Jsou zprávy, které ani v redakci nebereme zprvu vážně. Jednou z nich byla událost z minulého víkendu. Mladý muž ve věku kolem 15 let se podle ní vplížil na plochu letiště v kalifornském San José, poté do podvozkové šachty Boeingu 767 aerolinek Hawaiian Airlines, aby ho zhruba o šest hodin později objevila na ploše letiště v Honolulu obsluha při údržbě stejného stroje (více v naší zprávě).
První reakcí byla nedůvěra a informaci jsme považovali za falešnou. Ale všechny zdroje se rychle ukázaly jako věrohodné a dokonce existují videozáznamy toho, jak chlapec do letadla "nastupuje". Podle všeho k události skutečně došlo.
Ale jak je to možné? Jak může lidský organismus vydržet několikahodinovou cestu v letadle pohybujícím se ve výškách přes 10 kilometrů – tedy v oblasti, kde je kyslíku zhruba třetina běžného množství a teploty padají k -60 °C? Měl se mladík vůbec kde schovat a neodporuje jeho přežití lékařským poznatkům?
Kde byl?
Poměrně jasná se zdá být odpověď na otázku, kde pasažér během letu byl. V podvozkové šachtě dotyčného typu, Boeingu 767, je vedle podvozkového kola skutečně malý prostor, kde se může člověk skrčit, aniž by ho mechanismus kola zranil. Kde přesně je, ukázal reportér televize CNN. (V ČR žádná "767ka" není, a tak nemohl to samé vyzkoušet i náš reportér, i kdyby chtěl.) Není to rozhodně místo pohodlné, ale pro člověka průměrné velikosti se zdá být dostatečné. Dokonce poskytuje i úchyty a oporu, aby se mladík udržel i během přistání.
Reportér CNN v podvozkové šachtě Boeingu 767, kde by mohl mladík údajně přečkat zasunutí podvozku bez úhony.
Ale chybí tu další důležité věci. Prostor podvozkové šachty není nijak tepelně izolován či zásobován kyslíkem. Tedy po jistou dobu po startu v něm jisté zdroje tepla jsou: černé pasažéry zahřívá nejspíše po nějakou dobu teplo z pneumatik, které se zahřejí při startu, a teplo z kapaliny v hydraulice podvozku. Obojí ale postupně - a poměrně rychle - vychladne.
Je možné přežití v tak extrémních podmínkách? Kupodivu ano. "Dvě největší nebezpečí, která člověku v této výšce hrozí - nedostatek kyslíku a nízká teplota - se dokážou částečně vyrušit, takže někdy to lze i po takto dlouhou dobu přežít," vysvětluje fyziolog Václav Hampl z II. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, specialista právě na zkoumání vlivu nedostatku kyslíku.
Klesající teplota a nastupující podchlazení vedou v důsledku i ke snížení aktivity mozkových buněk. Týká se to i těch neuronů, které regulují tělesnou teplotu, tedy udržují ji kolem 37 °C. "Organismus se začne chovat vlastně jako studenokrevný - nesnaží se udržet stálou tělesnou teplotu navzdory snižující se teplotě okolí," říká Hampl.
Útlum mozkové činnosti vede k bezvědomí, ale má i další následek: "vypnutím termostatu" uspoříme energii. Udržení tělesné teploty je velmi náročné, samozřejmě hlavně v chladném prostředí. Když se o to tělo přestane pokoušet, vystačí tedy s menším množstvím paliva – kyslíku. "Díky tomu lze teoreticky - a občas i prakticky - přežít takový nedostatek kyslíku, který by bez podchlazení znamenal jistou smrt během pár minut," vysvětluje Hampl.
