Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Máte už domácí kino? Ne? Poradíme vám, jak na něj

aktualizováno 
Svět domácích kin, nabízejících výtečný digitální prostorový zvuk a dovolujících poslat kvalitní obraz třeba i na projektor s třímetrovou úhlopříčkou, stále ještě není v našich domácnostech úplně běžný. Pokud o něm uvažujete, podívejte se na následující článek.
domácí kino

domácí kino | foto: Digitální byt

Domácí kina můžeme podle mnoha kritérií rozdělit do mnoha skupin: podle cenových relací, vlastností či výbavy. Pro vaše potřeby jsme jednak vybrali ty nejzajímavější a nejběžnější skupiny a vše si rozdělili tak, aby si ti, které to více zajímá, udělali smysluplný obrázek o celém segmentu a ti, kteří jdou v podstatě jen po tom svém, věděli, co mohou v dané, jimi vybrané kategorii očekávat.

Jak je z cenových relací vidět, jen krátce se zmiňujeme o třídě do šesti sedmi tisíc korun, protože je většinou stejně jedno, co si pořídíte; omezení jsou jasně daná a často je třeba například nejprve mechanicky přístroj zapnout, a pak jej teprve lze řídit dálkovým ovladačem, či se například kvůli levným součástkám musí více chladit (jsou hlučnější).

Druhý konec cenového spektra pak zabírají v podstatě dva typy výrobků: stylová kina a kina s DVD rekordéry s pevným diskem. Za nějakých 35 000 Kč či více se však nechají postavit kina z jednotlivých komponent, která budou mít o třídu lepší vlastnosti, hlavně zvukové. Budou samozřejmě bez DVD rekordéru s pevným diskem. Dnes jsou sice už na trhu i poměrně levné výrobky (zhruba od 15 000 Kč), ale do domácích kin v jedné krabici se dostanou později. Pokud po takovémto kinu toužíte ještě do Vánoc, připravte si více než 30 000 Kč a je vcelku jedno, kdy ho koupíte; pochybujeme, že je do konce roku nějak významně zlevní.

Domácí kina jsou různá

Dnes se věnujeme kinům takzvaně z jedné krabice. Základní jednotka (DVD receiver) zahrnuje DVD přehrávač či někdy už i rekordér, rozhlasový tuner s RDS a audio/video (A/V) zesilovač, na který je napojena šestice reprosoustav – pět satelitních (tři přední a dvoje zadní) a basový subwoofer. Satelity mají přesné umístění, které je vždy popsáno v příručce (vlevo od televizoru, vpravo a ve středu, tj. co nejblíže televizoru, nejlépe na něm). Subwoofer pak může být vcelku kdekoli.

Ke všemu také dostanete příslušné kabely (patřičně obyčejné, takže tady je první šance, jak vše levně vylepšit) a samozřejmě také dálkový ovladač, který je už ve vyšších sférách, řekneme osm, deset tisíc, schopen řídit i televizor, v ještě dražších kinech pak může být i univerzální.

„Kina v jedné krabici“ vyhovují drtivé většině lidí a jejich největším přínosem je zvláště možnost vše řídit prostřednictvím jediného dálkového ovladače (výjimky existují, ale je jich málo), což oceňují zejména ženy. A pokud si navíc koupíte nějaké lepší kino a máte tutéž značku televizoru, či dokonce páskového videa, máte v tomto směru vystaráno ještě více.

Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že kina složená z jednotlivých komponent (třeba i od několika výrobců) obecně vzato hrají lépe a mívají lepší vlastnosti. Bývají ovšem dražší a vyžadují zakoupení zvláštního univerzálního ovladače, který ale často neuřídí všechno. Ty si necháme na jindy.

Obecně se dá říci, že čím výše v segmentu „kin v jedné krabici“ s penězi jdete (jistou výjimkou jsou pouze stylové přístroje – podívejte se dále), dostáváte vyšší výbavu, vyšší výkon zesilovače a více rozhraní, včetně digitálních audio- vstupů či např. vstupních rozhraní scart v kvalitnějším RGB provedení. Dostanete ale také lepší reprosoustavy (ovšem nijak extrémně), často dokonce už i podlahové, tedy na stojanech, a nově (zatím v naprostém minimu kin) i digitální A/V rozhraní zvané HDMI.

