Tři velikosti, tři koncepty, tři firmy
Jaké jsou ty nejvýkonnější notebooky mezi nejlehčími ve své třídě? Jak má vypadat ideální lehký notebook, který zvládne cokoliv? Pro tento test jsme nastavili laťku technických požadavků velmi vysoko. Hlavním kritériem je maximální hmotnost do 2,4 kilogramu. Současně musí být notebook schopen plně nahradit stolní počítač i pro velmi náročnou kancelářskou práci. A to bez výhrad.
Každý z účastníků tak musel disponovat alespoň procesorem Pentium M na 1,6 GHz - a samozřejmě platilo, že čím více, tím lépe. Stejně jako v dalších kategoriích: operační paměti alespoň 512 MB, kapacita pevného disku minimálně 40 GB a samozřejmostí byl vysokorozlišivý displej s rozlišením alespoň 1024 x 768 bodů. A vzhledem k možnostem co nejmenší velikost a váha.
Po pečlivém výběru se nám tak na stole sešlo velmi neobvyklé trio, které v třídílné recenzi pečlivě porovnáme z hlediska ergonomie a praktičnosti použití, kvality konstrukce a odolnosti, hrubého výkonu ve třech hlavních oblastech rychlosti procesoru a paměti, grafických čipů a pevných disků. A samozřejmě se zaměříme na mobilitu těchto relativně malých a lehkých notebooků.
Elitní trio - tým snů: dva Američani, jeden Euroasijec
Nejmenším notebookem v našem srovnání je ultralehký model Hewlett Packard, notebook Compaq nc4010. S úhlopříčkou 12,1 palce a bez interní mechaniky je v našem srovnání opravdovým trpaslíkem. Tento notebook demonstruje, kde je rozumná hranice použitelnosti notebooků - za kterou už je možná lepší si vybrat z nabídky PDA či chytrých telefonů. S procesorem Pentium M na 1,6 GHz a s brilantním displejem XGA se neměl za co stydět, dokonce i přepisovací DVD mechaniku nám předvedl - i když v elegantním stolním doku.
Zástupcem (snad zlaté) střední cesty byl v tomto srovnání notebook z pomezí Asie a Evropy: Fujitsu Siemens nasadilo svou současnou vlajkovou loď v segmentu "zodpovědné mobility". Snad jen jediné nás zamrzelo, že jsme nemohli nový model Lifebook S7010 vyzkoušet s novou verzí procesoru Pentium M "Dothan". Nicméně v nejvyšší verzi s jádrem Banias se Pentium M na 1,7 GHz též nemělo zač stydět. S plnohodnotným 14palcovým displejem a s modulární mechanikou dle vlastního výběru to je jeden z nejtenčích notebooků s takovým vybavením.
A na závěr mobilní těžkotonážník - těžký je snad jen ráží vybavení, svou hmotností splnil požadavky bez výhrad. ThinkPad T42p je to nejmodernější v ultratenkém balení, co může IBM nabídnout. Pracovní stanice s neuvěřitelným rozlišením 15palcového displeje 1600x1200 bodů, s profesionální grafickou kartou Mobility Radeon FireGL T2 a 1 GB operační paměti je podobně jako předchozí kousky tento notebook ukázkou, co vše lze směstnat do velikosti složky papírů.
Dosti představování, nechť promluví zbraně. V dnešním díle dokončíme kontrolu konstrukce schránek a celkového zpracování obalu notebooků, které musí (za tu cenu) přestát takřka vše. Zhodnotíme kvalitu komponent a šíři vybavení, se kterým chtějí tyto notebooky konkurovat stolním PC i větším notebooků. Vyzkoušíme robustnost a použitelnost dodávaného softwaru.
V zítřejším díle pak přejdeme od tvrdých fakt k měkčím parametrům, jako je ergonomie použití, kvalita klávesnice, příjemné ovládání ukazovacích zařízení. Zkoumavému pohledu podrobíme i vlastnosti LCD displejů a v neposlední řadě zhodnotíme mobilitu těchto stroječků. Přece jen kvůli možnosti mobilního nezávislého provozu si notebooky kupujeme. A jak doba výdrže, tak i přenositelnost jsou u těchto notebooků velmi podstatné.
Na závěr trilogie pak postavíme tyto tři notebooky proti sobě ve výkonových testech, kde bude mít každý z nich možnost předvést své silné stránky - a žel i nemálo slabých. Výkon nejpodstatnějších komponent pak bude rozhodovat o našem finálním vyhodnocení a doporučení těchto unikátních notebooků.
Konstrukce a odolnost - hořčíkotitanové IBM vede
I přes největší displej si IBM vedlo naprosto nejlépe v odolnosti displeje vůči tahu a prohnutí. Ne nadarmo IBM už léta nemění design svých notebooků - zvýšené okraje, jakkoliv málo estetické, mají svůj smysl v ochraně vnitřního prostoru a své zřejmě přináší i k rigiditě a pevnosti celého víka. Malý Compaq měl víko možná o malinko tužší než Lifebook, vzhledem k jeho velikosti však není divu, vyztužuje podstatně menší plochu. Jak Lifebook, tak Compaq spoléhají pouze na jednu úchytku víka, což není právě nejlepší - více úchytných bodů znamená větší stabilitu. Opět zde boduje IBM, které jednou posuvnou pojistkou povoluje dvě úchytky. Všechny notebooky jsou uchyceny dvěma klouby, IBM již tradičně masivními kovovými úchyty - zato však působí jeho plochý kabel k displeji poměrně málo chráněným dojmem.