Jak operovat pacienta bez krveOchlazení na 10°C a nahrazení veškeré krve v těle fyziologickým roztokem. To je radikální zákrok, který chtějí vyzkoušet lékaři v USA u vážně poraněných s malou nadějí na přežití. Více si o nezvyklé klinické zkoušce můžete přečíst v našem článku. |
Přežití ale rozhodně není při souběhu těchto podmínek automatické. Lékaři podchlazení někdy používají při složitých operacích třeba srdce. Dokonce se chystají klinické zkoušky se zchlazením těla na 10 °C. Ale v tomto případě takových extrémních ochlazení jde o rizikový zákrok pro pacienty, kteří jinak mají mizivou šanci na přežití (více v našem článku). Stejně jako při nehodách - třeba utonutí v ledové vodě - totiž reálně hrozí, že pacient se probere s poškozeným mozkem.
Přitom jsme nezmínili ještě jedno velké riziko: dekompresní (nebo kesonovou) nemoc, kterou znají jinak hlavně potápěči. Těm hrozí při vynořování. Když stoupají k hladině z větší hloubky příliš rychle, s poklesem tlaku se uvolňuje dusík rozpuštěný v krevní plazmě. A to ve formě plynu, který může tvořit bublinky. Ty poté ucpou cévy a mohou způsobit celou řadu poruch, včetně mozkové a plicní embolie.
1:3. Vsadili byste život?
Přežití v takových podmínkách chce notnou dávku štěstí. Úřad FAA zaznamenal od roku 1947 celkem 105 případů černých pasažérů v podvozku letadla (PDF, strany 38 - 39, sekce "Aeromedical Consideration of Stowaway Attempts"). Dvacet pět lidí přežilo, byť třeba s vážnými zdravotními problémy. K prvnímu pokusu došlo už v roce 1929. Poslední známý pokus před tímto šťastným případem byl v únoru 2014 a skončil smrtí.
"Celkově je pravděpodobnost smrti asi 80 %, a tato hodnota je dlouhodobě poměrně stabilní," uvádí FAA. Největší naděje mají podle statistik mladí lidé a děti. "Podle skromných dat, které máme k dispozici je tak pro lidi nad 35 cestování na černo v podvozku letadla prakticky jistý rozsudek smrti," shrnuje Václav Hampl.
Statistiky určitě nejsou přesné. Je například velmi pravděpodobné, že část černých pasažérů zemře, aniž se to někdo dozví. Stejně jako v případě kalifornského mladíka jsou lidé během letu v bezvědomí a - ať živí či mrtví - snadno mohou z podvozkové šachty vypadnout při jejím otevření během přiblížení letadla k letišti. Někdy (jako v roce 2013) k tomu může dojít nad obydlenou oblastí, v řadě případů to ovšem může být nad mořem a takové případy se do statistik vůbec nedostanou.
A co by dělalo tělo v kosmu?Extrémní podmínky v 10 km nad zemí nejsou nic proti těm na oběžné dráze. Jak by to dopadlo s tělem tam? K hledání nás loni vyprovokoval film Gravitace a jeho fyzikální nepřesnosti.  |
Zkreslení statistik je i opačné: ti, kdo přežijí, chtějí samozřejmě obvykle nepozorovaně zmizet. Nezdá se ovšem pravděpodobné, že by takových dokonale úspěšných případů bylo tolik. Za prvé proto, že řada uprchlíků chce po přistání požádat o azyl a nemají tedy potřebu se před úřady skrývat donekonečna. A za druhé proto, že po podobné cestě bývají lidé dlouho dezorientovaní a zmatení. Kalifornský mladík byl například ještě hodinu po přistání v blízkosti letadla.
Vcelku nám však nezbývá než odhadovat: "Vzhledem ke kumulaci rizik bych osobně považoval pravděpodobnost přežití v podvozku tryskového letadla letícího na větší vzdálenost za velmi malou. A jako ještě podstatně menší bych hodnotil pravděpodobnost přežití bez nějakých následků, třeba neurologických," říká svůj názor Václav Hampl.
Přistáním totiž problémy končit nemusí. "Jedna věc je přežít, druhá, co to udělá s mozkem," obává se Hampl. Pokud černý pasažér má v důsledku letu nějaké neurologické problémy, na letišti nemusí být patrné a mohou se rozvinout až po čase. I když tedy samotná cesta kalifornského teenagera dopadla dobře, vyhráno ještě bohužel úplně nemá.
