Nejen ze špionážních filmů známe scény, kdy podezřelý –často ustrašeně - usedá k zařízení a odborník mu na různé části těla upevňuje elektrody, které pevně zafixuje. Principem detektoru lži (polygrafu) je totiž fyziodetekční vyšetření, které má zjistit, zda vyšetřovaná osoba na některé předložené skutečnosti nějak reaguje – a tudíž o nich také něco ví.
Hodně může vyzradit i kůže
Samozřejmě ani nemusí mluvit – vše za ni údajně prozradí neovlivnitelné fyziologické procesy. Jedná se o pět základních ukazatelů: Dýchání (jeho rychlost), frekvence tepu (puls), proměny krevního tlaku, změny charakteru svalového chvění v hlase a kožní odpor (elektrická vodivost kůže). Například právě zmíněný odpor kůže může kolísat v rozpětí desítek kiloohmů až jednotek megaohmů. Obyčejně bývá závislý na momentálním duševním stavu člověka. Každá změna tohoto stavu automaticky vyvolává odlišnou vnitřní sekreci žláz – a v přímé souvislosti s tím dochází ke změně i v činnosti potních žláz. (Tak třeba někomu ve strachu zvlhnou ruce, začne se potit na čele, ale někdy i jinde na těle.) Přímo úměrně tomu, jaké množství potu naše kůže vylučuje, klesá kožní odpor. Detektor nemá reagovat pouze na zatajování pravdy či vyslovenou lež, ale údajně registruje jakýkoli výraznější duševní prožitek a emoci. Proto ho lze používat jako jednoduchou biologickou zpětnou vazbu (biofeddback). Díky ní experti sledují změny v organismu a zjišťují, na jaké vzruchy jsou vyšetřované subjekty nejcitlivější.
Snímek z roku 1915 zvěčnil vězně u psychologického testu s použitím primitivního detektoru lži. Strážce má pro jistotu zbraň.
Zdroj: Profimedia
Detektor lži se dá zneužít
Není tajemstvím, že takováto zařízení už dlouho využívají tajné služby (nejdříve americká FBI a CIA, později i ruská KGB a jiné)a policie. Zejména v USA mnohé naděje do detektoru lži vkládají rovněž jak federální i státní vlády, státní instituce, tak i početní soukromí zaměstnavatelé. To doslova na vlastní kůži poznávají miliony Američanů. Zaměstnavatel si třeba chce zjistit míru věrnosti firmě, odhalit možného informátora konkurence. Proto testy podstupují i pouzí uchazeči o práci. V současnosti je to příznačné hlavně pro bezpečnostní a farmaceutické firmy, kde se „test čestnosti (integrity)“mnohdy stává až nástrojem psychického nátlaku, zastrašování, donucovacím prostředkem k udávání druhých lidí. Ani federální vláda USA se služeb polygrafů nezříká – například při prověřování serióznosti firem, které mají pracovat na projektech národní bezpečnosti. Americká unie pro civilní svobody (ACLU) třeba rozhořčeně upozorňuje, že státním zaměstnancům v severní Karolíně při vyšetřování na detektoru lži pravidelně kladli otázky typu: „Kdy jste se naposledy po pití alkoholu neúmyslně odhalovali?“ či „ Které dítě se vám naposledy zdálo sexy?“ Ještě mnohem horší je to prý v případě osob, jejichž činnost se nejrůznějším způsobem vztahuje k již zmíněné národní bezpečnosti USA a s tím související hrozbě terorismu.
Přístroj měří emoce, nikoli míru pravdivosti
Právě do této kategorie patří kauza zmíněných odborníků (zejména vědců a inženýrů), kteří mj. kontrolují (případně i opravují) jaderné zbraně přímo v terénu. Odmítají se podrobit testu na polygrafu, ačkoli to striktně požaduje závažný program schválený americkým Kongresem. Kdyby je totiž detektor lži bezdůvodně označil za nedůvěryhodné, nejspíš by to pro ně znamenalo tvrdý postih – asi minimálně vyhazov. Vzpouru vede renomovaný vědec Alan P. Zelicoff z Centra pro státní bezpečnost a kontrolu zbraní národních laboratoří v Albuquerque. K němu se přidali mj. tři mezinárodně uznávaní kolegové z důležité Národní laboratoře v Livermore i v Los Alamos. Doktor Zelicoff, jenž je nejen váženým fyzikem, ale i lékařem, tvrdí, že detektor lži nebere v úvahu široké spektrum emocí, které je u každého jednotlivce namnoze odlišné. „Výsledky testu tak může ovlivnit mnoho různých vedlejších faktorů, které s ním nemají vůbec nic společného: hněv, smutek, zahanbení, přehnané obavy z přístroje,jehož nejnovější podoby vypadají jako složitý produkt kosmického věku. Není nutné dlouho zdůvodňovat, že konečné závěry dále mohou ovlivňovat i takové triviální věci jako je nachlazení, bolest hlavy, nervové či svalové problémy vyšetřovaného,“ varuje vědec Zelicoff. Další kritici připomínají rovněž jiné subjektivní zdravotní záležitosti - průjem či naopak zácpu nebo pouhou potřebu testovaného využít WC. Dodejme, že první finanční institucí, která zkouší využít polygraf na klientech, je Halifax and Bank of Scotland.
