To si tak listujete pozůstalostí po dědovi a najednou mezi všemi těmi rodnými a domovskými listy z předminulého století leží takové podivné zelené víčko se spínacím špendlíkem a provázkem. První, co vás napadne, je, že děda byl přeci podivný kutil, a tak si vyrobil improvizovanou olovnici. Během sekundy vás ovšem nahlodá fakt, že byl i profesionální voják, a že by to tedy olovnice zrovna být nemusela. To spíš zbytek nějakého nástražného zařízení. Oddechnete si až ve chvíli, když zjistíte, že to sice opravdu je něco jako iniciátor, ale chybí k němu samotná munice. V klidu listujete dál, než nadzvednete poslední obálku úplně na dně a...
Výše uvedený příklad se vám asi hned tak nestane, ale věřte, že vytáhnout si tak po ránu z kufru plného písemností něco, co na první pohled jasně vypadá jako ostrá munice, není opravdu nic příjemného. Držíte to v ruce a říkáte si, kam že to máte vlastně zavolat. A můžu to položit zpátky? Nevybuchne to? Mám to vynést ven? Sakra co!? Protože si myslíme, že zmatená by byla velká část z vás, rozhodli jsme se na tomto konkrétním případě ukázat, jak má člověk v podobných situacích postupovat a co se následně odehraje.
Po dohodě Pyrotechnickou službou Policie České republiky a přímo s jejím šéfem plukovníkem Michalem Dlouhým, jsme celý postup zaznamenali.
Nedovolené ozbrojování, obecné ohrožení
Najít nebo mít doma jakkoliv starou munici není žádná legrace. Samozřejmě že pro jeden náboj do pušky k vám zásahovka nevyrazí, ale obecně vzato jsou některé druhy vojenského materiálu zakázané a pokud je vlastníte, vystavujete se nemalému postihu minimálně za nedovolené ozbrojování a v případě většího množství i za obecné ohrožení.
Češi jsou velcí sběratelé, a tak se stejně jako já jistě setkáte i s nabídkou na výhodný odkup nebo se žádostí o darování oné věci. Nedělejte to. Nikdy nevíte, co se může dál stát a vy nad tím už nebudete mít žádnou kontrolu. Kdyby tak v budoucnu ona „věc“ nedejbože třeba někoho zranila (z nedbalosti, při požáru, při krádeži apod.), bude policie pátrat po jejím původu a vy se tak kromě trestného činu podle paragrafu 279 (Trestní zákoník 40/2009 Sb) můžete navíc stát spolupachateli i dalšího mnohem závažnějšího trestného činu.
Postup je tedy jednoduchý. Pokud objevíte něco, co připomíná zbraň, munici nebo výbušninu, zavolejte na policii na číslo 158. Vyptají se vás, kde jste, jak vypadá předmět, který jste nalezli, a poradí vám, co určitě máte a naopak nemáte dělat.
Je dobré si uvědomit, že ať už se nález potvrdí, nebo ne, policie vás s velkou pravděpodobností požádá o opuštění nemovitosti a před příjezdem pyrotechnika zabezpečí a uvědomí i nejbližší okolí.
Nebojte se policii zavolat ani v případech, že si nálezem nebudete úplně jistí. Tradují se případy, kdy si nálezce spletl německý puškový granát se závažím do kukaček. Stejně tak je ale znám i případ sběratele, který se rozhodl vyleštit si „trofejní“ protitankovou střelu na soustruhu. Rotací došlo k aktivaci a neštěstí bylo na světě. Proto je pořád lepší se splést a mít jistotu, že vaše okolí je v bezpečí, než naopak.
Mezitím, ihned po vašem telefonátu, je díky integraci jednotlivých složek uvědoměn i policejní pyrotechnik a vydává se na cestu. Protože je však pravděpodobné, že policie z místní služebny bude na místě dřív, platí výše uvedené.
Zajištěno špendlíkem
V našem případě byl pyrotechnik na cestě už necelé tři minuty po úvodním telefonickém rozhovoru. Po jeho příjezdu se rozhodne, jak budou vypadat následující opatření. Podle předpokládané účinnosti munice a v případě vojenského materiálu i příslušných vojenských tabulek se určí takzvaný ohrožený prostor. Ten policie kompletně evakuuje. V případě potřeby i zastaví dopravu a podobně.
