Pokud máme mluvit o multivitaminech, ujasněme si nejprve, co jsou vlastně zač. Naši nedůvěru by mělo probudit to, že v podstatě neexistuje jejich obecně přijímaná definice. V tom je rozdíl od jasně definovaných vitaminů, které chápeme jako nízkomolekulární látky, které v lidském organismu sehrávají roli katalyzátorů biochemických reakcí a podílejí se na metabolismu bílkovin, tuků a cukrů.
Předpona multi- naznačuje, že multivitaminy v sobě oněch jasně definovaných vitaminů jednoduše mají více. Jenže kolik a jaké, v jakých koncentracích? Kdybychom se přidrželi regulí amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv, pak ono „multi“ značí nejméně tři. S tím, že žádný z nich nebude v dávkách přípravku obsažen ve větší než doporučené denní dávce, aby nedošlo k ohrožení lidského zdraví.
Evropská definice multivitaminů je vágnější a povšechně je řadí jako zvláštní skupinu potravin mezi doplňky stravy, společně s dalšími komerčně dostupnými minerály, aminokyselinami, esenciálními mastnými kyselinami, výtažky rostlin a vlákninou. Zato pak podrobněji směrnicí „harmonizuje“ pravidla s cílem chránit nás, spotřebitele, před případnými zdravotními riziky a zavádějícími informacemi. Protože jinak užitečné vitaminy v nadbytku nám ne vždy prospívají, a mohou i škodit (viz. box Když vitaminy škodí).
Pomáhají potřebným. Někdy.
Dělicí čáru přitom odborníci rýsují poměrně ostře. Jako doplňky stravy jsou užitečné tam, kde mohou nahradit průvodní deficienci, nedostatek. Například u lidí starších, jejichž specifická výživa jim neumožňuje přijímat stravou pro tělo potřebné množství vitaminů. Třeba vitaminu D. Nebo u veganů, kde se v důsledku diety – absence živočišných tuků – může projevit deficience kobalaminu, B12.
Zbývající část populace dokáže každodenní různorodou a vyváženou zdravou stravou plně pokrýt svou poptávku po vitaminech. A tudíž je vlastně nemusí doplňovat formou doplňků stravy, ani multivitaminy.
Tím bychom ale byznysu s potravinovými doplňky, který globálně vytváří zisky za 130 miliard dolarů, dost jednoduše zasadili nehezkou ránu. Šetřit ho ale úplně nemusíme, protože s námi jen zřídka hraje fér hru. Nejde jen o to, že na přebalech uváděné koncentrace vitaminů v multivitaminových přípravcích nemusí vždy odpovídat skutečnosti, ale že jsou nám zastřena fakta o jejich reálné biologické dostupnosti. O tom, kolik je naše tělo schopné jednorázovým příjmem absorbovat.
Aniž bychom se teď pouštěli do složitých témat farmakokinetiky: to, že pozřete pilulku s dedikovaným obsahem 200 miligramů kyseliny L-askorbové, neznamená, že si z ní vaše tělo 100 % takto nabízeného vitaminu C vezme. A všech ve vodě rozpustných „vitaminů v nadbytku“ se pak lidský organismus pohotově zbavuje s první následnou návštěvou toalety, močí.
K čemu jsou tedy vlastně dobré multivitaminy, které nám v jednom balení slibují víc, než sami nejspíš zrovna potřebujeme? Co nám nabízí tak unikátního, že za ně umíme tak utrácet? Jsou to otázky, které si teď, když mnozí bereme lékárny ztečí, jen abychom neonemocněli, zaslouží odpovědi.
Tohle není pro zdravé
Zobecnit efekt nejasně definovaných přípravků, s ne-stejnocennými koncentracemi směsí účinných látek, navíc na různé věkové kategorie uživatelů, není zrovna snadné. A komplikujícím faktorem pro badatele jsou tu i sami uživatelé, konzumenti multivitaminů. Co jsou zač?
Podrobněji je na americkém vzorku populace charakterizuje studie Kalifornské univerzity v San Diegu: jsou to lidé, kteří již mají zajištěn vyšší příjem mikro-nutrientů ve stravě. Mají v průměru také vyšší vzdělání, jsou ekonomicky lépe situováni, žijí aktivněji a cvičí, mají nižší index tělesné hmotnosti.
Jinými slovy, jsou to lidé, kteří mají čas a prostředky na to, aby o sebe mohli pečovat. Nejsou zrovna reprezentativním vzorkem pro dokládání blahodárného vlivu konzumace multivitaminů. Už jsou z medicínského hlediska jednou zdraví, jen se teď snaží být ještě zdravější. A na takovém vzorku se možné benefity multivitaminů určují těžko. Bádání kolem výnosného obchodu s doplňky stravy se tím naštěstí nezastavilo.
Jasno do něj vnáší observační studie vztažená ke 160 tisícům žen ve věku 50-79 let. Ani po osmi letech průběžného sledování se neprokázalo, že by snad jejich konzumace multivitaminů měla pozitivní vliv na snížení rizika rozvoje rakoviny, srdečních chorob nebo osteoporózy.
Podobné závěry má systematická meta-analýza dvou milionů konzumentů multivitaminů. Jejich zdravotní stav, nadlepšovaný multivitaminy a komerčními potravními doplňky, nevybočoval po celou dobu z běžného průměru. Laicky řečeno, multivitaminy nečinily konzumenty o nic zdravějšími.
