Miniaturní „metro“ , kterým obyčejní lidé nikdy nejezdí. Pražské podzemí a jeho nej

  • 38
Nastupujeme do výtahu. Tlačítka označená -2, -3, -4. Jedeme do podzemí, do největší a nejmodernější kolektorové městské sítě na světě. Mezi inženýrskými sítěmi zde jezdí miniaturní vlak. Přímo v centru metropole má trať přes tři kilometry kolejí.

"Pasáž Myslbek, přestup na osobní automobil," tak by klidně mohlo znít hlášení v malém podzemním vláčku, který však ve skutečnosti slouží pouze k dopravě dělníků, pracovníků firmy Kolektory Praha a materiálu.

Vystoupit z tohoto "metra" se dá na mnoha nečekaných místech. V garážích nákupního centra Myslbek, v Celetné ulici v historickém domě nedaleko Týnského chrámu, na Václavském náměstí ve Vodičkově ulici, na Ovocném trhu.

Někde vedou na povrch jen schůdky či žebřík, někde se svezete výtahem, který ústí přímo na chodník. Podobným výtahem sjíždí do pražského "pekla" pod Václavákem i malý Pavlík v Aškenazyho hře Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka.

Do podzemí se však lze dostat i pohodlněji. Stačí zajet na Senovážné náměstí a vstoupit do budovy firmy Kolektory Praha, a. s. Ta celou síť více než 60 kilometrů hloubených a přes 15 km ražených tunelů s inženýrskými sítěmi - takzvaných kolektorů - provozuje. Spolu s technickými chodbami má na starosti téměř 90 km podzemních prostor.

Vstup do kolektoru Centrum 1
Vstup do kolektoru Centrum 1. Ta zelená trubka je vodovod.

Pražské kolektory: vody, plyn i potrubní pošta

Kolektory pojmou prakticky všechny druhy inženýrských sítí, které se ve městech vyskytují. Vedle sebe tak může vést voda, elektřina, plyn, datové sítě nebo třeba potrubní pošta. A všechny jsou zabezpečené a hlídané naráz a v případě poruchy snadno přístupné k opravě.

Česká norma umožňuje do kolektorů instalovat vodovodní potrubí všech tlakových pásem, tedy horkovodní s teplotami 101-150 °C a tlakem do 2,5 MPa, stejně tak i parovodní s teplotami až do 260 °C a tlakem 2 MPa. Ve stejném tunelu může vést i potrubí se zemním plynem a svítiplynem do přetlaku 0,4 MPa.

U kabelových rozvodů je počítáno jak se silnoproudem do 110 kV pro napájení městských čtvrtí, tak i se slaboproudem pro připojení jednotlivých domů či ulic. Silnoproudá vedení se plazí na opačné straně chodby než slaboproudá. Nemůže tak dojít k nebezpečným indukčním přenosům a tím k řádovému zvýšení napětí, které by vás v zásuvce asi nemile překvapilo.

Výtah začíná v druhém podzemním patře Výtah nabízí jízdu z patra -2 do -4 Výtah končí jízdu v 4 patra pod zemí
Výtah začíná v druhém podzemním patře a končí jízdu o dvě patra níž

Ve slaboproudé části naleznete i rozvody kabelové televize, internetu, datových propojení bank, vysokých škol či dalších náročných subjektů a samozřejmě místní i dálkovou sdělovací síť.

Povolena je také potrubní pošta, splašková i dešťová kanalizace a odvoz balastních vod. V centru Prahy tak například funguje podtlaková kanalizace pro odvádění balastních vod. Podtlaková stanicce je cca 12 m pod Jindřišskou věží. Na klasickou gravitační není dostatečný spád.

Poněkud kuriózně zní "pneumatická doprava domovního odpadu" či potrubí stlačeného vzduchu. I to je však možné do kolektorů instalovat.

V Praze z těchto možností zatím nebyla využita doprava domovního odpadu a splašková a dešťová kanalizace.

Podzemní nádraží kolektoru Centrum 1
Malé podzemní nádraží

Dolů na vlak

Cestou k již zmíněnému výtahu musíme projít po úzkém točitém schodišti a klenutou chodbou. Stojíme před kovovými dveřmi a čekáme, až obsluha výtah přivolá a odveze nás o dvě patra níže.

Cesta k výtahu ke kolektorům vede úzkým tunelem
Cesta k výtahu

Výtah zastavuje. A my vcházíme do kolektoru Centrum 1, zhruba třicet metrů pod zemí. Vstupujeme do haly, která připomíná menší podzemní hangár. Je to vlastně nádraží. Zde začíná systém úzkorozchodné železničky.

