Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


MOBILIZACE! Místo do postele šli muži do kasáren. Kvůli zradě zbytečně

  22:30aktualizováno  22:30
V pátek 23.9.1938 ve 22:30 byla vyhlášena mobilizace. Všichni muži v záloze ve věku do 40 let (a někdy i starší) se musí hlásit do služby. Češi a Slováci se i přes pokročilou hodinu a blížící se víkend dostavili k útvarům do několika málo hodin. Vše však bylo zbytečné.

Okleštěná republika "díky" zradě spojenců. | foto: Jiří Macoun, Technet.cz

Jak se postupně schylovalo k obsazení Československa nebo jak probíhala jednání se spojenci předcházející Mnichovské zradě si můžete přečíst v prvním díle závěrečné části seriálu věnovaného 75. výročí mobilizace.

Demokraté s nacisty proti Československu. Mnichov 1938

Jaký byl rok 1938?

Československý rok 1938 PhDr. Roberta Kvačka vás detailně provede jedním z nejdramatičtějších momentů našich dějin. Se slevou pořídíte na Knihy.iDNES.cz.

Události roku 1938, které vyvrcholily Mnichovskou dohodou a záborem pohraničí,...

Adolf Hitler, skvělý manipulátor s úsudkem veřejnosti i vrcholných evropských politiků, začal od počátku září 1938 československo-německou krizi záměrně a promyšleně prohlubovat. Na rozdíl od československých politiků nepovažovali náčelníci našich branných sil věc republiky za ztracenou a připravovali armádu na válečný střet, který hrozil propuknout každým okamžikem.

Vrcholná československá politická reprezentace včetně prezidenta republiky Edvarda Beneše na počátku září zaujala vůči překotnému vývoji ve vztazích k Německu a činnosti SdP na státním území velmi opatrné postoje. Hlavní rozhodovací zásadou vlády bylo nedráždit, nenechat se vyprovokovat a přistoupit na veškeré podmínky protistrany. Velení ozbrojených sil se v politickém prostředí nepříznivém pro silové akce snažilo přesto připravit československé ozbrojené síly na střet s mocným nepřítelem.

Znamení války

V pondělí dne 12. září 1938 v 17:00 obdrželi službukonající důstojníci československých jednotek od telefonistů či telegrafistů kódový pokyn 5050, který znamenal, že všichni velitelé se musí okamžitě dostavit na svá pracoviště a především povolat zpět do posádek jednotky, které se z výcvikových důvodů nacházely mimo ubytovací prostor.

Takové opatření bylo zásadní, protože vývoj naznačoval, že v nadcházejícím čase může jít o hodiny. Na večer stejného dne plánoval Adolf Hitler přednést v Norimberku na 10. sjezdu NSDAP projev mimořádného významu.

Válka, která se nekonala

K 75. výročí československé mobilizace v roce 1938 jsme pro vás připravili pohled na vybavení a taktiku československé armády této doby.

Seriál článků by měl v přiměřeném rozsahu zachytit stupeň pohotovosti a bojeschopnosti jednotlivých složek branné moci tehdejšího státu.

leden : Těžké opevnění

únor: Lehké opevnění

březen: Pěchota

duben: Polní dělostřelectvo

květen: Těžké dělostřelectvo

červen: Bombardéry

červen: Speciál: Zoufale zastaralá stíhačka dosáhla rekordu

červenec: Stíhací letectvo

srpen: Útočná vozba

září: Mobilizace 1. díl

září: Mobilizace 2. díl

Odezva na Hitlerovo vystoupení přenášené rozhlasem ze strany říšských Němců a ještě více jejich sudetských soukmenovců byla jednak dopředu připravená, jednak uvolnila stavidla bezbřehého násilného fanatismu části německy hovořícího obyvatelstva československého pohraničí. Prodchnuti myšlenkami rasisticky motivované zlovůle o konečném zúčtování s "podřadnými" Čechy napadaly oddíly Dobrovolnické ochranné služby (Freiwilliger Schutzdienst) osazenstvo budov československé státní správy v pohraničí (celníky, pasové úředníky, příslušníky, pracovníky pošt i občany české národnosti obecně).

