Kornet
Protitanková řízená střela (PTŘS) Kornet byla poprvé zavedena do výzbroje ruské armády v roce 1998. Střelu lze umístit na vozidla nebo odpalovat z přenositelných kompletů. Více než 35 tisíc střel se dostalo do výzbroje 20 zemí.
Kornety mají ve výzbroji například Irák, Írán nebo Sýrie. Střely využívají i teroristické organizace Hizballáh a Hamás, které je pravděpodobně získaly ještě před válkou od syrské armády. Rusko dodalo syrské armádě v posledních letech také tisíc nejnovějších střel verze Kornet-E. Islámský stát, který stojí za zmiňovaným zásahem tanku Abrams, mohl střely získat z vyrabovaných skladů irácké nebo syrské armády.
Dolet střely Kornet je 5 500 m, ve verzi Kornet-EM až 8 000 m. V základní verzi je tandemová hlavice schopna prorazit údajně až 1 000 mm válcovaného homogenního pancíře RHAe (Rolled Homogeneous Armour equivalency). Případný dodatečný reaktivní pancíř tanku (ERA) vyřadí z provozu menší první nálož tandemové hlavice. Verze Kornet-E pak dokáže údajně probít až 1 200 mm RHAe.
Protitanková střela systému Kornet
Kumulativní nálož střely Kornet probíjí pancíř úzkým proudem horkého plazmatu. Uvnitř tanku však plazma ničí/zabíjí jen ve směru průniku. Pokud se členové posádky nenacházejí ve směru paprsku, vyváznou většinou jen s lehkým zraněním. Neplatí to však v případě, kdy plazma zasáhne munici, palivo nebo hořlavou kapalinu hydrauliky.
Je například znám případ z roku 1997, kdy dva izraelské tanky Merkava zasáhly PTŘS do boku věže (v pozici velitele). Při útoku byl zabit jeden tankista, všichni ostatní členové posádek obou tanků přežili se zraněním. Řidiči dokonce vyvázli bez zranění.
Abrams
Irák nakoupil od Spojených států 140 tanků M1A1 Abrams, z toho 40 tanků již bylo v bojích s islamisty poškozeno, nebo zničeno. Dodejme, že irácké tanky nemají pancíř z ochuzeného uranu, ten je dostupný až od verze M1A2.
Tloušťka čelního pancíře korby tanků Abrams (M1A1 i M1A2) dosahuje fyzicky 700 mm. Nejedná o hodnotu RHAe, ale o skutečnou tloušťku. Odolnost tanku Abrams vyjádřená pomocí referenční hodnoty RHAe je utajovaná.
Balistickou ochranu korby zvyšuje i konstrukční uspořádání. Řidič tanku M1A2 Abrams se nachází v pololežící poloze uprostřed a vedle něj jsou palivové nádrže zvyšující balistickou odolnost.
Dispoziční řešení tanku Abrams. Munice je uložená v zádní části věže.
Horní část trupu chrání pancéřová deska o síle 50,8 mm. Horní bok korby chrání pancíř o tloušťce 70 mm, dolní a zadní část kryjící motorový prostor pancíř o tloušťce 20 mm. Dodatečnou a volitelnou ochranu boků zajišťují přídavné balistické moduly s reaktivním pancířem. Čelní pancíř věže (od verze M1A1) má tloušťku 900 až 960 mm a boky věže 370 až 400 mm.
Je třeba si také uvědomit, jak velkou roli hraje úhel zásahu. Při zásahu bočního pancíře věže pod úhlem 30° od podélné osy tanku musí protitanková zbraň překonávat 740 mm pancíře.
Odolnost tanku Abrams zvyšuje munice nacházející se mimo prostor posádky. Celkově 36 kusů munice je uloženo ve dvou pancéřových boxech (2x18 ks) v zadní části věže. Munici od prostoru posádky dělí pancéřová přepážka, která se otevírá jen při nabíjení. Muniční prostor je z horní strany kryt panely (blowout panels), které slouží de facto jako přetlakový ventil při explozi munice.
Přepážka má větší odolnost než panely, při zásahu munice tedy exploze prorazí slabší horní panely a jde bezpečně mimo prostor posádky. Hasicí systém tanku by měl také zajistit přežitelné prostředí v prostoru posádky.
Podle Jaroslawa Wolského, polského odborníka na tankovou techniku, není známa žádná protitanková zbraň, ať už kumulativní, nebo podkaliberní, která dokáže proniknout čelním pancířem M1A2 Abrams. To však platí u amerických tanků, jejichž pancíř je vybaven ochuzeným uranem. Nejsilnější částí předního pancíře údajně odolají i podkaliberním střelám z ruských 125mm tankových kanonů.
V případě iráckých tanků M1A1 Abrams (bez pancíře z ochuzeného uranu) je znám minimálně jeden případ, kdy čelní pancíř věže překonala ruská PTŘS Kornet.
O celkové odolnosti tanku Abrams se dá dozvědět ze vzorku 47 útoků v Iráku mezi roky 2004 až 2008. I přes použití moderních zbraní, jako jsou střely s tandemovou hlavicí PG-7V nebo PG-29V, byl Abrams pouze ve 2 % případů zničen (resp. nevyplatila se oprava) a v 15 % případů bylo nutné tank evakuovat odtahovým vozidlem.
Ke zranění posádky, a to i v případech, kdy nedošlo k penetraci pancíře (jeden z osádky se nacházel například v poklopu), došlo ve 36 % případů. K těžkému zranění nebo smrti pak došlo při sedmi útocích (15 % případů).
Video
Inkriminované video ukazuje zásah tanku Abrams střelou Kornet do zadní části věže. Jako u každého tanku je zadní část věže jen slabě pancéřovaná, neboť největší riziko pro tank přichází z přední polosféry.
Zásah prorazil zadní pancíř a zapálil munici. Po výbuchu pancíře správně odletěly vrchní panely. Z videa není patrné, zda se exploze dostala až do prostoru posádky. Nicméně je možné, že kumulativní paprsek střely prošel zadním pancířem, municí a propálil také přepážku dělící munici od prostoru posádky. V tom případě byl osud posádky tanku zpečetěn.
Je nutné také zdůraznit, že při zásahu do zadní části věže by byl z boje vyřazen jakýkoliv tank, a to i při použití starších PTŘS nebo dokonce RPG. Podobný zásah neustojí ani ruský tank T-14 Armata, který má munici uloženou ve stejném místě. Je však pravdou, že u T-14 má posádka, sedící v přední pancéřové kapsli, rozhodně větší šanci na přežití.
V každém případě se moderní PTŘS stávají čím dál větším problémem. Odpovědi na moderní PTŘS jsou především aktivní systémy ochrany tanků jako izraelský Trophy, který již mnohokrát ukázal své kvality v ostré akci. O zavedení systému Trophy uvažuje také americká armáda.
Hlavní nevýhodou Trophy je ovšem vysoká cena. Podle izraelských médií těžká verze Trophy (850 kg) pro tanky Merkava 4 stojí 300 tisíc dolarů.
Zdroj: National Interest
Článek vznikl pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven. Originál najdete zde.
