistili, že slouží opravdu jen k vyvážení celé sestavy. A tehdy, v roce 1970 na kosmodromu Kapustin Jar, odkud startovala družice Interkosmos 5, vznikl plán s "krycím názvem" Oddělitelný blok C, který dnes známe pod jménem Magion 1. 

Družice nemusí být krásná

Představa, že družice musí mít elegantní tvar, nikdy neplatila – na rozdíl třeba od letadel a lodí. Nádherná koule Sputniku 1 se symetricky rozloženými čtyřmi pruty antén byla v historii kosmonautiky spíše výjimkou než pravidlem. 

Většina družic má tvar válců, válečků, krabic, kufrů, osmistěnů i vícestěnů, některé jsou i velmi nepravidelné. Ve vesmíru, kde neexistuje atmosféra, je jakýkoli aerodynamický tvar zbytečný. Spořilovským geofyzikům nejlépe vyhovovala podlouhlá krabice od bot o hraně 30 centimetrů.

Není náhoda, že Magion 1 váží přesně patnáct kilogramů. I ono závaží totiž mělo hmotnost přesně 15 kilogramů. Magion tedy nemohl být ani lehčí ani těžší. Neplnil by pak totiž svoji "primární" vyvažovací funkci. 

Pavel Tříska k tomu v knize Češi v kosmu poznamenává: "Pomocí geofyzikálních družic Interkosmos jsme sledovali stav zemské magnetosféry. Napadlo mne, že by bylo výhodné, kdybychom kromě velké družice vynesli nahoru ještě menší přívažek. Malou schránku s přístroji, která by se od hlavního tělesa oddělila, a potom by obě dvě registrovaly určité charakteristiky magnetosféry. Přitom bychom neustále přesně sledovali vzdálenosti a dráhy obou těles. Tímto způsobem bychom zjišťovali prostorovou strukturu určitých procesů."

Otcové družice Magion 1. Zleva Jaroslav Vojta, Pavel Tříska, František Hruška....

Otcové družice Magion 1. Zleva Jaroslav Vojta, Pavel Tříska a František Hrušk, současný vedoucí oddělení kde družice vznikaly . Na stole stojí záložní družice Magion 1. Ta, která byla vypuštěna do kosmu již dávno shořela v atmosféře.

Tak vznikl Magion 1. Zní to možná trochu složitě, ale myšlenka to byla převratná. Nic takového doposud nikdo nevyzkoušel. Tříska dodává: "Sověti nám nabídli, abychom takovou subdružici postavili sami. Byla to odvážná myšlenka. Nejtěžší bylo přesvědčit ostatní, že to je reálný námět, nikoli fantazie, a že jsme schopni to zvládnout. Nakonec se to podařilo. Neměli jsme s tím žádné zkušenosti, Sověti slíbili pomoc."

Proč vznikl Magion

Všechny družice Magion (celkem jich bylo 5), vznikly v Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd v Praze na Spořilově. Magiony sledovaly stav magnetosféry a ionosféry Země, obálek naší planety, kterou ovlivňuje Slunce.

Částice ze Slunce vyvolávají magnetické bouře – a ty mají vliv na rádiové spojení i na dálkové trasy elektřiny, na dlouhodobé výkyvy počasí a změny klimatu, patrně i na vznik zemětřesení, výbuchy sopek a vlny tsunami. 

Všechny tyto práce probíhaly v rámci projektu Interkosmos – to byl projekt výzkumu vesmíru zemí sovětského bloku. Možnost spolupráce se Západem tehdy neexistovala. Čeští odborníci byli rádi, že měli přístup do vesmíru prostřednictvím sovětských družic a raket, jinak by beznadějně zaostali.

Vše pak začalo koncem roku 1973 v Moskvě, kam čeští inženýři odletěli za sovětskými odborníky vše probrat. Po návratu Jaroslav Vojta a Pavel Tříska načrtli první představu družice či, jak tehdy říkali, bloku C. První výkres technické dokumentace nese datum 5. dubna 1974.