Reprosoustavy – základ všeho

Obyčejná elektronika je velmi levnou záležitostí, resp. dokonce, často se zlevňující. Kvalitní reprosoustavy však vyžadují velmi dobrý materiál a spoustu práce nejen při výrobě, ale i v oblasti akustických zkoušek. Pokud například slušný samostatný subwoofer či pětice reprosoustav stojí tolik, co kino střední třídy, je vidět, o co asi jde. Je zřejmé, že za tohle se platí, a proto ani od kina za řekněme 20 000 korun nemůžete – co do kvality zvuku – čekat zázraky.

Reprosoustavy dělíme na dva druhy: regálové nebo chcete-li policové, tedy bez podstavců, určené pro položení třeba na nábytek či přidělání na stěnu, a podlahové, které – jak říká název – stojí na podstavci na podlaze. U lepších kin se někdy nechá k regálovým dokoupit originální podstavec; kdykoli samozřejmě můžete dokoupit podstavec neoriginální, a tak si třeba vzhled či styl vašeho kina lehce (i když nijak levně) vylepšit.

Reprosoustavy jsou a zjevně ještě hodně dlouhou dobu budou (pokud někdo nepřijde s nějakým zázračným řešením) základním pilířem jakéhokoliv systému domácího kina. A také po pravdě řečeno tím nejtrvanlivějším. Pokud investujete do nějakých kvalitnějších (řekněme od deseti, patnácti tisíc výše), nebo dokonce do kvalitních (kolem padesáti tisíc), přežijí klidně i několik domácích kin a nejspíše i vás.

Jsou také v bytě nejvíce vidět, takže pokud máte trochu elegantněji zařízenou domácnost či na to více dbáte, pořiďte si je raději samostatně tak, aby vám opravdu vyhovovaly. Pak už ale míříte ke kinům komponentovým.

Drát versus bezdrát

Pokud si nechcete domácnost zaneřádit kabely tahanými od DVD receiveru směrem k reprosoustavám či na vás v tomto směru tlačí manželka, můžete jít dvěma cestami, ke kterým Pioneer přidává ještě třetí (podívejte se do vloženého článku na této stránce „Třetí cesta k prostorovému zvuku“). Jednak jsou to bezdrátově připojené zadní reprosoustavy a jednak kina vybavená pouze třemi reprosoustavami (dvě přední a subwoofer), která pak prostorový zvuk simulují; jde například o systém Virtual Dolby nebo ještě lepší od SRS.

Kabely je ideální při rekonstrukci či stavbě nového bytu či domu natáhnout dopředu, a pokud je ani tehdy nechcete, je třeba počítat s tím, že u zadních bezdrátových reprosoustav bude zapotřebí alespoň jedna síťová zásuvka pro 230 V. Buď jedna či dvě a také podle povahy je tu a tam nutné mezi nimi položit kabel. Můžete se ale rozhodnout pro kteroukoli z variant – takovéto systémy budou na trhu vždycky.

Rada: Pamatujte, že natažení kabelů při stavbě je to nejlepší, co můžete udělat, a navíc to nestojí ani příliš peněz –„husí krky“ a solidní kabely vás dnes přijdou vysloveně na pár korun za metr.

Styl, styl, styl

Stylovosti se meze nekladou. Za stylovost se ale také platí, a to dost. Pokud sáhnete po stylovém kinu, nedivte se, že bude mít například stejné poslechové vlastnosti jako kino velmi výrazně levnější a že například výbava může být ještě horší. Za tohle tady neplatíte. Platíte za exkluzivní návrh, za motoricky odjíždějící kryt DVD mechaniky nebo štíhlounkou vizáž základní jednotky na nožce, za broušený hliník či třeba zatmavené plexisklo.

O tomhle tato třída, resp. takováto kina prostě jsou. Lidé je kupují proto, že jim zapadnou do domácnosti lépe než ostatní, a navíc se jich neprodává tolik, což hraje svou roli i při cenové tvorbě. V poslední době se ale objevilo několik zajímavých kin, které se snaží vymanit se ze zažitých tradic.

Jaké kino pro jakou místnost

Výběr je nejlepší nezačínat od peněz, ale od velikosti a členitosti místnosti, jejich specifik (rozměrná francouzská okna, umístění televizoru či projektoru, rozvržení zásuvek a kabelů) a vašich nároků na kvalitu poslechu. I slabé kino s výkonem 5x 10 W vybavené 20W subwooferem vám ozvučí čtyřicet metrů, otázkou je, zda vám to nebude rvát uši a zda to nebudou peníze vyhozené do větru. Pokud máte větší místnost nebo jste jen trochu náročnější (a na své investice obezřetnější) hledejte tedy nejprve kompromis mezi cenou a výkonem A/V zesilovače domácího kina, a pak teprve jděte dál.