V tu dobu měla československá armáda ve stavu dva ročníky vojáků základní služby a mužstvo v síle dalšího ročníku, které bylo povoláno na mimořádná cvičení v době míru. Kromě podrobování se zdokonalovacímu výcviku záložníci nahrazovali vojáky odeslané do pohraničí. Celkem nosilo stejnokroj 244 tisíc mužů.

Druhé znamení války

V úterý 13. září 1938 bylo před půlnocí ve 23:00 jednotkám doručeno další heslo: Domobrana – Tatry neprovádějte. Kód nařizoval provedení plánu C, což byla bojová pohotovost těžkého opevnění, strážních jednotek, obsazení lehkého opevnění mužstvem, zahájení bojové činnosti hlásné služby a teritoriální obrany proti letadlům. Současně byly veškeré letecké síly přesunuty na letištní plochy mimo stálé základny. Započala přeprava zásob munice a pohonných hmot k vojskům. Vojáci hlídkovali u mostů. Nařízena byla i ostraha poštovních úřadů s telegrafy před záškodníky. Protože vojenské spojovací linky využívaly civilní kabelovou síť, byla nařízena pro tyto úřady nepřetržitá služba. Plán C zároveň znamenal povolání do služby ve vojsku dalších 120 tisíc mužů. Početní stav branné moci dosáhl hodnoty zhruba 370 tisíc vojáků.

Stanné právo

Vláda republiky přijala okamžitě opatření k potlačení vzpoury sudetských Němců. V okresech nejvíce zasažených terorismem bylo vyhlášeno stanné právo, které umožňovalo vydat spravedlnosti, i v podobě trestu smrti, každého, kdo by se jakkoliv protivil vůli zákonné státní moci.

Do oblastí zachvácených násilím byly vyslány motorizované československé jednotky. Zvýšená přítomnost vojska v pohraničí, kde pohotovostní oddíly plnily policejně pořádkové úkoly, přispěla až na výjimky k uklidnění vývoje. Sudetoněmecké bojůvky nedokázaly klást dobře vycvičeným československým vojákům odpor a povětšinou, spolu se špičkami již zakázané SdP, uprchly za hranice. Ze strachu z války utekla za hranice i část obyvatelstva.

Během zářijové krize v roce 1938 bojovou hodnotu 1. hlavního obraného postavení...

Během zářijové krize v roce 1938 bojovou hodnotu 1. hlavního obraného postavení, ale i 2. hlavního obranného postavení významně zvyšovaly pevnostní stavby. V období mobilizace bylo k boji připraveno zaokrouhleně 260 pěchotních srubů náležejících do pásma těžkého opevnění a téměř 10 tisíc objektů lehkého opevnění vybudovaných ve dvou základních vzorech. Na obrázku je namalován objekt vzoru 37. Řopíky vyzbrojené lehkými nebo těžkými kulomety by nepochybně sehrály na začátku války s Německem příznivou roli při zastavování vpádu vojsk agresora do hloubky státního území.

Třetí znamení války

Dne 17. září v 16:30 bylo vojenským jednotkám předáno heslo Tatry. Náčelník hlavního štábu generál Ludvík Krejčí požadoval po politicích povolání dalších dvou ročníků zálohy, ale bylo mu povoleno s ohledem na mezinárodní situaci svolat jen jeden, tedy 80 tisíc mužů. Po jejich nástupu, vystrojení a vyzbrojení bylo vlast připraveno bránit už 460 tisíc příslušníků všech zbraní.

