Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Radary odhalily skrytou migraci nad našimi hlavami

aktualizováno 
Na pravidelné cesty ze lepším počasím se na jih nevydávají pouze ptáci a turisté, ale také celá řada hmyzích druhů. Studie provedená na nebi nad jižní Anglií zjistila, že nad našimi hlavami pravidelně putují ohromná hejna těchto malých tvorů. A velká část zřejmě kupodivu nějakým způsobem tuší, kam se vydává.

Slunéčko sedmitečné na startu | foto: pixabay.com CC-BY-NDCreative Commons

Výzkumný ústav Rothamsted v anglickém Hertfordshiru je v ekologickém a zemědělském výzkumu něco jako Oxford či Cambridge mezi univerzitami. Dnes už se najdou instituce větší a lépe zabezpečené, ale málokteré kombinují úctyhodnou starobylost se špičkovým výzkumem.

Rothamsted je například sídlem tzv. Park Grass Experiment, který nepřetržitě už 150 let poskytuje velmi cenné údaje o tom, co se děje na loukách a zemědělské půdě. Podstatně kratší dobu, od 90. let minulého století, je v areálu také jeden nezvyklý radar. Sleduje provoz na obloze, ovšem pouze „strojů“, které běžným okem skutečně nemáte šanci vidět - hmyz pohybující se ve výškách zhruba od 150 do 1 200 metrů.

Není to příliš běžné zařízení. Radary se zatím na studium hmyzu příliš nepoužívaly, s výjimkou sledování pohybů několika druhů hmyzu významných z hospodářského hlediska - tedy škůdců typu sarančat. V Rothamstedu se ale podařilo získat dlouhodobé údaje o celé řada jiných druhů. Práci s jejich analýzou si dal tým sedmi vědců, mezi nimiž nejvíce práce odvedl zřejmě Číňan Kao Chu (angl. transkripcí Gao Hu). Soudíme tak alespoň podle toho, že je prvním autorem práce shrnující závěry analýzy dat, která vyšla v slavném vědeckém časopise Science (dostupná pro předplatitele odsud).

Kobylky proti minám

Americké námořnictvo zaplatí nezvyklý projekt.

Saranče s implantátem na sledování mozkové aktivity

Saranče s implantátem na sledování mozkové aktivity

Je založena na záznamech z let 2000 až 2009, a podle jejích výsledků nad sledovanou oblastí jižní Anglie o rozloze cca 70 tisíc km² prolétne ročně ve výškách nad 150 metrů zhruba 2 až 5 bilionů hmyzích jedinců. Celková hmotnost těchto migrujících hejn se pohybuje někde mezi dvěma až čtyřmi tisíci tun biomasy. Zhruba dvě třetiny z nich putují během dne a nejpočetnější skupinou jsou malé druhy, jejichž zástupci mají hmotnost pod 10 miligramů. A přestože právě ti tvořili 99 procent celkového počtu putujícího hmyzu, v celkovém součtu hmotností představují zhruba 80 procent migrující masy. (Škoda, že nemáme pro srovnání podobné údaje z tropických oblastí, kde bychom podle ošidného „selského rozumu“ očekávali ještě vyšší čísla.)

Jak už také ukázaly i jiné výzkumy, hmyz se nenechával pasivně unášet větrem. V dané oblasti během prakticky celého roku převládal severozápadní vítr, ale směr putování migrujícího hmyzu byl odlišný. Během jara na sever, během léta chaotický (tj. víceméně do všech možných směrů) a podzim směrem na jih, přičemž v obou směrech putovalo zhruba stejné množství hmyzu.

Tyto přístroje nezachytí všechny druhy hmyzu, ty nejmenší s hmotností zhruba pod deset miligramů mu unikly. Ve studii jsou odhady jejich migrace založeny na odchytu do sítí zavěšených pod balóny, a pak extrapolovány na zbytek sledované oblasti. To samozřejmě není ideální přístup a takto získané údaje budou s největší pravděpodobností méně přesná než data z radaru.

