Jak to všechno začalo?
Byl jednou jeden vysokoškolák, mladý kluk, 19 let. Jmenoval se Shawn Fanning. Dobrý programátor, ale mizerný student. Školu nedokončil, přesto se proslavil a jeho jméno vyslovovali uživatelé internetu po celém světě. Shawn Fanning napsal program s názvem Napster a založil stejnojmennou firmu. Začal tak vytvářet dějiny digitální hudby na internetu.
Napster v roce 1999 dokonal hotovou revoluci. Do té doby sloužily ke stahování hudby z internetu především webové stránky a FTP servery, underground vířil v IRC kanálech. Napster přinesl změnu. Prostřednictvím unikátního přenosového protokolu a centrálního serveru mohli uživatelé aplikace vyhledávat hudbu na počítačích ostatních právě připojených jedinců z celého světa. Napster se rázem stal největší hudební knihovnou na světě, zahrnující nejen hlavní komerční proud, ale také nezávislou a špatně dostupnou hudební tvorbu všech možných žánrů. Ve slovníku internetových surfařů se stále častěji objevoval výraz Peer-2-Peer nebo jeho zkratka P2P, označující síť fungující na principu propojení dvou klientských počítačů.
Služba se stávala stále slavnější. V každém okamžiku bylo připojeno až několik set tisíc jedinců, každý nabízející svou sbírku MP3 souborů a hledající novou muziku na pevných discích ostatních uživatelů. Přenosový protokol byl uvolněn a nezávislé OpenNap servery, těžící z popularity Napsteru, se začaly objevovat jako houby po dešti. Technologie Wrapster umožnila zakódovat a na Napsteru i serverech OpenNap sdílet i ostatní data - programy, grafiku, video. Vědoma si velikosti svého fenoménu se Fanningova firma rozrostla na velkou akciovou společnost. Z provozu sítě udělala komerční živobytí, na které nabalila další služby, například vlastní on-line nákupní centrum, začala prodávat reklamní prostor. Také poskytla útočiště nezávislým skupinám a interpretům k propagaci svých děl, otevřela novým talentům dveře k milionům potenciálních fanoušků.
Napster v době vrcholu
V době největší slávy protékaly servery Napsteru téměř tři miliardy souborů mešíčně. Firma prosperovala, P2P se ukázalo být výnosnou živností. Jenže Napster se stal trnem v oku hudebnímu průmyslu. Americká asociace nahrávacího průmyslu (Recording Industry Association of America - RIAA), zastupující největší hudební společnosti, se oprávněně cítila poškozena nekontrolovatelným šířením obrovského množství copyrightovaného materiálu, které zdarma umožňovala komerční firma. Uspořádala na Napster doslova hon, který měl za cíl tuto obrovskou vlnu pirátství zastavit. Velká pětka se prostřednictvím RIAA, vedené Hilary Rosen snaží Napster obvinit z pirátství a oblíbenou síť zničit. Do kampaně se pouští také kapela Metallica, která si tímto krokem znepřátelila velkou část fanoušků. Jejich snaha vrcholí 27. července 2000, kdy soudkyně Marilyn Patel nařizuje předběžné opatření, které Napsteru přikazuje zastavit servery. Napster se odvolává a funguje dál, nicméně jeho používání bylo zakázáno v akademických sítích 40% amerických vysokých škol.
Navzdory katastrofickému vyprávění RIAA o škodlivosti Napsteru křivka prodeje hudebních nosičů míří strmě vzhůru. Americký hudební průmysl za první pololetí roku 2000 ohlašuje naprosto rekordní nárůst prodaných CD alb o 6%. Sestupnou tendenci opět zaznamenaly kazety, LP a CD singly. A to Napsteru přibývá konkurence, je tu také například iMesh, AudioGalaxy, Scour Exchange, SongSpy, open-source decentralizovaná síť Gnutella, která je však (i v dnešní době) poměrně těžkopádná a nepříliš atraktivní. Stále navštěvovanější jsou OpenNap stanice, z nichž velký kus koláče návštěvnosti ukusuje řetězec serverů MusicCity.
Na podzim roku 2000 vstupuje do hry silný hráč. Německý mediální koncern Bertelsmann AG, vlastnící hudební label BMG, se navzdory sporu své dceřinné společnosti po boku ostatních vydavatelství stává vlastníkem 50% podílu ve společnosti Napster. Tušíc veliký potenciál investoval do sítě neuvěřitelných 50 milionů dolarů s cílem vybudovat na základech pirátského P2P systému legální hudební knihovnu s placeným přístupem. Rojí se časté spekulace, zda půjde o uzavřený systém nebo volné, byť zpoplatněné sdílení souborů. CEO Napsteru Hank Barry je pouze nadšen novou spoluprací a vidí zářnou budoucnost.
