Jak jsme již opakovaně informovali, Napster v současné době čelí žalobě RIAA a jejích členů, kteří žádají okamžité stažení všech nahrávek předních hudebních nahrávacích společností z důvodu masivního porušování autorských práv. Na podporu svého tvrzení doložili výsledky průzkumů, které dokazují, že existence Napsteru se nemalou měrou promítla do poklesu prodeje hudebních CD.
Napster na svou obranu předložil výsledky vlastních studií, které dokazují, že se jím nabízené služby naopak pozitivně promítly do růstu prodeje hudebních CD. Podle předložené studie více než 70 procent dotázaných uživatelů Napsteru prohlásilo, že Napster používá pouze pro otestování hudebních nahrávek před jejich koupí.
Ve své odpovědi na žádost RIAA o zastavení provozu služby Napster tým právníků uvádí tři významné důvody na svoji obranu, proč by soudkyně Marilyn Hall Patel měla soudní stání rozhodnout ve prospěch Napsteru.
V prvé řadě je to tvrzení, že stahování nahrávek uživateli Napsteru je v souladu se zákonem, na základě kterého firma Diamond Multimedia vyhrála při s RIAA ve věci svého prvního MP3 přehrávače RIO. Tento zákon (Audio Home Recording Act z roku 1992) výslovně zamezuje žalobám z porušování autorských práv při nekomerčním použití analogové nebo digitální nahrávky. Na základě tohoto tvrzení by stahování hudebních nahrávek prostřednictvím Napsteru bylo zcela legální, ale stahování plných verzí počítačových programů a filmů by i nadále bylo porušováním autorských práv. V případě, že tento argument neobstojí, má Napster v záloze ještě dvě esa.
Podle jeho vyjádření se na něho vztahují stejné legislativní podmínky, které zachránily v roce 1980 firmu SONY a její Betamax videorekordér. Firma SONY tehdy čelila žalobě filmového průmyslu z výroby zařízení, které může být snadno použité pro výrobu pirátských kopií filmů. Rozhodnutí soudu, které bylo ve prospěch Betamaxu, bylo odůvodněno tím, že dané zařízení může být použité i pro mnoho zcela legálních účelů. V souladu s tímto rozhodnutím Napster prohlašuje, že i za stávající situace, kdy většina jeho uživatelů stahuje komerční nahrávky, mohou být jeho služby použity zcela legálně, například pro propagaci nezávislých hudebníků a nahrávacích společností.
Posledním obranným tvrzením, které soud však nedávno zamítl, je prohlášení, že Napster nemá nic společného s nabízenými nahrávkami svých uživatelů a jako takový za ně nemůže nést odpovědnost.
Nejzajímavějším argumentem je citace obskurního legislativního dogma o zneužití autorských práv, které říká, že majitel autorských práv může přijít o možnost vymáhání odškodného za jejich porušování v případě, že je použil s cílem zamezení další konkurence. Právníkům Napsteru se totiž podařilo legální cestou získat dokumenty prokazující, že RIAA zneužívá vlastnictví autorských práv ke komerčním hudebním nahrávkám s úmyslem zamezení konkurence. S největší pravděpodobností se jedná o materiály prokazující nátlak hudebních společností na prodejce, který měl za následek umělé zvýšení cen hudebních nosičů.
Soudní stání ve věci Napster versus RIAA je naplánováno na 26. července a bude rozhodně zajímavé sledovat, jak to všechno dopadne. Z původně předem jasného soudního stání se stává komplikovaná kausa, ve které je výsledek stále nejistý.