Pro své cesty si malí poutníci volili celkem logicky obvykle dny s dobrým počasím a vyhovujícím větrem. V některých případech není příliš jasné, jak to vlastně dělali: směr větru ve větších výškách se dá během dne velmi spolehlivě poznat ze směru větru u povrchu, takže hmyz nepotřebuje meteorologické balóny. Během noci ale tato statistická souvislost neplatí, tak není příliš jasné, jak si dokáží druhy putující v noci zvolit vhodný okamžik na cestu (či zda to vůbec dělají, nebo se třeba v případě špatného počasí prostě rychle vrátí na zem).

Že hmyz cílevědomě putuje, už je poměrně dobře známo, ovšem jasné důkazy se týkaly pouze několika druhů, především motýlů. Tato studie ale ukázala, že toto chování je poměrně hojně rozšířené. A také, že existují druhy, které něco takového nezvládnou - například ve vzduchu velmi hojné mšice putovaly výhradně po směru převládajícího větru. Velké druhy naopak mají dostatek sil na to, aby dosahovaly na svých cestách průměrných rychlostí kolem 50 kilometrů za hodinu, takže jejich přesun se dá v tomto měřítku srovnat s ptačí migrací.

Autor:



Nejčtenější

Okamura má na fotce z posilovny přifouknuté svaly. Jak poznat fotomontáž

Ukázka nepovedené fotomontáže z posilovny. Mřížka v pozadí ukazuje, k jakému...

Předseda SPD se na svém oficiálním profilu na Facebooku pochlubil fotkami z posilovny. Komentátoři si všimli, že fotka...

Hlavního strážce před rakovinou známe už 40 let. Ale neumíme ho využít

Bílkovina p53 se váže na snímku k DNA (oranžová šroubovice nahoře), aby...

Gen, který hraje nejdůležitější roli v boji proti rakovině, známe už desetiletí, ale v moderní cílené léčbě se...



V kanceláři i v obchodě. Ultrazvuk nám píská do uší, následky jen tušíme

Poslech vysokofrekvenčního pískání může být mnohým lidem nepříjemné.

Mnozí z nás, aniž by to věděli, jsou denně i několik hodin vystaveni pískotu na hranici slyšitelnosti lidského ucha. V...

Dvakrát přežil ohnivé peklo a vrátil se do boje. Chybu udělal po válce

František Truhlář před válkou

Letec RAF František Truhlář přežil dvě těžké havárie při návratech z bojových letů. Při obou utrpěl těžké popáleniny,...

Kvůli ruskému metru mohla padnout stanice v Nuselském mostu, řekl architekt

Architekt Nuselského mostu Stanislav Hubička (vlevo) a Antonín Semecký, který...

Stanislav Hubička, architekt Nuselského mostu a Antonín Semecký, který se o most stará téměř doslova celý život, byli...

Další z rubriky

VÝZKUM: Kdo zemře a kdo bude žít? Pomozte naprogramovat samořídící auto

Chodci na silnici (ilustrační foto)

Auta bez řidiče budou muset nejen rozpoznávat dopravní situace nebo znát předpisy, ale v krajních případech také...

Hlavního strážce před rakovinou známe už 40 let. Ale neumíme ho využít

Bílkovina p53 se váže na snímku k DNA (oranžová šroubovice nahoře), aby...

Gen, který hraje nejdůležitější roli v boji proti rakovině, známe už desetiletí, ale v moderní cílené léčbě se...

Nejslavnější tyranosauří teenager je „půvabná Janička“

Jane je zatím tou nejlepší ukázkou vzezření mladých tyranosaurů. Tento téměř...

V létě roku 2001 objevili výzkumníci doposud nejkompletnější fosilní exemplář dospívající jedince druhu Tyrannosaurus...



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.