V roce 2011 a pak o šest let později byly zaznamenány meteory, u nichž astronomové detekovali, že jejich původcem je rozpadající se kometa Schwassmann-Wachmann 3 (SW3). Pokaždé tento meteorický roj nestál za řeč, neboť zemskou atmosférou proletělo jen několik meteorů. Letos by to však mělo být jiné.
Roj, který dostal oficiální označení tau Herculidy, by měl předvést mnohem více, tedy pokud dáme na optimističtější předpovědi. „Pro návrat 2022 se totiž počítá s tím, že Země by se mohla srazit s vlečkou částic uvolněnou při rozpadu (komety, pozn. red.) v roce 1995,“ myslí si Martin Gembec z portálu Astro.cz. „Nikdo nedokáže přesně spočítat, zda se tak opravdu stane, a především kolik meteorů za hodinu spatříme, ale největší naději mají lidé v Americe, a tak je třeba počkat, jak to dopadne, nebo to prostě v noci na úterý zkusit i od nás,“ radí Gembec.
Zatímco od nás z Evropy to tedy bude o velkém štěstí, ve Spojených státech se na událost již těší. „Nový velkolepý meteorický roj Tau Herculids může rozzářit oblohu nad Severní Amerikou,“ píše například portál Science Tech Daily.
„Bude to všechno, nebo nic. Pokud se úlomky SW3 při oddělování od komety pohybovaly rychlostí větší než 355 km/h, mohli bychom být svědky pěkného meteorického deště. Pokud měly úlomky při vyvržení nižší rychlost, pak se na Zemi nedostane nic a žádné meteory z této komety k vidění nebudou,“ uvedl Bill Cooke na blogu NASA věnovaném meteorům.
I při této rychlosti vyvržení bychom ve výsledku měli vidět jedny z nejpomalejších meteorů.
„Zatímco nejrychlejší jsou zřejmě Leonidy, které se střetávají se zemskou atmosférou rychlostí 72 km/s, což je prakticky nejvyšší teoreticky možná rychlost, tak meteory komety 73P/SW 3 se se Zemí srážejí rychlostí 12,5 km/s, což je dáno tím, že letí téměř stejným směrem, jakým se pohybuje i Země na oběžné dráze kolem Slunce,“ vysvětluje Martin Gembec. To, že budou meteory pomalé, znamená, že budou svítit jen slabě.
Vše tedy bude záviset na tom, zda v noci z 30. května na časné ráno 31. května bude Země procházet stopami trosek rozbité komety SW3. Pozorování dalekohledu Spitzer publikovaná v roce 2009 naznačují, že přinejmenším některé úlomky se pohybují dostatečně rychle. To je jeden z důvodů, proč jsou astronomové nadšeni.
Podle Gembece se může stát, že místo radiantu v Herkulovi bude většina meteorů zdánlivě směřovat od hvězdy Arkturus v souhvězdí Pastýře, které je mezi souhvězdími Herkula a Panny. Souhvězdí Pastýře se nachází nad jižním obzorem.
Kometa 73P/Schwassmann-Wachmann 3
Jak jsme psali již dříve, periodickou kometu, která dostala označení 73P, objevili němečtí astronomové Arnold Schwassmann a Arno Arthur Wachmann 2. května 1930 na observatoři Hamburk Bergedorf.
Novou vlasatici nalezli na fotografických deskách exponovaných v rámci projektu sledování planetek. Během tohoto návratu kometa proletěla pouhých 9,24 milionu kilometrů od Země a dosáhla maximální jasnosti srovnatelné se slabými hvězdami viditelnými pouhým okem. V tom roce byl také pozorován meteorický roj s radiantem (odtud meteory „vylétají“) v souhvězdí Herkula.
Astronomové zjistili, že kometa oběhne kolem Slunce asi za 5,4 roku. Nepříznivé podmínky pro předpověď dalších návratů a dvě těsná setkání s planetou Jupiter vedly k tomu, že vlasatice byla na dlouhých 49 let ztracena.
Osudný byl pro ni rok 1995, kdy nejspíše došlo k jejímu rozpadu na několik fragmentů, z nichž byly doposud detekovány ty s označením A, B, C, D a E, přičemž C je patrně největší.
V roce 2006 mohli čeští příznivci astronomie na noční obloze pozorovat úlomky komety, které proletěly 12 milionů kilometrů od Země. Letos se dostane nejblíže našemu Slunci v srpnu.