Rigiditou základny je na tom nejlépe Fujitsu Siemens, v těsném závěsu s IBM. HP nás přesvědčilo o něco méně - při větším úhlopříčném tlaku se lehce vychýlí akumulátor a dno působí plastovějším dojmem než u konkurentů. V ochraně vnitřního prostoru vede jednoznačně IBM, na druhém místě s lehce zvýšenými okraji víka Hewlett Packard a s naprosto minimální ochranou proti průniku menších předmětů v zavřeném stavu obsadil poslední místo Lifebook.
Vybavení a komponenty - rytíři s vyrovnanou zbrojí
Překvapivě, pokud odhlédneme od jediného opravdu výrazného rozdílu optické mechaniky v těle notebooku či v dokovací stanici, tyto stroje trumfují většinu stolních PC bez nejmenších problémů. Univerzalita je jejich druhé jméno.
Ač všechny notebooky spoléhají na Pentium M, už zde začíná diverzifikace - HP zvolilo takt 1,6 GHz, Lifebook nabízí až donedávna nejvýkonnější 1,7GHz verzi a IBM si pospíšilo s integrací procesoru Pentium M s jádrem "Dothan" a taktem 1,8 GHz. U procesoru to však jen začíná, v čipových sadách už HP spoléhá na firmu ATI a její nejnovější produkt IGP350M. Lifebook se pochlubí sadou Intelu i855GME s podporou rychlejších pamětí DDR333 a IBM si volí tentýž Intel, avšak bez integrované grafiky.
Začněme tím nejmodernějším - všechny tři notebooky spoléhají v plné míře na bezdrátové sítě v obojím provedení. Bluetooth je na straně softwaru u HP a Fujitsu Siemens podporováno kvalitním softwarem Widcomm, jeho novou verzi 1.4.3 build 4 nabízí s plnou podporou všech běžných profilů Fujitsu Siemens. HP zde má naopak verzi poměrně starší 1.4.2.18. IBM má integrováno Bluetooth firmou ActionTec - nám se více zamlouvá na tomto místě software Widcomm pro jeho univerzálnost a snadnou ovladatelnost.
U bezdrátové sítě WLAN se předvedlo IBM s třístandardovým adaptérem firmy Accton Technology, který má navíc zabudovanou podporu módu pro dobrou snášenlivost s Bluetooth. Fujitsu Siemens s čipem Intel PRO/Wireless 2200BG zde podrobně informuje o možnostech buď současného provozu nebo jen Bluetooth či jen samostatně WLAN - při současném použití obou technologií totiž mohou vznikat problémy s rušením. Hewlett Packard se spoléhá na osvědčené a často vyznamenávané čipy Atheros ve verzi W400.
Všechny tři notebooky pak samozřejmě nabízejí infračervené rozhraní. Jak testy v domácí bezdrátové síti WLAN 54g, tak GPRS spojení v režii T-Mobile a Sony Ericsson T630 přes Bluetooth a infra proběhly k plné spokojenosti u všech tří notebooků. IBM zde nabízí poněkud propracovanější ovládací utilitu pro nadefinování parametrů spojení, ale své speciální utility pro WLAN má každý z výrobců - čistě na Windows a jejich minimalistickou podporu se nespoléhá ani jeden.
Všechny tři notebooky mají faxmodemy s podporou V.90/92. V případě druhého, rychlejšího standardu V.92 se však luxus rychlejšího navázání spojení omezuje jen na pár tak vybavených poskytovatelů Internetu. Na druhém konci výkonového spektra září gigabitové adaptéry, u HP a Fujitsu Siemens shodně NetXtreme firmy Broadcom.
Žel, u starších rozhraní je tu jedna smutná zpráva pro všechny. Sériové rozhraní je mrtvé. Ani jeden z těchto notebooků už jeho podporu nenabízí. IBM jako jediné zůstává věrné alespoň standardu paralelního rozhraní. HP si v našem testu vypomáhalo prostřednictvím dokovací stanice, kterou mělo k dispozici - ale to by ostatní notebooky mohly též. Takže stará rozhraní přímo v noteboocích jsou dnes již víceméně minulostí.
Kéž by je tedy alespoň nahradila nová rozhraní USB v dostatečném počtu, to se však nestalo. HP nabízí stejně jako IBM pouze dvě USB rozhraní. U HP jsou vedle sebe, což je z mnoha důvodů (USB klíčenky, rozměrnější periferie) příjemnější uspořádání nežli standardní nad sebou u IBM. Fujitsu Siemens nabízí tři - dvě nad sebou na zádi a jedno na levém boku.
Lifebook z našeho pohledu zabodoval - a zklamal současně. Na straně audio vybavení disponuje jako jediný třemi audio konektory pro sluchátka, mikrofon a linkový vstup, ostatní dva soupeři nabízejí jen sluchátka a mikrofon. Zato však nemá S-video výstup na televizi, kterým se může pochlubit jak Compaq, tak ThinkPad. Při současné oblibě DVD filmů, i pro možnost prezentování na velké televizi či plasmové obrazovce je to jednoznačné mínus.
Hewlett Packard se může pochlubit integrovanou čtečkou SD a MMC karet, na druhé straně však má k dispozici jenom jeden volný slot PCMCIA, zatímco oba konkurenti zde nabízejí sloty dva. Poměrně nepochopitelná je ignorace rozhraní FireWire u ThinkPadu a Compaqu, Lifebook toto klíčové rozhraní nabízí. Videokameru tak k IBM ani HP nepřipojíte.
V dnešním díle jsme shodnotili kvality konstrukce a vybavení notebooků, v zítřejším pokračování se podíváme notebookům trochu blíže na zoubek. Zhodnotíme jejich schopnosti obstát v běžném pracovním dni, když mají nahradit stolní PC bez ztráty komfortu: "Ergonomie použití na prvním místě - nikdo není jasný vítěz" (link - nové okno).