V následujících dnech byly dělostřelecké útvary předurčené k obraně pohraničních pozic vyslány do prostorů, ze kterých by mohly velmi rychle zaujmout předurčená palebná postavení. V pohraničí ženijní jednotky připravovaly destrukce mostů a jiných objektů, které měly za války znesnadnit přesuny vojsk agresora k hlavnímu obrannému postavení. Na pohraničních železničních přechodech byla prováděna důkladná prohlídka vlakových souprav ze zahraničí, aby se na naše území nedostaly skupiny záškodníků. Letecký odbor Ministerstva národní obrany obdržel úkol připravit útoky letectva na tankové a motorizované oddíly nepřítele okamžitě po překročení státní hranice. Síla německého útoku měla být oslabena v samém zárodku.

Dne 20. září začal přesun mírových divizí. Jednotky již rozmístěné na hlavním obranném postavení dostaly za úkol ze všech sil zřizovat v liniích lehkého opevnění protipěchotní i protitankové překážky. Začalo se rovněž s hloubením spojovacích okopů mezi řopíky a budováním palebných postavení pro kanóny proti útočné vozbě a minomety.

Britsko-německá cesta k míru

Hitlerovy řečnické výpady proti Československu učiněné v polovině října 1938 nevyvolaly odezvu jen v našich vojenských a politických kruzích. Samotní říšští Němci tušili bezprostřední blízkost války a už neprojevovali bezvýhradné nadšení pro svého nacistického vůdce.

Zvrat ve vývoji událostí nepřinesla československá vojenská opatření, ani hladké potlačení sudetského povstání, ale dopis předsedy britské vlády Nevilla Chamberlaina, který odeslal německému kancléři 14. září 1938. V sedmi řádkách textu vyzval Chamberlain Hitlera k osobnímu setkání na německé půdě. Schůzka proběhla 15. září v Berchtesgadenu v Bavorsku.

75 let Mobilizace Československé armády

Podle svědectví Hitlerova tlumočníka to byl právě Chamberlain, který vnukl jednoznačně válečně naladěnému nacistickému diktátorovi myšlenku, jak vyřešit záležitost československých Sudet mírovou cestou. Demokrat Chamberlain po souhlasu Hitlera s takovým postupem odletěl zpět do Londýna a v následujících dnech spolu s francouzskou vládou přinutil bezpříkladně zavrženíhodným diplomatickým nátlakem vládu demokratické československé republiky souhlasit s vydáním území, kde žila víc než polovina Němců, nacistické totalitní říši.

Dne 22. září se Chamberlain uspokojený československým vstřícným přístupem vrátil do Německa, ale Hitler plán odmítl s tím, že Sudety musí být předány říši okamžitě a ne ve lhůtách, které britský předseda vlády předpokládal. Skvělý vyjednávač Chamberlain pak po večerním krachu osobního jednání poslal ráno následujícího dne říšskému kancléři dopis, ve kterém vyjádřil názor, že bude-li Německo nadále vyhrožovat násilím, nezbude Československu nic jiného, než klást německému vojsku při vstupu na jeho území odpor.

MOBILIZACE!

Neústupnost Hitlera vůči časovému plánu britského předsedy vlády předloženém v Godesberku způsobila, že Velká Británie a Francie na okamžik ztratily víru ve smír bez války. Politické reprezentace obou zemí proto souhlasily s přípravou Československa na boj s Německem provedením všeobecné mobilizace.

Československým občanům bylo rozhodnutí vlády sděleno rozhlasem bez zbytečných průtahů ve 22:30 dne 23. září 1938. Do služby ve válečné armádě byli povoláni všichni muži v záloze do věku 40 let, pro některé služby i starší. Mnozí Češi a Slováci se k útvarům dostavili během několika málo hodin.

Fotogalerie opevnění a dobových map

Vojáci i občané vývoj událostí chápali jako určité vyjasnění bezvýchodného postavení státu. Po zprávě ze dne 21. září o souhlasu prezidenta a předsedy vlády Milana Hodži s dobrovolným odstoupením pohraničí vypukly v republice masové demonstrace a generální stávka. Hodžova vláda podala demisi a nový předseda vlády, jednooký jako Žižka, generál Jan Syrový byl považován obyvatelstvem za stoupence Masarykova státoprávního názoru, že o hranice se nejedná, ale střílí.

