Velikost televizorů neustále roste, letos se na veletrhu IFA 2022 společnost LG chlubila největším OLED televizorem na světě, má úctyhodnou úhlopříčku 97", tedy 246 centimetrů. Zároveň každoročně roste i velikost televizoru, který si lidé nejčastěji kupují – ještě nedávno to bylo 55" (140 cm) a v posledních měsících diváci stále častěji sahají po 65" (165 cm). Nově představené 42" OLED televizory, které na trh uvedlo LG, Sony, Asus a chystá se jej uvést také Panasonic, tak na expozicích působí až podezřele drobně. Proč však zároveň budí hodně pozornosti?
Stručná odpověď: protože mohou posloužit jako výborný herní monitor k počítači a herní konzoli a zároveň přinášejí všechny funkce, které člověk od chytrého televizoru očekává.
Podrobnější odpověď jsme hledali s letošní novinkou, LG OLED42C2.
Poprvé na stole
Obava, zda 42" televizor nebude na pracovní stůl příliš, se rozplynula rychle. Přístroj stojí na dvojici drobných nožek, a proto, když televizor postavíte na zadní okraj pracovní desky, bude obrazovka jen deset centimetrů od tohoto okraje. Díky chytře umístěným konektorům může být plocha obrazovky i jen 10 cm od stěny. Pro srovnání, stejně postavený referenční 27" herní monitor Viewsonic má displej o 10 centimetrů blíže obličeji (a to má nadstandardně skvěle vyřešený stojan). I na jen 60 cm hluboké pracovní desce tak lze 42" OLED pohodlně používat.
Detail stojánků a tenkých rámečků obrazovky
Pokud by vám chyběla možnost pohybovat s obrazovkou nahoru a dolů nebo do stran, jak je to možné s tradičními monitory, můžete nechat nožky v krabici a díky instalačním závitům televizor upevnit na některý z VESA držáků. My tu potřebu neměli, nejvíce času jsme pracovali v horních 2/3 obrazovky a středních 2/3 v horizontální rovině, část vespod a po okrajích byla spíše pro podpůrná okna – přehrávače, komunikátory, okna sdílených disků a podobně. Trochu oříšek je umístění webkamery – horní hrana je pro výsledný pohled kamery na můj vkus příliš vysoko, takže jsem ji spíše položil před televizor a byl vidět z mírného podhledu.
Oproti klasickému hernímu monitoru je třeba se připravit na dvě věci. Mezi konektory chybí DisplayPort, takže grafickou kartu počítače je potřeba propojit HDMI kabelem. S většinou nových grafických karet a notebooků to však příliš nevadí, díky HDMI 2.1 ovšem nechybí podpora ALLM (automatický nízkolatenční režim), VRR (proměnná snímková frekvence) a 3 840 × 2 160 obrazu při snímkové frekvenci 120 Hz. Pokud by však váš stroj měl pouze DisplayPort, byl by potřeba adaptér.
Zadní pohled na televizor bez krytu přípojných míst
Druhou odlišností je neschopnost se automaticky probudit po spuštění počítače, musíte vzít dálkový ovladač a televizor zapnout. Pokud jste předtím televizor vypnuli při sledování vysílání nebo některé z aplikací, tak hned po příchodu signálu dostanete nabídku přepnutí na daný HDMI vstup. Ze začátku je potřeba vzít do ruky dálkový ovladač nezvyk a trochu otrava, ale postupně jsem si zvykl (čímž to neomlouvám).
OLED jako monitor?
Zejména v dřívějších letech se jako jeden z neduhů OLED televizorů řešilo vypalování dlouhodobě zobrazených konstantních obrazců – třeba infografiky zpravodajského vysílání nebo log televizních stanic. Jejich obrys pak byl patrný i nějakou dobu po přepnutí obrazu, v extrémních případech zůstal vypálen trvale. Televizory s tím různými chytrými metodami bojují a dnes lze říci, že při běžném provozu televizoru to již prakticky není téma.
V roli počítačového monitoru však bude televizor statické kontrastní obrazce na obrazovce kreslit velmi často a leckdy opravdu dlouhodobě, což by problém být mohl. Výrobce testovaného televizoru tomu chce předejít více způsoby.