V roce 2001 pokračuje spor Napsteru s RIAA. Síť se snaží zachovat nezávislost a nabízí labelům miliardu dolarů, kterou by jim výměnou za stažení žalob vyplácela během následujících pěti let za používání jejich repertoáru. Labely odmítají a soud se vleče dál. Původní obhajoba, stavící na faktu, že firma nemůže monitorovat činnost uživatelů v systému, se sype jako domeček z karet. RIAA spolu s odborníky dokazuje, že na centrálním serveru jsou všechny akce zachytitelné a podmiňuje další setrvání Napsteru na síti začleněním technologie, která by dokázala odfiltrovat copyrightovaný materiál. Nejprve je to databáze souborů, dodávaná samotným hudebním průmyslem, pak i klíčová slova, obsažená v názvech skladeb a jejich interpretů. Seznamy ale často kromě chráněných nahrávek obsahovaly také nepřesná či neúplná data. To vedlo nejen k odstranění odkazů na copyrightované skladby, ale i díla jiných, nezávislých interpretů, které s labely "Velké pětky" nemají co do činění. Kromě takto postižených protestoval proti stažení svých skladeb z Napsteru překvapivě také známý producent, skladatel, multiinstrumentalista a zpěvák Moby.
Přestože se na internetu objevují utility, které umožňují filtr obejít, nedokonalý systém, blokující spoustu anglických výrazů, má na svědomí velký odliv příznivců. Vytížení sítě během měsíce rapidně klesá o 36%, počet sdílených souborů na jednoho uživatele se smrštil z průměrných 220 na pouhých 37. Napster proto kupuje společnost Gigabeat, specialistu na identifikaci hudebních souborů podle digitálních otisků, jejíž technologie by měla pomoci nastalou situaci vyřešit.
"Konkurence" v podobě placených knihoven
Velké nahrávací společnosti oznámily dva projekty placených hudebních knihoven na internetu. Universal a Sony se spojily a při nezištné pomoci Microsoftu a jeho kodeků Windows Media pracují na službě Duet, EMI, Warner a BMG zase budují MusicNet na distribuční platformě RealNetworks. Působnost Bertelsmannu konečně přinesla první ovoce, když Napster získal licence na veškerý katalog MusicNetu pro použití hudby v plánovaném komerčním provozu za $4,95 měsíčně. Mír uzavřeli také rivalové z Metallicy a raper Dr. Dre - rovněž jejich tvorba bude dostupná pro zpoplatněný Napster. Jeho spuštění je ohlášeno již na konec léta 2001.
Nová technologie v červenci totálně selhává. Filtr dalšího partnera, společnosti LoudEye Inc., není schopen zachytit ani jediný soubor. Napster se nuceně stahuje ze sítě a v tu chvíli nikdo netuší, že jeho servery již nikdy nenaskočí. RIAA si mne ruce a škodolibě se chechtá: "Napster je konečně na kolenou!" Technici klejí a pokoušejí se přece jen systém oživit. Marně. Mezitím se na vysokých postech rozhoduje o budoucnosti firmy. Hank Barry je na konci měsíce odejit z pozice CEO a nadále zastává méně významnou funkci. Na jeho místo přichází Konrad Hilbers, výkonný viceprezident koncernu Bertelsmann AG. Jeho úděl je jasný - dovést Napster k plně funkčnímu komerčnímu modelu. Rozbíhají se horečnatá licenční jednání, programátoři pracují na plné obrátky...
Útěk uživatelů Napsteru
... a fanoušci Napsteru se rozprchli ke konkurenci. Populární Gnutella klient BearShare zaznamenává za poslední dva měsíce nárůst uživatelů o 39%, iMesh si polepšil o 29%. Naprostá bomba je ale síť MusicCity s klientem Morpheus. Jak se správně domníváte, vykrystalizovala z původních OpenNap serverů, nyní však používá revoluční P2P řešení FastTrack, umožňující sdílení všech dat v počítači, tedy nejen multimédií, ale i software. Jeho absolutní předností je detailní vyhledávání a třídění výsledků podle několika kritérií, kromě názvu také např. podle roku, žánru... FastTrack spojuje MusicCity s dalšími klienty KaZaa a Grokster a vytváří tak největší P2P komunitu.
