Přísně tajná operace: Cíl nebyl Titanic, ale vraky jaderných ponorek

  • 65
Námořní geolog Robert Ballard musel lhát. Na tiskové konferenci, na níž světu oznámil objevení vraku Titaniku, řekl, že testoval novou technologii. Ve skutečnosti byl armádou pověřen najít vraky vojenských ponorek. Hledání Titaniku byl jen jeho trpěný koníček.

Vrak RMS Titanic (Royal Mail Ship) objevila výprava doktora Roberta D. Ballarda 48 minut po půlnoci 1. září 1985. Na tiskové konferenci, následně uspořádané v režii National Geographic ve Washingtonu, prohlásil, že: "... to byl první test nové technologie."

Tehdy lhal, protože musel. Byla studená válka. Výpravu financovalo americké námořnictvo a on byl důstojníkem v hodnosti commander. Cílem nebyl Titanic, ale vraky dvou jaderných ponorek, které zmizely i s celými posádkami a nikdo pořádně nevěděl proč. Hledání Titaniku byl jen Ballardův koníček, nad kterým námořnictvo přimhouřilo oko.

Nápad za všechny peníze

Vraťme se do osmdesátých let. RMS Titanic asi není nutné představovat. Příběh zaoceánského parníku fascinuje generace lidí na celém světě. Ale od osudného dubna roku 1912 do té doby loď, respektive její vrak, nespatřilo lidské oko. Nikdo totiž nevěděl, kde přesně leží. O nalezení se pokoušela řada výprav, všechny neúspěšně.

Hledání vraků je jistě ušlechtilá zábava - jen finančně náročná. Lidé, kteří se jí mohou věnovat na své náklady, se dají spočítat na prstech jedné ruky nepříliš zručného tesaře.

Jack Grimm po údajném nálezu vraku Titaniku – šlo jen o kus kamene.

Jedním z nich byl texaský ropný magnát Jack Grimm, který financoval několik výprav k vraku Titaniku. Ale navzdory strávenému času a množství utracených peněz, se vrátily s nepořízenou.

Doktor Robert D. Ballard byl oceánograf a geolog se slušnou reputací, pracující pro oceánografický institut Woods Hole v Massachusetts. Kromě toho byl záložním důstojníkem USN (US Navy). Jeho dětským snem bylo nalézt vrak RMS Titanic. Na rozdíl od Grimma však neměl prostředky. Zkoušel tedy oslovit námořnictvo s tím, že podobný objev by mohl USN přinést popularitu a zvýšit prestiž. Jenže námořnictvo mělo v osmdesátých letech jiné starosti než hledat vrak britského parníku. 

Ballard dosáhl hmatatelných výsledků v oceánografii díky využití tehdy poměrně nové technologie videa k průzkumu mořského dna. Do té doby se k tomuto účelu používaly sonary s bočním vyzařováním nebo vlečené sonary. Oba však měly malou rozlišovací schopnost.

Videokamery naproti tomu měly jednoduchou obsluhu a přenášely obraz on-line. Jako záznamové médium sloužila magnetická páska, která byla na rozdíl od filmu okamžitě k dispozici a nevyžadovala složité chemické zpracování. Ballard využíval k průzkumu dna vlečenou plošinu s videokamerami a osvětlením. Díky tomu přinesl mnohem kvalitnější záběry, než zvládly pořídit nejdokonalejší sonary.

Dr. Robert Ballard na setkání s viceadmirálem Ronaldem Thunmanem

Naplnění svého snu o nalezení vraku RMS Titanic se přiblížil, když si uvědomil, že je potřeba věci správně pojmenovat. Sebral podklady a vyrazil za viceadmirálem Ronaldem Thunmanem, zástupcem velitele USN pro operace ponorkového loďstva. Oznámil mu, že má k dispozici vyzkoušenou technologii umožňující detailní průzkum a mapování mořského dna. S její pomocí umí nalézt malé předměty a trosky ve velkých hloubkách a pořídit jejich detailní záběry.

Chceme vraky, ale jiné

Přijetí bylo zpočátku chladné, ale když se viceadmirál seznámil s detaily, nabídl Ballardovi práci. Řekl, že námořnictvo mu poskytne loď s posádkou, zaplatí výrobu nové vlečené plošiny a bude hledání vraků financovat. Štáb zpracoval časový harmonogram a vyčlenil příslušnou částku z rozpočtu pro tajné operace. Ballard byl povolán do aktivní služby a vázán přísahou.

