Na společnost Intel byla podána hromadná žaloba. Pentium 4 je podle žalobců pomalejší ve srovnání se skutečným výkonem Pentia III nebo AMD Athlonu. Celou akci zatím halí celé řada nejasností a detailů, které mají být vyjasněny, ale cíl kauzy je jasný - dokázat, že Intel a s ním spolupracující výrobci (v návrhu žaloby se toto týká zatím Gateway a Hewlett Packard - je však otázkou, zda by v případě šancí na úspěch zůstalo jen u nich) úmyslně mátli spotřebitele o skutečných výkonových charakteristikách Pentia 4 ve srovnání s jeho konkurencí.
Širší souvislosti případu
Intel je bezesporu špičkovou firmou. V oboru IT už nějakou tu dobu něco znamená. Kromě špičkových výrobních technologií disponuje i špičkovým marketingem, výbornou pověstí a zázemím, o kterém se může konkurenci jenom zdát.
A právě špičkový marketing je něco, co firmu drží už hodně dlouhou dobu na první příčce mezi výrobci procesorů pro osobní počítače. Samotný vývoj a výzkum nestačí a nestačil by, nebýt toho, že vyvinutý a vyrobený produkt někdo dokáže prodat - ba co víc, že ho dokáže dobře prodat. Nástrojem k dosažení tohoto cíle je reklama.
Reklamní tlak
Ať si to uvědomujeme nebo ne, reklama nás ovlivňuje a v každodenním životě se jí nevyhneme. Ovlivňují nás i zažitá fakta, zažité "pravdy" a prvotní informace, které se k nám dostanou z důvěryhodných zdrojů a kterým nemáme důvod nevěřit.
I v případě procesorů je tomu právě tak. Naprostá většina zákazníků věří, že procesor s vyšším taktovacím kmitočtem bude také výkonnější než procesor s taktovacím kmitočtem nižším. Zejména, pokud jde o informaci přímo od výrobce. A právě to je kámen úrazu.
AMD reaguje
Na celou situaci reagovala snad jako první firma AMD. Ta pro svoje procesory zavedla přepočítávání výkonu na rating, který se vztahoval právě k procesorů Intel a k jejich výkonům. Následovníci příkladu AMD na sebe nenechali dlouho čekat. Namátkou můžeme vzpomenout procesory Cyrix stejnojmenné firmy, které následně vyrábělo IBM. (Nyní jako obchodní známka převzaná společností VIA.)
V momentě, kdy se výkony následujících generací procesorů srovnaly s výkony procesorů Intel Pentium II a III, od ratingu se upustilo a firmy se dále spoléhaly na udávání rychlosti svých čipů v megahertzích (MHz). Nová situace nastala s příchodem procesorů Athlon XP na trh. AMD zopakovalo svůj postup a opět zavedlo rating (též známý jako performance rating).
Marketingové šachy
Původně zamýšlené odlišení od prvních generací Athlonů se s postupem času zvrhlo v divoké porovnávání s výkony prakticky jakýchkoliv procesorů firmy Intel. AMD rozpoutala několik kampaní, kde se snažilo zákazníkům vysvětlit, že na megahertzích nezáleží. Bohužel marně. Podíl AMD na trhu procesorů se i přes toto úsilí zmenšil.
Stávající situace je pro zákazníka velmi složitá. Problematika jednotlivých generací procesorů je mnohem komplikovanější. Není možné porovnávat mezi sebou dvě rozdílné architektury a ještě do vzniklého chaosu přimíchávat jakýsi rating. Za těchto podmínek se zákazník ztrácí v nekončícím kolotoči protichůdných informací.
Co bude dál?
Pokud se žaloba dostane až k řádnému soudu, což je pravděpodobné, budou mít soudci nesnadnou úlohu. Určit, zda Intel skutečně klamal zákazníky, když neuvedl, že nízko taktovaná Pentia 4 mají skutečný výkon nižší než o generaci starší Pentia III.
To přitom může být pravda a také nemusí, a to hned v několika směrech. Předně by musel soud prokázat, v kterých aplikacích je Pentium 4 pomalejší. Přitom k tomu, aby se tyto dva architektonicky velmi nepodobné procesory daly porovnávat na softwarové bázi, by musely mít oba k dispozici co nejlépe optimalizovaný software a také operační systém, na kterém pracují. To je víceméně nereálné, protože většina dnes používaného softwaru vznikala v době, kdy procesor Pentium 4 neexistoval.
A co víc, architektura Pentia 4 byla primárně navržena tak, aby dokázala nejlépe spolupracovat s pamětmi typu RDRAM (Rambus DRAM), nikoliv s pamětmi DDR, nebo ještě starší SDR, které byly k dispozici, když se navrhovala architektura Pentia III. Nynější trend je ale právě opačný. Díky cenové politice a licenčním podmínkám společnosti RAMBUS jsou paměti typu RDRAM na ústupu. Přitom nikdo nepochybuje o tom, že se jedná o jedny z nejrychlejších běžně dostupné paměti pro osobní počítače na trhu.
Intel má tedy dost prostředků k tomu, aby se po technické stránce ze sporu vyvlékl. Vymluvit se může prakticky na cokoliv. Výhodu má i v právním zázemí. Vždyť se jedná o jednu z nejbohatších firem na světě.
Celou situaci budeme i nadále sledovat a o výsledkcích případných soudních sporů vás budeme informovat.
