Hlídka postupovala ve volné sestavě po cestě. U domu ležela nafouklá mrtvola psa, nad kterou se vznášelo hejno much. Vedoucí hlídky na vteřinu zaváhal a potom vylétla vzhůru levačka zaťatá v pěst. Stát!
Seriál ze životavojenských, policejních, námořních a dalších speciálních jednotek Všechny články najdete v rubrice vojenství. |
Pozdě. Ozval se výbuch a zuřivá palba. V místě, kde ležel pes, zbyl jen kráter. Exploze odhodila vojáka pár metrů stranou. Z levého lýtka mu visely cáry masa. Cítil, jak neprůstřelná vesta schytala několik dalších zásahů. Se zbytkem sil se odvalil do příkopu. Palba nabrala na intenzitě. Šance, že se k němu někdo v takové kanonádě dostane, byla mizivá.
Cítil, jak mu ubývají síly. Ztráta krve byla značná. Po paměti sáhl na hruď, kde se mu houpá škrtidlo C.A.T. (Combat Application Tourniquet). Jeden rychlý pohyb pro jeho rozbalení a nasazení, které nacvičoval snad stokrát. Vleže, vsedě, potmě.
Po paměti zatáhl pásek se suchým zipem. Jedna, dvě … tři otáčky vratidlem. Zajistit … a potom ztratil vědomí … dál už jen mlaskání rotoru vrtulníku a kapačka v nemocnici.
Podobné scénáře nejsou ničím neobvyklým. V bojové situaci je život ohrožující zranění dílem okamžiku. Vyžaduje přitom speciální přístup. A nejen v boji. V podobné situaci se může ocitnout každý při autonehodě nebo třeba při obyčejném sbírání hub v lese. Stačí si o ostrou větev poranit krční tepnu. Když nebudete vědět co dělat, během několika minut jste mrtví.
Výbuch nástražného výbušného systému připraveného během cvičení. Právě nastražené nálože jsou častou příčinou zranění v boji. Jejich výbuch lze jen těžko předvídat, hůře než například u nepřátelské palby.
Z civilních základů
První impulz k poskytování první pomoci v extrémních podmínkách nevyšel přímo z ozbrojených sil, ale od jednoho amerického lékaře, který při letecké havárii zjistil, že ani on, ač vystudovaný odborník s praxí, nebyl schopen raněným nijak významně pomoci. Na jeho popud byl vypracován civilní kurz ATLS (Advanced Trauma Life Support - pokročilé techniky pro záchranu života).
O zavedení něčeho obdobného v ozbrojených silách se zasloužil především britský generálmajor Ian Hyawood, který ATLS sám absolvoval. Problematiku následně zpracovaly Královská lékařská fakulta (The Royal Army Medical College) a zdravotnická výcviková jednotka (The Army Medical Services Training Group). Jejich rozsáhlá studie mapovala zdravotnickou pomoc hluboko do historie.
Výsledkem studie bylo, že pro přežití je rozhodující dostat raněné živé do vyššího zdravotnického zařízení. Pravděpodobnost přežití vojáků, kteří se dostanou do polní nemocnice, je vysoká a stále se zvyšuje. Historický průměr je kolem 90 %. Během druhé světové války tento průměr stoupl na 95 % hlavně díky zavedení antibiotik, pokroku v chirurgii a anesteziologii.
V době války o Falklandy se Britům podařilo dosáhnout čísla 99,5 %. Z války v Perském zálivu jsou známé případy, kdy polní nemocnice vykazovaly 100% úspěšnost, přestože ranění měli často mnohočetná zranění (v průměru kolem 10 průstřelů nebo střepin na vojáka).
Do nemocnice je cesta dlouhá
Problémem bylo, že živých se do nemocnice dostalo jen asi 10 % raněných. Většina z 258 Britů padlých ve válce o Falklandy zemřela přímo na bojišti nebo během přesunu. Otázkou bylo, zda se s tímto stavem dá něco dělat.
Ztráty v boji se dělí v zásadě na tři typy úmrtí: okamžitá, časná a pozdější. První skupina zahrnuje zásahy do hlavy a páteře, respektive mozku a míchy, zásahy do srdce a hlavních cév, devastační poranění hlavních orgánů a rozsáhlá traumata neslučitelná se životem. V těchto případech zpravidla nelze dělat nic, kromě podání analgetik. Smrt nastává okamžitě nebo během pár sekund.
Druhá skupina byla identifikována jako nejsnadnější adept na zdokonalení. Většina ztrát je způsobena silným krvácením. Statisticky až 60 %. Díky rozšíření neprůstřelných vest jde většinou o krvácení z končetin, buď v důsledku tržných ran, případně jejich částečného nebo úplného odtržení.
Druhým největším zabijákem je pneumotorax, který má na svědomí až 33 % mrtvých. Šest procent mrtvých jde na vrub zneprůchodnění dýchacích cest. Všechna ostatní zranění se na úmrtí podílejí zhruba jedním procentem. U této skupiny smrt nastává během několika minut až hodin.