Žlutý vláček, který se běžně používá v dolech, je zapřažen za malou elektrickou lokomotivu. Ač to tak na první pohled nevypadá, do kupé miniaturního vagonku pro cestující se skutečně vejdou až čtyři osoby. Pokud se tedy zrovna nejedná o Musilovou-Webrovou ...

Podzemní nádraží je plné důlních vláčků Podzemní nádraží je plné důlních vláčků
Důlní vláčky pro pražské kolektory

V prostoru nádraží je zaparkována řada dalších vagonků s různými funkcemi: vagonky s velkými bubny pro převoz kabelů, s malým jeřábem, s plošinou pro přístup k výše umístěným kabelům a vedení atd.

Co musíte vědět o pražském podzemí

Šířka kolektorů se pohybuje od 1,9 m do 4,5 m a výška od 2,4 m do 4,8 m.

V některých úsecích jsou kolektory široké jako tunel metra.

Maximální hloubka, ve které je kolektor uložen, je 45 m, v průměru jsou kolektory uloženy v hloubce 20 m.

Celková délka kolektorové sítě pod Prahou činí téměř 90 km, v samotném centru města vede 17 km kolektorů.

V celém komplexu je vedeno 2 400 km kabelů a potrubí.

Průměrná teplota v kolektorech je 12 až 14 °C.

Počet čidel zajišťujících monitoring kolektorů je 45 tisíc.


Malá historie kolektorů

První kolektory byly budovány v Evropě od roku 1863, kdy s tímto způsobem ukládání inženýrských sítí pod zem začal Londýn. V roce 1920 se přidal Curych a v letech 1928-29 pak přibyl Berlín.

Všeobecně uznávaný začátek práce na kolektorech v Praze je rok 1968. Tehdy byl v oddělení mostů ve státní organizaci Technická správa komunikací zřízen referát pro výstavbu a provoz kolektorů. Vůbec první kolektor na území Prahy byl zprovozněn v roce 1969 a byl dlouhý necelých 130 metrů. Nebyl to ještě klasický kolektor, jak jej známe dnes, ale šlo o řešení, které umožňovalo vést slaboproudé a silnoproudé kabely mostní konstrukcí.

První opravdové kolektory byly budovány na území Severního Města - Ďáblic. Jejich délka je více než 5,5 kilometru. Tehdy ještě byly kolektory budovány hloubením. Do výkopu pak byly uloženy prefabrikované díly s profily od 210 do 240 cm. Zprovoznění se dočkaly v roce 1971. Také v dalších letech byly tunely pro sdružené vedení inženýrských sítí budovány především při stavbě sídlišť. Samotná bytová výstavba přitom navazovala až na výstavbu kolektorů, což umožnilo prostřednictvím tzv. technických chodeb přímo využít suterény těchto domů pro přímé napojení.

Dnes se kolektorová síť spíše razí, podobně jako u tunelů metra. To je dáno především tím, že jejich výstavba nyní probíhá v pražském centru. První takový vznikl v roce 1977 na Václavském náměstí. Napojení na kolektory zde přitom probíhá tzv. šikmými průvrty.

Nyní probíhá například výstavba trasy B a C kolektoru Václavské náměstí a připravuje se výstavba kolektoru v Revoluční a dalších centrálních místech Prahy. Počítá se také s propojením centra a Smíchova, kde má vzniknout první kolektor vedoucí pod Vltavou. Doposud jsou k němu využívány mosty.

Kolektor Centrum 1 je 4,4 km dlouhý a je v něm 3 163 metrů kolejí. Začíná na druhé straně depa, hned za výtahem. Po obou stranách chodby jsou kovové trny, na kterých jsou umístěna jednotlivá vedení.

"Vlevo může být umístěno slaboproudé vedení, vpravo pak silnoproudé. Spodní část je určena pro vedení vody, nahoře může být umístěno plynové vedení," říká náš průvodce a dodává. "Zeleně označené potrubí je voda, modré vzduch, žluté plyn a červené teplovod."

Kolektory Centrum 1
Kolektory Centrum 1

Nasedáme do malého důlního vláčku, kam se vejde asi osm osob.

Do důlního vláčku v kolektorech se vejde asi osm cestujících

Zavírají se nad námi bezpečnostní mříže a "strojvůdce" usedá za řídicí páky.

Elektrická důlní mašinka v kolektorech nabízí pro řidiče jen minimum prostoru

Má opravdu omezený prostor, a nasedat tak musí pozadu. Vyrážíme a míříme pod budovou České národní banky k Myslbeku, kde je výstup přímo do garáží zdejšího centra. Cestou míjíme odbočku na náměstí I. P. Pavlova.

