„Když jsem před několika lety navštívil zdobené jeskyně ve Francii, začal jsem si všímat, že většina maleb se nachází v hlubokých a velmi úzkých jeskyních,“ uvedl pro The Jerusalem Post Yafit Kedar, archeolog na Telavivské univerzitě.
„Začal jsem uvažovat o tom, proč se rozhodli pracovat tímto způsobem, místo aby malovali u vchodů širších jeskyní, kde si také mohli užívat přirozeného světla.“ Ne že by se v přístupnějších místech nenacházely žádné kresby. Ale v temnotě, kterou dávní lidé museli osvětlovat ohněm, se nacházejí často ta nejpůsobivější díla.
Mezi takové případy patří například jeskyně Rouffignat ve Francii. Její stěny zdobí více než 250 rytin a jeskynních maleb z období paleolitu. Jde především o motivy mamutů, bizonů a další zvěře. Nejstarší zdejší díla byla namalována na zdech ve velice úzkých prostorech až 750 metrů od jediného vchodu do jeskyně.
Pravěký hashtag a prasečí uměníPosledních několik let vydalo nové vzrušující objevy jeskynních maleb. Začátkem tohoto roku byla na indonéském ostrově Sulawesi nalezena nejstarší jeskynní malba zvířete. Vyobrazuje prase celebeské, které bylo nejméně před 45 500 lety namalováno v životní velikosti s pomocí rudého okru, zemitého pigmentu.  Na indonéském ostrově Sulawesi objevili vědci prastaré nástěnné malby. Zachycují lidskou ruku a několik zvířat. Například babirusu, zvláštní druh prasete, který Indonésii obývá dodnes. Nejstarší jeskynní umění abstraktního charakteru bylo objeveno na jihu Afriky. Vzor byl nalezen ve 73 000 let staré vrstvě v jeskyni Blombos. Připomíná hashtag. |
Izraelští vědci z Telavivské univerzity studovali jeskynní malby ve Francii a Španělsku objevené v 19. století, aby pochopili motivaci našich předků vytvářet nástěnné umění (zvířata, ale také otisky rukou, abstraktní geometrické tvary a surrealistické výjevy) v jeskynních systémech daleko od přirozeného světla a dostatku kyslíku.
Ve studii, která vyšla v The Journal of Archaeology, Consciousness and Culture, výzkumníci uvádějí, že pravěcí umělci využívali kouř ve stísněných prostorech jeskyní k navození „vesmírných“ stavů ještě před tím, než začali užívat psychoaktivní látky rostlinné povahy. Čím hlouběji se dávní „malíři“ s pochodněmi v rukou plazili, tím byl jejich mentální výlet intenzivnější a jejich umění surrealističtější.
Tam, kde není kyslík
Simulace proudění vzduchu ve stísněných, úzkých jeskyních ukázaly, že čím užší vstup do jeskyně je, tím rychleji nastává nedostatek kyslíku. V hluboké jeskyni s jedním vchodem klesá hladina kyslíku v prostoru pod 18 procent, a to za 15 minut.
V takovém případě hrozí hypoxie, život ohrožující stav. Kyslíková deprivace u lidí způsobuje nadměrné uvolňování dopaminu v mozku. Může následovat ospalost, euforie, halucinace a mimotělní zkušenosti. Vědci studující jeskyně po celém světě běžně hlásí podobné zážitky i bez zapálených pochodní.
V ústí jeskyně s otevřeným, širokým vstupem do vnějšího světa se s přítomností kouře utvářejí dvě odlišné vrstvy proudění. Spodní vrstva je tvořena vzduchem zvenčí, horní vrstvu tvoří plyny proudící ven z jeskyně, ukázaly simulace. V případě jeskyně s úzkým průchodem se obě vrstvy částečně promíchají. Vzduch v prostoru tak obsahuje méně než obvyklých 21 procent kyslíku.
Protože jsou atomy kyslíku lehčí než molekuly oxidu uhličitého, stoupají vzhůru a pohybují se tunely směrem ke vchodu jeskynního systému. Čím hlouběji člověk do jeskynního systému cestuje, tím méně kyslíku má k dispozici. Pokud je větrání extrémně špatné, hladina kyslíku může klesnout až na 9 procent, a to se rovná ztrátě vědomí.
Poutníci do jiných světů
I přes toto všechno byla některá jeskynní díla z doby před 14 000 až 40 000 let zhotovena tak daleko od ústí jeskyně, jak jen to bylo v lidských silách. To nasvědčuje tomu, že pravěcí lidé, kteří se pohybovali v úzkých jeskynních systémech do hůře přístupných hloubek, tak činili vědomě a záměrně, snad právě kvůli vlivu hypoxie na vědomí.
Nedostatek kyslíku podle výzkumu sloužil k navození halucinací ještě předtím, než jeskynní lidé objevili vlastnosti rostlinných drog. Smyslová deprivace v kombinaci s nedostatkem kyslíku mohla být příčinou surrealistické povahy některých děl. Jeskynní malby vznikaly na zdech, stropech i podlahách.
Jejich zhotovitelé tvořili jakousi membránu, která spojovala horní a dolní svět. Pokud se na svá díla dívali v povzneseném stavu, obrazy po celé jeskyni v podstatě pluly, navrhují autoři. Nechápali to samozřejmě z vědeckého pohledu, vnímali to metafyzicky.
Kouzelné houbičky známé již v neolitu
Pozdější užívání přírodních halucinogenů dokládají zejména malby, které představují spirály a labyrinty. Tyto vzory, vzájemně si podobné a od sebe tisíce kilometrů vzdálené, odpovídají tomu, co lidé běžně vidí po užití psychedelických drog. Pokud takové struktury člověk pozoruje při změně vědomí, začne je vnímat jako díla naplněná významem. Jejich přítomnost v různých jeskyních po celém světě určitě není náhodná.
Přítomnost drog u našich předků prozradila také jejich díla samotná. Například jeskynní malba, nalezená v roce 2011 ve španělské jeskyni Selva Pascuala poblíž vesnice Villar del Humo, je považována za doklad toho, že pravěcí lidé v Evropě užívali halucinogenní houby již před 6 000 lety, přičemž jejich mnohdy až extravagantní výjevy sloužily jako součást rituálních obřadů.
Nejvýraznějším prvkem nástěnné malby je velký býk. Třináct méně nápadných skvrn může představovat lysohlávky (Psilocybe hispanica), které v okolí jeskyně rostou i dnes. Malba s „kouzelnými“ houbičkami platí za nejstarší pravděpodobný doklad užívání přírodních drog v Evropě.
Halucinogenní látky ale také mohlo nepozorovaně uvolňovat samotné prostředí. Lascaux, jeskynní komplex v jihozápadní Francii. Právě zde se nacházejí malby s převládajícími motivy zvířat z období mladšího paleolitu (15 000 až 13 000 př. n. l.). Uvolňují se zde přírodní plyny, které mohly nic netušící umělce omámit.