Jeho úkolem však nebylo hledat Titanic, ale prozkoumat vraky jaderných ponorek USS Thresher (SSN-593) a USS Scorpion (SSN-589). Ty zmizely s celými posádkami. Operace byla přísně tajná. Hledání vraku RMS Titanic měl Ballard povoleno, jen pokud najde vraky obou ponorek včas, přinese informace, které USN požadovalo a nepřekročí vyčleněný rozpočet.

USS Thresher (SSN-593) byla útočná ponorka s jaderným pohonem, spuštěná na vodu v 9. července 1960. Ve své době patřila k chloubě USN, protože se byla schopna ponořit hlouběji než její předchůdkyně. A navíc byla tišší.

Thresher nesl nový 3D nízkofrekvenční sonar, schopný zachytit protivníkovy ponorky rychle měnící hloubku ponoření, s jejichž detekcí měly starší sonary velké problémy. Ponorka měla nový bojový řídicí systém a byla vyzbrojena protiponorkovými střelami UUM-44A SUBROC (Submarine Rocket) s jadernými hlavicemi.

Thresher pronásledovala smůla. Nejprve nastaly potíže s pohonem, potom srážka s remorkérem, po které bylo nutné provést revizi tlakového trupu. Pak 10. dubna 1963, po ukončení oprav, vyrazila posádka na moře, kde prováděla testy včetně ponoru do maximální hloubky 400 m. Na hladině ji zajišťovala záchranná loď USS Skylark (ASR-20).

Posádka indikovala během testů ponorky potíže, potom pokus o nouzové vynoření a následně se odmlčela. Záznam sonaru nevěstil nic dobrého: bylo slyšet zvuky, které znamenaly implozi trupu. Ponorka Thresher se potopila se 129 muži na palubě. Nepřežil nikdo. Dodnes jde o největší havárii v historii amerického ponorkového loďstva.

Sledujte na ČT2

Dokumentární pořad Vrak Titaniku a studená válka vysílá ČT2 ve čtvrtek 12. dubna od 20. hod., reprízu v úterý 17. 4. 2012 v 10:55 a ve čtvrtek 19. 4. 2012 v 12:25

Vrak USS Thresher byl po intenzivním pátrání nalezen batyskafem Trieste. Leží v hloubce 2 560 metrů v místě vzdáleném 350 km východně od mysu Cod. Ballardovým úkolem bylo ověřit, zda vyšetřovací komise USN správně identifikovala příčiny havárie a zda nebylo příčinou něco jiného, o čem by USN mělo vědět. Kromě toho měl najít jaderný reaktor a zjistit, zda těsní a do okolí neuniká radiace. Výsledek pátrání se dozvíte v dokumentu vysílaném Českou televizí.

Záhadné zmizení USS Scorpion

Druhou hledanou ponorkou byl USS Scorpion, který také zmizel za poněkud záhadných okolností. Scorpion při svých předchozích plavbách operoval u pobřeží tehdejšího Sovětského svazu, monitoroval a úspěšně nafilmoval odpaly sovětských balistických raket. Při tom byl odhalen sovětskými plavidly a útočnou ponorkou. Pronásledovatele se mu však podařilo vymanévrovat, za což dostal kapitán po návratu medaili za zásluhy amerického námořnictva a další členové posádky pochvalné citace.

Jednou z teorií o potopení USS Scorpion (SSN-589), kterou měl Ballard ověřit, byl "horký start" torpéda.

Ponorka s 99 členy posádky zmizela 30. června 1968 během návratu z operační plavby po Středozemním moři. Nevyslala žádný nouzový signál, žádné hlášení o poruše. Nic. Co bylo příčinou zmizení, bylo dlouho záhadou.

Objevovaly se nejdivočejší spekulace. Počínaje pomstou sovětských ponorkářů za ztrátu diesel-elektrické ponorky K-129, vyzbrojené balistickými raketami. O té milovníci konspiračních teorií pro změnu tvrdili, že byla taranována (manévr proražení boku) ponorkou USS Swordfish (SSN-579).

