„Modrý“ úplněk už máme úspěšně za sebou, i tak na polovinu srpna připadá poměrně zajímavý astronomický jev. Země bude prolétat rojem Perseid, a na obloze tak bude živo. Do atmosféry budou každou hodinu vstupovat desítky objektů za hodinu, opravdu jasná bude tak jedna, dvě „padající hvězdy“ za hodinu.
Meteorický roj Perseid vyfotografovaný 2. 8. 2013
Úplné maximum připadá sice až na dopoledne 13. srpna, ale to samozřejmě nic zajímavého neuvidíte. Nejlepší pozorovací podmínky tedy budou v noci z 12. na 13. srpna, ideálně někdy v brzkých čtvrtečních hodinách. Měly by být lepší než v minulém roce, kdy byly Perseidy špatně viditelné, protože v jejich maximu byl Měsíc zrovna v úplňku, navíc velmi jasném (tak nevhodné světelné podmínky na obloze zřejmě budou zase až někdy za čtyři století). Letos bude v nejvhodnějším okamžiku pro pozorování naopak naše oběžnice těsně před novoluním a její světlo tedy slabé.
Meteorický roj Perseid v roce 2012
Když budete mít velké štěstí, můžete vidět i opravdu velmi jasné objekty. Tým českých astronomů z Ondřejova vedený Pavlem Spurným před třemi lety zaznamenal při průletu Perseidami pád bolidu (dostal označení EN120812), který byl jasnější než Venuše a jeho stopa byla pozorovatelná téměř čtvrt hodiny.
Zapomenuté slzy
Perseidy dostaly své jméno podle místa v souhvězdí, z něhož meteory vlivem perspektivy zdánlivě vylétají (z horní severozápadní poloviny souhvězdí Persea) a první zmínky pocházejí z poloviny třetího století našeho letopočtu v souvislosti s umučením svatého Vavřince, jak jsme připomněli ve starším článku. Vavřinec byl jedním z církevních hodnostářů strážících majetek církve za dob Římské říše. Při pronásledování Křesťanů prý neuposlechl příkaz krutého římského císaře Valeriána odevzdat církevní majetek vládci a raději jej rozdal chudým. Několik dní po jeho popravě 10. srpna 258 údajně začaly z nebe padat třpytivé slzy a od této události jsou Perseidy lidově známé jako „slzy svatého Vavřince“.
Perseidy tvoří částice uvolněné ze Swift-Tuttleovy komety. Tato kometa obíhá kolem Slunce po velmi protáhlé dráze jednou za 130 let. Na snímku zářící nebe nad ruinami staré pevnosti Fort Churchill v Nevadě.
Pevné částice, jejichž nádherný pohřeb pozorujeme, roztrousila podél své dráhy kometa Swift-Tuttle, pozorovaná poprvé dvěma americkými astronomy. Byli jimi v červenci 1862 nezávisle na sobě Lewis Swift a Horace Parnell Tuttle. Teprve před několika lety se zjistilo (mimochodem přičiněním mladého amerického astronoma amatéra G. Kronka), že tato kometa byla pozorována už roku 69 př.n.l. a 188 n.l. ve staré Číně. Několik let po objevu komety Swift-Tuttle 1866 italský astronom Giovanni Schiaparelli nezvratně prokázal přímou souvislost meteorů s kometami a určil, že původcem je materiál ze Swift-Tuttle.
Ideální pro pozorování jsou místa mimo velká města, kde tmu neruší veřejné osvětlení. Na snímku meteorický roj nad Negevskou pouští.
Kometa, která má Perseidy na svědomí, obíhá kolem Slunce po eliptické dráze jednou za zhruba 133,3 roku. Naposledy se ke Slunci vrátila v prosinci 1992 a příště nás navštíví v létě roku 2126. Prognózy pozorovatelnosti jsou velmi příznivé a na obloze by měla být vidět srovnatelně s kometou Hale-Bopp. Kometa má mimořádně velké jádro (o průměru 20 až 25 kilometrů) a i příští generace se mají na co těšit. Nejméně do roku 4479, kdy se k Zemi přiblíží na pouhých několik milionů kilometrů a nyní ještě nelze vyloučit ani přímou srážku s námi. Taková událost by zcela jistě představovala soumrak lidstva.
Podél dráhy komety se za dobu její existence rozptýlil oblak prachu a zrnek pevného, avšak porézního křehkého materiálu, kterým naše planeta každoročně prochází od druhé poloviny července (17. 7.) do třetí dekády srpna (24. 8.). Letos můžete ještě kolem 6. listopadu pozorovat roj Leonid a kolem 4. prosince Geminid.
Takhle padaly hvězdy v srpnu 2013 za Prahou:
12. srpna 2013 |