Mnichovská dohoda

Schůzka zprostředkovaná Itálií do hlavního města Bavorska na den 29. září 1938 měla urovnat rozkol mezi Hitlerem a Chamberlainem z Godesberku. Z jiného úhlu pohledu de facto pro jeden okamžik dějin konference neformálně ustanovila Pakt čtyř. Vrcholní zástupci Itálie, Francie a Velké Británie i Německa se rozhodli uklidnit poměry na kontinentně, přičemž mandát jim propůjčila jen a pouze velikost a význam držav, které zastupovali, bez ohledu na povahu politického zřízení. Pro malé státy, třebaže demokratické, nebylo v tomto výlučně mocenském klubu místo.

V rozporu s obecným povědomím většiny českých občanů se v Mnichově dne 29. září nejednalo o tom, jestli má Československo Německu sporná území podstoupit nebo ne. Souhlas československé Hodžovy vlády ze dne 21. září byl považován za konečné rozhodnutí státní moci. Konference se věnovala jen a pouze prováděcím podmínkám předání území Sudet Československem Německu a ničím jiným. Francie a Velká Británie nakonec souhlasily s Hitlerovým záměrem začít s obsazováním území ihned 1. října 1938, ale celá operace měla trvat 9 následujících dní. V souladu s Hitlerovým záměrem neobsahovala smlouva ani jasné záruky pro existenci československého státu v nových hranicích.

Zástupci smluvních stran podepsali dohodu dne 30. září 1938 mezi druhou až třetí hodinou ranní a výsledek ujednání předal francouzský velvyslanec v Německu André Francois Poncet československé straně. Bylo na naší vládě, jaký postoj k dohodě mocností přijme.

Průběh pásem opevnění vytvářel buď 1. hlavní obranné postavení, nebo 2. hlavní...

Průběh pásem opevnění vytvářel buď 1. hlavní obranné postavení nebo 2. hlavní obranné postavení. V době mobilizace zaujaly na 1.HOP postavení jednotky označované jako hraniční oblasti. V jejich týlu se pak nacházely pěší divize jako manévrovací zálohy určené k protiútokům na oddíly wehrmachtu, kterým by se podařilo obranným postavením proniknout. Pozice československých vojsk tak vládly určitou operační hloubkou své sestavy.

Kdo s koho

V současnosti se s odstupem doby jeví vývoj zářijové krize v roce 1938 za jaksi předem daný. Ve skutečnosti se jednalo o děj velmi náchylný k zvratu od známého historického vývoje. Zvláště počínání Adolfa Hitlera bylo nevyzpytatelné a mohlo překročit meze přijatelnosti pro britské či francouzské vyjednávače. V takovém případě by nejspíše válka vypukla.

Kdyby místo diplomatů promluvily ve sporu o Sudety 1. října 1938 zbraně, pozbyl by plán německého útoku své největší strategické výhody: momentu překvapení. V okamžiku podepsání Mnichovské dohody se československé ozbrojené síly již sedmý den připravovaly na válku.

Nástup záložníků probíhal spořádaně. Určité problémy na samém počátku mobilizace se odvíjely od příliš rychlého příchodu povolanců k jednotkám. Příslušné evidenční a výstrojní komise ještě nepracovaly. Muži dostavující se k útvarům si sebou nevzali jídlo na tři dny ani deku a jídelní potřeby, jak předpokládala vojenská správa, protože v rozhlasovém hlášení se toto sdělení bohužel neobjevilo. Vojenské jednotky skupiny A (prvosledové útvary předurčené k obraně hlavního obraného postavení) se podařilo zabezpečit dostatečným počtem osob, tažnými zvířaty i motorovými vozidly.