Můžeme detektorům věřit?
Obsáhlá studie Americké národní akademie věd (ANAV) studovala užívání polygrafu v personalistice. Tehdy bylo testováno 10 000 zaměstnanců státních úřadů. I při využití vskutku špičkového operátora – psychologa se věrohodnost výsledků pohybovala mezi 80 – 95 procenty. K podobným výsledným závěrům došli při svých pokusech i odborníci izraelské policie s policisty, kteří „měli jisté potíže“. To je pro justici příliš veliká statistická chyba. Díky tomu by se tak až 15 % opravdových viníků mohlo vyhnout obžalobě a trestu. Bohužel, naopak její vinou by na 15 % opravdu nevinných lidí čekalo nespravedlivé odsouzení. Proto teď ANAV označila detektor lži za „horší než neužitečný“.
Špión šikovně klamal
„Naopak třeba opravdu usvědčený ruský vyzvědač Aldrich Ames při vyšetření na polygrafu s profesionalitou jemu vlastní tak rozkošně lhal, že by ho detektor označil málem za svatou Matku Terezu,“ připomíná zkušený psycholog Charles R. Honts ze Státní univerzity v Utahu. Dodává: „Je to podobné jako s rentgeny. Ty dokážou bez problémů odhalit například polámané kosti, ale nijak nám nepomohou v boji s AIDS. Na pracovištích by se neměly používat detektory lži, protože nejsou přesné.“ Na protiargument, že mnoho podezřelých se krátce po vyšetření na polygrafu ke svému činu opravdu přiznalo, skeptici tvrdí, že se tak často stalo u lidí, kteří předtím nějak selhali na detektoru lži. Potom se ze strachu, vyvolaného určitou psychózou, sami doznali. Ve většině států USA však nejsou výsledky takových testů přípustné jako důkaz u soudu.
Zdroj: 21. století
Testy jsou dobrovolné
Podobné je to u nás nebo na Slovensku. Každopádně platí, že vyšetření na detektoru lži musí být dobrovolné – a to i v případě otrlých kriminálníků. Test (trvající obvykle tři až šest hodin) v naší republice provádějí zkušení policejní psychologové, kteří kladou vhodné otázky. (Znění většiny z nich v ČR vyšetřované osoby znají předem, v USA však nikoli.) Za pozitivní se považuje taková reakce, která kladně proběhne u testovaného člověka nejméně ve třech z výše uvedených pěti hodnot (puls, dýchání, odpor kůže aj.) Vyšetření je tabu pro lidi duševně nemocné, se srdečním či dýchacím onemocněním nebo pod vlivem alkoholu a léků. Jedno vyšetření, které stojí kolem 7000Kč, se do tuzemské policejní praxe dostalo začátkem osmdesátých let – zásluhou Kriminalistického ústavu v Praze. První pokusy se však prováděly na Právnické fakultě UK při studiu kriminalistiky už po roce 1960. (Tenkrát šlo spíše o hru, při které se mělo třeba odhalit, kam student v posluchárně uschoval láhev vína. Vítěz si onu láhev mohl ponechat!) Dosavadní tuzemské zkušenosti ukazují, že detektor lži pomáhá nejvíce v prvotní – operativní – fázi vyšetřování, kdy dokáže pátrání nasměrovat určitým směrem. V České republice se polygraf ročně používá v několika desítkách případů- zejména při závažné trestné činnosti proti životu a zdraví, často i u rozsáhlé majetkové kriminality.
Číňanům postačí rýže
Principem činnosti detektoru lži jsou různé fyziologické reakce, které člověk nemůže vědomím ovlivňovat. Něco podobného však objevili už před staletími v Číně. Vycházeli z tamější staré moudrosti, že člověk, který nemluví pravdu, má pak málo slin. Místo nákladného zařízení jim podobnou službu vykonala pouhá hrstka rýže. Tu si možný zločinec vložil do úst a žvýkal. Přitom mu vyšetřovatel pokládal otázky, které především souvisely s objasňovaným trestným činem. Pokud domnělý viník čin skutečně spáchal, podvědomě mu po jisté době začaly při odpovědích napětím vysychat sliny v ústech. Na připravenou destičku před zraky svědků tedy vyplivl zrnka rýže, která byla suchá, což ho usvědčilo. Dosud se tak někde v Číně oficiálně vyšetřují zejména krádeže.
Obdobný postup má tradici rovněž v Indii, kde obviněný požvýkanou rýži veřejně vyplivuje na listy. Čínský nebo indický podezřelý člověk tak ví, co se od něj při této „zkoušce lži“ očekává. Proto by chtěl, aby jeho sliny byly co nejbohatší, ovšem vlivem zákona sugesce se stane opak, pokud je vinen - a přesto lže.
