Vietnamský konflikt se vlekl dlouhých šestnáct let (1959-1975), známá je ovšem především jeho druhá polovina. Ještě v roce 1963 nebyl Vietnam pro USA nic víc než "hrozící pěst v dálce". Dnes je válka ve Vietnamu jednou z nejznámějších kapitol dějin americké zahraniční politiky.
V roce 1965 se do konfliktu Severního a Jižního Vietnamu zapojilo americké letectvo a posléze i námořnictvo. Ho Či Min, prezident Severního Vietnamu, údajně pohrozil, že "pokud chce Amerika dvacetiletou válku, bude mít dvacetiletou válku".
V této válce, ve které USA nakonec setrvaly "jen" osm let, utrpěly americké jednotky obrovské ztráty. Piloti v dokumentu Letečtí stíhači v boji pochopitelně vzpomínají na svoje lepší momenty. Letoun F-4 Phantom II, ve kterém létali, se však stal nejsestřelovanějším typem v historii USA vůbec. Phantomů (F-4/RF-4) bylo sestřeleno 761 jen ve Vietnamu. Drtivá z nich doplatila na protiletadlovou obranu.
Spolupracujeme s Českou televizíDokumentární seriál Letečtí stíhači v boji Česká televize uvádí dokumentární cyklus Letečtí stíhači v boji, který nás coby diváky přenese doprostřed slavných leteckých bitev. Za pomoci počítačových simulací a efektní grafiky před námi ožijí létající stroje. Z úst pilotů uslyšíme vzpomínky na každý detail dramatických střetů a díky přehledné vizualizaci konečně pochopíme některé méně známé nuance leteckých soubojů... Díl "Peklo nad Hanojí" uvidíte dnes (v úterý 24. 2. 2009) od 20:00 na ČT1. |
Hlavním úkolem amerických vzdušných jednotek bylo vyhledávat a ničit pozemní cíle, později k tomu přibyla i nutnost chránit ze vzduchu vlastní či spřátelené pozemní jednotky. Letecké souboje nebyly nad Vietnamem to hlavní. Přesto američtí piloti vzpomínají především na ně.
Masivní bombardování podnikali Američané pomocí bombardérů B-52 i stíhačů F-4 Phantom.
V leteckých soubojích americké dvoumístné letouny F-4 Phantom stály proti legendárním sovětským migům - 17, 19 a především 21. Migy byly lehčí a obratnější, zvláště poslední model vynikal díky deltovitým křídlům nízkým čelním odporem a výbornými leteckými vlastnostmi.
Proti migům stály americké F-4 Phantom (v několika verzích pro námořnictvo i letectvo). Mohutný stroj byl původně sestrojen coby obranný námořní stíhač, později přizpůsoben i pro útok na pozemní cíle.
Měl silnější motory, což dávalo jeho pilotům výhodu ve vertikálním manévrování. Byl také silněji vyzbrojen: čtyřmi radarem naváděnými střelami vzduch-vzduch AIM-7 Sparrow dlouhého dosahu a až čtyřmi střelami vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder kratšího dosahu s infračerveným naváděním. Unesl přes sedm tun pum, raket nebo napalmu.
Hraje se na body
Letecké souboje nad Vietnamem nebyly tak běžné, jako tomu bylo během druhé světové války. Daleko častěji létali piloti na mise bombardovací, sestřeleni byli mnohem častěji protiletadlovou obranou nebo střelami země-vzduch. Zatímco tedy dříve nebyla o "letecká esa" (piloty, kteří sestřelili pět letadel) nouze, ve Vietnamu jich bylo velice málo.
Piloti navíc ke vzdušným soubojům nebyli přímo školeni, alespoň ne oficiálně. "Co jsem se během výcviku naučil o pilotech migů? Na to je velmi jednoduchá odpověď. Prakticky nic. Při výcviku jsme se nesetkali s žádným jiným typem letadla. Viděli jsme jen Phantomy, tedy stroje, jejichž charakteristiku jsme už dobře znali," vzpomíná Fred Olmstead.
To potvrzuje i jeho kolega, Dan Cherry: "Nácvik leteckých soubojů jsme prováděli ilegálně. Odlétali jsme své cvičné úkoly s pumami, nebo nácvik nízkého letu pod úrovní radaru, ušetřili trochu paliva a bojovali jeden proti druhému. Takže tyto dovednosti jsme získali, dá se říci, ‚na černo‘."
Jejich roj patří k těm, které se s migy setkaly v rámci plnění sekundárního cíle mise: vyhledat a zničit nepřátelská letadla.