Dne 25. září 1938 se objevily první nedostatky v počtech vojenských odborníků, např. řidičů, protože chyběla řada osob německé národnosti. Od 26. září se některé útvary na Moravě a Slovensku začaly potýkat s nedostatkem počtů koní a nákladních vozidel. Vojenské vlaky (jiné nejezdily) ze Slovenska přijížděly do Čech s výrazným zpožděním. Během 27. září se velitelská místa snažila chybějící mužstvo vyrovnávat přebytky, pokud někde vznikly. Postupně se zvyšoval schodek v počtu dopravních prostředků, jak koňských povozů, tak i nákladních aut. Od 28. října se prohloubil nedostatek všech druhů dopravních prostředků. Situace se stala kritickou. Řada útvarů skupiny B (jednotky určené jako záloha) proto nemohla dosáhnout bojové pohotovosti. O den později se podařilo zvýšit počty osob u B jednotek na tři čtvrtiny předepsaných stavů také tím, že byli do vojska povoláni muži starší 40 let. Vybavení jednotek nákladními vozidly bylo zabezpečeno jen ze 70 procent, navíc mnohá vozidla byla ve velmi špatném technickém stavu.

Ke dni 30. září 1938 bylo k obraně Československa připraveno v sestavě čtyř polních armád a zálohy hlavního velení celkem 14 sborů, 34 pěších divizí, 4 rychlé divize a 3 zvláštní skupiny v síle pěší divize nebo neúplné divize. Proti Němcům stálo 60 procent sil, Maďarům mělo odolávat 17 procent a obranu před Poláky tvořila jen dvě procenta ze souhrnného množství vojáků. V záloze stála pětina z celkem 1 128 000 mužů.

Sestava a uspořádání našich vojsk

Pro neodborníka, zvyklého z populárně naučné literatury popisující období 2. světové války na počítání divizí, je dobová československá terminologie poněkud nepřehledná. V mírové armádě se vyskytovaly jen divize, ale po vyhlášení mobilizace se některé divize určené do pozic na hlavním obranném postavení přejmenovaly na takzvané hraniční oblasti.

Z hlediska počtu mužstva byly mezi jednotkami navíc obrovské rozdíly. Například hraniční oblast 32 disponovala počtem 20 tisíc osob, zvláštní útvar Skupina 1 měla dokonce 29 tisíc mužů. Divize v záložním postavení čítaly jen od 10 do 13 tisíc osob.

Mapové schéma znázorňuje postavení československé armády uvnitř hranic...

Mapové schéma znázorňuje postavení československé armády uvnitř hranic republiky. Jestliže z taktického hlediska mohla naše branná moc klást účinný odpor většině uskupení armád nepřátelských států soustřeďujících se v blízkosti státního území, z hlediska strategického byla v bezvýchodném obklíčení. Právě toto poznání přimělo československou politickou reprezentaci podřídit se rozhodnutí všech nepřátelských mocností a podstoupit značnou část území německému, polskému a maďarskému nepříteli, přestože záruky existence zbytku republiky byly vyloženě nejasné.

Početní stavy bojových jednotek mají jen malou vypovídající hodnotu ve vztahu k jejich taktické síle, protože je nutné současně vzít do úvahy rozlehlost bráněného prostoru. Velkou nevýhodou byla šířka úseků podmíněná protáhlým tvarem republiky. Již zmíněná hraniční oblast 32 bránila v západních Čechách úsek dlouhý 124 kilometrů, což statisticky (včetně kuchařů apod.) obnášelo jen 160 mužů na kilometr linie dotyku.

Na obranu širokých front se naše ozbrojené síly připravovaly již od začátku horečného zbrojení. Během rané fáze útoku jednotek wehrmachtu mohlo kladnou roli sehrát stálé lehké opevnění a pochopitelně i vyzbrojené objekty opevnění těžkého. Klíč k úspěchu během odrážení německé agrese byl ale spatřován ve strategickém rozložení jednotek československé branné moci.

