Intel chce odstranit měniče napětí
Intel předvedl funkční vzorek technologie, která se snaží zlikvidovat zůstatky starší klasické elektroniky v okolí procesoru. Se stále rychlejšími spínacími časy procesorů a jejich průběžnými změnami napájecího napětí se ukazují hranice současného přístupu, kdy by procesor mohl podstatně efektivněji měnit svou spotřebu, ale nemůže, protože archaické prvky mu nedovolí reagovat rychleji.
Na výstavě IDF 2005 vedoucí Corporate Technology Group, Justin Rattner demonstroval vzorek polovodičového regulátoru, který byl přímo integrován na čipovém modulu. Ve své přednášce pak potvrdil, že současné měniče napětí jsou pro dnešní požadavky na změny v napájení doslova příliš pomalé - prostě nestíhají spínat a měnit úrovně napětí dostatečně rychle.
Právě s novými procesory Yonah a Merom pro mobilní počítače chce Intel zavést nové úsporné režimy, které mají vypínat celé oblasti procesoru včetně vyrovnávací paměti. Procesor tak má být schopen pracovat ještě úsporněji nežli doposavaď. Ale je tu jedna omezující podmínka. Protože vypnuté části procesoru musí být schopné probudit se během několika málo taktů, je procesor i přes jejich vypnutí zásobován větším napětím než je nutné - protože měnič napětí by nebyl schopen zareagovat dostatečně rychle na změnu požadavku na dodávku energie. Tím dochází ke zbytečným ztrátám - či spíše zbytečnému vydávání energie - než by vlastně bylo potřeba.
Testovací vzotek byl předveden s regulátorem na bázi CMOS technologie, který běžel s rychlostí 100 MHz. Tento čipový měnič byl integrován přímo na modulu procesrou Pentium M 738. Na substrátové destičce s délkou hrany pouhých 35 milimetrů byl integrován procesor i čipová sada i855GM - tedy její severní můstek. Tyto moduly začal Intel produkovat již s nástupem procesoru Pentium 4-M, vždy však s externími regulátory napětí.
Tento přepínač CMOS běžel na živém kousku a byl schopen dosáhnout efektivnosti cca 85 procent. Podle vytížení systému byl schopen přepínač ušetřit mezi 15 až 30 procenty spotřeby čipového modulu - to sice nezahrnuje ostatní části notebooku, které se též spoléhají na vlastní přepínače napětí, ale i přesto - při jinak identickém systému by tato jedna komponenta měla zajistit cca 40 minut provozu navíc.
Tento vzorek se však nacházel ve velmi předběžném vývojovém stádiu - jak Rattner uvedl, v Intelu se uvažuje o uvedení v horizontu několika let. Testovací systém používal čip CMOS na frekvenci 100 MHz, což znamenalo, že celé řešení běželo s rychlostí 200 až 300 MHz. Pentium M 738 je však schopno běžet na taktu až 1,4 GHz.
