Ženská antikoncepční pilulka je obecně považována za jeden z největších úspěchů v oblasti reprodukční medicíny. I když samozřejmě není u všech bez vedlejších příznaků, těžko by se někdo chtěl vracet do dob před ní. Její mužský protějšek ovšem stále chybí. Zdá se, že se po dlouhé době snad konečně blížíme okamžiku, kdy se to změní - byť to ještě pár let bude trvat, o tom dále.
V neděli 24. března prezentovali vědci z univerzity státu Washington a Biomedicínského výzkumného ústavu v Los Angeles zkoušky orálně podávaného přípravku, který by měl velmi výrazně snižovat počet spermií v těle (údaje zatím pouze v tiskové zprávě, oponovaná studie ještě nevyšla) . Je tedy slibnou kandidátskou látkou pro mužskou „pilulku“. Jak funguje a kdy bychom po ní mohli v praxi opravdu sáhnout?
Testosteron a spol.
Samozřejmě, metody mužské antikoncepce již jsou. Tou světově nejpoužívanější a nejnespolehlivější je coitus interruptus. Kondomy existují v nějaké podobě už staletí, v posledních desetiletích se dokonce vyrábí i méně odpudivými způsoby než z ovčích střívek. Vasektomie (tedy přerušení chámovodu), která se používá zhruba 70 let, je zase extrémně spolehlivá.
Ale jako ve všem jiném, i u antikoncepce je dobré mít na vybranou. A všechny zmíněné metody mají svoje „proti“. Kondomy nejsou po ruce vždy a všude, navíc v praxi podle výzkumů nejsou až tak účinné. A velmi účinná vasektomie je zase nevratná. (Po poznámce v diskusi doplňujeme, že vasektomie je v řadě případů vratná, jen ne s naprostou spolehlivostí. Což samozřejmě řadu uživatelů odrazuje, pozn.red.)
A tak se již delší dobu uvažuje, že by bylo vhodné mít k dispozici i mužskou obdobu „pilulky“, která by se dala nasazovat a vysazovat podle potřeby. Jak na to? S pomocí hormonu testosteronu. Již zhruba od 30. let se nejprve spekulovalo, a pak vědělo, že podávání tohoto mužského hormonu poněkud paradoxně omezuje tvorbu spermií. V druhé polovině 20. století proběhly i klinické zkoušky této metody (včetně dvou větších v Číně), při kterých se prokázalo, že u většiny mužů skutečně tento postup má žádoucí účinek.
Účinnost byla někdy zhruba srovnatelná s efektivitou ženské antikoncepce, někdy menší, záleželo na způsobu podávání a dávce. Dávky ovšem obecně řečeno musely být poměrně vysoké, výrazně vyšší, než je přirozené množství testosteronu. Lékaři tak pochopitelně mají obavy z vedlejších účinků, zvláště při dlouhodobém užívání, které je v případě antikoncepce nutností. „Nabízí“ se jich celá řada, od akné přes pokles libida či problém s erekcí, deprese až zvýšený výskyt krevních sraženin.
Hledaly se proto způsoby, jak dávky snížit - a zatím nejlepším řešením je kombinace různých látek, jejichž účinek se navzájem doplňuje a vedlejší účinky zase naopak ruší.
Dva v jednom
Oblíbenou volbou na jednu látku bývá - a stalo se tak i v případě zkoušky, výsledky byly zveřejněny v březnu 2019 - progestin. Ten se používá v ženské antikoncepci, vyskytuje se i v mužském těle, ale ve velmi malém množství. Ve vyšších dávkách snižuje tvorbu testosteronu v pohlavním ústrojí mužů. Hladina testosteronu ve varlatech je přitom pro tvorbu spermií velmi důležitá (je v nich o řád a někdy i dva vyšší než v krvi), takže výsledky jsou poměrně dramatické. (Ale znovu platí, že metoda nebude 100procentně účinná, to je jisté.)
Testosteron ovšem nemizí jen z pohlavních orgánů, snižuje se jeho produkce i ve zbytku těla. A to má samozřejmě důsledky, z nichž některé by uživatelé snášeli nelibě: snížené libido či sexuální obtíže, někdy také třeba častější deprese (kvůli obavě ze zvýšeného výskytu depresí mezi účastníky byla zastavena jiná klinická zkouška mužské hormonální antikoncepce v roce 2012). Řešením je dodat trochu testosteronu (nebo nějaké látky, ze které si ho tělo vyrobí) přímo v přípravku. Například v tomto posledním případě je účinná látka zjednodušeně řečeno upravená molekula testosteronu, která navíc dostala vlastnosti „brzdy“ tvorby spermií. A podobné je to i v jiných experimentech.