Plán ústupu na Moravu a Slovensko

Československá zpravodajská služba v září 1938 sílu wehrmachtu celkově přecenila. Počet pěších divizí odhadla na 33 (skutečně 34), motorizovaných divizí na 5 (4). Významně přecenila počet tankových divizí - 5 (3) a lehkých divizí na 4 (2,5). Největší chyby se dopustila u záložních sil, kdy předpokládala existenci 30 divizí proti nejvýše 8 skutečně postaveným. Zeměbraneckých divizí napočítala 20 (21).

Lépe se podařilo rozpoznat soustřeďování uskupení německých vojsk v prostorech nástupišť k úderu na československé území. Hlavní nápor wehrmachtu měl směřovat podle předpokladů (a i skutečných německých plánů) z bývalého Rakouska od Lince na sever na Jindřichův Hradec a dále směrem na Německý Brod (dnes Havlíčkův Brod) a Jihlavu.

Zmíněný prostor hájila československá 4. armáda s úkolem za každých okolností neumožnit nepříteli průlom, protože jen za takového vývoje situace na jižní frontě bylo možné stahovat jednotky ze západních a severních Čech na 2. hlavní obrané postavení (probíhalo západně od Prahy a údolím Vltavy k Hluboké nad Vltavou) a potom dále na Moravu a Slovensko.

Přes řadu již dříve v tomto seriálu uvedených nedostatků se ke dni 30. září československá armáda nacházela v dobrém stavu a byla by za všech okolností pro wehrmacht silným protivníkem.

Polská dýka do zad

Brzy ráno a dopoledne 30. září československé politické ale i vojenské vedení zvažovalo další postup po sdělení výsledku konference v Mnichově. Politické reprezentace Francie a Velké Británie se sice fakticky postavily na stranu Německa, ale s určitou nadějí bylo možné předpokládat, že v případě alespoň poněkud úspěšné obrany státního území před nacisty dojde v obou demokratických mocnostech ke změně společenské i mocenské situace ve prospěch odpůrců dohod s historicky dlouhodobě agresivními Němci a odklonu od ostudné politiky usmiřování s Hitlerem.

Veškeré československé naděje ale zardousil postoj Polska. Varšava v řadě ultimát zasílaných československé vládě od 21. září po vzoru nacistického Německa požadovala okamžité postoupení československých území, na které si polský stát dělal od roku 1918 nárok.

Tím, že Polsko nezachovalo neutralitu, ale zaujalo postoj vyloženě nepřátelský, což dokázalo přesuny vojenských jednotek těsně ke společné hranici, stalo se postavení československé branné moci naprosto bezvýchodné. Byť nekoordinovaný úder wehrmachtu a slabé polské armády naše ozbrojení síly nemohly v žádném případě vydržet víc než několik dní. Ani případná pomoc Sovětského svazu by pak věci Československa už nepomohla.

Malé evropské státy a velmoci

Rok 1938 i léta následující ukázala, že malé evropské země vznikající po 1. světové válce do současnosti nejsou schopné ubránit se agresi ze strany jakékoliv zvrhlé velmoci, jestliže nestojí při sobě bez ohledu na historicky podmíněné rozpory a protivenství. Každá smlouva byla a je jen neužitečným cárem papíru, není-li podpořena skutečným chtěním obou stran po jejím naplnění. Je úkolem všech společenských sil, nejen politiků, vytvářet takové podmínky, aby rostla vůle občanů si pomáhat, třeba i přes hranice a nepodléhat pokušení přiživit se na cizích potížích a neštěstí, třeba ne vojenského, ale i hospodářského charakteru.

Září 1938 a dnešek

Zaobírání se nedávnou historií bez vztahu k poučení současníků je marným a bezvýznamným snažením pochybného rázu. Měli bychom mít pro zvýšení národního sebevědomí na paměti, že branná moc Československa byla na válku koaličního charakteru v závěru roku 1938 připravena velmi dobře. Zejména průběh mobilizace představil naše vojáky jak mužstvo, tak i důstojnický sbor v příznivém světle.

