Moby: Jsem rád, že existoval Napster

  • 54
Multiinstrumentalista Moby je jednou z nejzářivějších hvězd současnosti. Zároveň však také patří mezi nejostřejší kritiky poměrů, které panují v hudebním průmyslu. Navrhuje plán přeměny celého odvětví a zastává se sítí, kde si lidé mohou zdarma vyměňovat hudební soubory.

Osmatřicetiletý skladatel, producent, zpěvák a multiinstrumentalista Moby nemá hudební průmysl rád. Své desky vydává u menších společností, nesnáší producenty, kteří píší pro své stádo oveček hudbu jako podle šablony, a už vůbec nemůže ani cítit hamouny, kteří odírají zákazníky. Stejně tak je zarytým odpůrcem prezidenta Bushe. Naopak propaguje moderní způsoby distribuce hudby k posluchačům.

Mobyho bychom mohli zařadit do skupiny "bloggerů", tedy lidí, kteří publikují své zážitky a myšlenky na internetu ve formě deníčků. Na svých stránkách moby.com si Moby vede tzv. 'journal', kde se mísí poznámky z cest s komentáři k aktuálnímu dění. Celý hudební průmysl je podle něj prohnilý kolos a momentální neúspěchy mu nechává pořádně 'sežrat'.

Netrestejte hudební fanoušky

Moby si získal velkou popularitu svou podporou šíření hudby na internetu. Když americká copyrightová organizace RIAA před dvěma lety donutila systém Napster filtrovat přístup ke sdíleným souborům, Moby byl jedním z těch umělců, kteří proti stažení svých skladeb hlasitě protestovali. Pevně stojí za názorem, že výměna skladeb prostřednictvím celosvětové sítě hudbu nezabíjí, ale naopak napomáhá jejímu šíření mezi lidi, kteří by se jinak o množství interpretů nikdy nedozvěděli.

"Co si myslím o sdílení souborů?" pokládá Moby řečnickou otázku a vzápětí si odpovídá: "Jsem šťastný, když někdo poslouchá mou hudbu, a je úplně jedno, jak se k ní dostal. Vím, že spousta lidí se o mě dozvěděla tak, že si stáhli nějaké skladby z Napsteru nebo KaZaa. A proto budu vždycky rád, že Napster a KaZaa existovaly. Vím, že bych to asi neměl říkat, ale je to čistá pravda," vysvětluje vegan z New Yorku, proč obhajuje šíření hudby ve výměnných sítích.

Když se dozví o tom, že RIAA zažalovala kvůli P2P dvanáctileté dítě, Moby zvážní. "Chtít po malém děcku dva tisíce je nehoráznost. Hudební průmysl se ukázal ve velmi špatném světle. Žalovat fanoušky za to, že poslouchají muziku, je ta největší hloupost a RIAA by s tím měla přestat. Je logické zavírat ty, kteří načerno kopírují a prodávají cédéčka, ale nechápu, proč soudit někoho za to, že má rád hudbu a má doma pár stažených souborů," kroutí skladatel hlavou a dodává: "Rozhodně nepodporuji aktivity RIAA kolem sdílení dat. Nepodporoval jsem je, když zakročili proti internetovým rádiím, a nepodporuji je ani teď, když stíhají lidi, kteří sdílejí soubory na internetu."

Jak uzdravit průmysl? Změnit repertoár!

Logika uživatelů P2P sítí je velice prostá: Proč něco kupovat, když to mohu mít zadarmo z internetu? Moby ví, že mladí nemají k hudbě příliš blízký vztah, a také ví proč:

"Ono je těžké hledat nějaké hodnoty v hudbě, která je absolutně bezcenná. Jak mohou posluchači k něčemu přilnout, když všechno, co na ně média chrlí, je jako přes kopírák? Až vydavatelství přestanou vypouštět takový odpad, situace se změní. Lidé nemohou nějaký směr akceptovat donekonečna, je jasné, že po čase ztratí zájem."

Jeho kritika ale nekončí. "Jediným cílem producentů je dostat pilotní singl do rádií a pak vypustit mizerné album, které bude prodávat jen ten jeden singl, aniž by jim šlo o umění nebo vývoj umělce. Nezajímají se o interprety podle toho, co dokáží. Podepisují smlouvy jen s těmi, kteří vypadají a znějí podobně jako ostatní v rádiu nebo na MTV," lamentuje Moby. Pokud nahrávací společnosti včas nezastaví současnou degradaci hudby, bude to mít pro celé odvětví katastrofální následky. Jednoduše - nebude žádné publikum.

Snížit ceny nestačí

"Je krásné, že Universal zlevnil cédéčka, ale bohužel se tak stalo pět minut po dvanácté," říká Moby a dodává: "Pro to, aby byla hudba atraktivnější, je třeba udělat mnohem víc. Disky by se například mohly prodávat ve dvojím balení. CD v papírovém pytlíku pro nenáročné by mohlo stát 5 nebo 6 USD, za patnáct dolarů pak může být k mání exkluzivní balení, které bude obsahovat bonusové disky a plakáty, volný přístup k dalším materiálům na internetu, slevy na vstupenky atd. Příležitostný zákazník si tak může koupit CD bez zbytečných výdajů a naopak skalní fanoušci dostanou za víc peněz větší požitek."

Změny by se měly dotknout také samotné distribuce nahrávek. Moby podporuje jednotnou internetovou platformu, provozovanou třetí stranou, do níž by dodávaly materiál všechny nahrávací společnosti. Nadchla jej zejména koncepce internetového obchodu iTunes Store, provozovaného firmou Apple.

Moby má v záloze ještě jednu dobře míněnou radu: Průmysl by měl konečně začít šetřit.

"Přestaňte vyhazovat neuvěřitelné částky za natočení desek a videoklipů. Svět nepotřebuje alba, jejichž produkce stojí víc než 100 000 USD, nebo videa za 50 tisíc. Je to jen plýtvání časem a penězi! Je k neuvěření, že třiapůlminutové video je dražší než 50akrový pozemek v Severní Karolině..."

Konec dobrý - všechno dobré

"Věřím, že už se blížíme nějakému rozuzlení dnešní situace, a doufám ve šťastný konec pro všechny zúčastněné: nahrávací společnosti, hudebníky, fanoušky, obchodníky, výměnné sítě a další. Každý musí přijít se svou troškou do mlýna: Jeden zlevní cédéčka, druhý bude chodit do svého oblíbeného obchodu, další nakoupí prostřednictvím iTunes. Průmysl zjistí, že sdílení souborů je pro hudbu vynikající propagace, hudebníci si přestanou myslet, že se přes noc stanou boháči a tak dále," uzavírá Moby své zamyšlení.