Takové snímky ještě nikdo neviděl: Planetka se rozpadla v přímém přenosu

  • 5
Vesmírný teleskop poprvé udělal snímky rozpadu malého vesmírného tělesa "v přímém přenosu". Planetka P/2013 R3 se z ne zcela jasných příčin pomalu rozpadá na deset kusů.

Ne každý rozchod je tak klidný a uvážlivý, jako za sebou má planetka P/2013 R3. Toto malé těleso se postupně rozpadá nejméně na deset kousků, které se od sebe vzdalují vycházkovým tempem zhruba 1,5 kilometru za hodinu. Ukázaly to snímky Hubbleova teleskopu, který planetu zachytil v průběhu rozchodu od října 2013 do letošního ledna.

Největší úlomky planetky mají zřejmě rozměry kolem 200 metrů, menší jen pár desítek metrů. Celková hmotnost tělesa by mohla být kolem 200 tisíc tun (i když jde o hrubý odhad, na který se nedá příliš spoléhat). Pro srovnání, největší egyptská pyramida - Chufuova - má celkovou hmotnost cca 6 milionů tun, takže asteroid je dost "nadýchaný".

A také křehký. K rozpadu mu zřejmě stačilo to, že se roztočil kolem vlastní osy. Proč, to nevíme jistě. Mohl se například srazit s nějakými ještě podstatně menším tělesem a to ho mohlo roztočit, ale možná to ani nebylo zapotřebí. Mohlo stačit jenom sluneční záření.

Některé planetky se mohou rozpadnout v důsledku tlaku plynů, které vznikají v jejich nitru, když Slunce zahřeje led, ze kterého jsou stvořeny (jako se to nedávno stalo kometě ISON). Ale P/2013 R3 je od naší hvězdy příliš daleko a podle propočtů dráhy se k ní nikdy v průběhu posledních stovek milionů let planetka nedostala dostatečně blízko, a tak sublimace plynů rozpad nevysvětluje.

Ilustrace předpokládaného průběhu rozpadu planetky P/2013 R3. Nerovnoměrné zahřívání ji postupně roztočilo, a jednotlivé kusy se pak od sebe odstředivou silou oddělily.

Ale světlo mohlo způsobit roztočení. Objekty se mohou roztočit jenom v důsledku síly, kterou na ně působí záření unikající z jejich povrchu (tzv. Jarkovského efekt). Můžeme si to představit tak, že na těleso působí fotony tepelného záření "odlétající" z povrchu. Pokud je zahřívání nerovnoměrné - třeba jen z jedné strany - nakonec se roztočí.

Na Zemi by se to nikdy nestalo; jde o velmi malou sílu, která gravitaci nikdy nemůže přetlačit. Ale v tomto případě je tato hypotéza přesvědčivá právě kvůli pomalému tempu rozpadu tělesa. Kdyby se srazilo s jiným objektem,  probíhal by "rozchod" zřejmě podstatně rychleji.