Jednotky spořádaně a bez velkých zmatků zaujaly obranné linie a usilovně vylepšovaly své postavení. Spojení ze stanovišť velitelů do první linie bylo zabezpečeno a lze předpokládat, že boj s wehrmachtem by byl řadou odborně na výši řízených operací, které by dokázaly hatit "bleskové" akce protivníka v míře mnohem větší, než očekával.

Na druhé straně krize ukázala, že síla armády a tím mocenský význam státu se odvíjí od úrovně vyspělosti politických elit vést občany k hospodářské, vojenské i mravní prosperitě.

Údobí přípravy na válku bylo poznamenáno mnohdy nepochopením vážnosti doby ze strany některých úřadů státní moci. Byli to politici a ne vojáci, kteří nedokázali uspořádat své rezorty tak, aby muži v armádě měli v září 1938 k boji připravena skutečně špičková letadla či dostatek protitankových kanónů a tanků.

Taková nesouladná situace v demokratickém státě nastává vždy, když se občané nechají uchlácholit řečněním vrcholných představitelů politických stran o zdárném stavu věcí a umožní stranickým špičkám příliš mnoho nekontrolované volnosti v jejich počínání.

Nejlepší obranou proti jakémukoliv vnějšímu i vnitřnímu nepříteli je nad všechny zbraně co nejdokonaleji pracující stát utvářený svobodným, mravně vyspělým, vzdělaným a pracovitým obyvatelstvem.

Autor:



Nejčtenější

Být první nestačí. Spermie musí projít záhadným „pracovním pohovorem“

Vajíčko si podle některých vědců aktivně vybírá, kterou spermii vpustí k...

Spermie vyrážejí k vajíčku a ta nejrychlejší spermie vajíčko oplodní. Přibližně tak si většina lidí představuje...

Otázka dne: Jak může dítě v děloze přežít týdny hlavou dolů?

Dítě vydrží v děloze několik týdnů hlavou dolů. Vy to ovšem doma nezkoušejte,...

Jak může dítě v děloze přežít týdny hlavou dolů, tedy v poloze, která u dospělého vede spolehlivě ke smrti? To je téma...



Měla to být revoluce v létání. Před 50 lety poprvé vyjel Concorde z hangáru

První premiéra Concorde na veřejnosti v Toulouse.

Letiště Toulouse-Blagnac, pondělí 11.prosince 1967. Veřejnost má poprvé možnost na vlastní oči spatřit Concorde, první...

Poslední tři dny: hlasujte a vyhrajte špičkový smartphone

Mobil roku

Hlasujte v jubilejním 20. ročníku ankety Mobil roku. Vyberte nejlepší letošní smartphone a vyhrajte jednu z...

Čínská letadlová loď bude asi mít elektromagnetický katapult na letadla

Vizualizace nové čínské letadlové lodě Type 002

Nová třída letadlových lodí čínského námořnictva Type 002 bude pravděpodobně vybavena elektromagnetickým katapultem pro...



Další z rubriky

Prahu by zatopila radioaktivní voda. Ihned by umřely desítky tisíc lidí

Celkový pohled na Prahu zatopenou vodou z Orlické a Slapské přehrady v rámci...

Píše se rok 1982 a Prahu zasahuje mohutná přívalová vlna z protržené Slapské a Orlické přehrady. Je to dílo nepřítele...

Náš první král vzduchu a Rudý ďábel. Malkovský se narodil před 120 lety

První československý král vzduchu František Malkovský

Dnes je tomu právě 120 let, kdy se 5. prosince 1897 narodil František Malkovský. Díky dechberoucím akrobatickým kreacím...

V SSSR vyvíjeli od roku 1952 velký konvertoplán. Dva ze čtyř havarovaly

Konvertoplán Kamov Ka-22

V 50. letech vyvíjeli v konstrukční kanceláři Kamov velký vojenský konvertoplán „Vintokryl“. Osudnou se mu stala jeho...



Najdete na iDNES.cz