Prosklená jižní strana bytu může mít vliv na infračervený přenos zvuku k zadním reprosoustavám (zvolte drát nebo rádiový přenos), v panelovém domě s novou plovoucí podlahou těžko budete tahat kabely v lištách po stěnách nebo podlahu předělávat (volte bezdrátové zadní repro a podle potřeby napájené jen jedno, nebo obě), a pokud máte byt či dům ještě před omítkami nebo před sádrokartony, zkuste prostě protáhnout kabel. No, pokud hodně šetříte, natáhněte ho jen pod omítku, bez čekoholiv jiného. Stále je to lepší než nic, resp. „bezdrát“. Ten ostatně můžete využít vždycky.

Jak kino nastavit? Třeba tlesknutím…

Tak to je prekérní záležitost a na řadu přichází spousta času, příručka a nekonečné procházení menu. Drahé systémy (a drahé samostatné A/V zesilovače) to už vyřešily – kalibrují si prostor pomocí mikrofonu (v našem případě jen Samsung, což je v jeho případě skutečně jednoduché a automatické). U domácích kin v jedné krabici nepřichází něco takového ve valné většině v úvahu, takže tu přijde ke slovu metr a měření vzdáleností od reprosoustav k poslechovému místu, někdy dokonce i diagonální vzdálenosti mezi například levým předním a pravým zadním satelitem (buďte akurátní – vyplatí se to). JVC však myslelo zjevně hlavou a použilo reprosoustavy obráceně – jako jakési mikrofony. Zmáčknete tlačítko – notně úderně tlesknete a systém odečte vše potřebné a udělá za vás prvotní nastavení, které většině nejspíše postačí. Není samozřejmě problém ho následně jemněji doladit nebo při přesednutí udělat totéž (tlačítko je na dálkovém ovladači). Tak tomuhle se v praxi říká –„technika ve službách zákazníka“.

Třetí cesta k prostorovému zvuku

Plný prostorový digitální zvuk typu 5.1 (vlevo) virtuální zvuk pocházející pro změnu pouze ze dvou reprosoustav klidně bez subwooferu nemusí být tím jediným způsobem, jak si užít nějakého toho břinkání a rámusení v akčních i neakčních filmech. Pioneer vyrábí kina, která pracují s 5.1 reprosoustavami a podporují i klasický digitální 5.1 zvuk. Avšak když ty zadní položíte na přední, jsou schopny vytvořit nejen překvapivě kvalitní stereo, ale i kvalitní prostorový zvuk prostřednictvím odrazu od stěn. Místnost samozřejmě nemůže být nekonečně velká, ale co jsme zkoušeli, není 25 metrů žádný problém. Navíc mají tu výhodu, že výtečně hrají ve stereu, protože zadní mohou ty přední rozšířit a tudíž i zkvalitnit přenos zvuku. Než se rozhodnete pro něco jiného v podobné cenové relaci, alespoň si některý ze systémů Pioneeru poslechněte. Nyní jich je v nabídce už šest a nejlevnější pořídíte za 9990 Kč.

Více článků o bydlení s digitální technikou najdete v aktuálním čísle časopisu Digitální byt.

Autor:


Témata: DVD, HDMI, virtuální


Hlavní zprávy

Další z rubriky

Bourvil hrál i s Funèsem. Zemřel na Kahlerovu nemoc
Bourvil hrál s Funésem i Belmondem. Zemřel na Kahlerovu nemoc

VIDEO 27. července 1917 se na severu Francie narodil herec Bourvil, vlastním jménem André Raimbourg. Dodnes se odborníci přou o to, jak je možné, že se herec s...  celý článek

Z drážďanského Apple Storu jsme nepřivezli jen nový iPhone 8 Plus, ale také...
Podívejte se na novou Apple TV. Vaše staré filmy povýší do 4K

Z drážďanskeho Apple Storu jsme nepřivezli jen nový iPhone 8 Plus, ale také Apple TV 4K. Ačkoli bychom určitě volili 64GB verzi, která není o mnoho dražší než...  celý článek

GoPro Hero 6 zvládne i 4K 60 fps
GoPro má nové kamery. Kompozici záběru můžete doladit i po natočení

Společnost GoPro představila dvě nové kamery - nástupce loňského Hero 5 s názvem Hero 6 a svoji první 360° kameru nejen pro virtuální realitu s názvem Fusion.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.