O něco starší, ovšem ve svém hodnocení tvrdší, je pak studie z roku 2006, ve které se srovnával účinek multivitaminů a minerálních doplňků stravy na lidské zdraví s účinky podávaného placeba. Výsledek? Bez rozdílu. Což o efektu multivitaminů na lidské zdraví ledacos nehezkého vypovídá.
Instantní zdraví se do pilulky nevejde
Co z toho plyne? „Žádné umělé doplňky stravy nejsou zkratkou k lepšímu zdraví ani prevenci chronických chorob,“ tvrdí například Larry Appel, ředitel Centra pro prevenci, epidemiologii a klinický výzkum Nemocnice Johna Hopkinse. A vzhledem k tomu, že tato instituce patří za 131 let své existence mezi nejlépe hodnocené kliniky světa, s nejpokročilejším klinickým výzkumem, možná se mu vyplatí věřit.
Dodává také, že na rozdíl od multivitaminů existuje pro ona obyčejná a fádní doporučení zdravotníků – tedy jíst vyváženou a zdravou stravu, udržovat si přiměřenou tělesnou hmotnost, omezit příjem sodíku, cukrů a nasycených tuků – mnohem silnější opora faktů v realitě než pro domnělou užitečnost multivitaminů.
Když vitamíny škodíNedostatek i nadbytek vitaminu A, retinolu, může u těhotných žen vést k deformacím nervové soustavy plodu. S vitaminem A se navíc pojí jistý neduh – není rozpustný ve vodě, ukládá se v tucích. Takže s námi zůstane déle, a umí se koncentrovat v játrech. Kuřáci, kteří si svědomitě vylepšují zdraví vitaminy E, A a β-karotenem, tím mohou významně přispět k rozvoji své rakoviny plic. I když jsou případy akutní toxicity vitaminem C zřídkavé, protože tělo se ho efektivně zbavuje ledvinami, může k nim dojít. Dlouhodobé nadužívání céčka ale může vést k tzv. paradoxní hypovitaminóze, při kterých tělo automaticky začne vyplavovat jakýkoliv přijatý vitamin C, protože jej bude považovat za nadbytečný. Nadbytek vitaminu D vás začne zbavovat vápníku a zinku, a může vést ke kalcinóze, ukládání vápníku v měkkých tkáních srdce, ledvin a svalstvu. Nic dobrého. Kombinovat vyváženou a zdravou stravu s konzumací multivitaminů znamená, že budete zvyšovat příjem vitaminů nad kritickou mez. A tehdy mohou multivitaminy přestat ne-pomáhat, a začít škodit. |
Nejsou to jen špatné zprávy. Odborníci se shodují na tom, že určité cílové skupiny multivitaminy pro své zdraví skutečně docení. Například lidé s malabsorpčním syndromem, tedy poruchami metabolismu, příjmu a vstřebávání potravy. Celiakové, pacienti s pankreatitidou, Crohnovou nemocí, cystickou fibrózou. Dobrými kandidáty pro dodatečný příjem vitaminů jsou i vegani a alkoholici.
Pořád ale platí, že se tu jen doplňuje, dotuje příjem nezajištěný řádnou a vyváženou stravou. Jídlo samo o sobě je zásadním a komplexním zdrojem vitaminů a minerálů. I zdánlivě všeobsažné prodávané multivitaminy reprezentují jen zlomek toho, co jsme schopni získávat ze zdravé stravy.
Když žijete zdravě, nepotřebujete multi-zdraví
Multivitaminy by neměly sloužit jako zástupné řešení vyvážené stravy a nevyváženou či nezdravou stravu nenahradí konzumace multivitaminů. Hodí se zmínit, že například tokoferoly, vitamin E, se přirozeně vyskytují v osmi různých chemických formách, s různou biologickou dostupností a vstřebatelností. A pilulka vám nabízí jen jednu z těchto forem.
To, že by se instantní lidské zdraví vešlo do pilulky, prášku, dražé, olejíčku nebo šumáku, prostě zpochybňují odborníci trvale, vytrvalému a propracovanému marketingu prodejců multivitaminů navzdory. Pomůže nám teď nějak zakoupení tuby s náplní multivitaminu? Zjevně ne. Pokud jsme povšechně zdraví a fungujeme v režimu zdravého životního stylu, je to jen další zbytečné vyhazování peněz.
Samy vitaminy bychom ale úplně přes plot házet neměli. Zrovna kalciferoly, vitamin D, vcelku efektivně přispívají k nastartování autoimunitních procesů v lidském organismu. Jejich dlouhodobý nedostatek je provázán s vyšší náchylností k akutním respiračním infekcím a chřipce. Jak je ale doplnit?
Jde to překvapivě snadno – postačí nám k tomu sluneční záření, které podněcuje tvorbu vitaminu D v naší kůži. Tato „solární syntéza“ postačí k pokrytí 80 % denní spotřeby, a nic nás nestojí. A protože se blíží zamračené dny, můžeme jej ve formě cholekalfiferolu doplňovat rybím tukem, sardinkami, játry, vaječnými žloutky a mlékem.
Chce to jen trochu obměnit zimní jídelníček. Pořád nás to vyjde levněji, než nakupovat multivitaminy, které možná neškodí, ale nejspíše nepomáhají.