Napster má plné ruce práce s placeným systémem. Už ohlásil dva předplatitelské programy: Basic se omezuje pouze na nezávislou tvorbu, Premium přibírá už i repertoár MusicNetu včetně možnosti vypalovat si ze stažených souborů audio CD. Jenže zainteresované labely jsou ochotny čekat na spuštění nového Napsteru pouze do konce léta a pak se vracejí k soudu... Koncem srpna ohlašuje Konrad Hilbers: "Do Vánoc jsme online!" Registrovaným betatesterům je rozeslán e-mail, v němž je slibována již brzká účast na testování nového systému. CEO také oznamuje, že se na síť vrátí i volný Napster, kde bude možno vyměňovat necopyrightovaná díla. Technologie ale musí nejprve splnit požadavek soudu a filtrovat soubory s produkcí velké pětky.
To se bohužel nikdy nepodařilo. A stejně tak jsme komerční Napster nenašli pod stromečkem. Pískoviště si zatím rozebraly dvě služby: MusicNet a PressPlay (dříve Duet). Kromě samotné produkce vlastních vydavatelství toho však běžnému MP3 fandovi mnoho nenabízejí. Soubory jsou chráněné systémy DRM (Digital Rights Management - digitální správa autorských práv), nelze je vypalovat, kopírovat na jiný počítač, ba ani do přenosných přehrávačů. Veřejnost je znechucena a vrací se k pirátským sítím. Snad kdyby byl Napster lepší... Ten ale mezitím propouští. Poprvé a nikoliv naposledy. Odstartováním betatestů se zcela uzavřel světu a 10% zaměstnanců utlumení komerčních aktivit poznalo na vlastní kůži - vyhazovem. To jsou opravdu pěkné Vánoce...
Budoucnost Napsteru
Rok 2002. Konrad Hilbers v lednu ujišťuje, že testování je v plném proudu a služba bude spuštěna na jaře. Pokračují jednání o licencích hudebních katalogů dalších vydavatelství, soudní pře. Napster si stěžuje, že labely podepsání smluv záměrně protahují a znemožňují tak plnění příkazů soudu. Úspěšně, sporem se bude zabývat vyšší, severokalifornská instance. Společnost stojí vše velké finanční prostředky, další propouštění na sebe nenechá dlouho čekat. Naděje však visí ve vzduchu, internetové magazíny i stránky samotného Napsteru přinášejí první pohled na novou generaci sdílení hudby. Jenže jaro ťuká na dveře a stále se téměř nic neděje...
Březen. Stále ticho po pěšině. Hlavní investor Bertelsmann AG při pohledu na zkázu oznamuje, že je připraven převzít kontrolní balík akcií a vedení firmy. Spekuluje se o částce mezi 15 - 30 miliony dolarů. Hank Barry spolu s dalším členem představenstva obchod vetovali. Akcionáři Napsteru okamžitě odhlasovali výměnu na jejich postech, tu ale Barry soudně napadl. Prodej se tak do vyřešení sporu odkládá. O práci přišli další zaměstnanci a ve firmě už sedí prakticky pouze pracovníci, nezbytní k obsluze technologického zázemí a zajištění hlavní administrativy.
Rezignace generálního
14. května 2002. Konrad Hilbers odchází z pozice CEO Napsteru a za ním zůstává neuskutečněný sen. Představenstvo a akcionáři nakonec po dvouměsíčním jednání definitivně zamítli prodej společnosti Bertelsmannu, který chtěl Hilbers prosadit. Sami si tak utáhli kohoutky - smetli ze stolu jediný krok, který mohl Napster zachránit. Bertelsmann by vysušené firmě přinesl další finanční injekci. Napster tak zůstal takřka bez peněz a velice vážně uvažuje o vyhlášení bankrotu... Tímto dnem se tak uzavřela kapitola sporů mezi představenstvem a Hilbersem. Ten v otevřeném dopise svým zaměstnancům napsal, že "nepřijetí nabídky Bertelsmannu je veliká chyba a firma se dostala do pozice, ve které ji nechci dále vést."
Co bude dál? Napster prý momentálně zjišťuje, kde všude lze ještě ušetřit na výdajích, objevily se náznaky víry, že se přece jen ještě najde další partner, který vzhledem k proslulosti značky bude chtít spolupracovat a komerční model dotáhnout do konce. A nebo spíš skutečně přijde krach - a tato varianta se jeví ze všech nejpravděpodobnější. Napster je mrtev - ať žije Napster!