Hliník moc chladil, proto je Magion zlatý

Magion 1 měl původně hliníkový povrch. Jak se však při zkouškách ve speciální komoře v Rusku ukázalo, družice se kvůli tomu příliš ochlazovala. Hliník, stejně jako každý jiný materiál dokáže teplo přijímat i vyzařovat. Zatímco však hliník má koeficient vyzařování 0,2, zlato pouze 0,03. Družice si přitom po celou dobu svého života musela udržet určitý teplotní režim. Jediným zdrojem tepla tam nahoře je samozřejmě Slunce, které z jedné strany družici ohřívalo, zatímco z druhé strany teplo unikalo. Proto bylo nutné ztráty vyzařováním radikálně zmenšit. Z těchto důvodů je celý Magion pozlacený lesklým zlatem o tloušťce 5 mikronů.

Fotogalerie

Jaroslav Vojta na pozlacování družice vzpomíná: "Spolupracoval jsem tehdy s firmou, která vyráběla lesklé doplňky na dámské kabelky. Tam byly schopni plechy pro Magion pomědit a následně poniklovat. To bylo nezbytné pro to, abych je mohl nechat u Safiny pozlatit."

Tři roky bezchybné práce

V Panské Vsi zároveň začalo vznikat první speciální centrum pro příjem a zpracování dat z družic. Dokončeno bylo v roce 1975. Observatoř Panská Ves je detašované pracoviště Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd České republiky postavené v roce 1962 nedaleko města Dubá na Českolipsku v Libereckém kraji. Elektronika družice a vlastně celá družice vznikala ve Výzkumném ústavu sdělovací techniky v Praze Braníku. Začátkem října 1978 odjela skupinka inženýrů přímo na kosmodrom Pleseck, aby družici do rakety nainstalovali. Byli jedni z prvních cizinců, kteří mohli kosmodrom na severu Ruska navštívit.

Magion 1

Je to vlastně taková větší krabice od bot. Její povrch pokrývají lesklá tmavomodrá sklíčka panelů slunečních baterií, které družici dodávaly elektrický proud. 

Na první pohled masivní držadlo je ve skutečnosti cívka s mnoha tisíci závity, která fungovala jako magnetická anténa. U ní je i druhá rozvinovací pásková anténa dlouhá dva metry pro zachycování elektromagnetických vln. 

Dvě kratší páskové antény přijímaly povely z Panské Vsi a dvě další byly určeny k vysílání získaných údajů stanici na Zemi.

Družice byla magneticky orientovaná. Z tohoto důvodu byla vybavena permanentními magnety (uschovanými v rozích), které ji orientovaly podle magnetického pole. Chovala se tedy vlastně jako střelka kompasu.

Magion byl vypuštěn 24. října 1978 ze sovětského arktického kosmodromu Pleseck nosnou raketou Kosmos-3M. Od systému se oddělil až 14. listopadu téhož roku.

Parametry po umístění na dráze:

  • sklon dráhy 82,96°
  • perigeum 406 km
  • apogeum 764 km
  • perioda 96,4 min

Pavel Tříska vzpomíná: "Pleseck je původně vojenská raketová základna. My jsme viděli jenom nepatrnou část. Z hotelu nás vozili do haly, kde jsme pracovali. A 24. října 1978 jsme sledovali vypuštění sovětského Interkosmosu 18 s naším Magionem."  

"Tři týdny zůstal Magion spojen s mateřským tělesem, kde byla i sovětská družice. Potom jej 14. listopadu povelem oddělili a obě družice se od sebe vzdalovaly rychlostí zhruba 60 kilometrů za den. Jejich palubní aparatury zachycovaly řadu údajů o prostředí, jímž prolétávaly. To byl unikátní experiment – geofyzikální měření ze dvou těles, jejichž vzdálenosti přesně známe a které se od sebe vzdalují na desítky a stovky kilometrů, dosud nikdo neuskutečnil," vysvětluje Tříska.

Družice pak pracovala bezchybně takřka tři roky, dokud nezanikla patrně na 16 033. oběhu v noci na 11. září 1981 v horních vrstvách atmosféry.

Téměř ztracený Magion 5

Vyvrcholením celé série Magionů byl Magion 5. Ten odstartoval ve čtvrtek 29. srpna 1996. Vzpomíná František Hruška: "Magion 5 byl po konstrukční stránce i vybavením vyvrcholením celé série. Vzhledem k častému průchodu radiačními pásy jsme ho museli vybavit silnějšími krycími plechy na povrchu a elektronické systémy jsme umístili do samostatných boxů, což ulehčilo i jejich testování mimo družici."