Nepravdu prozradí pouhý hlas?
Žhavou novinkou mezi detektory lži je tzv. truster vyvinutý izraelskou firmou Makh-Shevet. Ten analyzuje hlas v telefonu anebo při osobním rozhovoru . Odhalením všech nuancí emocí v lidském hlase údajně zjistí shodu pronášeného sdělení se skutečností a výsledek se okamžitě zobrazí na displeji osobního počítače uživatele. Zájem o program Truster projevili zejména psychologové a psychiatři, bezpečnostní agentury, personální oddělení různých firem, banky a leasingové společnosti, právě tak jako politologové, poradci a také analytici. (Podle našich nejnovějších zjištění tento program existuje už také v češtině!) Sami tvůrci však přiznávají, že systém nedokáže rozpoznat lež, pokud nepoctivá osoba tvrdí něco, čemu sama opravdu věří – v rozporu s realitou. Jinak prý program bez problému včas odhalí běžné podvodníky. Princip jako Truster už dokonce využívají některé typy nejnovějších mobilních telefonů. Displej vám ukáže, zda osoba na druhé straně spojení mluví pravdu - či vám lže do ucha. Software měří stres, který se při jakémkoli nepravdivém tvrzení v hlasovém projevu projeví. Podle toho zmodrá, ba až zčervená, určitý počet kostiček ukazatele na displeji příjemcova mobilního telefonu.(Výrobce však pro jistotu – a především jako prevenci před možnými následnými právními spory –raději upozorňuje, že jeho software, který stojí cca 20 USD, je určen pouze pro zábavu.) Americká společnost V Entertainment dokonce obdobný princip začíná využívat v brýlích. Ty si nasadíte, když s někým hovoříte. Jeho pravdomluvnost poznáte podle tří nenápadných světélek, které se rozzáří před vašima očima: Pravda má zelenou, odchylka od skutečnosti žlutou a vyslovená lež vyvolá červenou. Představitel zmíněné firmy Richard Parton tvrdí: „My pracujeme s frekvenčním rozsahem hlasu, který je velice citlivým ukazovatelem. Dokáže prozradit i vzrušení, stres, strach, radost a jiné věci. Tváří v tvář skutečným zločincům se naše brýle osvědčily na víc jak devadesát procent.“
Mozek usvědčí pachatele
Možná až sci fi připomíná nejnovější zařízení na zjišťování pravdy – Brain Fingerprinting. Vyvinula ho Laboratoř pro výzkum lidského mozku v americkém Fairfieldu. Víme, že mozkovou aktivitu přesně registruje přístroj elektroencefalograf (EEG). Odborníci tvrdí, že vše, co člověk v životě spatřil, se v mozku podvědomě uchovává jako tzv. obrazová stopa (odborně ji nazývají EEG´S – P 300 stopa). Když se tedy někdo dopustí zločinu, specialisté se mu „podívají“ (samozřejmě jen zvnějšku - pomocí speciálního zařízení) do mozku, kde obrazový záznam z kritické doby uvidí jako na dlani. Není to už žádná fantazie – takový způsob právě zachránil před popravou údajného vraha v Iowě. Když mu ukázali autentické fotografie ze zločinu, který měl spáchat, jeho P300 stopa byla němá, nijak na vzrušivý podnět nereagovala.
Naopak se díky obrazové stopě v mozku ukázalo, že v kritické době opravdu byl jinde, jak vyšetřovatelům i soudcům tvrdil. Zdá se, že podobné důkazy budou soudy akceptovat, protože jejich věrohodnost je značná.
Polygraf má silnou konkurenci
V době, kdy mnozí experti tvrdí, že éra detektorů lži kvůli jejich nespolehlivosti asi brzy nenávratně skončí, američtí vědci nyní vyvinuli novou metodu na okamžitou detekci lži. Vycházejí z teorie, že člověku, jenž lže, se nahrne do tváře víc krve. Citlivá termální kamera to dokáže zaznamenat jako vyšší teplotu v onom místě. Jednoduše řečeno – lhář doplatí na svou tvář! Navíc se vše může dít i bez jeho vědomí. Systém se má pokusně instalovat (údajně už od 2. poloviny letošního roku) na vybraných mezinárodních letištích, aby pomáhal zabránit vstoupit do země nežádoucím individuím. Podezřelý tam třeba dostane otázku, zda má v zavazadlu zbraň. Citlivé přístroje okamžitě zaregistrují případné teplotní změny obličeje dotazovaného člověka, jenž právě přiletěl z ciziny. To však není jediný připravovaný hit budoucnosti: Podle názorů expertů nejnovější triumf chystají badatelé z Fairfieldské výzkumné laboratoře v americkém státu Iowa se svojí tzv. P 300 stopou. (Podrobnější informace uvádíme v separátní části.)
Článek byl připraven ve spolupráci s časopisem 21. století.