Říkáme „mělo by“, protože stále jsme v rané fázi zkoušek. Autoři látky zatím dokončili pouze tzv. I. fázi klinických zkoušek, při které se zjišťuje pouze zdravotní nezávadnost léku. Začíná se obvykle u opravdu malých zkoušek s jednou dávkou, v tomto případě šlo již o větší zkoušku trvající zhruba měsíc (přesně 28 dní), které se účastnily zhruba tři desítky zdravých mužů.
Cílem nebylo zjistit, zda a nakolik jim klesne počet spermií, ale zda se u nich během onoho měsíce neprojeví nežádoucí účinky. Ty nějaké byly (u mnoha přírůstek váhy, několik lidí mělo akné, někdo snížené libido, dva údajně problémy s erekcí), ale obecně řečeno nebyly vážné. Rozhodně nikomu nebylo tak špatně, aby zkoušku přerušil - cynicky řečeno, vedlejší účinky nebyly tak vážné, aby přebily finanční motivaci.
Zkouška byla příliš krátká na to, aby odpověděla na otázku, zda skutečně kombinace vede k potlačení tvorby spermií v těle. Na to by podle autorů museli muži brát lék zhruba dvakrát, až třikrát déle. Přípravek by měl totiž zastavit tvorbu nových spermií, ale nezabrání „dozrání“ těch buněk, které už se začaly ve spermie měnit.
Dlouhodobé zkoušky nové látky se budou provádět a až probíhající experimenty na zvířatech ověří, že látka je (alespoň pro myši) neškodná i při podávání po dobu několika měsíců. Pak teprve přijdou na řadu lidé.
Další jsou napřed
Bude to ovšem nějakou dobu trvat, a dost možná ji mezitím předběhnou jiní. Jeden možný vítěz dokonce pochází ze stejné „stejná“. Tatáž skupina z univerzity státu Washington, která provedla zkoušku látky 11-beta-MNTDC by chtěla do května 2019 rozběhnout větší klinické zkoušky jiné slibné látky s podobným účinkem, známé jako MAUD (zkratka plného názvu dimethandrolon undekanoát). S využitím této látky se také připravují zkoušky podáváním antikoncepce pomocí injekcí, která by měla účinkovat po dobu několika měsíců.
Ta už za sebou měsíční zkoušku „závadnosti“ již má (výsledky zde). Nové testy by měly trvat několik měsíců a mimo jiné budou skutečně ověřovat, zda látka plní svůj účel a podávání sníží počet spermií (a samozřejmě i její závadnost).
A ani tato látka možná nebude na trhu první. Loni v říjnu také začala velká zkouška jiného přípravku; zhruba 400 párů z několika zemí se podílí na velké zkoušce gelu, který si partner má mazat každý den na šíji a do podpaždí. Jde znovu o kombinaci progestinu a testosteronu, a v kratších testech snižoval množství spermií zhruba o 90 procent. Zkouška potrvá zhruba tři roky a měla by celkem přesvědčivě odpovědět na otázku, jak moc v praxi látka plní svůj účel.
Uspět v delších testech nebude pro žádný z těchto přípravků ovšem jednoduché. A to už z toho důvodu, že jde o látku určenou pro zdravou populaci. Prostředky proti vážným nemocem mohou někdy být schváleny i přes to, že mají vážné vedlejší účinky (např. chemo- či radioterapie), ale v případě mužské antikoncepce bude laťka nastavena podstatně výše.
I přesto, že existují poměrně slibné prostředky, stále jde tedy o rizikový podnik. A farmaceutickému průmyslu se do něj tedy příliš nechce, v tom se většina odborníků a komentátorů vzácně shoduje. Třeba i proto, že zatím totiž není jasné, jak veliký by vlastně byl trh - tedy kolik mužů by látku skutečně používalo.
Dnešní zkoušky platí z velké části státní rozpočty (především americký NIH), a nemají tedy soukromého investora. Samozřejmě, pokud uspějí, naděje na nalezení firmy s přístupem ke kapitálu by se měla výrazně zvýšit. Vzhledem k tomu, že první jasné výsledky budou za tři roky, a další kroky rozhodně také potrvají léta, na mužskou „pilulku“ budeme v nejlepším případě čekat zhruba dekádu, dá se odhadovat z jiných příkladů.