Nástražné osvětlovadlo NO2. Vlevo zapalovač s nástražným provázkem a pojistkou v podobě spínacího špendlíku, vpravo již odjištěná "světlice" (bez krycí čepičky).
Kromě toho, že manipulace s tímto typem vojenského materiálu je nezákonná, může vás stát život. Přímo světlice NO2 se stala osudnou bývalému vojákovi, který se ji pro studijní účely pokusil delaborovat (rozebrat tak, aby se mohla stát bezpečnou učební pomůckou). Došlo k iniciaci slože a následný gejzír pyrotechnika popálil natolik, že na následky zranění zemřel. Nehoda se přitom může stát z mnohem banálnějších příčin. Stačí obě části (nádobu se zápalnou směsí a zapalovač) sešroubovat dohromady a nedopatřením vytáhnout onen spínací špendlík. Nic z toho není tentokrát potřeba. Zelený váleček se závitem a zapalovačem není primárně smrtící munice, ale „jen“ nástražné osvětlovadlo NO2. Používalo se na hranicích, kde velmi jasným a intenzivním světlem ozářilo místo, kde se pohybuje narušitel, který právě zakopl o natažené lanko a vytrhl pojistku v podobě spínacího špendlíku. Ačkoliv to na videu možná není patrné, odpálení takové „rachejtle“ uvnitř místnosti by vzhledem k velmi vysoké teplotě mělo zcela jistě za výsledek minimálně značné poškození interiéru, ne-li rovnou zničující požár.
Za běžných okolností odváží pyrotechnik podobné nálezy s sebou k odborné likvidaci na takzvané trhací jámě. Pro účely článku však osvětlovadlo bezpečně odpálil přímo na místě. Stejně tak pokud nalezená munice převoz z bezpečnostních důvodů neumožňuje, je deaktivována nebo odpálena na místě.
Holýma rukama a bez obleku
Laik by se na základě televizních seriálů snad mohl domnívat, že pyrotechnik přijde vojenskou munici ohledávat příslušně vystrojen do vizuálně impozantního ochranného obleku. Ten dokáže člověka chránit proti žáru, tlakové vlně a střepinám z výbuchu. Jak ovšem říkají sami pyrotechnici, když jedete k nevybuchlé letecké pumě nebo protitankovému granátu, žádný oblek by vám nepomohl. „Tyto věci byly navrženy tak, aby zničily několik desítek tun vážící opancéřovaný tank, proti nim nemá cenu se oblékat do těžkého obleku, ve kterém je navíc horko,“ říká s nadsázkou pyrotechnik major Karel Koubík.
„Ochranné pomůcky se ale samozřejmě používají v případě nálezu improvizovaných nástražných zařízení nebo podezřelých neidentifikovatelných a potenciálně nebezpečných předmětů a podobně,“ dodává Koubík. V obou případech pyrotechnik většinou používá holé ruce. Důvod je prostý, potřebuje mít při práci co největší cit.
S ochranou při práci souvisí i způsob odvozu výbušnin. K tomu slouží v běžných případech pyrotechnikova dodávka. V ní najdete v zavazadlovém prostoru hliníkovou bednu, která je speciální tím, že není zvláštní vůbec ničím. Laik by si opět mohl myslet, že bude snad nějak speciálně vyztužena, ale opak je pravdou.
Pohled do vozu pyrotechnika. Hliníková bedna na převoz munice je uvnitř vybavena ještě několika menšími úložnými prostory pro drobné střelivo, apod. Na horní hraně vidíte dva vrtáky zmíněné níže v textu.
Pod munici se nanejvýš položí měkká podložka kvůli tlumení otřesů, ale to je všechno. „Jakákoliv výztuha navíc by při výbuchu munice vedla jen k dalšímu zintenzivnění ničivých účinků,“ vysvětluje pyrotechnik.
Z polní výbavy pyrotechnika jsou pak nejzajímavější modrý a stříbrný vrták (vidíte na snímku výše), mají stejný průměr jako nejčastěji nacházený minometný, respektive protitankový granát z druhé světové války. Nález této munice si kvůli poškození (70 let v zemi) poměrně často vyžádá odpálení na místě. Pyrotechnik proto vyvrtá díru, do které granát vsune tak, aby následný výbuch vymrštil střepiny bezpečně směrem do země.