Cesta důlním vláčkem v kolektoru Centrum 1
Cesta důlním vláčkem

Pod pasáží Myslbek zvuk vody naznačuje, že je pod kolektorem jedna z vodních jímek, do které přitéká voda, které je v podzemí vždycky dost. Ta je pak odváděna do Vltavy.

Druhy kolektorů

Kolektory se dělí podle kapacity a územního významu.

Kolektory druhé kategorie jsou ty s oblastním a celoměstským významem a nemají přímou vazbu na povrchovou zástavbu. Jsou zpravidla mezi 25 až 35 metry pod povrchem. To jim umožňuje přímo spojit jednotlivé body bez nutnosti vyhýbat se jiným sítím, které jsou většinou položeny výše. Patří sem tedy i námi navštívený kolektor Centrum 1.

Schema kolektorů 2. a 3. kategorie

Kolektor třetí kategorie je někdy nazýván distribučním nebo spotřebním kolektorem. Již z toho vyplývá, že slouží pro vedení zdrojů přímo k budovám a dalším povrchovým objektům. Jsou tedy zhruba 6-11 metrů pod povrchem.

Zpět na povrch

Cestou zpátky si všímáme, že zhruba každých sto metrů míjíme jakési krátké výklenky. Jak nám později vysvětluje jeden z pracovníků, právě zde je možné jednotlivé vedení napojovat a měnit tak třeba poškozenou část.

Výklenky pro napojení vedení v kolektorech
Výklenky pro napojení vedení v kolektorech

Pak jsme již znovu v malém důlním nádraží a míříme zpět na povrch.

Co je to kolektor

Oficiální definice říká, že jsou to průchozí podzemní liniové stavby, které slouží k ukládání a vedení inženýrských sítí trubních i kabelových. Pokud vás zajímá norma, která upravuje vedení sítí v kolektorech, pak tato má číslo ČSN 737505.

Kolektory se staví třemi způsoby výstavby. Tím prvním jsou ražené hloubkové kolektory, které vznikají ve velkých hloubkách pomocí plně mechanizovaných nebo nemechanizovaných štítů. Díky tomu mohou být vedeny po optimálních trasách. Zpravidla tak vznikají kolektory druhé kategorie.

Většina kolektorů třetí kategorie jsou mělce ražené kolektory s vazbou na uliční síť, ale nejsou přímo vázané na její půdorys.

A konečně posledním způsobem výstavby je hloubení z povrchu. Tyto kolektory jsou pak složené z prefabrikátů nebo jsou monolitické.

Speciální kategorií jsou pak tzv. kolektorové průchody, což jsou samostatné kolektory vedoucí pod důležitými komunikacemi, jako jsou dálnice, koleje či mosty.

Mezi hlavní přednosti tohoto způsobu sdruženého vedení inženýrských sítí patří minimalizace ztrát při přenosu médií především v potrubí, protože umožňuje rychle identifikovat závadu a opravit ji v průměru do 2-3 hodin. Zároveň lze jednoduše a rychle provádět preventivní prohlídky.

Především obyvatelé a návštěvníci města pak ocení, že není narušován povrch při výměně či umísťování nového vedení.

Ke kontrole stačí jeden člověk

Následně nás naši průvodci zavádějí na pracoviště centrálního dispečinku, kde za čtyřmi počítačovými monitory a jedním velkým displejem na stěně sedí dispečer.

Pracoviště dispečera kolektorů

Právě sem jsou přiváděny veškeré informace o aktuálním stavu kolektorů. Z přibližně 45 000 čidel se přes centrální jednotky kontroluje teplota, vlhkost, množství plynu, ale třeba i pohyb osob.

Funkčnost všech čidel si přitom centrální jednotky ověřují automaticky a v případě problémů okamžitě vyráží četa opravářů. Stejně tak tehdy, když se objeví nějaký jiný problém.

Kontrolní mapa dispečera pražských kolektorůDispečer může sledovat a regulovat i hladinu vodních nádrží v pražských kolektorech
Kontrolní panel dispečera pražských kolektorů ukáže celkový pohled, ale třeba i stav hladiny vody v jímkách

V případě, že dojde k odpojení centrálního dispečinku, mohou převzít jeho funkci tři další velíny. Vše je přitom chráněno záložními zdroji pro krátkodobé výpadky elektrické energie i agregáty pro její výrobu.

To už ale nastal konec naší návštěvy a my míříme ven z budovy a víme, že nám pod nohama proudí žíly celého města.