Horký start

Horký start je nečekané spuštění motorů torpéda při technické prověrce nebo ošetřování na palubě ponorky. Protože baterie (ani motory) nejsou chlazené okolní vodou, velmi rychle se přehřejí a hrozí jejich exploze, případně sekundární exploze bojové hlavice.  

Jiná teorie předpokládala, že došlo k "horkému startu" torpéda, před nabitím do torpédometů. Této teorii nasvědčovala skutečnost, že ponorka před svým potopením změnila kurz o 180 stupňů. Takový manévr se používá právě při horkých startech. Gyroskopická plošina a na ni napojené logické obvody to vyhodnotí jako nechtěný obrat torpéda proti vlastní ponorce a zastaví jeho motor.

Další teorie tvrdila, že došlo k explozi torpéda v torpédometu. Podle jiné povolilo těsnění hřídele lodního šroubu, podle další se porouchalo zařízení na vystřelování odpadků a trup zalila voda. Vrak USS Scorpion byl lokalizován v hloubce 3 000 metrů asi 750 km jihozápadně od Azorských ostrovů. Co přesně doktor Ballard zjistil při svém průzkumu, uvidíte v dokumentu vysílaném Českou televizí.

Klíč k nalezení vraku

Pátrání po ponorkách bylo zdárně u konce, a navíc Ballardovi mimořádně pomohlo v úspěšném pátrání po potopeném Titaniku. Obě ponorky totiž implodovaly ještě před dopadem na dno a trupy obou se rozlomily na několik částí. Drobné úlomky potom unášel proud, takže v obou případech vzniklo pole trosek dlouhé zhruba dva kilometry.

Dr. Ballard s posádkou připravuje plošinu Argo ke spuštění do moře.

Při pátrání sonarem by to nic neznamenalo, protože drobné části byly pod jeho rozlišovací schopností. Ale vlečená plošina Argo, kterou Ballard používal, byla vybavena videokamerami a dokázala nalézt i takto malé části. Podle svědků se trup Titaniku před potopením rozlomil na dvě části, takže bylo velmi pravděpodobné, že na dně vzniklo podobné pole trosek.

Vzhledem k velikosti lodi a hloubce, v které měla ležet, se dalo očekávat, že bude větší než v případě relativně malých ponorek ležících v menší hloubce. Ballard si uvědomil, že pole trosek dlouhé několik kilometrů je mnohem větším cílem než samotný 270 metrů dlouhý trup Titaniku, který hledaly předchozí výpravy. Díky znalosti mořských proudů se dalo určit, jakým směrem se bude pole trosek táhnout.

Doktor Ballard neměl příliš času. Do termínu vyhrazeného námořnictvem zbývaly dva týdny. Za tu dobu měl dokázat, co jiné výpravy nezvládly za několik měsíců. Vsadil vše na jednu kartu. Místo toho, aby cílovou oblast prohledával v navazujících pásech, nechával mezi jednotlivými "scany dna" mílové rozestupy a doufal, že mu kořist neproklouzne.

Argo brázdil mořské hlubiny a operátoři se střídali ve sledování televizních obrazovek. Nudné služby se vlekly jedna za druhou, ale na záběrech ze dna byly jen hromady sedimentů, občas nějaká ryba nebo lahev od piva. Do konce výpravy zbývaly 4 dny. Argo snímal devátý pás. Doktor Ballard si šel lehnout.

Přesně 48 minut po půlnoci našel operátor první objekt, který byl zjevně vyrobený lidskou rukou. Nedaleko ležel další. To ještě stále nic neznamenalo. Jen naději, že by mohlo jít o pole trosek.

Kýžená odměna v podobě nálezu vraku RMS Titanic

Přesto šli vzbudit Ballarda. Šest palub sjel po zábradlí jako při bojovém poplachu na lodi. Pole trosek houstlo. Potom našli jeden z dvaceti devíti kotlů Titaniku. Nyní už byli všichni na nohou a hulákali v sále operátorů jeden přes druhého jako malé děti. Krátce na to se ze tmy vynořila majestátní příď RMS Titanic.

Doktor Robert Ballard si splnil dětský sen a ze dne na den se stal jedním z nejznámějších mužů planety. Že za jeho objevem stála zakázka amerického námořnictva, bylo donedávna tajné. Na tiskové konferenci již vystupoval v civilu a v duchu přísahy tvrdil: "... že šlo o první nasazení nové technologie."