Tou hlavní (a zcela novou) obranou použitého OLED Neo panelu je celoplošný chladič, který jednak teplo generované diodami rychle odvádí od displeje pryč, jednak jej rovnoměrně rozvádí do celé plochy. Panel je tak teplotně zatěžován méně a rovnoměrně.
Televizor zároveň používá takzvaný „pixel-shift“, kterým obraz o pár pixelů skokově posouvá, aby kontrastní hrany střídavě odbavovaly jiné skupiny diod. Drobného cuknutí obrazu si lze čas od času všimnout, ale při běžné práci to bylo spíše výjimečně a nijak mne to nerušilo.
Uživatelsky nejvíce patrnou metodou je snížení jasu obrazu, pokud na počítači delší dobu nepracujete. Jakmile se na obrazovce zase něco pohne (někdy je potřeba, aby se toho pohnulo více, a pár sekund to trvá), jas se vrátí na původní úroveň.
Televizor jsem měl na stole několik týdnů a používal jej celkem intenzivně, žádné negativní vlivy dlouhodoběji zobrazených statických kontrastů jsem nepozoroval. Ale samozřejmě, je to pozorování několika týdnů, nikoli let.
V praxi
Hned zkraje musím říci, že jsem si na velkou plochu monitoru rychle zvykl. Samozřejmě u většiny aplikací přestanete používat režim celé obrazovky (pokud jste tak zatím činili), ale rozmístíte si po ploše vše, co k práci potřebujete, a nemusíte tak často přepínat okna. Systém po prvním zapnutí nastavil zvětšení na 300 procent, což se hodí u 17" notebooku, ne 42" televizoru, mne nejvíce vyhovovalo 150% zvětšení. Na práci je tak spousta prostoru. Fotografie a videa vypadají skvěle, ostatně od OLEDu neočekáváme jinak. Dobře fungovalo snížení modrého světla pro šetření očí. Pokud byste monitor chtěli využít při grafických pracích nebo editaci videa, bude pro vás důležité měření zahraničních recenzentů: televizor má 96,7 % pokrytí barevného prostoru sRGB, 85,9 % prostoru Adobe RGB, 96,2 % prostoru DCI-P3 a jen 69,3% prostoru Rec. 2020.
Drobnou kritiku přeci jen máme: Bez dodatečné kalibrace televizor maličko inklinoval k červenému nádechu obrazu a u některých aplikací nebylo dokonalé vykreslení hran písma – s WRGB konfigurací pixelů se u počítačů tolik nepočítá. Ale ve většině případů to bylo v pořádku a napsal jsem na něm mnoho textu bez jakéhokoli diskomfortu.
Televizor se skvěle hodí na hraní her, jak jsme uvedli výše, obraz se 4K rozlišením zvládne do snímkové frekvence 120 Hz, přičemž si poradí i s variabilní snímkovou frekvencí řízenou Nvidia G-Sync nebo AMD Freesync. Hráč ocení skvělý kontrast a perfektní podání černé barvy, zároveň Neo panel dokáže i solidně zazářit vysokým jasem, zejména v HDR. Obraz vypadá skvěle, pohyb je plynulý, odezva bez výtek. Pokud hrajete v hodně osvětlené místnosti, stojí za zvážení konkurent QN90B od Samsungu, který nabízí ještě vyšší jasový výkon, který však zase může OLEDu stále trochu závidět podání černé.
Příjemná je možnost připojit k televizoru bluetooth sluchátka a také poměrně dobrá je kvalita vestavěných reproduktorů, takto hrající monitor aby jeden pohledal.
Jako televize
Funkci televizoru plní stejně jako ostatní letošní modely s operačním systémem WebOS, jenž letos dostal podle nás ne zrovna podařený update, i proto, že doporučovací systém nefunguje na českém trhu, a tak nás beztak zajímala jen lišta s instalovanými aplikacemi a zbytek jsme považovali spíše za balast. Podrobněji se o tom rozepíšeme ve srovnání dvou QNED modelů, které máme rozpracované. V režimu monitoru je to totiž úplně jedno a pro přihlášení do streamovacích služeb snadno využijete i připravená tlačítka na dálkovém ovladači.
Televizor pořídíte za 31 990 Kč, což je v rámci nabídky trhu poměrně rozumná cena, i když se hodně blíží některým větším 48" modelům.