Třetí skupina jsou úmrtí většinou spojená se sepsí v důsledku mnohočetných poranění. Smrt nastává po hodinách až dnech.
Za čtyři dny se naučí zachraňovat životy
V moderních armádách se postupně vyvinul komplikovaný systém péče o zraněné v boji rozdělený na několik stupňů. Za rozhodující je považovaná péče o raněné přímo pod palbou (označovaná jako Care Under Fire čili CUF). Jde vesměs o jednoduché úkony s využitím jednoduchých pomůcek, ale výsledky jsou až překvapivě dobré. Se zavedením nových postupů v druhé polovině 90. let klesl počet mrtvých s porovnatelnými zraněními o 60 % až 70 %.
Výcvik zdravotních postupů v první linii - Každý musí nejprve zvládnout nasazení škrtidla sám sobě.
Projděme si nejprve všechny stupně. Celý systém pomoci raněným v boji se dnes nazývá TCCC (Tactical Combat Casualty Care). Zavedený byl v roce 1996 a má několik stupňů. Prvním je již zmíněná péče o zraněné pod palbou CUF (Care Under Fire), následuje péče o zraněné mimo boj TFC (Tactical Field Care) a péče o zraněné během odsunu CCEC (Combat Casualty Evacuation Care).
V souvislosti se zaváděním systému došlo na nejnižším stupni (družstvo nebo hlídka) k zavedení funkce CLS (Combat Life Saver, tedy bojový záchranář). Jeho zdravotnický výcvik trvá většinou čtyři dny. Po jeho skončení je schopen poskytovat základní život zachraňující úkony a úkony nutné ke stabilizaci raněného a zachování životních funkcí před odsunem na vyšší úroveň. Jeho zdravotnické vybavení představuje brašna se základními prostředky: dlahy, obvazový materiál, náhradní škrtidla, izotermická fólie, trojcípý šátek, dekompresní jehly, nosní vzduchovody apod.
Ranění jsou na druhém... ne, třetím... ne, čtvrtém místě...
"Záchranář" CLS je voják, který plní běžné úkoly, jako kterýkoli jiný člen jednotky, tedy v první řadě boj. Mohlo by se zdát, že starost o raněné je na prvním místě v povinnostech, ale pravidla vojenské první pomoci v boji jsou jiná:
Umlčení nebo zničení protivníka je pro všechny členy jednotky úkolem číslo jedna. Do té doby není možné začít ošetřovat raněné. Hrdinný zdravotník, kterého postřelí při zoufalém pokusu někomu pomoci, je jednotce k ničemu. Oddíl se pak musí starat o dalšího raněného, navíc muže, který měl odborně pomáhat ostatním. U pěšího družstva nebo hlídky (zpravidla 6-8 mužů) klesne také vyřazením dvou mužů palebná síla o čtvrtinu až třetinu.
Dokud je jednotka pod palbou, je povinností všech členů bojovat, pokud jim to zranění dovolují. Každá nepřítelem umlčená zbraň snižuje palebnou sílu jednotky (viz bod 1) a v konečném důsledku může být příčinou dalších zranění, ztrát, nebo dokonce porážky. Nejlepší medicína je palebná převaha.
Zásady jsou na pohled kruté, ale efektivní. Raněný, který je schopen pohybu, se do krytu dostane sám.
Odsun raněného by měla krýt palba ostatních členů jednotky.
Raněnému, který se nehýbe a neodpovídá, není pravděpodobně pomoci. Dokud je jednotka pod palbou, jsou pokusy o jeho odsun nepřijatelným rizikem.
Pro odsun raněného, který komunikuje, ale není schopen pohybu, je třeba vypracovat plán. Je potřeba zvážit následující faktory: vzdálenost k nejbližšímu úkrytu, tělesnou hmotnost raněného a zachraňujícího, způsob odsunu a riziko pro zachraňujícího. Ideální je, pokud ostatní dokážou krýt odsun intenzivní palbou.
Dokud zbytek jednotky odráží útok, musí si umět každý pomoci sám, často s omezenými prostředky. Které jsou na druhou stranu nicméně při správném použití velmi efektivní.
Při vybírání krytu pro sebe nebo zraněné je nutné brát v úvahu, že další zranění nemusejí být způsobena jen přímými zásahy nepřátelskou palbou, ale také padajícími sutinami, stromy a podobně.
CLS může poskytovat pomoc raněným až ve chvíli, kdy ho lze vyvázat z boje. V té době by již vojáci měli mít nejnebezpečnější zranění ošetřená vlastními prostředky a vlastními silami.
Z medicínského hlediska je prioritou číslo jedna zastavení silného krvácení. Drobná krvácení a několikacentimetrová tržná zranění nebo čisté průstřely se pod palbou neošetřují, pokud nejsou zasaženy hlavní cévy nebo orgány.
Při tepenném krvácení z velké tepny (pažní, stehenní) je možné vykrvácet během 90 sekund. Po pár desítkách sekund začíná člověk ztrácet síly a postupně i vědomí. Musí tedy jednat rychle a efektivně. Přezkoumání zranění vojáků z Vietnamu ukázalo, že při použití dnešních metod a prostředků mohlo svá zranění přežít zhruba o 2 500 mužů více.