Některým pilotům se tato možnost naskytla častěji než jiným. Kapitán Steve Ritchie, který si svou první službu ve Vietnamu odbyl už v roce 1968, se sem po necelých třech letech vyučování na letecké akademii v USA dobrovolně vrátil. Prý to tak činilo více veteránů: "Myslím, že nikdo z nás nedokázal sedět doma a vést pohodlný život, zatímco kamarádi a kolegové byli ve Vietnamu."
A hned od počátku se mu dařilo. Během prvních týdnů americké ofenzivy Linebacker sestřelil Ritchie dva migy. 8. července pak se svým rojem vzlétl k misi, na které se odehrál jeden z nejstudovanějších soubojů vietnamské války.
V čele roje čtyř F-4 měl za úkol chránit bombardéry B-52. Ve sluchátkách mu znějí přesné pokyny dispečerů o tom, co se děje na vietnamské straně. Američané totiž dokázali prolomit šifrované vysílání protivníků, a tak mohli pilotům s asi půlminutovým zpožděním hlásit, co si mezi sebou vysílají nepřátelské stroje. To bylo samozřejmě nesmírně užitečné, a někdy to navíc dokázalo pilota vybudit.
"Dostal jsem hlášení, podle kterého nás měly migy v dohledu a dostaly povolení k palbě. Ta informace musela být 40–60 vteřin stará, ale my pořád nic neviděli. Něco takového zatraceně zbystří vaši pozornost!"
Ritchie nařídil prudký obrat, aby se nestal snadnou kořistí neviditelného soupeře. Z vysílačky se mezitím dozvěděl, že migy visí na jejich šesté, "smrtelné" hodině. Rozhodl se minimalizovat jejich šance na zásah a otočil se čelem proti nim. A skutečně, z mraků se nepřítel záhy vynořil.
"Minuli jsme se kabina na kabinu ve vzdálenosti asi 300 metrů. Oba jsme letěli rychlostí 1 000 kilometrů v hodině. To znamená, že jsme se k sobě přibližovali rychlostí 2 000 kilometrů v hodině. Ale na zlomek sekundy jsem zahlédl pilota v kokpitu."
Ritchie by se měl za nepřítelem co nejdříve pustit. Ale díky zpravodajcům ví, že ve vzduchu je ještě jeden mig. Počkal, jestli neletí za svým kolegou s odstupem a nečíhá tak na něj. A skutečně, druhý mig proletěl vzápětí. Ritchie stáčí knipl a s přetížením 6 G se pouští do pronásledování.
Letouny se začaly předhánět v utažených zatáčkách. Pro zaměření střel je důležité dostat protivníka do příznivého úhlu a na ne příliš velkou vzdálenost. Ale Ritchie použil jiný fígl. Na migův horizontální obrat doprava reagoval přetočením vzhůru. Při klesání získal rychlost a povedlo se mu dotočit se migu přímo za ocas.
Nyní čeká nekonečné čtyři sekundy, než se radarově naváděná střela zaměří na cíl. Protože byly americké rakety Sparrow velmi nespolehlivé, vypálil pro jistotu dvě. Tentokrát však už ta první zasáhla cíl a druhá jen prolétla žhavou koulí trosek. Do ní o chvíli později vlétl i Ritchie, ale letoun nebyl, zdá se, poškozen.
Ritchie tak může pokračovat, a pozornost zaměří na druhý mig. Ten visí na ocase jeho čtyřce. Ritchie se za ně dokázal pověsit a přitom nepřeletět. Opakuje stejnou sekvenci úkolů, jako před chvílí: "Zachytit mig radarem, zapnout automatické držení záchytu, odjistit - jednadvacet, dvaadvacet, třiadvacet, čtyřiadvacet, stisknout spoušť."
Ritchie si na svoje konto připsal čtvrtý sestřel - jen jeden mig jej dělil od titulu leteckého esa. "Soustředila se na mě velká pozornost, protože námořnictvo už své eso mělo, kdežto vojenské letectvo ještě ne. Byl jsem docela pod tlakem," směje se Ritchie.
Koncem srpna 1972 dosáhl Ritchie i onoho pátého sestřelu a zařadil se mezi nejúspěšnější stíhače ve Vietnamu. Rok poté americký kongres zakázal prezidentu Nixonovi další vojenské operace a USA se z války stáhly.
Vzdušné souboje stíhaček skutečně nakonec dopadly ve prospěch F-4 Phantomů. Letectvo sestřelilo dohromady přes sto migů (udává číslo 107 a půl), zatímco jich padlo za oběť migům 33. Desetkrát více Phantomů z řad letectva šlo ovšem k zemi zásluhou protiletecké obrany a raket země-vzduch.
Odkazy:
- Ztráty na amerických letadlech (anglicky)
- Vzdušná vítězství (anglicky)
- Vzdušné prohry (anglicky)
- F-4 Phantom, MiG 21 (anglicky)
