Česká pobočka Mezinárodní organizace fonografického průmyslu IFPI ČR vydala oficiální statistiku meziročního vývoje regionálního trhu. Z ní vyplývá, že se v loňském roce prodalo o 26,4 % méně nosičů a tržby byly o 20 % nižší než v roce 2001. Ředitel IFPI ČR, pan Karel Kučera v tiskovém zprávě uvedl, že tak špatný výsledek nečekal. Organizaci se totiž právě loni podařilo zajistit rekordní množství kontrabandu a navíc došlo v posledním čtvrtletí ke zlevnění hudby v obchodech. Právě druhé pololetí ale pokles prohloubilo - zprávy o snížení cen se k zákazníkům zřejmě nedonesly. Hlavním problémem je podle pana Kučery drasticky narůstající domácí kopírování. Je to skutečně prapůvod propadu českého hudebního trhu?
Na špatném hrobě
Nářky hudebního průmyslu jsou jistě oprávněné, ale měly by místo ke konečným konzumentům směřovat do vlastních řad. Domácí kopírování totiž musí z něčeho pramenit, a důvody, proč se cédéčka kupují v obchodech stále méně, jsou naprosto zřetelné. Úspěchy v boji proti černému trhu jsou jistě chvályhodné, avšak samy o sobě k oživení prodeje nestačí. Stačí se podívat po pultech, ceny přesahující stále šest set korun spolehlivě odradí každého, kdo zrovna nekupuje dárek k narozeninám. Cena CD musí klesnout, a k tomu musí přispět reforma celého řetězce, přes nějž se desky dostávají k zákazníkům.
Ochrana proti koupi
Ředitelé hudebních vydavatelství zavírají oči i před dalším závažným faktem, který se negativně podepisuje na nepříznivém vývoji trhu. Ačkoliv ze své pozice vnímají ochranu proti kopírování jako ochranu vlastních hodnot, právě tyto technologie výrazně přispívají k propadu trhu. Jakmile jsou uživatelé omezeni v možnosti manipulace se zakoupeným diskem, který si nemohou pořádně přehrát v počítači, moderní hifi aparatuře, stolním DVD či autopřehrávači, je jasné, že si nic takového nekoupí a poohlédnou se jinde - ať už v tržnici, nebo u známých.
Takový je celosvětový trend. Bohužel vydavatelství se tváří, že nevidí, neslyší, a pak zapláčí nad výdělkem. Musí si uvědomit, že čím víc budou uživatele omezovat v tom, co mohou a co ne, tím víc budou prodělávat. Celé odvětví zaspalo dobu a spí dál - pokud nepodnikne razantní kroky k vlastní restrukturalizaci, bude to jen a jen horší.
Není tu jen hudba
Při porovnávání statistik je také třeba si uvědomit, že s každým rokem přibývá hudebním nosičům konkurence. Vehementně se na trhu prosazují hry pro počítače i konzole a filmy na DVD. Vezmene-li v úvahu koupěschopnost obyvatelstva ČR, je jasné, že má hudba na českém trhu stále těžší pozici. O přízeň se musí dělit i s jinými druhy zábavy, a protože rozpočty domácností jsou omezené, logicky se hudby kupuje méně. Je velice smutné, že podobný argument hudební průmysl neakceptuje a všechno zlo přičítá vypalovačkám.
Pomůže IFPI hudbě, kterou zastupuje?
Rozhodně je na místě, aby se IFPI ČR začala angažovat i jinak, než jen potíráním pirátství. Pokud organizaci na českém trhu skutečně záleží, měla by se ze své pozice například zasadit o snížení DPH z 22 na 5 %, tedy sazbu obvyklou pro ostatní nosiče s duševním vlastnictvím. Vždyť už jen tím by klesla cena většiny titulů o více než stokorunu!
Zákazníci se ptají
Hudební konzumenti už se nedají lehce opít rohlíkem. Jsou zvídaví a zajímá je spousta věcí. Jedna otázka se přímo nabízí: proč je CD o tolik dražší než kazeta, když náklady na výrobu jsou několikanásobně menší? A kolik titulů vůbec bylo loni na trhu? Jeden z našich čtenářů v diskusi správně připomněl prosincovou kauzu RIAA, která strategicky lhala o vývoji amerického trhu. Zamlčela přitom právě fakt, že se na trh dostalo méně alb než v letech předchozích. Aby zpráva IFPI ČR byla korektní, měla by se prodejní čísla měla rozšířit i o počet titulů na trhu. Bez tohoto údaje jsou ostatní čísla zavádějící.