Družice však brzy po oddělení přestala pracovat. Důvod? Špatná organizace práce v ruských řídicích a sledovacích střediscích, jejichž činnost se překrývá, plus nešetrné zacházení s družicí před startem, při němž se mohly poškodit akumulátory.

Na záložní aparatuře družice se technici na Spořilově pustili do modelování chyby, která vedla k umrtvení slunečních baterií. Vždyť použitý energetický systém fungoval na třech předchozích družicích bez závad. Ostatně telemetrie z prvních tří oběhů signalizovala, že jednu dobu se akumulátory dobíjely.

Seriál Legendy československé techniky

Dosud vyšlo:

V novém seriálu časem vyjdou další díly, například na téma:

  • LET L-410 Turbolet,
  • cvičné proudové letouny Aero,
  • nákladní automobily Tatra,
  • Škoda Popular,
  • automobily Tatra s proudnicovou karosérií,
  • Embéčko,
  • Velorex

Zároveň bychom chtěli vyzvat vás: napište, o čem byste si také chtěli přečíst. Plán seriálu, který ostatně v žádném případě není pevný, podle vašich přání upravíme.

Na jedné ze šestnácti slunečních baterií vznikl zkrat, který zablokoval veškerou činnost – ukazovaly zkoušky na záložní sestavě energetického systému. Bylo potřeba se pokusit systém oživit. To však bylo možné jen v týdnech, kdy se družice nacházela na dráze plně osvětlené Sluncem. A to bylo pouze dvakrát za rok. 

Když už začali všichni ztrácet naději, šestého května 1998 se pokusil operátor Jiří Šimůnek v Panské Vsi opět zapnout vysílač. A družice se ozvala. Přístroje fungují a akumulátory jsou nabité. Druhý den začali Magion 5 pomalu uvádět do provozu. Brzy se všechny přístroje vzpamatovaly.

Až do června 2001 družice měřila a získané údaje pravidelně vysílala. Potom došlo palivo pro orientační motorky směřující panely ke Slunci, takže byly občas špatně osvětleny a akumulátory nedobíjely. Nicméně v okamžicích, kdy se náhodou sluneční baterie ke Slunci zase přiklonily, přístroje a vysílač opět pracovaly. Magion 5 se naposled ozval 2. července 2002. Vzhledem ke své dráze zůstane kroužit okolo Země možná stovky let.

Technologické konektory družice Magion 1. Sloužily k proměření jednotlivých...

Technologické konektory družice Magion 1. Sloužily k proměření jednotlivých komponent v již sestavené družici. Jiný způsob kontroly neexistoval. Za letu již k ničemu nesloužily.

Detail družice Magion 1 (anténní část).

Detail družice Magion 1 (anténní část).

K významu družice Pavel Tříska dodává: "Přispěla k celosvětovému mapování prostoru okolo Země, do něhož byly zapojeny rovněž aparatury dalších států. To umožňuje lépe chápat vlivy vesmíru na Zemi, zvláště odezvy sluneční činnosti v naší atmosféře a všechno, co s tím souvisí."

Text vznikl za použití částí z knihy Češi v kosmu od Karla Pacnera.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Titan, Saturnův největší měsíc, jako by byl "navlečený" na prstenec (srpen 2012)
Nejlepší fotky Cassini: pestré prstence i nečekané detaily ze Saturnu

Sonda Cassini po dvaceti letech končí svou cestu. Připomeňme si její misi a podívejme se na výběr těch nejlepších fotek, které od Saturnu na Zemi poslala.  celý článek

Zatmění Slunce přerušilo bitvu (ilustrační snímek)
„Noc uprostřed dne“ ukončila válku. Jak antický génius tipnul zatmění?

Úplné zatmění Slunce patří mezi nejpopulárnější astronomické úkazy, které lze na Zemi pozorovat. Ale pokud byste nevěděli, že Měsíc právě zakryl sluneční...  celý článek

Částečné zatmění Měsíce 7. srpna 2017 viděné z pražského Žižkova.
Česko sledovalo malou nebeskou podívanou. Země ukousla kus Měsíce

V pondělí večer byl Měsíc v úplňku, především na začátku své noční pouti nebyl vidět úplně celý.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.