Škrtidlo, vojákův nejlepší přítel
Při hledání příčin vysoké úmrtnosti raněných se zjistilo, že do té doby používaná škrtidla mají malou účinnost, především při použití přes polní uniformu. Navíc bylo jejich nasazení a ovládání zdlouhavé, pro neškolený personál pracující v maximálním stresu často nemožné. V případě použití improvizované náhrady, například z nosných řemenů, byla výroba pod palbou zdlouhavá a účinnost pochybná.
Jak používat C.A.Tna dně batohu je k ničemu Základní pravidla vtloukaná do hlav všech vojáků jsou:
|
V posledních letech došlo k rozvoji jednoduchých a přitom velmi účinných prostředků pro záchranu života. Pro zastavení krvácení v podmínkách CUF se používá škrtidlo C.A.T. (Combat Application Tourniquet). Jde o prostředek vyzkoušený v boji, který prošel řadou úprav, aby ho mohl snadno a rychle použít i nevyškolený personál.
Voják si ho dokáže nasadit sám při správném sbalení jednou rukou. Proto se zpravidla nosí uprostřed na prsou, aby byl dosažitelný z obou stran. V bojové zóně patří do základní výbavy každého muže.
C.A.T. tvoří pásek ze silné tkaniny se suchým zipem a vratidlem. Pásek se navlékne na končetinu, zatáhne pomocí suchého zipu a dotáhne vratidlem. Když se krvácení zastaví, vratidlo se zajistí. Bolí to, ale jakékoli ohledy na bolestivost nejsou na místě. Špatně nasazený C.A.T. může mít za následek vykrvácení.
C.A.T. je možné používat i přes oděv, jen ne přes plné kapsy. Pokud je to nutné, používají se dva nebo tři C.A.T. ze "zásob" CLS, případně ostatních členů jednotky.
Zachraňuje ruce, nohy i životy
Statistika jedné z nemocnic v Bagdádu dokumentuje během jediného roku 232 životů zachráněných pomocí C.A.T.
Co dokáže nastražená bomba |
Pro představu o rozsahu zranění dodejme, že C.A.T. byly nasazeny na 309 končetinách nebo jejich pahýlech. Zachráněnými byli jak vojáci, tak místní civilisté po sebevražedných útocích nebo kontaktu s nástražnými výbušnými systémy.
Žádnému z nich nebylo nutné v důsledku zaškrcení pomocí C.A.T. amputovat končetiny. K částečné paralýze v důsledku dlouhodobého přiskřípnutí nervu došlo zhruba jen ve třech procentech případů.
Civilní využití při autonehodě. Na levé noze je SOF TT-WIDE, na pravé improvizované škrtidlo vyrobené z opasku.
Pozitivní výsledky vedly k tomu, že se C.A.T. začal používat i v civilním sektoru, a to přesto, že odsunové časy jsou desítky minut, ne hodiny jako ve vojenských podmínkách. Významnou pomocí je hlavně při hromadných nehodách, kdy dochází k zahlcení záchranného systému velkým počtem raněných a chybí dostatek odsunových prostředků, respektive se nemohou k raněným dostatečně rychle dostat (například kvůli kolonám).
Škrtidlo na videu |
Přestože je C.A.T. velmi účinný, již existuje modernější verze zvaná SOF TT-WIDE (Special Operations Forces Tactical Tourniquet-Wide). Hlavní předností je spona, díky které není nutné škrtidlo na končetinu navlékat. Rychlost aplikace neškoleným personálem je proti C.A.T. zhruba poloviční. Použití C.A.T. nebo SOF TT-WIDE umožňuje raněným, kteří by jinak vykrváceli, získat čas na přežití potřebný k tomu, aby jednotka odrazila protivníka a mohl se k nim dostat CLS, který provede další úkony.
A poučení? Času není nazbyt
Zásady "vojenské zdravovědy" se mohou hodit i civilistům. Obyčejná havárie automobilu v pozdních nočních hodinách na kterékoli okresní silnici, kudy projede jen pár aut, se může velmi rychle proměnit v boj o život. Stačí, aby auto vylétlo pár metrů ze silnice a kus plechu vám nebo někomu z vašich spolucestujících prořízl tepnu. Jste sami a rozhodují vteřiny. (Jen po vás nikdo nestřílí.)
V tu chvíli by se vám mohlo hodit poučení, že v případě těžkého zranění je prioritou zástava silného tepenného krvácení. Času máte málo. Když to nestihnete maximálně do tří minut, raněný zemře. Co se asi stane, když jste raněni sami?
V příštím díle si povíme, jak vypadá následná péče (TFC) a jaké možnosti vlastně má na bojišti "záchranář" CLS.
Za spolupráci při přípravě článku a laskavé poskytnutí fotografií děkujeme CZECH ASSOCIATION of COMBAT MEDICS.
